ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4127.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 4127/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. J. Š. , zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Knoppem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 51, proti žalovaným: 1) JUDr. Danielu Ševčíkovi , Ph.D ., správci konkurzní podstaty úpadce Kombinátu, a. s. se sídlem ve Slušovicích, Motel GOLF START, Dostihová 520, IČ 49968289, a 2) ČIBE, a. s. se sídlem ve Slušovicích, Motel GOLF START, IČ 25570048, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Nedbálkem, o určení neexistence věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 C 258/2006, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 30. dubna 2009, č. j. 60 Co 539/2008-122, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Pavla Knoppa.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. ledna 2008, č. j. 28 C 258/2006-60, určil, že věcné břemeno „oprav a údržby vstupu, montáže a demontáže technologie, která je ve vlastnictví oprávněného a umísťovat na technologii billboard“ zapsané k budově bez čp/če – zem. stav. stojící na pozemku p. č. 246, která je zapsána v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Zlín, pro obec a k. ú. N., na LV č. 300, podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 24. 9. 2004, s právními účinky vkladu ke dni 26. 10. 2004, neomezuje vlastníka budovy bez čp/če – zem. stav. stojící na pozemku p. č. 246, která je zapsána v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Zlín, pro obec a k. ú. N., na LV č. 300 a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací k odvolání žalované 2) rozsudkem ze dne 30. dubna 2009, č. j. 60 Co 539/2008-122, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části jeho výroku, týkajícího se vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2), tak, že určil, že právo odpovídající věcnému břemeni spočívajícího v právu „oprav a údržby, vstupu, montáže a demontáže, technologie, která je vlastnictvím oprávněného a umísťovat na technologii billboard“ zapsané k nemovitosti – budově bez č. p./ č. e. zemědělské stavby umístěné na pozemku st. p. č. 246, která je zapsána v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, pro katastrální území a obec Neubuz na listu vlastnictví č. 300, podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 24. září 2004, s právními účinky vkladu ke dni 26. října 2006, neexistuje. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání. Přípustnost opřela o §237 odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního řádu (dále „o. s .ř.“) a navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení „příslušnému soudu“.
Žalobce navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu. K tvrzení dovolatelky, že odvolací soud formulační změnou ve výroku I. (ve věci samé) změnil rozsudek soudu prvního stupně nad rámec žalobního petitu, dovolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 659/2005, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck pod pořadovým č. C 4447, podle kterého není pochybením soudu, jestliže formuluje výrok rozsudku za použití jiných slov, než které v jinak určitém a srozumitelném žalobním návrhu použil žalobce, pokud tím přesněji vyjádří stejná práva a povinnosti, o nichž má rozhodnout. V dané věci již z petitu žalobce nepochybně vyplývalo, že se fakticky domáhá určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni a odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutá zcela jasně uvedl, že z věcného hlediska bylo rozhodnutí soudu prvního stupně správné. Rovněž k jejím námitkám, že právo, jehož se žalobce domáhá, není jasně a řádně určeno a proto je rozhodnutí odvolacího soudu nevykonatelné, dovolací soud uvádí, že výrok odvolacího soudu ve věci samé je dostatečně určitý k tomu, aby bylo jasné, jaké právo, jež se zapisuje a bylo zapsáno do katastru nemovitostí, neexistovalo ke dni rozhodnutí odvolacího soudu. Ostatně druhá žalovaná v tomto směru ani neformulovala žádnou otázku zásadního právního významu a tyto její výhrady nejsou nijak konkretizovány.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání druhé žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované 2) bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu za jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem, která činí podle §5 písm. d), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., 2.500,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 3.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná 2) dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. září 2011
JUDr. František Balák
předseda senátu