ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2148.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2148/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobkyně Hennlich Industrietechnik, spol. s r. o. , se sídlem v Litoměřicích, Českolipská 9, IČ: 148 69 446, zast. JUDr. Radkou Šumerovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Turgeněvova 19, proti žalované LD Aviation Prague, s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Mladoboleslavská – letiště Kbely, IČ: 615 04 297, zast. JUDr. Ivetou Greckou, advokátkou se sídlem v Praze 4, U Chmelnice 2/745, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 5 Cm 133/2000, o zaplacení 161.044,- Kč s příslušenstvím, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2009, č. j. 1 Cmo 49/2009-395, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 12. 2009, č. j. 1 Cmo 49/2009-395, potvrdil (v pořadí třetí) rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „ soud prvního stupně “) ze dne 17. 10. 2008, č. j. 5 Cm 133/2000-356, jímž tento soud zamítl žalobu na zaplacení 161.044,- Kč s příslušenstvím, žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám její právní zástupkyně 149.606,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, žalobkyni dále uložil povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvého stupně 13.228,95 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí a žalované vrátil složenou zálohu na znalečném ve výši 2.000,- Kč; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám její právní zástupkyně 21.170,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou domáhala náhrady škody vzniklé jí žalovanou vadně provedenou montáží magneta na letounu (ve vlastnictví žalobkyně) Cessna 172M, im. zn. OK-GKH. Vypočtená výše škody představuje součet nákladů souvisejících s odstavením tohoto letounu a rozebrání motoru (67.684,40 Kč) a s vynuceným přistáním tohoto letounu v Grazu, demontáži magneta a znaleckým posouzením magneta (93.359,34 Kč).
Odvolací soud dále uvedl, že námitka žalobkyně, prostřednictvím které soudu vytkla nepřihlédnutí k jí označeným důkazům, není důvodná, neboť „ naprosté většině “ důkazních návrhů žalobkyně bylo vyhověno. Vzhledem k tomu, že sama žalobkyně uplatňovala v řízení nárok na náhradu škody, je její argumentace k prokázání včasnosti reklamace vad zcela irelevantní, pakliže nárok z odpovědnosti za vady nebyl žalobkyní v řízení uplatněn.
Škoda měla dle žalobkyně vzniknout ze dvou škodných událostí. V prvém případě šlo o chybnou montáž magneta v důsledku použití nevhodného nářadí, nesprávného vnitřního časování, v druhém pak o tvrzenou příčinu poruchy spočívající v uvolněném klínu.
Ze znaleckých posudků a stanoviska ÚCL nevyplynulo žádné konkrétní porušení povinnosti žalované, jež by vedlo ke vzniku zjištěných závad. Ing. H. ve svém znaleckém posudku konstatoval, že příčinnou vady bylo vypadnutí klínku. Příčinu tohoto vypadnutí však nelze jednoznačně stanovit. V úvahu přichází zvýšená vibrace při chodu motoru nebo silný náraz magneta před montáží na letoun. K vypadnutí uvedeného klínku nemohlo dle znalce dojít použitím nesprávného momentového klíče. V kontrolním znaleckém posudku doc. Ing. V. D., CSc. z leteckého Ústavu FSI VUT v Brně znalec upozornil, Ing. Š. v prvním případě dokončil let i po zjištění závady a potom ještě přelétl s letounem k panu V., což by při vážné poruše magneta či jeho nefunkčnosti nemohl. Vážná porucha magneta by navíc musela být zjištěna při předletové zkoušce motoru. Dle uvedeného znalce bylo uvolnění klínu příčinou změny nastavení vnitřního časování a nikoli naopak, jak v závěru odvolacího řízení začala tvrdit žalobkyně. Za příčinu opakovaných poruch zapalovacího magneta Slick označil znalec konstrukční chybu spočívající v dalším nezajištění dvou klínků, pomocí nichž je zabudována cívka, což zdůvodnil i poukazem na stejný druh problémů u magnet podobného letounu, u kterého bylo již přikročeno k řešení zajištěním klínku. Současně uzavřel, že neshledal pochybení žalované jako opravce magnet. Dle názoru odvolacího soudu mohlo dojít k uvolnění klínku vibracemi a vnějšími vlivy (větru a samotného letu).
Odvolací soud připomněl, že i svědek V. V., na jehož výpověď poukazovala žalobkyně, uvedl, že nesprávné nastavení vnitřního časování mohlo mít z technického hlediska jediný možný důvod, a to samovolné uvolnění nějaké části uvnitř magneta.
Protože žalobkyně neprokázala svá tvrzení, že příčinou poruchy magneta bylo chybné utažení spoje vnitřního časování magnet s důsledky změny časování, zvýšení vibrací a vypadnutí zajišťovacího klínku cívky, zkratu a vyřazení magneta z provozu, resp. provedenými důkazy byl prokázán opak, odvolací soud uzavřel, že žalovaná neporušila smluvní či zákonnou povinnost, jež vedla ke vzniku tvrzené škody, a rozhodl tak, jak uvedeno shora, přičemž účastníky poučil, že proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné.
Dovoláním ze dne 12. 4. 2010 napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a své dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody uvedené v ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
V obsáhlém odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že skutková zjištění odvolacího soud „ neodpovídají v podstatné části “ provedeným důkazům. Odvolacímu soudu vytkla, že znalecké posudky znalců Ing. H. a doc. Ing. D., CSc. nehodnotil ve vzájemných souvislostech s dalšími provedenými důkazy, zejména svědka Ing. V. a V., a nevypořádal se s jejími námitkami, které dovolatelka vznesla vůči znaleckým posudkům.
Tím, že „nebyl dán prostor“ svědku Ing. T. z ÚCL, když jeho výslech „ nebyl de facto vůbec proveden “, zatížil odvolací soud řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud tak rozhodoval bez nutných odborných závěrů ohledně dodržování postupů při opravách a revizích, vydávání certifikátů a jejich závaznosti. Soudy postupovaly dle dovolaetlky nesprávně, když zamítly návrh na provedení důkazu výslechem účastníka řízení – pilotem předmětného letadla.
Nesprávného právního posouzení věci se měl odvolací soud dopustit tím, že „ došel k závěru“, že žalobkyně v řízení neuplatnila nárok z odpovědnosti za vady. Dovolatelka upozornila, že se domáhala náhrady škody z titulu odpovědnosti za vady díla dle §564 obchod. zák. s přiměřeným použitím §436 obchod. zák. Prokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o dílo v ústní formě, následně stvrzené písemnou objednávkou žalobkyně ze dne 10. 6. 1999, kterou žalovaná písemně potvrdila. Žalovaná dílo provedla, vystavila příslušné dokumenty a umožnila uvolnění magnet do leteckého provozu a poskytla žalobkyni záruku v délce šesti měsíců. Vadu díla spatřuje dovolatelka v tom, že při letu došlo k vadné funkci motoru způsobené nefunkčností magneta, což žalobkyně dne 11. 10. 1999 reklamovala, a to nejprve u společnosti, jež prováděla servis celého motoru, a následně u žalované. Dle názoru žalobkyně bylo v řízení prokázáno, že dílo mělo v době předání vady. Žalovaná odpovídá za škodu způsobenou vadně provedeným dílem objektivně. Zdůraznila, že magneta fungovala bez jakýchkoli problémů více jak 500 letových hodin a až po provedení revize žalovanou došlo k jejich selhání, přičemž jiná vada (např. vada materiálu) zjištěna nebyla. Zjištění, že žalobkyně předala na revizi a opravu magneta přelétaná a stará, nemůže dle dovolatelky být přičítáno k její tíži, neboť žalovaná v takovém případě vydáním osvědčení o uvolnění magnet do provozu porušila ustanovení JAR 145.50 a 145.60. Domnívala-li se žalovaná, že magneta byla nevyhovující pro letecký provoz, měla dle ust. JAR 145.40 ohlásit jejich chybnou funkci ÚCL. slyšení svědci Ing. V. a V. V. potvrdili, že obě magneta vykazovala vady – nesprávné vnější nastavení magnet a též nesprávné vnitřní nastavení jednoho z magnet, přičemž ve druhém se volně pohyboval kovový klín, jenž měl zajišťovat cívku magneta. Soud se nikterak nevypořádal s tím, že obě magneta byla řádně zaplombována a nikdo jiný než žalovaná nemohl chybně vnitřní nastavení magneta nastavit, a dále s tím, že došlo k porušení předpisu JAR 145.40, protože žalovaná neměla k dispozici příslušný momentový klíč k utažení šroubových spojů pro provedení předmětných prací. Soudu dále vytkla, že se nijak nevypořádal se zjištěním, že uvolněný klín je omačkaný a menší oproti originálu, takže nemohl plnit svou funkci a provozem letadla se zcela uvolnil, a dále se skutečností, že žalovaná v prvém případě reklamaci na podzim roku 1999 uznal a magneta znovu opravil, jak je zřejmé ze zápisu o reklamaci magneta ze dne 14. 10. 1999. Vada se však opětovně objevila po dalším zásahu žalované. Znalce doc. Ing. V. D., CSc., jenž dospěl k závěru, že příčinou vady magneta byla jeho chybná konstrukce, žalobkyně označila za „ pedagogicko-vědeckého pracovníka, který nemá potřebné praktické zkušenosti “ a tato jím označená příčina vady magneta je dle jejího názoru vyloučena.
Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání, jak je zřejmé z obsahu spisu a předkládací zprávy soudu prvého stupně, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátkou ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jí bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V posuzované věci není dovolání oproti očekávání dovolatelky podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné. V bezprostředně předcházejícím (v pořadí druhém) rozsudku soudu prvého stupně ze dne 10. 3. 2006, č. j. 5 Cm 133/2000-220, jenž byl usnesením odvolacího soudu ze dne 20. srpna 2007, č. j. 4 Cmo 188/2006-239, zrušen, rozhodl soud prvého stupně stejně jako v novém rozsudku ze dne 17. 10. 2008, č. j. 5 Cm 133/2000-356, jenž byl dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu potvrzen. Zbývá dodat, že v pořadí prvým rozsudkem soudu prvého stupně ze dne 12. 12. 2002, č. j. 5 Cm 133/2000-103, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 2. 2003, č. j. 5 Cm 1333/2000-110, bylo ve věci samé sice rozhodnuto jinak než ve svých následujících pozdějších rozhodnutích (prvým rozsudkem soudu prvého stupně bylo žalobě vyhověno, zatímco následujícími rozsudky soud prvého stupně žalobu zamítl), avšak tento rozsudek byl odvolacím soudem zrušen s odůvodněním, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci ohledně uzavření smlouvy o dílo a ohledně zjištění příčiny vzniklé vady magneta a porušení povinností žalované, přičemž z rozhodnutí odvolacího soudu se nepodává, že zavázal soud prvého stupně svým právním názorem.
Dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že názor dovolatelky o přípustnosti dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není správný, neboť dovolání není dle tohoto ustanovení přípustné.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ust. §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
S ohledem na výše uvedené je třeba zdůraznit, že dovolatelka v dovolání zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu právě zejména prostřednictvím dovolacích důvodů uvedených v ust. §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř.
Námitky dovolatelky proti správnosti vypracovaného znaleckého posudku Ing. H. a doc. Ing. D., CSc. a nedostatečné odborné způsobilosti znalce doc. Ing. D., CSc. představují otázku hodnocení důkazů soudem. Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatelka oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle tohoto ustanovení, jen z dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Stejně je tomu v případě námitek dovolatelky, jimiž - prostřednictvím dovolacího důvodů uvedených v ust. §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s .ř . – brojí proti zamítnutí návrhu na provedení důkazu výslechem účastníka řízení (pilotem letadla), dle mínění dovolatelky nedostatečnému výslechu svědka Ing. T. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se při posuzování přípustnosti dle ust. §237 odsst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží.
K uvedenému považuje dovolací soud za vhodné dodat, že soudy obou stupňů, podrobně odůvodnily svá skutková zjištění vyplývající ze závěrů znaleckých posudků, a to i se zřetelem k – v řízení často antagonicky se měnícím - námitkám žalobkyně, které zopakovala ke znaleckýmm posudkům v dovolání. Z odůvodnění rozhodnutí soudů se podává, že se ztotožnily s vysvětleními a postupem znalců při zjištění příčiny vady magneta, přičemž zdůvodnily, proč nemohly přihlédnout k námitkám žalobkyně. Vysvětlily, že v řízení nebylo prokázáno, že škodu způsobila žalobkyně.
Dovolací soud se dále zabýval dovolatelkou namítaným nesprávným právním posouzením věci (žalovaného nároku) ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Dovolatelka prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu namítla, že odvolací soud pochybil, pokud se v případě jejího nároku zabýval toliko otázkou splnění předpokladů pro řádné uplatnění nároku na náhradu škody, tzn. prokázáním příčinné souvislosti mezi vadným plněním a vznikem škody, neboť se domáhala a“ náhrady škody z titulu odpovědnosti za vady díla dle §564 obch. zák. s přiměřeným použitím §436 obch. zák.“, přičemž dle ust. §560 obchod. zák. žalovaná objektivně odpovídala za vady díla.
K tomu je třeba uvést, že předmětem nároku žalobkyně byla, jak výše uvedeno, náhrada škody, jež žalobkyni měla vzniknout v důsledku žalovanou vadně provedené montáže magneta na letounu ve vlastnictví žalobkyně. Vyčíslená výše škody představovala součet nákladů souvisejících s odstavením tohoto letounu a rozebrání motoru (67.684,40 Kč) a s vynuceným přistáním tohoto letounu v Grazu, demontáží magneta a znaleckým posouzením magneta (93.359,34 Kč).
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud nepochybil, pokud se v řízení nezabýval prokázáním včasnosti reklamace vady magneta ze strany žalobkyně, neboť předmětem řízení nebyl žalobkyní uplatněný nárok z odpovědnosti za vady, nýbrž nárok na náhradu škody vzniklou, dle přesvědčení žalobkyně, porušením povinnosti ze závazkového vztahu ze strany žalované.
K tomu je vhodné dodat, že podle ust. §440 obchod. zák. uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků vad zboží podle ust. §436 a §437 obchod. zák., jež se aplikují i v případě vad díla, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu, např. z titulu náhrady škody. Dovolací soud také např. v rozhodnutí ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2247/2007, vysvětlil, že z odpovědnosti za škodu mohou vzniknout práva shodná s odpovědností za vady, ale také práva odlišná, která z odpovědnosti za vady nelze uspokojit. Může se zejména jednat o další škody, které jsou vadným plněním zapříčiněny. Takto vzniklá škoda (např. vznik vícenákladů z důvodu dodání vadných komponent apod.) nemůže být kryta některým nárokem z odpovědnosti za vady, ale musí být řádně uplatněna v režimu odpovědnosti za škodu. Uplatněním nároku na náhradu škody se poškozený nehodlá domoci kompenzace hodnoty provedeného díla (opravy vadné věci, slevy z ceny), ale žádá náhradu skutečné škody nebo ušlého zisku, které mu v důsledku vadného plnění vznikly. Porušení povinnosti ze závazkového vztahu jako předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu spočívá v takovém případě v dodání vadného zboží (díla), v důsledku čehož vznikla uplatňovaná škoda. Předpokladem pro řádné uplatnění nároku na náhradu škody je tedy prokázání příčinné souvislosti mezi vadným plněním a vznikem škody. Není nutné prokázat řádné a včasné uplatnění nároku z vad zboží (resp. díla), je nutné pouze prokázat, že zboží (dílo) bylo vadné a že v důsledku toho vznikla uplatňovaná škoda.
Pokud tedy dovolatelka namítala že se domáhala „náhrady škody z titulu odpovědnosti za vady díla dle §564 obchod. zák. s přiměřeným použitím §436 obchod. zák.“, neodpovídá tato námitka tomu, jaký nárok žalobkyně uplatnila v žalobě a je v rozporu se shora vyloženým.
Je třeba uvést, že argumentace dovolatelky odkazem na společné letecké předpisy řady JAR, vydávané Sdružením leteckých úřadů podle předpisů Evropských společenství dle §102 zák. č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), za situace, kdy v řízení nebylo zjištěno porušení povinnosti ze závazkového vztahu ze strany žalované, v jehož důsledku by žalobkyni vznikla škoda, je bez významu.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ani podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť neshledal, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, a dovolání proto podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť procesně neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla proti žalobkyni právo, nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2011
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu