ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.713.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 713/2010-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně GRAIN a.s., se sídlem ve Frýdlantu v Čechách, Višňová, část Poustka čp. 97, PSČ 464 01, identifikační číslo 64829901, zastoupené Mgr. Alešem Miklem, advokátem, se sídlem v Turnově, Palackého 211, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a.s., člen holdingu ČSOB , se sídlem v Pardubicích, Zelené předměstí, Masarykovo náměstí čp. 1458, PSČ 532 18, identifikační číslo 45534306, o zaplacení částky 142 730,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 23 C 280/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. dubna 2009, č. j. 18 Co 514/2008-181, ve znění opravného usnesení ze dne 7. ledna 2010, č.j. 18 Co 514/2008-204, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 12. června 2008, č. j. 23 C 280/2007-140, přiznal znalci Ing. Jiřímu Bukovskému za podaný znalecký posudek celkovou odměnu ve výši 5 739 Kč (výrok pod bodem I), zamítl žalobu na zaplacení částky 142 730,50 Kč s 2% úrokem z prodlení od 9. 9. 2003 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 18. 11. 2002 uzavřela společnost B O R, s.r.o. (pojištěná) se žalovanou (pojistitelem) smlouvu o pojištění sklizně v roce 2003, včetně pojištění proti vyzimování ozimé řepky. Rozsah plnění pro toto pojistné riziko byl stanoven tak, že pojistitel se zavázal uhradit zaorávku ve výši 950 Kč za jeden hektar nebo likvidaci porostu ve výši 450 Kč za jeden hektar. V dodatcích k této smlouvě bylo sjednáno, že se pojišťují plodiny pěstované žalobkyní, jež měly být následně prodány společnosti B O R, s.r.o. s tím, že pojistné plnění náleží společnosti B O R, s.r.o., až do výše kupní ceny plodin. V dalším dodatku k pojistné smlouvě byla mezi účastníky řízení a společností BOR s.r.o., uzavřena dohoda o vinkulaci pojistného plnění, podle níž pojistné platila společnost B O R, s.r.o., v jejíž prospěch bylo vinklováno pojistné plnění, k jehož výplatě mělo dojít na základě dohody mezi žalobkyní a společností B O R, s.r.o.
Vlivem nepříznivých klimatických podmínek došlo v pojistném období k poškození porostu ozimé řepky na výměře 243 ha; pojistné plnění stanovila žalovaná částkou 425 982 Kč, kterou poukázala společnosti B O R, s.r.o. Ta poté vypořádala s žalobkyní jejich vzájemná práva a závazky, takže dohoda o vinkulaci pojistného plnění pozbyla účinnosti. Žalobkyně je tudíž podle závěru soudu prvního stupně aktivně legitimována ve věci jako pojištěný. Ze znaleckého posudku znalce ustanoveného soudem Ing. Jiřího Bukovského soud prvního stupně zjistil, že v daném případě nebyly poškozené porosty zaorány pluhem, žalobkyně provedla zdiskování pozemku (kultivace diskovým nářadím), což není orba (zaorávka), půda byla jen mechanicky ošetřena, tj. nakypřena, přičemž došlo i k částečnému zaklopení rostlinných zbytků. Z posudku a výpovědi znalce dále vyplynulo, že zaorávka je časově cca 3x až 5x pomalejší a 2x dražší a že žalobkyně volila použitý postup, neboť na zaorávku pluhem neměla objektivně časový prostor ani dostupné stroje. Připustil přitom, že ekonomická náročnost likvidace porostu provedená žalobkyní za použití chemické likvidace herbicidy a následným zdiskováním byla cenově srovnatelná se zaorávkou.
Soud prvního stupně aplikoval ustanovení §806 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2004 (dále jen „obč. zák.“), podle něhož z pojištění majetku má pojištěný právo, aby mu bylo poskytnuto plnění ve výši určené podle pojistných podmínek, týká-li se pojistná událost věcí, na kterou se pojištění vztahuje. V posuzované věci bylo zjištěno, že zaorávka poškozeného porostu nebyla prokazatelně provedena, žalobkyně proto měla nárok na náhradu likvidace porostu ve výši 450 Kč za hektar. Z toho důvodu soud prvního stupně podanou žalobu zamítl.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. dubna 2009, č. j. 18 Co 514/2008-181, ve znění opravného usnesení ze dne 7. ledna 2010, č.j. 18 Co 514/2008-204, rozsudek soudu prvního stupně, vyjma odvoláním nenapadeného výroku pod bodem I, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně a konstatoval, že provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně v souladu s §132 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); v jeho myšlenkovém postupu při hodnocení důkazů neshledal pochybení. Žalobkyně v odvolání neuplatnila nové skutečnosti týkající se výkladu smluvních ujednání pojistné smlouvy, když tento výklad je nutno provést podle §261 odst. 7 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a podle §35 odst. 2 obč. zák. (v rozsudku je omylem uveden odst. 1), tj. podle jazykového vyjádření zachyceného v písemném právním úkonu, a podle vůle jednajících osob, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Samotné jazykové vyjádření, tj. text smluvních ujednání, je v dané věci nesporné a k vůli osob uzavírajících pojistnou smlouvu žalobkyně nic netvrdí, pouze polemizuje s výkladem smluvních ujednání provedeným soudem prvního stupně, event. poukazuje na svoji vůli, což je však pro výklad sporného ustanovení pojistné smlouvy bez významu.
V řízení soud ze znaleckého posudku zjistil, co se běžně v agrotechnické praxi i teorii rozumí po pojmem zaorávka, použitým ve smluvních ujednáních Jedná se o zaklápění hmoty nacházející se na povrchu půdy pomocí orby do země, a to vždy pomocí pluhu. Tento způsob úpravy pozemků přitom nelze směšovat s jinými, při nichž též dochází k mechanickému zásahu do půdy, avšak nikoli ve srovnatelném rozsahu (např. diskování nebo radličkové zpracování). Konečně podstatný je rovněž rozdíl v nákladech na uvedené operace a pojištění majetku nelze chápat tak, že by pojistitel měl hradit více, než jaká škoda vznikla [srov. §790 písm. a) s §807 obč. zák., ve znění do 31. 12. 2004]. Odvolací soud uzavřel, že v daném případě byl sjednán taxativní výčet toho, co má žalovaná plnit v případě pojistné události vyzimování prorostu, a že z žádné další agrotechnické operace, byť by byly nezbytné k opětovnému osetí polí v témže roce, nebyla podle jeho závěru žalovaná povinna poskytnout pojistné plnění. Další požadavek žalobkyně proto nemá oporu ve smluvních ujednáních, ani v zákoně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jako dovolací důvod označila nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za zásadní právní otázku považuje otázku, zda žalobkyně po vyzimování ozimé řepky n jaře roku 2003 provedla takové agrotechnické operace, které lze podřadit pod pojem zaorávka, jak je definována v pojistné smlouvě. Dovolatelka nesouhlasí s výkladem předmětného ujednání v pojistné smlouvě odvolacím soudem, neboť podle jejího názoru je zapotřebí vykládat pojem zaorávka jako pojem širší než pojem orba. Zaorávkou je podle jejího názoru obecně označován každý mechanický proces obdělávání půdy, u něhož dochází k zaklápění svrchní vrstvy půdy do země, tedy i zmiňované diskování, případně radličkové zpracování. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poté, když pole obdělal diskovým nářadím, musel je dále mechanicky obdělat a připravit na osetí novou plodinou, vynaložil tudíž mnohem vyšší náklady, než jaké byly vyčíslené znalcem na diskování. To vše dělal s pocitem, že za tuto svou snahu bude „odměněn“ tím, že mu ze strany žalované budou uhrazeny všechny náklady, které si prostřednictvím pojistné smlouvy pojistil.
Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu, které byly podloženy znaleckým posudkem prokazující, že žalobkyně provedla nikoliv zaorávku, ale diskování a za to jí bylo poskytnuto sjednané pojistné plnění ve výši dohodnuté v pojistné smlouvě. Tento posudek žalobkyně nikterak nezpochybnila a nenavrhla žádný jiný způsob dokazování. Dovolání není podle žalované přípustné.
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (15.4.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou a že obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Dovolatelka učinila předmětem dovolacího přezkumu otázku výkladu projevu vůle účastníků pojistné smlouvy promítnuté do její přílohy č. 2, v níž bylo sjednáno pojištění ozimé řepky pro případ zaorávky a pro případ likvidace porostu. Odvolací soud a potažmo i soud prvního stupně, jehož závěry odvolací soud akceptoval, respektoval při výkladu sporného článku pojistné smlouvy obsahující uvedené pojmy výkladová pravidla promítnutá podle §261 odst. 7 obch. zák. do ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. Podle tohoto ustanovení se právní úkony vyjádřené slovy vykládají nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Vzhledem k tomu, že v dané věci nebylo jazykové vyjádření právního úkonu, t.j. obsah příslušného ujednání pojistné smlouvy, žádnou z účastnic zpochybňován a dovolatelka poukazovala pouze na svoji vůli založenou na jejím vlastním výkladu, zaměřil se soud prvního stupně na výklad jazykového vyjádření, když ani případná odlišná vůle jednající osoby nemůže být s tímto vyjádřením v rozporu. Podložení výkladu termínu „zaorávka“, použitým v pojistné smlouvě, znaleckým posudkem, je zcela jistě postupem soudu v souladu s §127 odst. 1 o. s. ř., do něhož je promítnuta zásada, že tam, kde k posouzení skutkového stavu závisí na odborných znalostech, je povinností soudu posoudit tyto okolnosti jen prostřednictvím odborného znaleckého posudku, bez ohledu na to, zda soudce sám disponuje potřebnými vědomostmi. Objasnil-li znalec pojem zaorávka jako zaklápění hmoty nacházející se na povrchu půdy pomocí orby do země, a to vždy pomocí pluhu, není závěr odvolacího soudu, že žalobkyně nemá nárok za náhradu za zaorávku porostu, kterou prokazatelně neprovedla, v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jelikož se nejedná o rozhodnutí, které by řešilo právní otázku v rozporu s hmotným právem, ani v něm nejde o právní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo které jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodovány rozdílně.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1, když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. září 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu