ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1012.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1012/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka, rozhodl v právní věci neznámých dědiců navrhovatele I. S., zastoupených opatrovnicí, Mgr. Evou Ganczarczykovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, PSČ 737 01, za účasti 1) L. H., a 2) Stavebního bytového družstva Vítkovice, se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, Daliborova 54, PSČ 709 41, identifikační číslo 00 05 08 06, zastoupeného JUDr. Miroslavem Pavelkou, advokátem, se sídlem v Petřvaldě 352, PSČ 742 60, o určení členství ve stavebním bytovém družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 87/2007, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2009, č. j. 5 Cmo 454/2008 – 97, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. února 2008, č. j. 15 Cm 87/2007 – 51, ve znění usnesení ze dne 2. září 2008, č. j. 15 Cm 87/2007 – 79, tak, že zamítl návrh na určení, že I. S., narozený 24. června 1944 je členem Stavebního bytového družstva Vítkovice (dále též jen „družstvo“) s členskými právy a povinnostmi k bytu ve vlastnictví družstva, specifikovanému ve výroku (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud dovodil, že mezi navrhovatelem a L. H. byla platně uzavřena smlouva o převodu členských práv a povinností ze dne 22. dubna 2002 (dále jen „smlouva“) poté, co shledal, že smlouva je dostatečně určitá a obsahuje všechny potřebné náležitosti.
Dále pak odvolací soud uzavřel, že L. H. od 23. dubna 2002 vstoupil do členských práv a povinností navrhovatele a předmětný byt počal i užívat. Tento pak užíval ještě k datu podání návrhu na určení členství v družstvu, to je k 15. květnu 2007. Výzvu k vyklizení předmětného bytu zaslal navrhovatel L. H. dle vlastního tvrzení dne 23. března 2007. L. H. proto v dobré víře nastoupil do práv a povinností navrhovatele, choval se jako člen družstva a stejně tak vůči němu vystupovalo družstvo, předmětný byt užíval a užívá, a to po dobu delší tří let. K datu 22. dubna 2005 (případně 23. dubna 2005) došlo k vydržení členského podílu v družstvu jako součásti členských práv a povinností člena družstva, uzavřel odvolací soud.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatel podrobuje kritice závěr odvolacího soudu o platnosti a existenci smlouvy ze dne 22. dubna 2002, když tento závěr shledává v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, především pak s rozhodnutím sp. zn. 29 Cdo 1402/99. Závěr o existenci dohody o dostatečně určitém předmětu smlouvy ve světle tohoto judikátu neobstojí především s ohledem na vymezení předmětu v samotné smlouvě, který dovolatel shledává nedostatečným, kdy ani provedené důkazy takový nedostatek neodstranily. Rovněž ohledně otázky existence dohody o bezplatnosti či úplatnosti převodu členských práv a povinností odvolací soud neměl k dispozici žádný důkaz, který by svědčil o jedné či druhé variantě. Přitom odvolací soud bere v potaz majetkové vypořádání členského podílu a v souvislosti s tím neexistenci finančních nároků, na druhou stranu však pomíjí to, že další minimální náležitostí smlouvy o převodu členských práv a povinností je majetkové vypořádání převodce a nabyvatele v rámci převodu členského podílu v družstvu. Odvolací soud tak sloučil do jediného požadavek na dohodu o úplatnosti či bezplatnosti převodu a zároveň požadavek na existenci vzájemného majetkového vypořádání mezi účastníky takové dohody.
Odvolací soud se přitom podle dovolatele nezabýval otázkou další náležitosti smlouvy o převodu členských práv a povinností, a to určení hodnoty členského podílu. Tato otázka nebyla v rámci smlouvy vůbec řešena a rovněž se k ní ani neprovádělo jakékoliv dokazování. Ani tato záležitost nebyla mezi stranami nijak řešena.
A konečně ohledně vydržení členských práv a povinností dovolatel namítá, že tuto námitku účastník nevznesl, vznesl ji pouze vedlejší účastník, a to až v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud opřel své rozhodnutí o závěr, že účastník členská práva a povinnosti v družstvu vydržel ve tříleté lhůtě, aniž by v rámci prokázání vydržení prováděl jakékoliv dokazování, aniž by se vůbec zabýval otázkou oprávněnosti vydržení, dobré víry nabyvatele a navíc na základě námitky vznesené vedlejším účastníkem, odvolací soud dobrou víru nabyvatele pouze konstatoval – ovšem bez jakéhokoliv důkazu. Z provedeného dokazování pak dle dovolatele vyplývá, že nabyvatel nemohl být v dobré víře vzhledem k okolnostem, za kterých byla podepsána smlouva, a s ohledem na motivaci nabyvatele a jeho matky při podepisování smlouvy. Dovolatel má za to, že provedené důkazy o splnění podmínek pro vydržení nesvědčí.
Proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Dovolatel staví důvodnost podaného dovolání na tom, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, když posoudil smlouvu jako platnou přesto, že neměla náležitosti, které dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1402/99 mít měla.
Právní závěr obsažený v odkazovaném rozsudku však překonal velký senát Nejvyššího soudu, když v usnesení ze dne 19. října 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, dospěl k závěru, že „k platnému vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti (členský podíl) vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (specifikace předmětu převodu), určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení.“
Uvedeným podmínkám smlouva vyhovuje. Jak správně uzavřel odvolací soud, předmět převodu, tj. členská práva a povinnosti pojící se k bytu č. 14 v domě Stavebního bytového družstva Vítkovice (blíže specifikovaného ve smlouvě), je ve smlouvě dostatečně identifikován.
Dále pak dovolací soud uzavřel, že obsahuje-li smlouva formulaci, že „účastníci dohody prohlašují, že provedli vzájemné majetkové vypořádání členského podílu ve výši 6.718,- Kč, základního členského vkladu 300,- Kč a nemají vůči sobě žádné finanční nároky“ lze z této formulace dovodit, že mezi nimi došlo – ústně – k dohodě, jak vypořádají majetková práva v souvislosti se smlouvou, a uvedené vypořádání již provedli. Přitom, jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a rovněž z usnesení ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001) lze smlouvu, pro kterou zákon nepředepisuje písemnou formu, tedy i smlouvu o převodu členských práv a povinnosti v družstvu, uzavřít zčásti písemně a zčásti ústně. Ani tato námitka proto není způsobilá zvrátit závěr odvolacího soudu o platnosti smlouvy.
Z uvedeného plyne, že smlouva byla platně uzavřena, proto se již Nejvyšší soud nezabýval námitkami dovolatele vztahujícími se k právnímu posouzení toho, zda došlo k vydržení členských práv a povinností, neboť to nebylo – vzhledem k závěru o platnosti smlouvy – potřebné.
Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, neboť dovolatel neměl ve věci úspěch a dalším účastníkům náklady dovolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu