ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4828.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 4828/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph. D., ve věci žalobkyně I. P. , bytem v J., zastoupené JUDr. Josefem Šmídem, obecným zmocněncem, bytem v O., proti žalovanému P. P. , bytem v H., zastoupenému JUDr. Karlem Krejzou, advokátem se sídlem v Ostrově, Masarykova 715, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 312/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. srpna 2009, č. j. 61 Co 413/2009-328, takto:
I. Dovolání se odmítá , pokud směřuje proti výroku pod bodem II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. srpna 2009, č. j. 61 Co 413/2009-328, pokud jím byla uložená žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání společného jmění manželů částku 569.890,- Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a pod bodem III. tohoto rozsudku.
II. Řízení o dovolání proti zbývající části výroku pod bodem II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. srpna 2009, č. j. 61 Co 413/2009-328, se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 o. s. ř.).
Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. května 2009, č. j. 16 C 312/2005-286, výrokem pod bodem I. přikázal „ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalovaného bytovou jednotku v nemovitosti na pozemku, zastavěná plocha a nádvoří a spoluvlastnický podíl na společných částech uvedeného domu v katastrálním území O., výrokem pod bodem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání podílu částku 569.890,- Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku, výrokem pod bodem III. rozhodl o nákladech řízení a výrokem pod bodem IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na separovaných nákladech řízení částku 32.390,- Kč a výrokem pod bodem V. rozhodl o nákladech řízení vzniklých České republice.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 26. srpna 2009, č. j. 61 Co 413/2009-328, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v tomto správném znění: „Ze zaniklého společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného bytová jednotka v budově O., bytový dům, na parcele - zastavěná plocha a nádvoří o velikosti podílu na společných částech domu a pozemku, tj. nemovitosti zapsané na LV pro obec O., katastrální území O., okres K. V. u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště K. Výrokem II. změnil výrok pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání společného jmění manželů částku 681.825,- Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. zrušil výrok pod bodem IV. rozsudku soudu prvního stupně a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti výrokům I., II. a III., podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatnil dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
V podání ze dne 18. května 2010 žalovaný uvedl, že bere částečně zpět své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, a to konkrétně proti výroku I. napadeného rozsudku, neboť pokud jde o částky 111.935,- Kč a 38.750,-Kč, ve věci bylo rozhodnuto soudním smírem ze dne 26. dubna 2010, č. j. 19 C 276/2009-71, a nadále setrvává na svém dovolání proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu „ohledně ceny nemovitosti“ a separovaných nákladů řízení. K tomu ovšem dovolací soud dodává, že podle obsahu dovolání nebyl výrok rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. dovoláním dotčen; výrokem pod bodem I. totiž odvolací soud potvrdil (ve správném znění) rozsudek soudu prvního stupně o přikázání bytové jednotky do vlastnictví žalovaného (dovolatele), a s touto částí rozhodnutí dovolatel nijak nepolemizuje; naopak z toho, že má jen námitky proti částce, kterou má za přikázání bytové jednotky zaplatit, se podává, že s přikázáním bytu do svého vlastnictví souhlasí. Dovolatel tak podle obsahu dovolání, ze kterého dovolací soud vychází (viz §41 odst. 2 o. s. ř.) napadl rozhodnutí odvolacího soudu jednak ve výroku pod bodem III., jednak ve výroku pod bodem II., a to ze dvou důvodů; v jeho měnící části vyslovil nesouhlas s tím, že odvolací soud na rozdíl od soudu právního stupně odmítl započtení nákladů ve výši 111.935,- Kč a 38.750,- Kč, vynaložených žalovaným za žalobkyni (ve skutečnosti ovšem v měnící části obou rozhodnutí jde jen o částku 111.935,- Kč, představující rozdíl mezi částkami přiznanými soudem prvního stupně a soudem odvolacím na vyrovnání podílů). Dovolatel napadá výrok pod bodem II. i v jeho (implicitně) potvrzující části, ve které byla stanovena částka na vyrovnání podílů, přičemž tato částka vychází ze shodného určení ceny bytové jednotky, které provedly soudy obou stupňů.
Výrok rozsudku odvolacího soudu pod bodem II. se tak z hlediska jeho přípustnosti rozpadá na dvě části: měnící část, týkající se započtení částky 111.935,- Kč, ohledně které vzal však dovolatel dovolání zpět, a potvrzující část ohledně částky 569.890,- Kč, kterou nadále napadá dovoláním s tím, že výše vypořádacího podílu vychází z nesprávného určení ceny bytové jednotky, provedeného znalcem.
Protože dovolání proti měnící části vzal dovolatel zpět, Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 věty druhé o. s. ř. dovolací řízení v této části zastavil.
Pokud jde o dovolání proti potvrzující části výroku pod bodem II., připadala by přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě,
že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací námitka, že cena vypořádávaných nemovitostí měla být vyšší a že znalecký posudek je nesprávný je námitkou skutkovou, zakládající dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., která nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
(viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. 22 Cdo 2801/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8613). Proto dovolání
v této části muselo být odmítnuto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné.
Dovolatel též napadá rozhodnutí odvolacího soudu, pokud mu nebyly přiznány tzv. separované náklady řízení (jde o náklady, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je účastník způsobil svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se mu přihodila - §147 odst. 1 o. s. ř. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba tyto náklady oddělit od ostatních nákladů řízení; proto se hovoří o tzv. separaci nákladů). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o separaci nákladů, není přípustné (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, díl I., s. 994 a násl., srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, poř. č. 4). Vzhledem k tomu, že dovolání ani v této části není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu