ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3888.2008.2
sp. zn. 22 Cdo 3888/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem v Klatovech IV, Vídeňská 9, proti žalované I. S. , zastoupené JUDr. Zdeňkem Králem, advokátem se sídlem v Klatovech III, Domažlická 800, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 212/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. února 2008, č. j. 13 Co 541/2007–355, ve spojení s opravným usnesením ze dne 12. května 2008, č. j. 13 Co 541/2007- 361, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 26 680,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Radomíra Šimáčka.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupn쓨) rozsudkem ze dne 30. března 2007, č. j. 6 C 212/2005–315, vypořádal zaniklé společné jmění manželů (dále jen „SJM“) tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal „dům čp. 11 na stavební parcele č. 20. st. p. č. 20, zahrada č. parc. 38, vše zapsané v katastru nemovitostí pro obec D., k. ú. S., u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště K., LV 383 v hodnotě 1.125.030,- Kč“, movité věci uvedené ve výroku I. bod A) v hodnotě 11.600,- Kč, finanční hotovost za prodej garáže ve výši 190 000,- Kč a osobní automobil Peugeot 309 registrační značky KTI 41-99 bez uvedení hodnoty. Do výlučného vlastnictví žalované přikázal movité věci uvedené ve výroku I. bod B) v celkové hodnotě 44 600,- Kč, zůstatek na účtu u GE Money Bank ve výši 125 089,66 Kč, zůstatek na účtu u ČSOB ve výši 45 328,60 Kč a osobní automobil Peugeot 205 registrační značky 2P3 8173 bez uvedení hodnoty. Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na úplné vypořádání částku 440 805,- Kč ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku [výrok I. bod C)] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno 25. listopadu 1989 a zaniklo rozvodem 10. června 2005. Do masy zaniklého SJM zahrnul shora označenou nemovitost a movité věci včetně osobních automobilů, ohledně nichž vyšel ze shodných tvrzení účastníků, že mají stejnou hodnotu a že si je již vypořádali, a dále zůstatky na účtech, jejichž výši stanovil ke dni opuštění společné domácnosti žalobcem. Pokud žalobce uplatnil vnos do společného jmění manželů v částce 800 000,- Kč, získané prodejem členských práv k družstevnímu bytu č. 8 v M. ulici 808 v K., dovodil, že nešlo o výlučné prostředky žalobce, jelikož k družstevnímu bytu svědčilo právo společného nájmu při vzniku společného členství účastníků jako manželů v družstvu na základě toho, že, ačkoli rozhodnutí o přidělení bytu bylo družstvem vydáno žalobci ještě před uzavřením manželství, doplatek členského podílu na družstevní byt ve výši 20 000,- Kč byl uhrazen až 3. září 1992 a zejména kolaudační rozhodnutí bytu nabylo právní moci až 14. října 1992, tedy již za trvání manželství účastníků. Jestliže v době rozhodnutí družstva o přidělení bytu pouze žalobci tento byt fyzicky neexistoval, družstvo jej nemohlo platně přidělit pouze žalobci. Stejný závěr učinil i ve vztahu k družstevní garáži, v odůvodnění jeho rozsudku blíže specifikované, na základě čehož na podíl žalobce započetl finanční hotovost ve výši 190 000,- Kč za její prodej po zániku společného jmění manželů.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 7. února 2008, č. j. 13 Co 541/2007–355, ve znění opravného usnesení ze dne 12. května 2008, č. j. 13 Co 541/2007- 361, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že do části výroku pod body A) a B), v němž přikazoval majetkové hodnoty do výlučného vlastnictví účastníků, nezahrnul osobní vozidla Peugeot 205 a Peugeot 305, do části výroku pod bodem B) u žalované nezahrnul zůstatek na účtu u ČSOB ve výši 42.328,60 Kč, výši zůstatku na účtu u GE Money Bank, a.s. přikázaného žalované snížil na částku 35.089,66 Kč, v části výroku pod bodem A) hodnotu majetku přikázaného do výlučného vlastnictví žalobci určil částkou 1,136.630,- Kč, v části výroku pod bodem B) hodnotu majetku přikázaného do výlučného vlastnictví žalované určil částkou 79 688,40 Kč, a ve výroku II. částku uloženou žalobci k zaplacení vypořádacího podílu žalované snížil na 115 806,50 Kč. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však se zahrnutím vnosu do společných nemovitostí ve výši 800 000,- Kč, získaného z částky utržené za prodej družstevního bytu, do společného jmění účastníků a se zařazením částky 190 000,- Kč získané prodejem družstevní garáže, na podíl žalobce . Odvolací soud rovněž tak nesouhlasil s určením výše zůstatku na účtu u GE Money Bank a se zahrnutím zůstatku na účtu ČSOB a obou osobních vozidel zn. Peugeot do vypořádávané masy zaniklého společného jmění manželů. Pokud jde o vnos 800 000,- Kč do společného jmění, v řízení bylo učiněno nesporným, že tato částka byla vynaložena na rekonstrukci nemovitosti v S. a že šlo o prostředky získané za převod členských práv k družstevnímu bytu. Dovodil-li však soud prvního stupně, že se jednalo o společné prostředky z důvodu, že účastníkům svědčil společný nájem bytu včetně společného členství v družstvu v důsledku přidělení družstevního bytu až za trvání manželství účastníků, tento závěr označil odvolací soud za nesprávný. Podle právní úpravy obsažené v ustanovení §154 odst. 2 a §175 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 1991, která se ve smyslu přechodného ustanovení §868 obč. zák. vztahovala na posuzovaný právní vztah, totiž právo na přidělení družstevního bytu vzniklo členu stavebního bytového družstva podle tehdy platného §154 odst. 2 obč. zák. splacením členského podílu, což v daném případě žalobce učinil prokazatelně v lednu 1989, tj. před uzavřením manželství se žalovanou. Ve vztahu k družstevnímu bytu a stejně tak i k družstevní garáži tedy společné členství manželů v družstvu nemohlo vzniknout. Prostředky získané za převod členských podílů je proto třeba považovat za výlučné prostředky žalobce, přičemž částka 800 000,- Kč za prodej členských práv k družstevnímu bytu představuje vnos výlučných prostředků žalobce do společné nemovitosti v S., zatímco částka 190 000,- Kč, získaná prodejem členských práv k družstevní garáži ovšem až po zániku společného jmění manželů, se do vypořádání účastníků nepromítne.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnila dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka polemizuje toliko se závěrem odvolacího soudu, že členská práva k družstevnímu bytu a k družstevní garáži patřila do výlučného vlastnictví žalobce, když má za to, že tato práva získali oba účastníci podle právní úpravy účinné od 1. ledna 1992, a to až za trvání manželství po kolaudaci a předání bytu, neboť do té doby tyto majetkové hodnoty reálně neexistovaly. Zprávu o rozhodovaní soudů o užívání družstevních bytů Cpj 182/82, z níž vycházel odvolací soud, žalobkyně označuje za překonanou a odkazuje namísto toho na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, zveřejněné pod „Jc 46/99“, podle něhož vzniklo-li za trvání manželství jednomu z manželů právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vzniklo se společným nájmem i společné členství manželů v družstvu, i když právo na přidělení družstevního bytu vzniklo podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 1991. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání označil rozhodnutí odvolacího soudu za správné, podrobně se vypořádal s námitkami dovolatelky a označil je za nedůvodné. Navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. července 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. ledna 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení zastoupenou advokátem, a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle §868 občanského zákoníku [ve znění zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1992] se řídí ustanovením tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. 1. 1992; vznik těchto vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před uvedeným datem se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Vhledem k tomu, že v řízení bylo zjištěno, že skutečnosti rozhodné pro vznik posuzovaných právních vztahů účastníků ke spornému družstevnímu bytu a garáži, jakož i ke vzniku nároků z nich vzešlých, nastaly před 1. lednem 1992, bylo nutno vycházet z právní úpravy účinné do 31. prosince 1991.
Podle §154 odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. prosince 1991, vzniklo členu stavebního bytového družstva splacením členského podílu právo, aby mu byl orgánem družstva přidělen do osobního užívání družstevní byt.
Podle §175 odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. prosince 1991, vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na přidělení družstevního bytu, vznikne s právem společného užívání i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
Podle §196 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 30. dubna 1990, rozhodnutím o přidělení místnosti nesloužící k bydlení (garáže, ateliéry, skladiště apod.) vydaným místním národním výborem nebo jinými skutečnostmi stanovenými tímto zákonem vznikne občanovi právo, aby s ním organizace uzavřela dohodu o užívání místnosti. Jde-li o místnosti stavebních družstev, přiděluje tyto místnosti členům orgán družstva.
Podle §197 odst. 1 věta první obč. zák., ve znění účinném do 31. prosince 1991, o užívání místností nesloužících k bydlení platí přiměřeně ustanovení o užívání bytů s výjimkou ustanovení §152 až 154, 155 odst. 1, §184 písm. a), c), §185 písm. a), §186 a 187.
Dovolatelka zpochybnila závěr odvolacího soudu, že žalobce nadále zůstal výlučným vlastníkem členských práv k družstevnímu bytu a k družstevní garáži (dále jen „členských podílů“) po uzavření manželství, přestože oba manželé se za trvání manželství stali společnými nájemci obou zmíněných družstevních jednotek, že tedy prostředky získané pozdějším prodejem členského podílu jsou výlučnými prostředky žalobce, a že z tohoto důvodu by měly být jako takové zohledněny při vypořádání společného jmění manželů. Důvod pro zpochybnění uvedeného závěru spatřuje v námitce, že účastníkům za trvání manželství vzniklo ve vztahu k bytu a garáži společné členství v družstvu na základě toho, že až v této době došlo k převzetí družstevního bytu, vzniku nájemního vztahu po kolaudaci objektu a k úplnému splacení členského podílu.
Pro posouzení otázky, zda účastníkům se vznikem práva společného užívání družstevního bytu vzniklo podle právní úpravy v občanském zákoníku účinné do 31. prosince 1991 společné členství manželů v družstvu je podle ustálené judikatury rozhodující, zda jednomu z manželů za trvání manželství vzniklo právo na přidělení družstevního bytu. Tento okamžik je třeba odlišit od okamžiku samotného přidělení bytu, neboť podle §175 odst. 2 obč. zák. je pro vznik společného členství manželů v družstvu rozhodující, zda jednomu z manželů za trvání manželství vzniklo právo na přidělení družstevního bytu, nikoliv zda mu též byl byt již přidělen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 25 Cdo 1215/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2304).
Jak správně poznamenal již odvolací soud, otázka vzniku práva na přidělení družstevního bytu v návaznosti na vznik práva společného užívání družstevního bytu manžely a jejich společného členství v družstvu byla v rozhodovací praxi soudů řešena zejména ve Zprávě o rozhodování soudů o užívání družstevních bytů, projednané a schválené občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1983, sp. zn. Cpj 182/82, uveřejněné pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1983. Podle právního názoru v ní vyjádřeného „právo na přidělení družstevního bytu a právo osobního užívání družstevního bytu vzniká časově odlišně. Vznik práva na přidělení družstevního bytu je ve smyslu ustanovení §154 o.z. a čl. 14 písm. c) Vzorových stanov stavebních bytových družstev vázán na okamžik, kdy člen družstva zaplatí na výzvu a ve lhůtě jím stanovené členský podíl, nebo v případě tzv. svépomocné bytové výstavby úhradou splatné částky členského podílu a uzavřením písemné smlouvy o jiném plnění mezi členem a příslušným orgánem družstva“.
Ve své praxi Nejvyšší soud České republiky nezaznamenal odklon od uvedeného právního názoru (srovnej též např. jeho rozsudky ze dne 15. května 2003, sp. zn. 26 Cdo 797/2001, ze dne 29. června 2006, sp. zn. 26 Cdo 259/2005, publikovaný ve Sbírce civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck pod č. C 4487, dále rozsudky ze dne 24. července 2007, sp. zn. 26 Cdo 1502/2006, a ze dne 24. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 2171/2007, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz) a nemá důvodu odchýlit se od něho ani v projednávané věci, neboť je v souladu i se závěry vyslovenými v odborné dobové literatuře (k tomu srovnej : Zoulík, F. : Byty a bydlení. Výklad právních předpisů, Orbis Praha, 1967, str. 203 a násl.).
Vzniklo-li jednomu z manželů právo na přidělení družstevního bytu při tzv. svépomocné družstevní výstavbě (§154 odst. 2 obč. zák. ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.) před uzavřením manželství, nedošlo zde v důsledku vzniku práva společného užívání bytu manžely též ke vzniku jejich společného členství v družstvu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. května 2003, sp. zn. 26 Cdo 797/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1907).
Podle názoru dovolacího soudu tento názor lze vztáhnout i na posuzovanou věc, kde postačovalo toliko splnit podmínku úhrady členského podílu pro vznik práva na přidělení družstevního bytu, neboť je v souladu s ustálenou judikaturou, který jej výslovně akceptovala i v případech, kdy právo na přidělení družstevního bytu vzniklo jednomu z manželů před uzavřením manželství před 1. 1. 1992, byť k faktickému uzavření nájemní smlouvy dojde až po tomto datu. V rozsudku ze dne 29. června 2006, sp. zn. 26 Cdo 259/2005, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4488 dovolací soud vyložil, že z §175 odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1991, vyplývá, že ke vzniku společného užívání družstevního bytu manžely a jejich společného členství v družstvu bylo především třeba, aby právo na přidělení družstevního bytu vzniklo za trvání manželství; dále bylo třeba, aby za trvání manželství byla uzavřena dohoda o odevzdání a převzetí družstevního bytu a na tuto skutečnost se pak vázal vznik práva společného užívání družstevního bytu manžely, pokud ovšem manželé spolu trvale žili. Dovolací soud dále zdůraznil, že současná právní úprava vzniku práva nájmu družstevního bytu již nestojí na principu přidělování bytů, ale vychází z principu smluvního (srov. §685 odst. 1 a 2 obč. zák.). Nájem družstevního bytu vzniká tedy zásadně nájemní smlouvou, a proto i ustanovení §705 odst. 2 věty první (stejně tak jako ustanovení §703 odst. 2 obč. zák.) používá termínu „vznik práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu“. Použitou dikci je přitom nutno – s přihlédnutím k ustanovení §868 obč.zák. – vykládat podle právní úpravy platné v době, kdy toto právo vzniklo, tj. v dané věci podle §175 odst. 2 obč. zák. ve znění před novelou.
Jestliže v řízení bylo prokázáno, že ve vztahu k družstevnímu bytu žalobce zaplatil na výzvu družstva ve stanovené lhůtě celkový členský podíl dne 27. ledna 1989, tj. před uzavřením manželství dne 29. listopadu 1989, čímž mu ve smyslu právní úpravy účinné do 31. prosince 1991 vzniklo podle §154 odst. 2 obč. zák. právo na přidělení družstevního bytu, je zřejmé, že z hlediska §175 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. prosince 1991, nemohlo společné členství manželů v bytovém družstvu v posuzovaném případě vzniknout. Na uvedených závěrech pak nemůže podle názoru dovolacího soudu nic změnit ani skutečnost, že v dohodě o převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu ze dne 9. března 2004 sepsané notářkou JUDr. Kozlovou jsou oba účastníci (chybně) uvedeni na straně převodců jako společní členové bytového družstva.
Námitka dovolatelky, že „vznik práva na přidělení bytu byl vázán na podmínku stavebního dokončení, kolaudaci objektu a úplné splacení členského podílu a že nebylo možno rozhodnutím přidělit byt, který právně neexistuje“ neobstojí, neboť již byla judikaturou ustáleně vyřešena. V rozsudku ze dne 24. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 2171/2007 ( www.nsoud.cz ) dovolací soud vyložil, že „výši členského podílu představenstvo družstva určovalo před zahájením stavby poté, kdy mu byla známa výše rozpočtovaných nákladů, včetně výše příspěvků na výstavbu či dlouhodobého investičního úvěru podle příslušných předpisů s tím, že definitivní výše bude stanovena po dokončení stavby, jakmile bude známa výše skutečných nákladů. Současně bylo určeno, jaká část bude zaplacena a jaká připadne na osobní plnění člena družstva. Od tohoto okamžiku mohla (musela) být uzavřena dohoda o osobním či jiném plnění na členský podíl a byla určena výše peněžitého plnění na členský podíl. Jestliže byl na uzavření dohody o plnění a na úhradu peněžité části členského podílu vázán vznik práva na přidělení bytu, pak tím, že tyto právní skutečnosti nastaly, vzniklo bez dalšího uvedené právo a podléhá principům ochrany jednou nabytého práva. Ke stejnému řešení se přiklonil Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 26 Cdo 259/2005. Rozhodnutí D. o přidělení bytu není pro posouzení vzniku práva na přidělení bytu relevantní a lze dodat, že se jednalo o rozhodnutí, jehož platnost soud nebyl oprávněn přezkoumávat (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977 ).“ V rozsudku ze dne 29. června 2006, sp. zn. 26 Cdo 259/2005, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4488 dovolací soud ve vztahu k uvedené námitce vyložil, že vznik práva společného nájmu (dříve práva osobního užívání) bytu a současně společného členství manželů v družstvu je vázán na vznik práva nájmu (dříve osobního užívání) bytu, tj. na uzavření smlouvy o nájmu (dříve dohody o osobním užívání) družstevního bytu, k níž může dojít až poté, kdy je byt kolaudován (kdy jde o byt v právním slova smyslu); pro vznik společného členství manželů v družstvu je však rozhodný okamžik vzniku práva na uzavření smlouvy o nájmu (dříve dohody o osobním užívání) bytu.
V souladu s tím odborná literatura vyložila, že výši členského podílu určuje představenstvo družstva tak, že zbytek stavebního nákladu na příslušný dům, který není uhrazen ani státním příspěvkem, ani bankovním úvěrem, ani z jiných zdrojů, rozvrhne na jednotlivé členy podle velikosti a vybavení jim přiděleného bytu. Tímto rozhodnutím představenstva družstva je výše členských podílů určena. Na tom nic nemění ani to, že výše členského podílu se upřesňuje po dokončení stavby a že při tomto upřesnění podle skutečných (nikoliv jen předpokládaných) stavebních nákladů může dojít k tomu, že je třeba určité částky doplatit. Tím, že by člen družstva tyto částky nedoplatil, neztrácí právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí družstevního bytu, ale družstvu vzniká nárok, aby tento nedoplatek vymáhalo na členu, který jej včas nezaplatil. V případě, že člen družstva členský podíl včas nezaplatí, nevzniká mu právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí družstevního bytu, což vyplývá z toho, že právě splacení členského podílu je skutečností, která uvedené právo zakládá. Právní skutečností, na jejímž základě vzniká právo uzavřít dohodu o odevzdání a převzetí družstevního bytu není tedy přidělení bytu orgánem družstva, ale splacení členského podílu (k tomu srovnej : Zoulík, F. : Byty a bydlení. Výklad právních předpisů, Orbis Praha, 1967, str. 204 a násl.).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodující skutečnost předvídaná ustanovením §176 odst. 2 obč. zák. do 31. prosince 1991 pro případný vznik společného členství manželů v družstvu, tj. vznik práva na přidělení předmětného bytu, nastala ještě před uzavřením manželství účastníků, takže společné členství účastníků v bytovém družstvu nemohlo vzniknout.
Odvolací soud nepochybil ani pokud jde o sporná členská práva žalobce ve vztahu k družstevní garáži, a to ve smyslu §196 obč. zák. za přiměřeného použití §175 odst. 2 obč. zák., obou ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 1991, když ke splacení členského podílu i k rozhodnutí o přidělení garáže došlo rovněž před uzavřením manželství účastníků, takže uzavření manželství nemělo za následek vznik společného členství manželů v družstvu ve vztahu k předmětné garáži (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 2171/2007, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky - www.nsoud.cz nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2006, sp. zn. 26 Cdo 259/2005, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4488).
Odkaz dovolatelky na rozhodnutí „Jc 46/99“ (správně rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. června 1998, sp. zn. 13 Co 352/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, 1999, pod pořadovým č. 46) není přiléhavý z toho důvodu, že dopadá na odlišnou skutkovou a právní situaci. Uvedené rozhodnutí totiž reflektovalo stav, kdy manželství účastníků vzniklo až po 1. 1. 1992, po tomto datu došlo rozhodnutím orgánu družstva k vydání rozhodnutí o přidělení bytu, a právo na uzavření smlouvy o nájmu bytu bylo podle stanov družstva u družstevních bytů vázáno jen na rozhodnutí o přidělení družstevního bytu, přičemž takové rozhodnutí bylo vydáno až za trvání manželství účastníků.
Naproti tomu v souzené věci došlo ke splacení členského podílu i k vydání rozhodnutí o přidělení bytu orgánem družstva před uzavřením manželství před 1. 1. 1992.
Jestliže tedy žalobce byl výlučným vlastníkem členského podílu, který převedl za částku 800 000,- Kč na jiný subjekt, staly se takto získané finanční prostředky jeho výlučným vlastnictvím, byť k převodu členského podílu došlo za trvání manželství účastníků [§143 odst. 1 písm. a) obč. zák.], neboť jde o majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela (tzv. transformační teorie). Pokud pak byly investovány na rekonstrukci nemovitosti ve společném jmění manželů, jde o vnos, který je třeba vypořádat. Naproti tomu, pokud žalobce po zániku manželství převedl svůj členský podíl ke garáži za částku 190 000,- Kč, jde o finanční prostředky, které se při vypořádání společného jmění manželů žádným způsobem nepromítnou.
S ohledem na uvedené dovolací soud považuje právní závěry ohledně zachování výlučného členství žalobce v družstvu i po uzavření manželství se žalovanou ve vztahu k družstevnímu bytu, jakož i k družstevní garáži a v návaznosti na to i závěr o tom, že prostředky získané žalobcem prodejem těchto členských práv jsou jeho výlučným vlastnictvím, za souladné s ustálenou judikaturou, od níž se nehodlá odchýlit ani v souzené věci. Rozsudek odvolacího soudu je tedy z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správný.
Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nezjistil (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) a dovolatelka je ani netvrdí.
Z uvedených důvodů proto dovolací soud podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalované zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobci vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. ). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §3 odst. 1 bod 5 (z částky 495 000,- Kč, která je tvořena součtem poloviny investice do společné nemovitosti a poloviny částky získané z převodu členských práv k družstevní garáži), §4 odst. 3, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 23 600,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §11 odst. 1 písm. k) uvedené vyhlášky, celkem 23 900,-Kč, zvýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % (§137 odst. 3 o. s. ř.), tj. celkem částku ve výši 28 680,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozsudkem, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. ledna 2011
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D., v. r.
předseda senátu