Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.09.2011, sp. zn. 29 Cdo 3147/2011 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3147.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3147.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 3147/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně STEFANO H. C., spol. s r. o. , se sídlem ve Znojmě, Zelenářská 9, PSČ 669 02, identifikační číslo osoby 25 50 02 79, zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Sokolská 295/37, PSČ 470 01, proti žalované Ing. E. H. , jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně ZEMAN shoe s. r. o., identifikační číslo osoby 63 48 14 99, zastoupené JUDr. Romanem Schneiderem, advokátem, se sídlem v Brně, Moravské náměstí 4, PSČ 602 00, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 143/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. května 2011, č. j. 6 Cmo 98/2010-164, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 18. května 2011, č. j. 6 Cmo 98/2010-164, potvrdil rozsudek ze dne 21. června 2010, č. j. 49 Cm 143/2009-97, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o vyloučení věcí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné věci“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně ZEMAN shoe s. r. o. Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně, který dovodil, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně zániku zástavního práva ke sporným věcem – dospěl k závěru, podle něhož žaloba o vyloučení sporných věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně byla podána po uplynutí lhůty určené ustanovením §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“); rozhodnutí soudu prvního stupně tak shledal ve výroku věcně správným. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že v souladu s ustanovením §19 odst. 2 ZKV „v této věci již jednou žaloba na výzvu soudu podána byla“ a „jestliže soud připouští, že je možno tuto žalobu podat opakovaně, nelze podání této další žaloby vázat na původní rozhodnutí konkursního soudu, ale ten měl rozhodnout o povinnosti podat vylučovací žalobu v nové lhůtě, případně tato lhůta neběží“. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Učinil tak proto, že dovolatelkou zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem beze zbytku odpovídá závěru formulovanému Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 1838/2007, které je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu; to platí i ve vztahu k možnosti žalobkyně domáhat se prověření správnosti postupu správkyně konkursní podstaty postupem podle §12 ZKV (potud dále srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. 29 Odo 12/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2007, pod číslem 106 a ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1596/2007). Bezcenná je přitom i argumentace dovolatelky, že (první) vylučovací žaloba (rozuměj žaloba, která byla pravomocně zamítnuta rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. prosince 2006, č. j. 3 Cmo 248/2005-72, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 2755/2007) byla podána včas a je-li možno podat další (novou) vylučovací žalobu, nelze její včasnost vázat na původní lhůtu určenou konkursním soudem, tj. na lhůtu, ve které byla podána první vylučovací žaloba. Potud Nejvyšší soud opět odkazuje na závěry, jež formuloval ve shora zmíněných rozhodnutích a dodává, že u další (nové) vylučovací žaloby nebude dán důvod pro její zamítnutí z důvodu opožděnosti (jen) tehdy, byla-li první žaloba podána, aniž k tomu byl žalobce konkursním soudem podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV vyzván. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. září 2011 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/27/2011
Spisová značka:29 Cdo 3147/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3147.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§12 ZKV
§19 odst. 2 ZKV
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25