ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4099.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 4099/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) P. F. , a b) J. B. , zastoupených Mgr. Marií Jandovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Mostecká 3, proti žalovanému V. F. , zastoupenému Mgr. Helenou Janouchovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Králodvorská 16, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 45 C 14/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. června 2008, č. j. 31 Co 234/2008-225, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.304,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Marie Jandové.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. prosince 2007, č. j. 45 C 14/2004-201, pod bodem I. výroku zrušil „podílové spoluvlastnictví žalobců a), b) a žalovaného k budově č. p. 20 na st. p. č. 14/1, garáži bez čísla popisného/čísla evidenčního na st. p. č. 14/2, garáži bez čísla popisného/čísla evidenčního na st. p. č. 14/3, st. p. č. 14/1, st. p. č. 14/2 a st. p. č. 14/3 v obci Málkov, kat. území M., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov, na LV č. 61“ a tyto nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a), kterému uložil zaplatit žalobkyni b) a žalovanému „na vyrovnání podílů“ po 116.666,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pod body II. až IV. výroku rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 24. června 2008, č. j. 31 Co 234/2008-225, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil; změnil jej toliko ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným, dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobci a) a b) navrhli odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) pod pořadovým č. C 5042.
Dovolatel nevymezil žádnou hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud přezkoumal jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje žalovaný v tom, že nalézací soudy neshledaly v jeho konkrétních poměrech důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by nebylo možné podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat. On sám se domnívá, že těmito důvody jsou jeho zdravotní stav, snížená schopnost pracovního uplatnění a nemožnost získání finančních prostředků k zajištění odpovídajícího bydlení.
Dovolací soud v dané věci neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s hmotným právem nebo stávající judikaturou dovolacího soudu. Podle závěrů Nejvyššího soudu ze dne 29. prosince 1984, sp. zn. Cpj 51/84, uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45, ročník 1986, s. 502, možnost zamítnutí návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je výjimkou ze zásady, že nikdo nemůže být nucen setrvat v podílovém spoluvlastnictví. Zamítnutí návrhu podle §142 odst. 2 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) přichází v úvahu jen v mimořádných případech, jsou-li dány „důvody zvláštního zřetele hodné“. Za důvody hodné zvláštního zřetele, jimiž soudy odůvodňují zamítnutí návrhu, považují zejména vysoký věk odpůrců spojený zpravidla s jejich nepříznivým zdravotním stavem a skutečností, že v nemovitosti prožili většinu svého času; nelze však vyloučit ani přihlédnutí k bytové potřebě rodinných příslušníků. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. 22 Cdo 2801/2008, publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Soudy obou stupňů věc posoudily v souladu s výše uvedeným výkladem a neshledaly důvody uváděné žalovaným „důvody hodnými zvláštního zřetele“, pro které by nebylo možno podílové spoluvlastnictví účastníků zrušit a vypořádat. Úvahu o tom, zda byly dány mimořádné podmínky pro zamítnutí návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, může dovolací soud zpochybnit, jen jde-li o úvahu zjevně nepřiměřenou; o to však v dané věci nešlo. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 1549/2007, publikované v Soubor rozhodnutí pod pořadovým č. C 5777. Úvahy odvolacího soudu v uvedeném směru zjevně nepřiměřené nejsou.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovaným vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům a) a b) vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobcům a) a b) představují odměnu advokátky za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §3 odst. 1, bodu 4, §4 odst. 2, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 8.820,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a celkem činí 9.420,- Kč, včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 11.304,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci a) a b) podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu