ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.859.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 859/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně EKOLS PRAHA, spol. s r.o., se sídlem v Praze 7, Partyzánská 23, PSČ 170 00, IČO 25092553, zastoupené JUDr. Ladislavem Kratochvílem, advokátem, se sídlem ve Veselí nad Moravou, Rybníček 80, proti žalované CZECH INTERNATIONAL, a.s. , se sídlem v Havířově, Suchá, U Pošty 2/375, PSČ 735 64, IČO 26870142, zastoupené JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jindřišská 17, o zaplacení částky 741 445 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Cm 60/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. září 2009, č. j. 4 Cmo 186/2009-150, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. září 2009, č. j. 4 Cmo 186/2009-150, se ve výroku pod bodem I v části, ve které byla žaloba co do částky 711 445,10 Kč s příslušenstvím zamítnuta, a ve výroku pod bodem II zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ve zbytku se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v pořadí druhým rozsudkem ze dne 15. ledna 2009, č. j. 18 Cm 60/2005-121, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 741 445,10 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. prosince 2007, č. j. 18 Cm 60/2005-87, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2008, č. j. 4 Cmo 136/2008-100, pro nedostatek skutkových zjištění týkajících se pasivní věcné legitimace žalované.
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a společností CZECH International, a.s., IČO 25388967, došlo k uzavření smlouvy o dílo (č. CZI 900 050-2002), kupní smlouvy (č. CZI 200 031-2003) a inominátní smlouvy (č. CZI 200 032-2003), dle kterých žalobkyně provedla a vyúčtovala sjednané plnění. Žalovaná vystavené faktury neuhradila, přestože žalovanou pohledávku jak v dohodě o narovnání ze dne 17. 1. 2005, tak při jednání dne 16. 10. 2007 nečinila spornou.
Soud prvního stupně z oznámení o rozdělení společnosti a o právním nástupnictví a ze shodných tvrzení účastníků zjistil, že společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, oznámila žalobkyni, že se stala právní nástupkyní společnosti CZECH International, a.s., IČO 25388967. Zároveň oznámila, že převzala veškerá práva a povinnosti vyplývající z právních úkonů sjednaných s žalobkyní a ze zákona tak nahradila zakládající společnost ve všech právech a povinnostech ze vzájemných právních vztahů, které vznikly, případně by mohly vzniknout. Soud prvního stupně proto s ohledem na informace zjištěné z úplného výpisu z obchodního rejstříku a z vlastního prohlášení společnosti CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, rozhodl usnesením ze dne 16. února 2007, č. j. 18 Cm 60/2005-45, o procesním nástupnictví v této věci tak, že v řízení bude pokračováno se společností CZECH INTERNATIONAL, a. s., IČO 26870142, se sídlem U Pošty 2/375, 735 64 Havířov, Suchá.
V řízení bylo zjištěno, že společnost CZECH International, a.s., IČO 25388967, zanikla rozdělením, přičemž vznikly tři nástupnické společnosti: CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, CZECH INTERNATIONAL OIL, a.s., a CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s. Z Projektu rozdělení a jeho příloh, bodu označeného písm. h), soud prvního stupně zjistil, že toto ustanovení určuje, jaký majetek a jaké závazky přecházejí na jednotlivé nástupnické společnosti. V prvním odstavci je řešen přechod majetku a závazků existujících ke dni předcházejícímu rozhodnému dni rozdělení na uvedené nástupnické společnosti, který je detailně specifikován v účetní závěrce zanikající společnosti a v provedené inventarizaci, a to podle jednotlivých řádků rozvahy uvedené v příloze č. 3 Projektu rozdělení. Majetek, který není zahrnut v rozvaze zanikající společnosti, přechází na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., s výjimkou majetku, který není zahrnut v rozvaze zanikající společnosti, evidovaného v účetnictví na středisku 109, který přechází na společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., a s výjimkou majetku, který není zahrnut v rozvaze zanikající společnosti, evidovaného v účetnictví na středisku 305. V bodě h) odst. 2 je mj. stanoveno, že veškeré majetkové i nemajetkové povinnosti i práva vztahující se k nemovitému majetku připadajícímu na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., či společnost CZECH INTERNATIONAL OIL, a.s., přecházejí na tyto společnosti. Veškeré ostatní nemajetkové i majetkové povinnosti a práva neuvedené v přílohách Projektu rozdělení přecházejí na společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s.
Soud prvního stupně dovodil, že odstavec 2 bodu h) Projektu rozdělení řeší majetkové i nemajetkové povinnosti a práva vztahující se k nemovitému majetku, ale neřeší právní nástupnictví žalovaného závazku. Jeho právní nástupnictví řeší text poslední věty druhého odstavce, podle níž veškeré závazky a pohledávky vyplývající z obchodních a jiných vztahů neuvedené v přílohách Projektu rozdělení přecházejí na společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142. Jelikož žalovaná neprokázala, že by žalovaný závazek byl uveden v příloze Projektu rozdělení, je nutné dospět k závěru, že žalovaný závazek přešel v souladu s Projektem rozdělení na žalovanou (CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142) a ta je ve věci pasivně věcně legitimovaná. Námitku žalované, že ve věci není pasivně legitimována, soud prvního stupně považoval za účelovou, jelikož sama žalovaná oznámila soudu i žalobkyni, že se stala právní nástupkyní zaniklé společnosti.
Jelikož žalovaná nečinila žalovanou pohledávku spornou, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně provedla sjednaná plnění podle smlouvy o dílo, smlouvy kupní i smlouvy inominátní, a vzniklo jí právo na zaplacení. Žalovaná neprokázala, že by předmětná pohledávka zanikla započtením, jelikož neprokázala, že pohledávka, kterou vůči žalované pohledávce započetla, je existentní. Žalovaná pouze tvrdila, že tuto pohledávku uplatnila u Obvodního soudu pro Prahu 7, kde je vedena pod sp. zn. 5 C 133/2005. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. září 2009, č. j. 4 Cmo 186/2009-150, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení částky 741 445,10 Kč s příslušenstvím v celém rozsahu zamítl (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem II).
Odvolací soud dospěl k závěru, že pro posouzení pasivní legitimace žalované je podstatné, zda uplatněné pohledávky žalobkyně a tomu odpovídající závazky právní předchůdkyně žalované se vztahují k majetku připadajícímu na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, či nikoli.
Na základě provedeného dokazování odvolací soud dovodil, že závazky právní předchůdkyně žalované, které jsou předmětem tohoto řízení, přešly v souvislosti s rozdělením právní předchůdkyně žalované na společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., jelikož se týkají nemovitého majetku střediska 109 logistického terminálu Nupaky. Žalobkyní byla uplatněna práva vzniklá na základě smlouvy o dílo č. CZI 900050-2002 ze dne 27. 3. 2003 uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalované, jejímž předmětem byla správa technologických zařízení, vnitřní a vnější úklid, likvidace odpadů a údržba zeleně prováděné v objektu terminálu Nupaky 148. Pohledávka na vrácení jistiny 30 000 Kč složené k zajištění úhrady nájemného a provozních nákladů se týká kanceláře v tomtéž objektu právní předchůdkyně žalované. Těmto právům odpovídají závazky právní předchůdkyně žalované, které se vztahují k nemovitému majetku, který přešel dle Projektu rozdělení na společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s. Na žalovanou přešla pouze ta práva a povinnosti právní předchůdkyně žalované, které se nevztahují k nemovitému majetku střediska 109 – logistického terminálu Nupaky a střediska 305 – čerpací stanice Nupaky.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že předmětné závazky nepřešly na žalovanou, a proto rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost zakládá na §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., důvodnost opírá o §241a odst. 2 o. s. ř. Podle žalobkyně rozsudek odvolacího soudu spočívá jak na nesprávném skutkovém zjištění, tak na nesprávném právním posouzení pasivní legitimace žalované.
Dovolatelka uvádí, že předmětem sporu je částka 741 445,10 Kč s příslušenstvím, která sestává z pohledávek, které vznikly žalobkyni na základě Smlouvy o dílo týkající se služeb poskytovaných společnosti CZECH International, a.s., v objektu Logistického terminálu Nupaky, a pohledávky žalobkyně ve výši 30 000 Kč zaplacené téže společnosti jako jistiny na nájemné dle nájemní smlouvy, kterou žalovaná po ukončení nájmu nevrátila.
Základní určení majetku a závazků, které přecházejí na jednotlivé nástupnické společnosti, obsahuje prvá věta prvého odstavce Projektu rozdělení, bod h), která zní: „Majetek a závazky existující ke dni předcházejícímu rozhodný den rozdělení přecházející na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., nástupnickou společnost CZECH INTERNATINONAL LOGISTIC, a.s., a nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL OIL, a. s., jsou detailně specifikovány v konečné účetní uzávěrce zanikající společnosti CZECH International, a.s., k 31. 12. 2004 a v provedené inventarizaci zpracované v souvislosti s touto konečnou účetní závěrkou.“ K tomu dovolatelka uvádí, že rozhodnutí o rozdělení v přílohách Projektu rozdělení, ani listiny vztahující se k účetní závěrce, ani jiné listiny založené ve sbírce listin obchodního rejstříku zúčastněných společností však detailně specifikované závazky odpovídající žalovaným pohledávkám, tedy alespoň s uvedením věřitele, výše a splatnosti, neobsahují. Podpůrné určení majetku a závazků, které na jednotlivé nástupnické společnosti přecházejí, obsahuje druhá věta prvého odstavce, která zní: „Rozdělení majetku a závazků na jednotlivé nástupnické společnosti je v členění podle jednotlivých řádků rozvahy uvedeno také v příloze č. 3 tohoto Projektu rozdělení.“ Žalované závazky však v příloze č. 3 Projektu rozdělení uvedeny nejsou.
Určení dalších práv a povinností rozdělované společnosti, které přecházejí na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., obsahuje druhá věta, která zní: „Veškeré majetkové a nemajetkové povinnosti a práva vztahující se k nemovitému majetku připadajícímu na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., přecházejí na tuto společnost.“ Dovolatelka namítá, že se jedná o práva a povinnosti vyplývající zejména ze stavebních a dopravních předpisů, předpisů na ochranu životního prostředí, protipožárních, bezpečnostních a jiných předpisů, které se vždy vztahují k nemovitostem či jejich vlastníkům, nebo s nimi souvisejí. Rozdělovaná společnost touto formulací neměla na mysli všechny závazky. Navíc je v celém bodě h) důsledně oddělován pojem „závazek“ od „povinnosti“. Třetí věta druhého odstavce Projektu rozdělení stanovuje, že veškeré závazky vyplývající z obchodních a jiných vztahů neuvedené v přílohách Projektu rozdělení přecházejí na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142. Dovolatelka je proto toho názoru, že žalované pohledávky je nutno podřadit pod závazky podle třetí věty druhého odstavce bodu h) Projektu rozdělení.
Výklad projevu vůle je třeba provádět podle §266 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Pokud by vůle právní předchůdkyně žalované směřovala k tomu, aby předmětné závazky přešly na společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., byly by v Projektu rozdělení blíže určeny, vzhledem k možnostech jejich nezaměnitelné identifikace. Z toho dovolatelka dovozuje, že vůlí právní předchůdkyně žalované bylo, aby předmětné závazky přešly na společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s.
Jelikož bod h) přílohy Projektu rozdělení obsahuje projev vůle, který zahrnuje i výraz připouštějící různý výklad, nelze tento výraz v souladu se zásadou poctivého obchodního styku a ustanovením §266 odst. 4 obch. zák. vykládat v neprospěch žalobkyně a tvrdit, že předmětná pohledávka nepřešla na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s.
Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že pro posouzení věci je podstatné, zda uplatněné pohledávky žalobkyně se vztahují k majetku připadajícímu na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., či nikoli. Žalovaná je toho názoru, že pohledávky žalované se vztahují výhradně k nemovitému majetku v logistickém terminálu Nupaky. Tento nemovitý majetek společně se všemi právy a povinnostmi, které se k němu vztahují, přešel podle Projektu rozdělení na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s. Žalovaná proto není pro vedené řízení pasivně legitimovaná. S ohledem na to žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání zamítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, nejprve posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9).
V dané věci napadá žalobkyně rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 741 445,10 Kč, z něhož se částka 30 000 Kč týkala smlouvy o nájmu a zbytek ve výši 711 445,10 Kč se týkal pohledávek na základě smlouvy o dílo. Jednalo se přitom o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, který má podle §261 odst. 1 obch. zák. obchodní charakter a případný spor mezi těmito stranami je z hlediska procesního, tedy i z hlediska §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., věcí obchodní. Ačkoliv součet obou částek převyšuje hranici 100 000 Kč, je zjevné, že žalovaná částka se skládá ze dvou samostatných nároků se samostatným skutkovým základem spojených do jednoho řízení, proto má rozhodnutí odvolacího soudu ohledně každého z nich charakter samostatného výroku. Z toho důvodu je i přípustnost dovolání nutno zkoumat u každého výroku odděleně bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem. Z výše uvedeného je zjevné, že přípustnost dovolání ve vztahu k částce 30 000 Kč týkající se nájemní smlouvy je vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně v části, ve které směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I co do výše 30 000 Kč s příslušenstvím, podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Ve zbytku je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V tomto rozsahu se dovolací soud zabýval důvodností podaného dovolání.
Dovolatelka v dovolání uvádí, že dovolání podává z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném skutkovém zjištění a na nesprávném právním posouzení pasivní legitimace žalované. Je tudíž zřejmé, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu dovolání se však podává, že ve skutečnosti dovolatelka uplatňuje jediný dovolací důvod, a sice že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, konkrétně v chybném výkladu projektu rozdělení původní žalované. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. soud posuzuje každý úkon podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen, posoudil Nejvyšší soud i dovolání podle jeho obsahu.
Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže soud posoudil skutkový stav podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Ze spisu vyplývá, že žalobkyně podala žalobu proti společnosti CZECH I nternational, a. s., IČO 25388967. Po podání žaloby došlo k zániku žalované jejím rozdělením na tři nástupnické společnosti. Podáním ze dne 14. 2. 2007 se společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, označila za právního nástupce žalované. Společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., svou pasivní legitimaci odmítla podáním ze dne 14. 4. 2006. Soud prvního stupně vydal dne 16. února 2007, č. j. 18 Cm 60/2005-45, usnesení o procesním nástupnictví. Toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 3. 2007. Soud prvního stupně pokračoval v řízení s žalovanou. V dalším řízení bylo třeba posoudit otázku pasivní legitimace žalované v řízení.
Podle skutkového zjištění odvolacího soudu společnost CZECH International, a.s., IČO 25388967, zanikla ke dni 12. 9. 2005, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku, tj. po podání žaloby. Přechod závazků z této zaniklé společnosti na její nástupce bylo proto nutno posuzovat podle právní úpravy účinné k tomuto datu, tedy podle ustanovení §68, §151 - §153 a §220r - §220za obch. zák. Z uvedených ustanovení vyplývá, že závazky rozdělované akciové společnosti přecházejí na nástupnické akciové společnosti podle projektu rozdělení. Podle §220z odst. 1 obch. zák. v tehdejším znění má každý, jehož právní zájmy jsou rozdělením dotčeny, právo požadovat a obdržet od každé nástupnické společnosti i od zanikající společnosti informace o tom, jaký majetek a jaké závazky přecházejí na jednotlivé nástupnické společnosti. Podle §220z odst. 2 obch. zák. platí, že pokud osoba oprávněná podle odstavce 1 neobdrží vyžádané informace bez zbytečného odkladu, může uplatnit toto právo u soudu. Ochrana věřitelů při rozdělení akciové společnosti byla obsažena v §220x obch. zák., podle jehož odstavce 7 platí, že není-li věřiteli známo, i když využil své právo podle §220z, na kterou z nástupnických osob přešel dluh zaniklé společnosti, může vyžadovat splnění závazku na kterékoliv z nástupnických osob.
Jak vyplývá z výše uvedeného, žalovaná na výzvu soudu sdělila, že se stala právním nástupcem původně žalované společnosti CZECH International, a.s., IČO 25388967, současně společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., svou pasivní legitimaci v řízení na výzvu soudu odmítla. O sdělení společnosti CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., ze dne 14. 4. 2006 (č. l. 29) byla žalobkyně informována přípisem soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2006, který jí byl doručen dne 4. 7. 2006; o sdělení žalované ze dne 14. 2. 2007 (č. l. 42) byla žalobkyně informována usnesením o procesním nástupnictví ze dne 16. 2. 2007, č. j. 18 Cm 60/2005-45. Tímto postupem tedy společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, ve smyslu §220x odst. 7 obch. zák. informovala o tom, že se ohledně žalované pohledávky stala právní nástupkyní zaniklé společnosti CZECH International, a.s., IČO 25388967. Případná skutečnost, že toto sdělení bylo v rozporu s projektem rozdělení, jde k tíži žalované, resp. všech nástupnických společností. Soud prvního stupně na základě tohoto sdělení rozhodl, žalobkyně neměla důvod o obsahu tohoto sdělení ve smyslu §220z odst. 1 obch. zák. pochybovat a proti usnesení o právním nástupnictví společnosti CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, v tomto řízení brojit odvoláním. V dalším řízení odvolací soud dospěl k závěru, že pasivně legitimovaným subjektem je v daném řízení společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s. I kdyby byl tento závěr důvodný s ohledem na obsah projektu rozdělení, z něhož by bylo zjištěno, že pohledávka rozdělením přešla na jinou nástupnickou společnost, je závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaná není pasivně legitimovaná, nesprávný. Žalobkyně je ve světle výše uvedené ochrany věřitelů při zániku společnosti rozdělením na nástupnické společnosti oprávněna vyžadovat splnění závazku na kterékoli z nástupnických osob (§220x odst. 7 obch. zák.). Z toho důvodu je pasivní legitimace žalované v tomto sporu založena.
Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém je dovolání přípustné, není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu, jakož i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení [srov. §242 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. prosince 2011
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu