ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.2487.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 2487/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce T. D. , zastoupeného JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Bolzanova 1, proti žalované Nemocnici na Homolce , IČO 00023884, se sídlem Praha 5, Roentgenova 2, zastoupené JUDr. MUDr. Romanem Žďárkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 5, Kotlářská 1259/1, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 442/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2008, č.j. 54 Co 503/2007-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalované se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 10. 10. 2005 domáhal na žalované náhrady škody na zdraví ve výši 559.209,- Kč s úrokem z prodlení 8,75 % z této částky od 7. 10. 2005 do zaplacení a dále renty ve výši 3.887,- Kč měsíčně od 8. 10. 2005, z důvodu nepříznivého zdravotního stavu žalobce zapříčiněného infekcí, k níž došlo při neurochirurgickém výkonu, jemuž se žalobce podrobil ve zdravotnickém zařízení žalované dne 1. 10. 2003, nebo bezprostředně po něm.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 25. 6. 2007, č.j. 28 C 442/2005-54, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. 9. 2007, č.j. 28 C 442/2005-74, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že žalobce se dne 1. 10. 2003 u žalované podrobil plánované neurochirurgické operaci bederní páteře. Tato operace proběhla úspěšně a žalobce byl bezprostředně po ní bez jakýchkoli komplikací. Po třech dnech se však u něj objevily teploty 38,5 stupně Celsia, příznaky meningitidy, paréza III. nervu vpravo a biparéza dolních končetin. Dne 15. 10. 2003 byl žalobce reoperován, byla provedena revize rány, evakuace hnisu, necrectomie a drenáž, zdravotní obtíže však pokračovaly. V současné době žalobce trpí smíšenou paraparézou dolních končetin s inkontinencí moči a stolice a poruchou sexuálních funkcí, přičemž tento stav je následkem stafylokokové infekce, jejímž původcem je staphylococcus aureus - kmen z běžné populace lidí, nikoli typicky nemocniční. Podle znalce ke vstupu stafylokoka do těla žalobce a jeho usazení v něm došlo již před operačním zákrokem, šlo o nákazu endogenní, kdy organismus pacienta je osídlen mikroorganismem před příchodem do nemocničního zařízení a tam se zaktivuje lékařským zákrokem. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na znalecký posudek o tom, jakým způsobem se infekce do organismu žalobce dostala, a s přihlédnutím ke zjištění o sterilizaci používaných operačních nástrojů a materiálu, bylo prokázáno, že infekce se způsobem předpokládaným v ustanovení §421a obč. zák. nemohla do těla dostat, a nemůže se tak jednat o objektivní odpovědnost žalované. Soud věc posoudil též podle obecného ustanovení o odpovědnosti za škodu (§420 obč. zák.) a dospěl k závěru, že odpovědnost žalované není dána, neboť nebylo prokázáno žádné porušení její povinnosti.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 2. 2008, č.j. 54 Co 503/2007-85, rozsudek soudu prvního stupně ve znění usnesení z 19. 9. 2007 potvrdil a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví vyžádaného soudem prvního stupně a dovodil, že při operaci použité přístroje, nástroje a další materiál nebyly zdrojem přenosu nákazy do těla žalobce, a proto nebyl prokázán základní předpoklad odpovědnosti žalované za škodu ve smyslu ustanovení §421a obč. zák. Zdůraznil, že vzplanutí infekce nebylo způsobeno povahou použitých nástrojů, přístrojů či materiálů. Ztotožnil se též se závěrem soudu prvního stupně, že nebyly splněny předpoklady pro vznik obecné odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák., a na toto odůvodnění soudu prvního stupně odkázal.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Spatřuje vadu řízení v tom, že soudy porušily právo žalobce na spravedlivý proces, když vycházely ze znaleckého posudku ze dne 19. 9. 2006, při jehož zpracování znalec porušil zásadu nestrannosti tím, že neumožnil žalobci účast při zjišťování potřebných skutkových okolností u žalované, čímž se stal znalecký posudek procesně nepoužitelným. Vytýká znaleckému posudku též závažné nedostatky a vnitřní rozpory, se kterými se odvolací soud nevypořádal a nenařídil revizní znalecký posudek. Napadá zejména závěr znalce, že infekce staphylococcus aureus se dostala do organismu žalobce před nástupem k plánované operaci, která byla spouštěcím mechanismem pro její aktivaci. Nesouhlasí též se závěrem odvolacího soudu, který pro založení odpovědnosti ve smyslu ustanovení §421a obč. zák. požadoval nedostatečnou sterilnost operačních nástrojů či jinou jejich chybějící vlastnost, která byla příčinou škody. Dovolatel má za to, že operační zásah oslabující organismus žalobce lze považovat za spoluspouštěcí mechanismus infekce a lze jej hodnotit jako příčinu vedlejší a podstatnou, bez které by ke škodě nedošlo. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V písemném vyjádření žalovaná odmítá žalobcem tvrzenou vadu řízení a poukazuje na skutečnost, že dovolatel polemizuje se závěry znaleckého posudku, a namítá tím nesprávnost skutkových zjištění. Souhlasí s odvolacím soudem v tom, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi okolnostmi majícími původ v povaze přístroje či jiné použité látky a vznikem škody. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl a přiznal žalované náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zák. č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [(písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [(písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [(písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Otázky posouzení správnosti a úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají.
Zjištění příčin škody záviselo v daném případě na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (§127 odst. 1 o. s. ř.), a důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí podle zásad vyjádřených v §132 o. s. ř. (tzv. zásada volného hodnocení důkazů); soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy. Pokud dovolatel zpochybňuje hodnocení znaleckého posudku, nejedná se o námitky proti právnímu posouzení, nýbrž proti skutkovému zjištění. Nesprávné skutkové zjištění představuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o. s. ř., nelze tento dovolací důvod v dovolacím řízení úspěšně uplatnit.
Otázkou zásadního právního významu není ani námitka, že nebyl vyžádán revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví – odvětví lékařské mikrobiologie. Námitka, že nebyl proveden některý z navržených důkazů, sama o sobě žádný zásadní právní význam nemá, nehledě k tomu, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutím uvedly důvody, proč tomuto důkaznímu návrhu nevyhověly. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věcí [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání, což není tento případ (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §421a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se odpovědnosti podle odstavce 1 vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.
Nejvyšší soud se otázkou odpovědnosti zdravotnického zařízení za škodu pacienta způsobenou infekčním onemocněním po provedeném lékařském zákroku opakovaně zabýval (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1003/2002, nebo ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 508/2005) a dovodil, že ustanovení §421a obč. zák. upravuje tzv. absolutní objektivní odpovědnosti (tj. bez ohledu na zavinění a bez možnosti zprostit se odpovědnosti, je-li dána), avšak i v tomto případě předpoklady odpovědnosti za škodu musí být splněny, a je na žalobci, aby je prokázal. Existence příčinné souvislosti musí být najisto postavena. Neměla-li škoda příčinu v povaze konkrétního užitého přístroje (věci), nejsou splněny předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti. Okolnosti, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, mohou spočívat i v nedostatečné sterilnosti či jiné chybějící vlastnosti, kterou by jinak přístroj či věc měly mít, a je-li zjištěno, že chybějící vlastnost byla příčinou vzniku škody, pak škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, a jsou splněny předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti.
Skutkový stav zjištěný v řízení před soudy obou stupňů tedy nepodléhá dovolacímu přezkumu a rozhodnutí odvolacího soudu nemá zásadní právní význam. Odvolací soud vyšel ze skutkového závěru, že nebylo prokázáno použití nesterilního nástroje či materiálu při operaci žalobce, a tedy ani příčinná souvislost mezi jeho onemocněním a povahou věcí použitých při poskytnutí zdravotnické služby žalovanou. Skutečnost, že provedení operace bylo spouštěcím mechanismem pro rozvoj infekčního onemocnění, jehož původce byl v těle žalobce již usazen, nenaplňuje znaky skutkové podstaty uvedené v §421a obč. zák., a proto nemůže založit odpovědnost žalované za škodu.
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za užití §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §150 o. s. ř. s tím, že žalované nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení, a to ze stejných důvodů jako v odvolacím řízení (mimořádně tíživý dopad eventuální povinnosti k náhradě nákladů do osobních poměrů těžce a trvale zdravotně poškozeného žalobce nesrovnatelný s dopadem do majetkové sféry žalované právnické osoby).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. září 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu