ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.3891.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 3891/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. K., proti žalovanému F. T., zastoupenému JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Smetanovo nám. 7, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 C 116/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2008, č. j. 8 Co 416/2008-98, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 2. 2008, č. j. 54 C 116/2006-81, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 181.116,- Kč s příslušenstvím, žalobu co do částky 20.124,- Kč s příslušenstvím a dalšího příslušenství zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 26. 7. 2003 na louce v Ostravě – Polance nad Odrou žalovaný po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl žalobce a způsobil mu zlomeninu levé kosti loketní s posunem kostních úlomků a vykloubení hlavice vřetenní kosti při současném ochrnutí středového a loketního nervu, což si vyžádalo operační zákrok s následnou hospitalizací a rehabilitací. Žalovaný byl za toto jednání odsouzen trestním příkazem pro úmyslný trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví. Bylo prokázáno, že žalobce incident vyprovokoval, když spícímu žalovanému sebral botu a po slovní přestřelce dal jako první žalovanému pěstí ránu do obličeje, ovšem reakce žalovaného byla zcela neadekvátní a nepřiměřená. Soud uzavřel, že předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobce podle §420 obč. zák. byly splněny s tím, že podíl žalobce na vzniku škody je ve výši 10 % a v tomto rozsahu si žalobce nese škodu sám. Vzhledem k tomu, že škodu žalovaný způsobil úmyslně, nejsou zde předpoklady pro snížení náhrady podle §450 obč. zák.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 9. 2008, č. j. 8 Co 416/2008-98, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry o spoluodpovědnosti žalobce za vznik škody na jeho zdraví v rozsahu 10 % podle §441 obč. zák.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a podává je z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a nesprávně vyhodnotil spoluodpovědnost žalobce na pouhých 10 %, když uvedl, že sebrání boty lze chápat jen jako nevhodný žert ovlivněný předchozí konzumací alkoholu. Poukazuje na to, že uvedeného dne žalobce nebyl poprvé pod vlivem alkoholu, a byl proto dostatečně obeznámen s jeho účinky na svou osobu. Dovolatel opakuje skutkové okolnosti, za nichž došlo k poranění žalobce, popisuje průběh rvačky a popírá, že by držel žalobce v tzv. kravatě, jak je uvedeno v trestním příkaze; se žalobcem se pouze vzájemně drželi za oděv pod krkem a levá ruka žalobce se dostala pod jeho vlastní tělo v důsledku jeho pádu. Jak vyplynulo z trestního řízení, celý incident vyvolal žalobce, který zasáhl do „pokojného stavu spícího žalovaného“. Dovozuje, že podíl žalobce na poškození jeho zdraví je vyšší než 10 %, a zdůrazňuje, že žalobce byl pod vlivem alkoholu, což soudy měly vyhodnotit jakožto další okolnost mající vliv na vznik škody podle ust. §441 obč. zák. a spoluodpovědnost žalobce měla být vyjádřena jiným poměrem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 22. 9. 2008, Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
V daném případě odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé. Vzhledem k tomu, že předchozím rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 21. 2. 2007, č. j. 54 C 116/2006-40, který byl Krajským soudem v Ostravě zrušen (usnesení ze dne 2. 8. 2007, č. j. 8 Co 482/2007-65), bylo žalobě též vyhověno, nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) ani b) o. s. ř., takže dovolání může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jen jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
I když žalovaný v dovolání uvádí, že uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení), z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav věci, a sám hodnotí, jak která okolnost na jeho straně a na straně žalobce přispěla či nepřispěla ke vzniku škody, jejíž náhrada je požadována. Těmito námitkami dovolatel ve skutečnosti napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, a nikoliv právního názoru. Nesouhlas se skutkovými závěry a výtky proti hodnocení důkazů, na nichž zjištěný skutkový stav věci spočívá, není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž jde o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Soudům nelze vytknout pochybení při právním posouzení základu odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobce podle §420 obč. zák. K námitce v dovolání lze uvést, že opilost poškozeného nevylučuje automaticky odpovědnost škůdce. Chování žalobce ovlivněného alkoholem je samozřejmě jednou ze zvažovaných příčin vzniku škody na jeho zdraví, nikoliv však příčinou jedinou a už vůbec ne příčinou rozhodující.
Podle ust. §441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.
Rozsah, v jakém poškozený sám přispěl ke vzniku škodlivého následku, v porovnání s příčinami na straně odpovědného subjektu závisí na zvážení všech zjištěných konkrétních příčin, jež se na konečném výsledku podílely. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a okolnostmi na jeho straně a na straně škůdce a porovnává se, jak která skutečnost přispěla ke způsobení škody a ovlivnila její rozsah. Zvažují se příčiny na obou stranách, které vedly ke škodě, neboť v rozsahu, v jakém se poškozený podílel na vzniku škody, není dána odpovědnost subjektu odpovědného za škodu. V rozsahu, v jakém je jednání, popř. opomenutí poškozeného jednou z příčin vzniku jeho škody, chybí příčinná souvislost mezi škodou a jednáním či skutečnostmi, za něž nese odpovědnost žalovaný. Odvolací soud zvažoval příčiny vzniku škody na straně obou účastníků a dovodil, že i žalobce měl podíl na vzniku jemu způsobené škody. Avšak poměr, v němž se na vzniku škody podílelo jednání poškozeného, odvisí vždy od okolností konkrétního případu; zobecnění, tj. vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je zpravidla vyloučeno. Tak je tomu i v posuzovaném případě, kdy okolnosti vzniku škody jsou natolik specifické, že rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru nelze považovat za zobecnitelné a nemá tak judikatorní přesah (srov. např. unesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1054/2007, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3272/2008).
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že z hlediska dovolatelem uplatněných námitek nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za rozhodnutí zásadního právního významu, jež by zakládalo přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Marta Škárová , v. r.
předsedkyně senátu