Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 08.09.2011, sp. zn. 3 Tdo 1062/2011 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1062.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1062.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1062/2011-39 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2011 dovolání, které podal obviněný Ing. L. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 516/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 223/2009, a rozhodl takto: I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 516/2010, a to v části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného Ing. L. K. proti výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (bod I. výroku o vině), a proti celému výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 4. 2010, sp. zn. 9 T 223/2009. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle §265 1 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 4. 2010, sp. zn. 9 T 223/2009 , byl obviněný Ing. L. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jentr. zák.“), kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem I. rozsudku, které spočívalo v tom, že: 1. „ v měsíci září roku 2005 jako majitel realitní kanceláře OCEAN Reality s. r. o., se sídlem Ž., P., nabídl J. Š., bytem P., P., půdní prostor na J. n., P., který byl ve vlastnictví městské části P., ačkoli věděl, že nebyl zmocněn s tímto prostorem nakládat ani ho nabízet k prodeji, pod záminkou předstíraného prodeje od J. Š. postupně vylákal celkovou částku 1 400 000,- , kterou převzal v zálohách a to dne 20. 10. 2005 částku ve výši 400 000,- Kč, dne 1. 11. 2005 částku ve výši 300. 000,- Kč a dne 5. 12. 2005 částku ve výši 200 000,- Kč, a dne 2. 3. 2006 převzal od Ing. T. R. jednajícího jménem J. Š. částku ve výši 500 000,- Kč, uvedenou částku i přes své četné sliby J. Š. dosud nevrátil , 2. v téže době roku 2005 nabídl J. Š. jménem realitní kanceláře OCEAN Reality s. r. o., sídlem Ž., P., byt v P., L. ulici, ačkoli věděl, že nebyl zmocněn s bytem nakládat a ani jej nabízet k prodeji, pod záminkou předstíraného prodeje od J. Š., zastupované Ing. T. R., vylákal celkovou částku 1 800 000,- Kč, kterou převzal v zálohách dne 11. 11. 2005 částku 350.000,- Kč, dne 19. 11. 2005 částku 700.000,- Kč, dne 22. 12. 2005 částku 500 000,- Kč a 11. 1. 2006 částku 250.000,- Kč, a uvedenou částku i přes své četné sliby a urgence ze strany J. Š. nevrátil , 3. v téže době roku 2005 nabídl J. Š. jménem realitní kanceláře OCEAN Reality s. r. o., sídlem Ž., P., byt v P. na K. náměstí, ačkoli věděl, že nebyl zmocněn s bytem nakládat ani jej nabízet k prodeji, pod záminkou předstíraného prodeje, od J. Š. zastupované Ing. T. R. vylákal částku 1 7000 000,- Kč, (správně 1.700.000,- Kč) , kterou převzal dne 12. 12. 2005 a uvedenou částku i přes své četné sliby a urgence ze strany J. Š. dosud nevrátil, uvedeným jednáním způsobil poškozené J. Š. celkovou škodu ve výši 4.900.000,­- Kč “; a dále trestným činem podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním pod bodem II. rozsudku, které spočívalo v tom, že „ dne 10. 8. 2007 na L. Č. bytem S. W., D., SRN, oproti vlastnoručně sepsanému písemnému "Uznání dluhu" které úmyslně podepsal nepravým jménem jako Ing. M. K. v úmyslu zmařit vymáhání dluhu občanskoprávní cestou, vylákal finanční hotovost 66 000,- Kč a 3 300,- Eur, které mu L. Č. předal v P., na J. náměstí před budovou ČSOB a.s. a dne 15. 8. 2008 dalších 33.000,­Kč, které od něho obdržel prostřednictvím J. G., na údajné zaplacení zálohy na koupi nemovitosti v Ch. v D., ačkoli věděl, že jeho majetkové poměry a závazky mu neumožní dlužnou částku vrátit, a nevrátil ji ani ke dni 15. 10. 2007, jak bylo dohodnuto, ani do současnosti, a to i přes své četné sliby a urgence ze strany L. Č., čímž způsobil L. Č., škodu ve výši 99.000,- Kč a 3.300,- Eur “. Za to byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let s dohledem. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil v průběhu zkušební doby nahradil způsobenou škodu. Dále bylo obviněnému uloženo podle §228 odst. 1 tr. ř. uhradit poškozenému L. Č., bytem S. W., D. škodu ve výši 99.000,- Kč a 3.300,- EUR. Poškozená J. Š., bytem P., P., byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byl obviněný Ing. L. K. podle §226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., neboť skutek není trestným činem. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 podal obviněný Ing. L. K. odvolání, které směřoval do výroku o vině pod body I. a II. a především pak proti výrokům o uloženém trestu. O odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 516/2010 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný Ing. L. K. prostřednictvím právního zástupce dovolání (č. l. 713 - 717), přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř ., maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný svou vinu popírá, před soudem prvního stupně uvedl a dostatečně prokázal okolnosti, za kterých se měl podle obžaloby uvedeného jednání účastnit, a má za to, že výrok o vině není podložen skutkovým stavem věci a okolnostmi případu a uložený trest není přiměřený. V rámci podaného dovolání obviněný namítl, že s poškozenou J. Š. nejednal jako majitel realitní kanceláře OCEAN Reality, s. r. o., nýbrž jako její zástupce, a tedy jménem společnosti. Poškozená od prvního kontaktu s ním věděla, že předmětné byty jsou ve vlastnictví Městské části Praha 5, resp. dalších městských částí a že tyto prostory jsou zařazeny či měly být zařazeny do privatizace na základě rozhodnutí jednotlivých městských částí, tedy byla si od počátku vědoma toho, že nabytí vlastnického práva k jednotlivým bytům závisí na výsledku následného výběrového řízení probíhajícího u jednotlivých městských částí. Z výslechu svědkyně Ž. K. při hlavním líčení dne 31. 3. 2010 vyplynulo, že byt v L.ulici při výběrovém řízení získala jistá paní S., sestřenice poškozené, a poškozená se rovněž osobně po skončení výběrového řízení účastnila i místního šetření uskutečněného svědkyní K. dne 19. 2. 2008, a to vše na základě předložené plné moci udělené paní S. Na tomto místním šetření poškozená svědkyni K. sama uvedla, že za nabytím bytu stojí ve skutečnosti sama poškozená. Dále obviněný uvedl, že při jednáních s poškozenou byl většinou přítomen i pan R. Š., kteréhož navrhoval několikrát předvolat jako svědka. Tento dle obviněného stěžejní důkaz však nebyl soudem proveden. Obviněný dále uvedl, že nebyla dostatečně zjištěna výše škody, která měla být jeho jednáním způsobena, v důsledku čehož nebyly dodrženy zásady pro ukládání trestu, konkr. ustanovení §39 a násl. tr. zák. Finanční prostředky jím převzaté od poškozené byly obratem předány panu R. Š., což obviněný doložil mimo jiné i kopií výdajového pokladního dokladu ze dne 20. 10. 2005, podepsaného panem R. Š. Tento důkaz Obvodní soud pro Prahu 2 odmítl při hlavním líčení dne 23. 4. 2011 provést, ačkoli šlo o další, pro úplné zjištění skutkového stavu věci důležitý, listinný důkaz. Předání finančních prostředků panu R. Š. potvrdili i obviněným navržení svědci T. K. a I. N. Obvodní soud pro Prahu 2 podle obviněného při rozhodování o vině a trestu nepřihlédl ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a ke všem okolnostem případu. Především pak neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl stěžejní důkazy, v důsledku čehož spočívá rozhodnutí na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Řízení předcházející vydání rozsudku je pak podle obviněného zatíženo podstatnými vadami majícími vliv na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a je současně přesvědčen, že výrok o vině nemá oporu ve skutkovém stavu věci a uložený trest je nepřiměřený, kdy vyslovil nesouhlas s výší uloženého trestu. Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 516/2010, zrušil a přikázal odvolacímu soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky , které jej obdrželo dne 19. 7. 2011. Dne 29. 7. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen přípis ze dne 27. 7. 2011, v němž Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že se k dané věci nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovilo souhlas s neveřejným projednáním věci ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolací důvodů. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným Ing. L. K. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Městský soud v Praze odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu. Obviněný však podle obsahu dovolání uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy konkrétně odkázal na dovolací důvod uvedeným pod písm. g). Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušným ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02). Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Dále je namístě uvést, že §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Lze shrnout, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro příslušné rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Přitom ovšem do shora uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. představuje určitý průlom judikatura Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud), v níž je kritizován postup Nejvyššího soudu s tím, že ten v některých případech interpretuje zmíněný dovolací důvod příliš restriktivně a vybočuje tak z rámce ústavním pořádkem garantovaného práva na spravedlivý proces. Přitom v této souvislosti je třeba poukázat na to, že Ústavní soud především zdůrazňuje, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jenListina“) je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Jedná se takto o tzv. opomenuté důkazy, tedy takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a proto uvedený postup téměř vždy založí nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS 51/96-svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02 číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). V judikatuře Ústavního soudu (např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněným skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění). Jestliže obviněný Ing. L. K. v rámci podaného dovolání namítá, že byl neprávem uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 2 tr. zák., a že toto vadné hmotně právní posouzení skutku se opírá o skutkový stav zatížený vadou spočívající v tom, že odvolací (ani nalézací) soud posoudil otázku jeho viny bez toho, že by předtím rozhodl o navrhovaných důkazech (a své stanovisko k navrhovanému odůvodnil), jde právě o tzv. opomenuté důkazy, a proto je podané dovolání (i s ohledem na shora citovanou judikaturu Ústavního soudu) nutno považovat za právně relevantní a současně i důvodné. Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uplatněny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícímu. Soud prvního stupně se důkazními návrhy dovolatele na provedení výslechu svědka R. Š., se kterým obviněný, resp. jeho realitní kancelář spolupracovala, a kterého obviněný ve svých výpovědích označil na osobu, které odevzdával finanční prostředky získané od poškozených, a o níž tvrdí, že dané „obchody“ ve skutečnosti zajištovala, nezabýval. Obviněný navrhl výslech svědků včetně svědka R. Š. při hlavním líčení konaném dne 21. 10. 2009, a následně 10. 2. 2010 (č. l. 508a). Opakovaný návrh na provedení důkazů, včetně návrhu na provedení výslechu svědka R. Š., je založen na č. l. 575 – 577 spisu. Jak se podává z obsahu spisu, soud prvního stupně se pokusil následně zmíněného svědka neúspěšně předvolat (č. l. 595), nicméně v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není nijak zdůvodněno, proč nebyl tento obviněným navrhovaný svědek vyslechnut, ačkoli v samotném odůvodnění rozsudku tato osoba figuruje (str. 21 odůvodnění). Soud prvního stupně se tak k návrhům obviněného na doplnění dokazování nevyjádřil vůbec. Obviněný potom namítl v rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem ústy svého obhájce, že soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem svědka R. Š., kterýžto byl osobou, která od jeho klienta inkasovala peníze. Odvolací soud se však s tímto důkazním návrhem nijak nevypořádal, tedy nerozhodl ani o jeho provedení či naopak o jeho zamítnutí, když v tomto směru ani v odůvodnění napadeného usnesení neargumentoval. Nedostatek tohoto procesního postupu vyplývá jednak z obsahu protokolu o veřejném zasedání ze dne 27. 1. 2011 (č. l. 685 - 686), ale i ze samotného odůvodnění napadeného usnesení. V něm se odvolací soud omezil na pouhé konstatování, že se ztotožnil se závěry učiněnými soudem prvního stupně uvedenými v odůvodnění napadeného rozsudku. Na str. 3 napadeného usnesení uvádí, že se ztotožňuje se závěrem soudu nalézacího, který uvedl, že „ obhajoba obžalovaného o tom, že všechny peníze vybrané od poškozeného ve výši 4.000.000,- Kč měl předat R. Š., je za této situace naprosto absurdní, kdy obžalovaný v podstatě využil důvěry poškozené J. Š., která ho považovala za svého přítele, kdy R. Š. jako pracovník předmětné kanceláře o tom, kam se peníze poděly, vůbec nevěděl “, což je však závěr učiněný bez výpovědi samotného svědka R. Š., a „ obžalovaný nikdy nevysvětlil, proč nežádal vydání (vrácení) peněz na R. Š. a nedomáhal se na něm předmětných částek “. Odvolací soud následně toliko konstatoval, že na základě výše uvedených důvodů soud prvního stupně dospěl k závěru o tom, že obhajoba obviněného je v tomto smyslu absurdní, že byla vyvrácena dostatečně a nepovažoval proto za nezbytné provedení předmětného důkazu, s čímž se odvolací soud ztotožňuje. V posuzované věci jde tedy o případ tzv. opomenutých důkazů. Protože se odvolací soud důkazními návrhy dovolatele vůbec nezabýval, nemohl posoudit ani jejich význam z hlediska řádného objasnění věci. Přímý dopad uvedené (procesní) vady na správnost skutkových zjištění a v důsledku toho i na (hmotně právní) kvalifikaci předmětného skutku nelze tudíž předem vyloučit. IV. Napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 7 To 516/2010, tak s ohledem na zmíněné nedostatky nemůže v části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného Ing. L. K. proti výroku o vině pod bodem I. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 4. 2010, sp. zn. 9 T 223/2009, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., obstát. Odvolací soud zamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku nalézacího soudu, kterýžto spočíval na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze v této části zrušil. Současně byl zrušen i celý výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 4. 2010, sp. zn. 9 T 223/2009. Dále podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia, kdy Městský soud v Praze bude muset znovu projednat řádný opravný prostředek (odvolání) Ing. L. K. a rozhodnout o něm. V novém řízení bude povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám zaujal Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Jde tak především o to, aby se odvolací soud vypořádal s důkazními návrhy předloženými mu dovolatelem a rozhodl o nich. V odůvodnění svého nového rozhodnutí bude potom povinen náležitě odůvodnit, jakými úvahami se přitom řídil (srov. §134 odst. 2 tr. ř.). Jestliže rozhodne, že je nezbytné dokazování doplnit, pak podle jeho výsledku (který v nynější fázi řízení nelze předvídat) zváží, zda pro případ zrušení odvoláním napadeného rozsudku může řízení ukončit sám a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. ve věci meritorně rozhodnout rozsudkem. Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť v daném případě je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 8. září 2011 Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1l
265b/1g
Datum rozhodnutí:09/08/2011
Spisová značka:3 Tdo 1062/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1062.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důkaz
Dotčené předpisy:§125 odst. 1 tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25