Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.09.2011, sp. zn. 28 Cdo 1158/2011 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1158.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1158.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 1158/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně S. M. , bytem K., zastoupené Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, nám. Starosty Pavla 40, proti žalované M. P. , bytem K., zastoupené JUDr. Václavem Jirátem, advokátem se sídlem ve Slaném, Vítězná 1573, o zaplacení částky 118.745,- Kč , vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 9 C 82/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2010, č. j. 19 Co 325/2008-272, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:(§243c odst. 2 o. s. ř.) : Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku 141.904,50 Kč a 220,- Kč. Uvedla, že žalovaná užívala od 23. 5. 2004 do 23. 5. 2006 její byt v K. (dále jen „byt“). Právní předchůdkyně žalobkyně, její matka I. M., dne 23. 5. 2004 odvolala svůj souhlas s bezplatným užíváním bytu. V řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 188/2004 bylo žalované pravomocně uloženo, aby byt vyklidila, což se také dne 23. 5. 2006 stalo. Žalobkyně proto žádala náhradu za užívání bytu žalovanou ve výši obvyklého nájemného v částce 4.500,- Kč měsíčně a úhradu služeb, které za žalovanou musela zaplatit. Žalovaná namítala, že své dluhy vždy plnila, byt na vlastní náklady rekonstruovala a navíc přispěla právní předchůdkyni žalobkyně na jeho koupi částkou 40.000,- Kč. Dále poukázala na svoji neutěšenou sociální situaci, neboť je samoživitelka se dvěma nezletilými dcerami, jejíž příjem jen s obtížemi pokrývá základní potřeby rodiny. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 31. 3. 2008, č. j. 9 C 82/2007-109, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 141.904,50 Kč a částku 220,- Kč. Tvrzení žalované, že do bytu investovala nemalé částky, jakož i tvrzení žalobkyně, podle kterého po předání bytu v něm chybělo běžné vybavení (kuchyňská linka, vana, umyvadlo, záchodová mísa, zásuvky a vypínače), považoval za právně nevýznamné. Na základě shodných tvrzení účastnic a listinných důkazů o úhradách služeb uložil žalované povinnost zaplatit žalovanou částku. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 9. 2008, č. j. 19 Co 325/2008-161, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s výjimkou částky 23.379,50 Kč, ve které pro zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Odvolací soud se (s výjimkou části tvrzených úhrad služeb, ve kterých byla žaloba vzata zpět) ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 11. 11. 2009, č. j. 28 Cdo 3829/2009-225, rozsudek odvolacího soudu s výjimkou výroku o zastavení řízení v částce 23.379,50 Kč zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu uložil zabývat se námitkou rozporu nároku žalobkyně s dobrými mravy, spočívající v tom, že žalobkyně nechala žalovanou, která na koupi bytu žalobkyně přispěla a vlastním nákladem jej zrekonstruovala a která je navíc samoživitelkou se dvěma nezletilými dcerami, z bytu vystěhovat a vymáhá na ní ještě i náhradu za užívání bytu od odvolání souhlasu s užíváním do vyklizení. Následně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 8. 2010, č. j. 19 Co 325/2008-272, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v částce 21.894,- Kč zamítl a ve zbytku, tj. v částce 96.851,- Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Na základě doplněného dokazování dospěl k závěru, že žalovaná poskytla matce žalobkyně I. M. na úhradu doplatku kupní ceny bytu částku 21.894,- Kč. V uvedené částce považoval uplatnění nároku žalobkyně za rozporné s dobrými mravy. Ve skutečnosti, že žalovaná byt vlastním nákladem zrekonstruovala, důvod rozporu nároku žalobkyně s dobrými mravy neshledal, neboť uvedené investice nevedly k zhodnocení bytu zejména proto, že žalovaná při odstěhování z bytu odnesla vše, co z jí pořízených věcí bylo možno od bytu oddělit (včetně vypínačů, vodovodních baterií apod.). Proti potvrzující části výroku rozsudku odvolacího soudu, jakož i proti výroku o nákladech řízení, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Konkrétně namítala, že a) byt užívala v dobré víře, že zhodnocením bytu na její náklad, jakož i hrazením služeb spojených s užíváním bytu z její strany, jsou vypořádány nároky žalobkyně na úhradu nákladů za užívání bytu, a proto je v rozporu s dobrými mravy celý nárok žalobkyně, b) odvolací soud se s námitkou rozporu nároku žalobkyně s dobrými mravy dostatečně nevypořádal, c) náklady řízení neměly být žalobkyni přiznány s ohledem na sociální situaci žalované. Žalobkyně ve svém vyjádření navrhla odmítnutí dovolání s tím, že neznalost zákona neomlouvá a že žalovaná měla v době, kdy investovala do bytu, dostatek prostředků na odbornou konzultaci. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o. s. ř. Protože odvolací soud potvrdil první rozsudek soudu prvního stupně v rozhodované věci, může být pří­pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu „ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. […] Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., je přitom třeba […] učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu.“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002, nebo ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 222/2009). Oprávnění aplikovat ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. o zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy (resp. přezkum správnosti jeho aplikace) by mělo z povahy věci náležet převažující měrou soudům nižších instancí, „ jež jsou - vzhledem k zásadám ústnosti a přímosti řízení - s účastníky v bezprostředním kontaktu a disponují tak náležitými skutkovými podklady pro své rozhodování .“ Dovolací soud by měl tuto právní otázku učinit předmětem svého přezkumu „ jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 28 Cdo 1094/2004). V projednávané věci z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že odvolací soud si za účelem aplikace ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. opatřil dostatečný skutkový podklad, pečlivě uvážil všechny okolnosti případu a jeho úvahy se zjevně nepřiměřenými nejeví. Odvolací soud tak postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Z ustanovení §167 odst. 1 o. s. ř. totiž vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, pro které je stanovena forma rozsudku. Podle ustanovení §237 až §239 o. s. ř. není dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože námitky dovolatelky nezakládají závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Žalobkyně by vzhledem k výsledku řízení měla podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Dovolací soud však přihlédl ke složité sociální situaci žalované, která z platu prodavačky a nevysokého výživného sama živí dvě dospívající dcery, jakož i k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku soudní cestou, totiž že žalovaná nejen přispěla matce žalobkyně na koupi bytu, ale také jej vlastním nákladem zrekonstruovala a vlastním nákladem pořízené vybavení bytu nicméně odstěhovala až poté, co ji žalobkyně i se dvěma dospívajícími dcerami nechala soudně vystěhovat. Dovolací soud má přitom za to, že nepřiznání náhrady nákladů řízení se podstatně neprojeví v sociální situaci žalobkyně. Z uvedených důvodů dovolací soud shledal existenci důvodů zvláštního zřetele hodných a podle §150 o. s. ř. náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 13. září 2 JUDr. Iva B r o ž o v á předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/13/2011
Spisová značka:28 Cdo 1158/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1158.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dobré mravy
Dotčené předpisy:§3 odst. 1 obč. zák.
§150 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25