ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.1939.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 1939/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Z. H. , proti žalovanému Bc. A. J. , jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského obchodního družstva Morava v likvidaci, identifikační číslo osoby 00149217, zastoupeného JUDr. Milanem Matulou, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Nábřeží dukelských hrdinů 561, PSČ 756 01, o určení pravosti pohledávky a o zaplacení 142.098,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 26/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. prosince 2009, č. j. 6 Cmo 62/2009-101, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 28. ledna 2009, č. j. 9 Cm 26/2007-57, ve znění (doplňujícího) rozsudku ze dne 15. dubna 2009, č. j. 9 Cm 26/2007-74, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 142.098,- Kč a aby bylo určeno, že žalobkyně má za Zemědělským obchodním družstvem Morava v likvidaci (dále jen „úpadce“) pohledávku v téže výši.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen.
Z otázek, které dovolatelka Nejvyššímu soudu k řešení předkládá, na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá zejména otázka, zda „vazba členství v družstvu a pracovního poměru ... se posuzuje podle stanov účinných v době vzniku členství v družstvu a pracovního poměru žalobkyně v družstvu, nebo podle stanov účinných v době ukončení pracovního poměru“. Závěr, podle něhož pro posouzení podmínek zániku členství v družstvu určených stanovami je rozhodné znění stanov účinné v době, kdy mělo k zániku členství dojít, je natolik zřejmý, že pro tento úsudek důvod připustit dovolání dán není.
Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že stanovy účinné v době vzniku členství žalobkyně v úpadci podmiňovaly vznik členství pracovním vztahem k družstvu (§227 odst. 1, věta druhá, odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku), kdežto stanovy účinné v době zániku členství tuto podmínku již neobsahovaly (takže zánik pracovního vztahu žalobkyně k úpadci nezpůsobil zánik jejího členství v úpadci).
V tomto směru není přiléhavý ani poukaz dovolatelky na usnesení ze dne 1. září 2004, sp. zn. 29 Odo 1145/2003 (uveřejněné v časopise Soudní Judikatura, číslo 10, ročník 2004, pod číslem 198), neboť Nejvyšší soud v něm toliko uzavřel, že rozhodnutím členské schůze nelze změnit stanovy tak, že (zpětně) podmíní setrvání dosavadního člena v družstvu vznikem pracovního vztahu k družstvu. Nejvyšší soud tak nepřipustil pravou zpětnou účinnost stanov. Naproti tomu možnost změny stanov s účinností do budoucna (pro futuro), dopadající i na dosavadní členy družstva (tj. nepravou zpětnou účinnost stanov), bez dalšího zásadně vyloučit nelze (k rozdílnému posuzování pravé a nepravé retroaktivity obecně srov. např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod číslem 63/1997 Sb. nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Řešení druhé dovolatelkou předestřené otázky, zda „členové družstva mohou uplatňovat své pohledávky spočívající v účasti na družstvu (úpadci) přihláškou pohledávky“, pak nebylo pro rozhodnutí projednávané věci určující, neboť odvolací soud na něm své rozhodnutí nezaložil.
V poměrech akciové společnosti přitom tuto otázku Nejvyšší soud vyřešil již v rozsudku z 26. října 2005, sp. zn. 29 Odo 955/2005 (jenž je veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách), v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pouhá skutečnost, že žalobce je akcionářem úpadkyně, nezakládá jeho pohledávku vůči úpadkyni. Tento závěr se obdobně prosadí i v případě družstva.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4, §8, 10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §17 písm. b/ vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 10.300,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 22. září 2011
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu