ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2080.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2080/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce AGROMACHINE, s. r. o. , se sídlem Švihov, Komenského ul. 188, IČ 49197231, zastoupeného JUDr. Janou Toušovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Klatovy, Randova 204/I., proti žalované A. M. , o zaplacení Kč 850.000,- s přísl., vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 234/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. prosince 2009, č. j. 10 Co 438/2009-234, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech rozhodl (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 11. června 2009, č. j. 7 C 234/2005-213, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce proti žalované domáhá zaplacení částky Kč 850.000,- s 2% úrokem od 1. 10. 2003 do zaplacení (výrok I.) a že žalované se proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu újmy, která vznikla předběžným opatřením ve smyslu ustanovení §77 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 3. 2005.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že podle zápisu z valné hromady žalobce ze dne 5. 12. 2002 valná hromada schválila vyvolat jednání ohledně odprodeje objektu minijatek Dehtín s příslušnými pozemky a příslušenstvím a že dne 1. 2. 2003 byla mezi žalobcem a společností MASO WEST s. r. o., Klatovy uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě s termínem uzavření kupní smlouvy na uvedené nemovitosti nejpozději do 31. 3. 2003 za kupní cenu Kč 3,800.000,- a dále kupní smlouvy na movité věci za Kč 200.000,-.
Soud prvního stupně dále zjistil, že dne 4. 3. 2003 byl tomuto soudu doručen nárok žalobců M. a V. K. proti žalobci na zaplacení částky Kč 889.654,58 s příslušenstvím s návrhem na vydání předběžného opatření, vycházejícím ze stejných okolností jak učinila žalovaná v původním řízení, a tomuto návrhu na předběžné opatření Okresní soud v Klatovech po sp. zn. 6 C 69/2003-21 vyhověl, avšak Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 4. 2003, č. j. 11 Co 174/2003, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vydání předběžného opatření zamítl.
Z těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že to nebyla žalovaná A. M., která v době rozhodné pro uzavření shora uvedených proponovaných kupních smluv zmařila. Až do dne 25. 8. 2003, kdy byl soudu doručen návrh žalované ve věci samé i na vydání předběžného opatření, uplynulo období tří měsíců, kdy žalobce měl možnost smlouvu o smlouvě budoucí se s. r. o. MASO WEST realizovat.
Soud na základě dalších provedených důkazů, zejména výslechu jednatele s. r. o. MASO WEST ing. S. K., konstatoval, že žalobcem požadovaná újma není minimálně zcela, případně vůbec v příčinné souvislosti s návrhem žalované na vydání předběžného opatření. Zřetelná příčinná souvislost je mezi újmou žalobce ve vztahu k návrhu na předběžné opatření M. a V. K. pod sp. zn. 6 C 69/2003 a to byl podle soudu prvního stupně zásadní faktor, který zmařil žalobci včasné uzavření kupní smlouvy s budoucím kupujícím. Dalším takovým rozhodným momentem bylo obchodní chování budoucího kupujícího.
Soud prvního stupně dovodil, že co do příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a žalobcem uplatňované újmě nelze stanovit ani za použití §136 o. s. ř. rozsah a výši vymáhaného nároku podle úvahy soudu. Odpovědnost žalované vůči žalobci nelze kvantitativně určit.
Z toho důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl.
K odvolání obou účastníků (žalované pouze vůči výroku o nákladech řízení) Krajský soud v Plzni rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.)
Odvolací soud dospěl k závěru, že obě odvolání nejsou důvodná.
Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že předběžné opatření, jehož vydání se žalovaná domáhala, zaniklo z jiného důvodu než pro to, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno nebo že právo žalované bylo uspokojeno. Žalobci vznikla újma ve výši Kč 850.000,-, která představuje rozdíl mezi kupní cenou dohodnutou ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 1. 2. 2003 a ve smlouvě kupní ze dne 27. 10. 2003. Mezi odpovědností za výsledek a újmou musí existovat příčinný vztah, přičemž povinnost důkazní je na žalobci. Existuje-li ve vztahu k újmě několik relevantních příčin, je třeba zjistit a vyhodnotit jejich vliv a odstupňování (gradaci) ve vztahu k následku. Současně se musí prokázat, že újma by nebyla nastala bez této příčiny. Vznik újmy nemusí být výsledkem pouze jediné příčiny, stačí, že je jednou z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, a to příčinou důležitou, podstatnou. Smlouva o budoucí smlouvě kupní byla uzavřena žalobcem se s. r. o. MASO WEST dne 1. 3. 2003 a v této době byly podány návrhy na vydání předběžného opatření se zákazem dispozice žalobce s předmětnými nemovitostmi (a to žalobci M. a V. K. ve věci sp. zn. 6 C 69/2003 a žalobcem Ing. V. P. ve věci sp. zn. 9 C 34/2003) a v těchto věcech se žalobce domáhal výmazu poznámky k katastru nemovitostí dopisem ze dne 12. 8. 2003 a nikoliv ve věci žalované, která podala návrh na vydání předběžného opatření dne 25. 8. 2003. Společnost MASO WEST sice žalobci dopisem z 25. 4. 2003 sdělila, že má zájem minijatka odkoupit do 30. 9. 2003 s tím, že provoz jatek bude zajišťován v souladu s hygienickými a veterinárními předpisy, ale svědek Ing. S. K., jednatel této společnosti, vypověděl, „že důvodem oslabení jejich zájmu byla nevyjasněnost majetkových poměrů žalobce, dohoda s jinou firmou, která jim zajistila dodávku masa a ke snížení kupní ceny došlo proto, že v důsledku změny právních předpisů v souvislosti se vstupem do EU nákup těchto minijatek by pro ně znamenal další investice do stavebních úprav a změn technologie.“
Odvolací soud uzavřel, že z tohoto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně správně dovodil, že žalobce neprokázal, že by předběžné opatření, jehož vydání se žalovaná domáhala, bylo podstatnou příčinou pro vznik majetkové újmy žalobce spočívající v tom, že uzavřel dne 27. 10. 2003 kupní smlouvu s kupní cenou nižší o 850.000,- Kč.
Odvolací soud konstatoval, že žalobce byl poučen soudem prvního stupně při jednání dne 18. 3. 2009 podle §118a o. s. ř. a protože neunesl důkazní břemeno, odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správní podle §219 o. s. ř. potvrdil.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání „v celém rozsahu“ s poukazem na přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a na dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatel je toho názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud řešil právní otázku „v rozporu s právem“ a bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Dovolatel zdůrazňuje, že žalobci vznikla v souvislosti s návrhem žalované na vydání předběžného opatření spočívajícího v zákazu dispozice s předmětným majetkem újma ve výši Kč 850.000,-, představující rozdíl mezi kupní cenou dohodnutou ve smlouvě o smlouvě budoucí z 1. 2. 2003 a cenou dohodnutou v kupní smlouvě z 27. 10. 2003; Mezi odpovědností za výsledek jednání žalované a újmou způsobenou žalobci existoval příčinný vztah. Okamžité vydání nařízení předběžného opatření podle návrhu žalované se zákazem dispozice s uvedeným majetkem bylo žalobci znemožněno odprodat majetek za dohodnutou cenu a majetek byl odprodán posléze za cenu o Kč 850.000,- nižší. Jiné okolnosti, než jednání žalované neměly na uvedené snížení kupní ceny vliv.
Dovolatel poukazuje na konečná rozhodnutí v dalších souvisejících případech vydání předběžných opatření i na procesní postup v řízení v dané věci, v níž bylo rozhodováno rovněž o změně místní příslušnosti.
Podle názoru dovolatele jediným a rozhodujícím důvodem pro neuzavření kupní smlouvy dle původně sjednaných podmínek za cenu o Kč 850.000,- vyšší byl návrh žalované na předběžné opatření se zákazem dispozice s majetkem, vydané usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 8. 2003, č.j. 7 C 228/2003-19. Vzhledem k podanému odvolání proti tomuto usnesení mohlo dojít k prodeji až po smluvně ujednaném termínu do 30. 9. 2003, a to až po změně usnesení okresního soudu usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 12 Co 486/2003, které nabylo právní moci dne 14. 10. 2003. Ihned po tomto datu došlo k uzavření kupní smlouvy, ovšem již za jiných podmínek.
Dovolatel uzavírá, že bez vydání usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření, spočívajícího v zákazu nakládání s majetkem, by předmětná újma žalobci nevznikla.
Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud, zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že – stejně jako v řízení před soudem odvolacím – se na dané dovolací řízení vztahuje zákonná úprava v občanském soudním řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů) včetně zákona č. 7/2009 Sb., kterážto novela nabyla účinnosti dnem 1. 7. 2009, když napadené rozhodnutí bylo vydáno (vyhlášeno) dne 10. 12. 2009.
Dovolací soud poté konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) a musel se na prvním místě zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.)
V posuzovaném případě připadá v úvahu pouze přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které také dovolatel odkazuje, a podle něhož dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a podle tohoto písmena v daném případě dovolání skutečně přípustné není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř., v rozhodném znění, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam nejen pro posuzovanou věc, ale pro rozhodovací činnost soudců vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž právní otázka zásadního významu musí být dovolatelem konkrétně formulována.
Dovolatel vymezuje otázku zásadního právního významu jako otázku příčinného vztahu mezi návrhem žalované na předběžné opatření spočívajícího v zákazu nakládat s předmětným majetkem, jakožto jediného a zásadního důvodu, se škodou (s finanční újmou) ve výši Kč 850.000,-, vzniklou žalobci v důsledku nižší kupní ceny, za níž poté předmětné nemovitosti (minijatka, pozemky) prodal, a to podle speciálního ustanovení §77 odst. 3 o. s. ř. v rozhodném znění, účinném do 31. 3. 2005.
Podle cit. ustanovení, zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu tomu, komu předběžným opatřením vznikla; to neplatí, jde-li o předběžné opatření podle §76a. Rozhodne o tom na návrh soud, který nařídil předběžné opatření.
V posuzovaném případě odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že vydané předběžné opatření, jehož vydání se žalovaná domáhala, nebylo podstatnou příčinou pro vznik majetkové újmy (škody) ve výši 850.000,- Kč, jež měla žalobci vzniknout tím, že prodal předmětné nemovitosti s cenou o 850.000,- Kč nižší, tj. odvolací soud dovodil neexistenci příčinného vztahu mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou.
Otázka existence příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím škůdce a vznikem škody je otázkou skutkovou, nikoliv právní (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2054/2005). V řízení se proto zjišťuje, zda jednání (opomenutí) škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou v poměru příčiny a následku a tato skutečnost musí být prokázána (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008).
Právní posouzení příčiny a následku (příčinné souvislosti) je pak posouzením mez jakými skutkovými okolnostmi má být existence příčinné souvislosti zjišťována, popř. zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 231/2007).
Dovolatelem vymezená právní otázka zásadního právního významu spočívá na názoru, že tvrzená újma Kč 850.000,- je následkem jednání žalované (podání návrhu na předběžné opatření, spočívajícím v zákazu nakládat s majetkem) jakožto příčina vzniklé újmy a tedy jde o skutková zjištění odvolacího soudu v daném případě, nikoliv o právní posouzení příčinné souvislosti.
Posouzení příčinné souvislosti jako podstatné pojmové podmínky speciální odpovědnosti podle §77 odst. 3 o. s. ř. (obdobně) jako v případech jiných druhů odpovědnosti za škodu) nemůže být proto v daném případě otázkou zásadního právního významu ve smyslu výše uvedeném, neboť nejde o právní otázku, podřaditelnou přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.)
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 1 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak žalované žádné náklady v řízení o dovolání podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. září 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu