ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.187.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 187/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Pintou, advokátem, se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, proti žalovanému M. J., zastoupenému JUDr. Radimem Chalupou Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích, Kuzina 169, PSČ 679 76, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 291/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. září 2009, č. j. 12 Cmo 66/2009-141, ve znění usnesení ze dne 6. října 2009, č. j. 12 Cmo 66/2009-147, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 23. září 2009, č. j. 12 Cmo 66/2009-141, ve znění usnesení ze dne 6. října 2009, č. j. 12 Cmo 66/2009-147, potvrdil rozsudek ze dne 13. listopadu 2008, č. j. 37 Cm 291/2007-106, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 38 Sm 306/2007-17, v rozsahu, v němž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 508.624,40 Kč s 6% úrokem z částky 1,183.832,40 Kč od 2. září 2007 do 14. září 2007, z částky 1,128.832,40 Kč od 15. září 2007 do 10. října 2007 a z částky 1.068.832,40 Kč od 11. října 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.763,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §175 odst. 4 a §205a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a na ustanovení čl. I. §10 a §77 odst. 2 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) – uzavřel, že tvrzení žalovaného, podle něhož vystavil blankosměnku, „je nutno chápat jako tvrzení, že předmětná směnka byla vystavena úmyslně s chybějícími údaji, a to údajem směnečného peníze a data splatnosti, které měl majitel směnky právo doplnit“, s tím, že dodatečné doplnění těchto údajů je „za této skutkové situace v souladu s právem“. Žalovaný pak „nemůže dodatečně tvrdit, že neudělil majiteli směnky právo vyplnit směnečný peníz a dobu splatnosti směnky“, neboť v případě tvrzení žalovaného, že vystavil blankosměnku, jde o tvrzení skutkové, nikoli právní.
Výhradou, podle níž smluvní pokuta požadovaná žalobcem na základě smlouvy z 1. listopadu 2004 [rozuměj z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem (jako prodávajícím) a společností Citi Tank, a. s. (jako kupující) – dále jen „společnost“, tj. ze smlouvy, ze které vznikly žalobci vůči prodávající pohledávky, včetně smluvní pokuty, které byly zajištěny směnkou, o jejíž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem (dále jen „kupní smlouva“)] je s ohledem na svou výši 0,5 % denně neplatná, se pro její opožděnost nezabýval, neboť nebyla obsažena „ve včas podaných námitkách žalovaného“.
Konečně odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – sice dospěl k závěru, že žalovanému (jako předsedovi představenstva společnosti) přísluší kauzální námitka, podle níž veškeré závazky společnosti vzniklé vůči žalobci v souvislosti s kupní smlouvou č. 1104 ze dne 1. listopadu 2004, jež sporná směnka zajišťovala, zanikly splněním, nicméně tuto námitku shledal nedůvodnou. Přitom zdůraznil, že společnost své závazky z kupní smlouvy neuhradila, když její dluh „spočívá mj. ve smluvní pokutě 2,987.620,52 Kč a úrocích z prodlení 143.243,08 Kč ke dni 20. prosince 2007“; „součet uvedených částek je víc než dvojnásobně vyšší než suma směnečného peníze“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř., namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.
Pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatel zejména v tom, že „uplatnil vůči žalovanému nepřiměřeně tvrdě princip koncentrace řízení, když odmítl projednat námitku, která není dostatečně vymezena (námitku neplatnosti směnky)“. Nepřipustil pak ani „implicitní vymezení námitky, které bylo ku prospěchu žalovaného (námitka nikoli řádného vyplnění blankosměnky, která by při ne zcela rigidním přístupu soudu ke koncentraci řízení byla po projednání důvodná) a umožnilo by mu projednání další námitky“. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatele spočívá v otázce „odpovídajícího nastavení míry striktnosti při uplatňování principu koncentrace řízení“.
Za zásadně právně významnou považuje i otázku, „zda v případě, kdy jsou uplatněny dvě konkurující si námitky, je uplatnění jedné z námitek překážkou úspěšného uplatnění námitky druhé“. Podle dovolatele však „na řádnost vymezení námitky neplatnosti sporné směnky“ (co do výhrady, že směnka byla vystavena bez veškerých zákonem požadovaných náležitostí) „nemá vliv ani námitkové tvrzení žalovaného, že vyplnění směnky bylo uskutečněno v rozporu s dohodou ohledně vyplnění blankosměnky“, ani skutečnost, že žalovaný v námitkách nepojmenoval právní důsledek vystavení sporné směnky bez údaje data vystavení a směnečné sumy. Přitom zdůrazňuje, že „soud prvního stupně námitku neplatnosti směnky v námitkách vůbec nenalezl“, pročež se jí ani nezabýval a „odvolací soud podání této námitky zpochybnil konstatováním, že žalovaný v námitkách tvrdil, že směnku vystavil jako blankosměnku, což je nutné chápat jako skutkové tvrzení“. „Konstatování, že žalovaná směnka je blankosměnkou“ – pokračuje dovolatel – „není tvrzením skutkovým, ale tvrzením právním“.
Konečně odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k výhradě neplatnosti ujednání o smluvní pokutě s ohledem na její výši 0,5 % denně (a neexistenci směnkou zajištěné pohledávky), maje za to, že „jeho argumentace ohledně neplatnosti ujednání o smluvní pokutě je právní argumentací, na kterou nedopadá ani koncentrace řízení, ani princip neúplné apelace“. „Jistinu a přiměřené příslušenství společnost uhradila a žalobcem tvrzené příslušenství v podobě smluvní pokuty nepředstavuje odpovídající oporu pro řádné uplatnění zajišťovací směnky, neboť právo na toto žalobci nevzniklo s ohledem na neplatnost ujednání o smluvní pokutě“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného není důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §175 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do tří dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání (odstavec 1). Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn (odstavec 3). Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu (odstavec 4).
Předmětem námitkového řízení mohou být, jak plyne z výše uvedeného, pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněné pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 630/2007).
Nejvyšší soud proto neshledává opodstatněnou polemiku dovolatele se závěry odvolacího soudu, podle nichž nemohl přihlédnout k opožděné námitce neplatnosti ujednání o smluvní pokutě (nehledě na to, že i případný závěr o tom, že smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním peněžitého závazku je nepřiměřeně vysoká, by ve vztahu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti neměl za následek neplatnost dohody o smluvní pokutě, nýbrž mohl být jen důvodem pro moderaci smluvní pokuty – k tomu srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněný pod číslem 81/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z hlediska věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu je rovněž bez právního významu i řešení otázek, zda „v případě, kdy jsou uplatněny dvě konkurující si námitky“ (rozuměj námitka neplatnosti směnky pro absenci údajů směnečné sumy a data splatnosti a námitka vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou s jejím vyplnění), „je uplatnění jedné z námitek překážkou úspěšného uplatnění námitky druhé“ a zda „tvrzení, že sporná směnka je blankosměnkou, je tvrzením právním či skutkovým“.
Posouzení věci soudy nižších stupňů, podle něhož byla sporná směnka původně blankosměnkou s (úmyslně) nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti (které nebylo účinně dovoláním zpochybněno), totiž implicitně zahrnuje i závěr o existenci dohody o vyplnění blankosměnky; jinými slovy obstojí-li závěr, že sporná směnka byla původně blankosměnkou, není důvodná výhrada, že šlo o neplatnou směnku pro absenci údajů směnečné sumy a data splatnosti.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu