ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3824.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 3824/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. I. V. , bytem v P., zastoupené Mgr. Zorou Martinovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, 28. pluku 1055/18, proti žalovanému P. K. , bytem v P., zastoupenému Mgr. Lukášem Venclem, advokátem se sídlem v Berouně, V Pražské bráně 74, o vydání věcí, vedené u Obvodního soudu v Praze 8 pod sp. zn. 12 C 422/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2010, č. j. 54 Co 307/2010-246, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2010, č. j. 54 Co 307/2010-246, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. dubna 2010, č. j. 12 C 422/2008-128, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení .
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále „soud prvního stupně“) 1. 10. 2008 domáhá, aby jí žalovaný vyda1 specifikované zlaté šperky,
které mu předala v počtu 191 kusů o váze 0,74 kg do úschovy jako příteli své dcery M. V. Jejich převzetí dne 31. 8. 2006 písemně potvrdil.
Žalovaný odmítá vrácení šperků s odůvodněním, že žalobkyně mu dluží částku 170.000,- Kč, které jí bylo uloženo zaplatit směnečným platebním rozkazem Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, č. j. 53 Sm 32/2007-16, a kromě toho, že šperky byly předány společnosti O.I.D.S. spol. s r. o., jejímž je však jediným společníkem a jednatelem. Žalobkyně a její dcera si od žalovaného půjčovaly peníze, přičemž seznam půjček byl sepsán na listině nadepsané jako „Seznam půjček Ing. I. V. oproti zástavě zlatých šperků v depozitu firmy O.I.D.S. spol. s. r. o.“
Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. dubna 2010, č. j. 12 C 422/2008-128, zamítl návrh, aby do řízení na straně žalovaného přistoupila jako další účastník společnost O.I.D.S. spol. s r. o. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2008, sp. zn. 25 Cdo 1056/2008, dospěl k závěru, že návrhu na přistoupení této společnosti do řízení podle §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) nelze vyhovět, neboť žalobkyně tímto návrhem obchází institut záměny účastníků, upravený §92 odst. 2 o. s. ř., spočívající v tom, že účastník z řízení vystoupí a do řízení na jeho místo vstupuje někdo jiný. Přistoupení jmenované společnosti na straně žalované nepřipadá v úvahu, neboť žalovaný již na počátku řízení nebyl věcně legitimován z toho důvodu, že šperky byly předány do dispozice právě této společnosti a nikoliv žalovaného jako fyzické osoby. K záměně účastníků by také bylo třeba souhlasu žalovaného.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. září 2010, č. j. 54 Co 307/2010-246, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Nesouhlasil se soudem prvního stupně, že je od počátku řízení zřejmé, že žalovaný není v řízení o vydání šperků věcně legitimován, neboť šperky byly předány společnosti O.I.D.S., spol. s r. o. Poukazuje na tvrzení žalobkyně, která se dovolávala seznamu věcí ze dne 31. 8. 2006, podepsaný žalovaným se slovy „mám v depozitu“. Nejde tak o případ, kdy by se žalobkyně svým návrhem snažila obejít institut záměny účastníků. Nicméně dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně obstojí z toho důvodu, že žalovaný ani netvrdí, že pozbyl možnosti se šperky disponovat (a tím je i žalobkyni vydat); tvrdí pouze, že je odevzdal do zástavy společnosti O.I.D.S., spol. s r. o., jako detentora. Tím však není jeho pasivní legitimace nijak zpochybněna, nehledě na to, že je jediným společníkem a jednatelem této společnosti. Pokud uvedl, že všechny šperky obdržela právě tato společnost, je jeho tvrzení zcela v rozporu se seznamem věcí
z 31. 8. 2006. Soud prvního stupně proto ani nemusel vyzývat žalobkyni k označení důkazů k tvrzení, že šperky předala právě žalovanému a nikoli uvedené společnosti. V podstatě
ji tak přiměl k tomu, aby navrhla přistoupení společnosti do řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Za správný považuje názor odvolacího soudu, že návrhem na přistoupení společnosti O.I.D.S. spol. s r. o. nesledovala obcházení institutu záměny účastníků na straně žalované. Pak ovšem není správné, že odvolací soud usnesení soudu prvního stupně nezměnil tak, že vstup společnosti do řízení připouští. Je zřejmé, že žalovaný zneužívá dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně a „propletence“ sebe jako soukromé osoby se svými podnikatelskými aktivitami, kdy je jediným společníkem a jednatelem společnosti O.I.D.S. spol. s r. o. Přistoupení této společnosti do řízení je namístě i v zájmu procesní ekonomiky. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 o. s. ř. a dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že je důvodné.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit,
aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Přistoupení dalšího účastníka řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř.
Tím, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce navrhl, je ve věci legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení do řízení nezabývá. Věcná legitimace účastníka řízení (na straně žalobce i žalovaného) je totiž jakožto otázka hmotně právní předmětem dokazování, soud ji může řešit na základě výsledků dokazování jen v souvislosti s rozhodováním ve věci samé (v rozhodnutí, kterým se řízení končí) a nedostatek věcné legitimace není důvodem pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby. V době, kdy bylo navrženo přistoupení dalšího účastníka do řízení a kdy o jeho věcné legitimaci nebyly (a ani nemohly být) provedeny žádné důkazy, tedy není (nemůže být) žádný prostor k posuzování otázky věcné legitimace dalšího účastníka řízení a nemůže být významná ani pro rozhodnutí soudu o tom, zda přistoupení dalšího účastníka bude připuštěno (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005; viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3069/2009, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7922)
Dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem, že přistoupením společnosti O.I.D.S,. spol s. r. o., do řízení žalobkyně nemínila obcházení institutu záměny žalovaného podle §92 odst. 2 o. s. ř., a to ani když tak učinila po poučení soudu prvního stupně, aby navrhla důkazy k tvrzení o převzetí věci žalovaným. Ze spisu také nevyplývá, že by přistoupením společnosti do řízení mohl nastat nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo třeba řízení zastavit,
a je nepochybné, čeho se žalobkyně vůči této společnosti domáhá. Nemůže však obstát názor odvolacího soudu, že přistoupení společnosti do řízení brání nedostatek její věcné legitimace. Jak vyplývá ze shora citované judikatury, odvolací soud nemohl otázku věcné legitimace společnosti při úvaze o jejím přistoupení do řízení řešit; ostatně vlastnickou žalobu na vydání věci lze podat jak proti jejímu držiteli, tak i proti detentorovi. Přistoupení dalšího účastníka v této věci nebrání ani hospodárnost řízení.
Protože odvolací soud neprávně vyhodnotil právní podmínky přistoupení dalšího účastníka, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvody zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu