ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.4202.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4202/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Filipa Cilečka v konkursní věci úpadce Sublima Invest, a. s. , se sídlem v Březnici, Borská 332, PSČ 262 72, identifikační číslo osoby 61672548, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 K 32/2003, o dovolání konkursního věřitele Ing. V. N. , bytem v Příbrami, Podlesí 338, PSČ 261 01, zastoupeného JUDr. Miloslavem Boudysem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Budějovická 1126/9, PSČ 140 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2010, č. j. 1 Ko 11/2010-991, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. listopadu 2009, č. j. 38 K 32/2003-942, schválil Krajský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty (dále též jen „konečná zpráva“). Usnesení nebylo odůvodněno s poukazem na §169 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
K odvolání konkursního věřitele Ing. V. N. (dále též jen „V. N.“) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu v tom znění, že soud schvaluje konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce ze dne 14. září 2009, podle které činí:
a/ příjmy z podstaty 29.594.813,- Kč,
b/ výdaje z podstaty 16.664.945,- Kč, z toho
- odměna správce 4.184.613,- Kč.
- výdaje správce 98.403,- Kč,
c/ zůstatek k rozvrhu 12.929.868,- Kč.
Odvolací soud - vycházeje z ustanovení §29 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - poukázal na to, že správce konkursní podstaty předložil konečnou zprávu 14. září 2009, že konkursní soud uvědomil úpadce a konkursní věřitele o tom, že konečná zpráva bude vyvěšena na úřední desce soudu 19. října 2009 a o tom, že úpadce a konkursní věřitelé mohou proti ní podat námitky do 15 dnů a že námitky proti konečné zprávě nebyly podány ani na jednání o konečné zprávě konaném 12. listopadu 2009. Konečnou zprávu měl odvolací soud za věcně správnou a na tomto základě ji potvrdil ve znění výroku, do kterého pojal podstatný obsah konečné zprávy.
Proti usnesení odvolacího soudu podal V. N. dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení „§239 odst. 1 písm. v/ o. s. ř.“, když je přesvědčen, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (dovolatel měl zřejmě na mysli §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když jím označené ustanovení neexistuje), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tedy, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel cituje ustanovení §29 odst. 2 ZKV a k závěru odvolacího soudu (že konkursní soud uvědomil úpadce a konkursní věřitele o tom, že konečná zpráva bude vyvěšena na úřední desce soudu 19. října 2009 a o tom, že úpadce a konkursní věřitelé mohou proti ní podat námitky do 15 dnů) uvádí, že on ani úpadce žádnou takovou konečnou zprávu neobdržel. Získal ji jako fotokopii ze spisu 3. prosince 2009 a proto podal 4. prosince 2009 odvolání, jímž zpochybnil schválení konečné zprávy i souhlas udělený konkursním soudem oddělenému věřiteli Ing. P. P. (dále též jen „P. P.“) k vydání „výtěžku“ ve výši 1.999.999,- Kč (k čemuž uvádí, že nárok P. P. byl zamítnut v rámci incidenční žaloby rozhodnutím Krajského soudu v Praze č. j. 55 CmI 158/2003-26 a toto rozhodnutí potvrdil odvolací soud rozhodnutím č. j. „29 Odo 358/2006-93“).
Z uvedeného je podle dovolatele zřejmé, že řízení ohledně konečné zprávy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle dovolatele je rovněž nesporné, že v důsledku uvedené vady byl nesprávným postupem soudu zbaven svého práva podat včas své oprávněné námitky.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Dovoláním je uplatněn (jen) dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., přičemž v mezích ohlášeného dovolacího důvodu vytýká dovolatel odvolacímu soudu jediné; proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že konkursní soud uvědomil úpadce a konkursní věřitele o tom, že konečná zpráva bude vyvěšena na úřední desce soudu 19. října 2009 a o tom, že úpadce a konkursní věřitelé mohou proti ní podat námitky do 15 dnů, argumentuje tím, že on ani úpadce žádnou takovou konečnou zprávu neobdržel.
To, že dovolatel nebo úpadce obdržel konečnou zprávu, však napadené usnesení ani netvrdí, přičemž skutečnost, zda dovolatel (respektive úpadce) „obdržel“ konečnou zprávu, je pro věc právně bez významu (určující je, že konečná zpráva byla v souladu s ustanovením §29 odst. 2 ZKV vyvěšena na úřední desce konkursního soudu a že úpadce a konkursní věřitelé byli upozorněni na její vyvěšení a na možnost podat proti ní ve lhůtě 15 dnů od vyvěšení námitky).
Argumenty, jež by zpochybňovaly skutkový závěr odvolacího soudu o vyvěšení konečné zprávy a o řádném vyrozumění o jejím vyvěšení a možnosti podat v určené lhůtě námitky, však dovolání sepsané dovolatelovým advokátem, jež jediné má v intencích §241 odst. 4 o. s. ř. pro dovolací přezkum význam (srov. obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2007, sp. zn. 29 Odo 1127/2004, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), neobsahuje. Ostatně, i kdyby dovolání takové argumenty obsahovalo (v rovině tvrzení, že konečná zpráva nebyla vyvěšena, respektive, že účastnici nebyli o jejím vyvěšení a o možnosti podat proti ní námitky vyrozuměni), šlo by o skutkovou polemiku, vyhrazenou dovolacímu důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., dovolatel nemá k dispozici.
Zbývá dodat, že výhradou, podle které byl nesprávným postupem soudu zbaven svého práva podat včas své oprávněné námitky, vystihuje dovolatel zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř.; zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem (k posouzení jejich důvodnosti slouží žaloba pro zmatečnost) a proto ani jejich prostřednictvím nelze usuzovat na přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. června 2011
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu