ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.1079.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1079/2011-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2011 o dovolání podaném E. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 3 To 780/2010 ze dne 22. 12. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 112/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 2 T 112/2010 ze dne 13. 9. 2010 byl dovolatel uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zák.) a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci (přesně specifikované) a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal E. T. (stejně jako spoluobviněný R. P. a příslušný státní zástupce) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 3 To 780/2010 ze dne 22. 12. 2010 tak, že z podnětu obžalovaného E. T. a Okresního státního zástupce v Ostravě podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) ve vztahu k obžalovanému E. T. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3, 4 tr. ř. E. T. uznal vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku dle §234 odst. 1 tr. zák. a přečinem krádeže dle §205 odst. 1 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu uložil trest propadnutí věci přesně specifikované a rozhodl též o vzneseném nároku na náhradu škody. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn s tím, že odvolání spoluobžalovaného R. P. zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal E. T. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutek jak byl odvolacím soudem popsán (v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku) neobsahuje skutečnosti, ze kterých by vyplynulo naplnění zákonných znaků zločinu vydírání dle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., když ze žádné (ve výroku citovaného rozsudku) popsané skutkové okolnosti nelze dovodit naplnění objektivní stránky označeného zločinu. Z uvedeného popisu prý nevyplývá, že by poškozeného nutil, aby něco konal a současně, aby něco trpěl, což ostatně neplyne ani z dalších částí citovaného rozsudku. Takovým způsobem si počínal pouze spoluobviněný P.. Skutková věta předmětného (napadeného) rozsudku je tak v nesouladu s aplikovanou větou právní, když ve skutkové větě není ani uvedena žádná skutková okolnost, jak poškozený vnímal v té chvíli slovní projev dovolatele. V soudy popsaném jednání dovolatele pak absentuje i subjektivní stránka a tedy úmysl spáchat označený zločin. Soud pouze vložil do skutkové věty právní pojem – v úmyslu získat peníze, k čemuž nepřiřadil žádnou skutkovou okolnost, když ty jsou přiřazeny pouze ke spoluobviněnému P. s tím, že sám uvedl, že dovolatel nevěděl ani vědět nemohl, že peníze chtěl spoluobviněný získat po poškozeném zločinem loupeže a přečinem porušování domovní svobody. S ohledem na uvedené se tak nemohlo jednat ani o žádný jiný trestný čin a pokud ano, tak „by se mohlo jednat o jiný trestný čin a to přečin nebezpečného vyhrožování dle ust. §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák.“ Obdobnou argumentaci pak dovolatel uplatnil i ve vztahu k přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku dle §234 odst. 1 tr. zák. a přečinu krádeže dle §205 odst. 1 písm. a) tr. zák. Konečně namítl i přítomnost extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými i právními zjištěními soudů stran tvrzení poškozeného o hrozbě zbraní (dřevěnou tyčí) a v této souvislosti i o věrohodnosti jeho výpovědí, zejména i z pohledu rasance fyzických útoků vůči jeho osobě. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu v Ostravě a dále, aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na citovaná rozhodnutí a Okresnímu soudu v Ostravě podle §265 l tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl též o vazbě dovolatele nebo, aby podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl a dovolatele zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. a pokud tomuto návrhu nevyhoví, „aby mu pouze pro přečin nebezpečného vyhrožování dle §353 odst. 1, příp. odst. 2 tr. zák. uložil mírný trest při spodní hranici trestní sazby“.
Dovolací soud k dnešnímu dno neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupce případně uplatnil svá práva vyplývající z ustanovení §265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel namítl, že z učiněných skutkových zjištění nelze dovodit v jeho jednání úmysl a nakonec ani existenci objektivní stránky označených trestných činů. V tomto směru však zejména odvolací soud ve skutkové větě zřetelně uvedl, že poté co „spoluobviněný P. vzal poškozenému batoh a igelitovou tašku, do kterých dával věci poškozeného a s obžalovaným E. T. řešili, kterou z věcí si ponechá právě obžalovaný E. T., a to věcí z vlastnictví poškozeného: MP3 přehrávač značky Sandisc, cestovní pas, občanský průkaz, kartu pojištěnce RBP, průkazní lístek, to vše na jména poškozeného J. N., mobilní telefon značky Samsung, mobilní telefon značky Nivvi, paměťovou kartu Potevio 1GB, SIM kartu, čepici s kšiltem značky Nike, zimní bundu, šusťákovou bundu, mikinu s kapucí a další oblečení, listiny a finanční hotovost ve výši 2.500,-Kč, vše v celkové hodnotě nejméně 6.869,-Kč a platební kartu VISA na jméno poškozeného“ a dále v automobilu, kterým s poškozeným odjížděli za jeho matkou (pro peníze, které požadovali po poškozeném) „obžalovaný R. P. říkal, ať se snaží sehnat peníze nebo to dopadne špatně a v autě opakoval, ať nic nezkouší, nic neříká matce, půjčí si peníze a přijde a obžalovaný E. T. se poškozeného ptal, zda ví, co je R. a po jeho zamítavé odpovědi vytáhl z prostoru mezi sedadlem a dveřmi vozidla na straně řidiče dřevěnou tyč délky cca 50 cm a průměru 5-6 cm polepenou kobercovou páskou s tím, že toto je R. a ať se s ní poškozený nechce seznámit blíže“. Uvedené pasáže obsažené v dovolatelem kritizované tzv. skutkové větě ve výroku (citovaného) rozsudku odvolacího soudu jsou však do takové míry konkrétní a dostatečně popisné, že na jejich základě také mohl odvolací soud spolehlivě přijmout i příslušné věty právní, které také s ohledem na uvedené, a to právě popisu předmětného skutku i po právní stránce (přijaté právní kvalifikaci popsaného jednání dovolatele), beze zbytku odpovídají. Z uvedeného totiž jednoznačně plyne, že dovolatel věděl o tom, že jsou odcizovány popsané věci a se spoluobviněným se o ně takto dělil, stejně tak věděl, že spoluobviněný poškozeného pohrůžkou násilí nutil, aby obstaral peníze, k takovému jednání se připojil popsaným způsobem, když vedené výhrůžky zdůraznil i možností užití (vůči poškozenému) uvedené tyče. Shora popsané námitky dovolatele stran absence subjektivní i objektivní stránky označených trestných činů (byť uplatněny právně relevantně) jsou takto současně zjevně neopodstatněné. Nelze přitom přehlédnout ani pečlivě a podrobně vedenou argumentaci odvolacího soudu obsaženou v důvodech jím přijatého (citovaného) rozsudku. To včetně toho, že odvolací soud vycházel z nepochybně učiněných skutkových zjištění a ta právně kvalifikoval souladně se zákonem, a to i ve vztahu k (citovanému) rozsudku soudu prvního stupně. Přitom právě učiněná skutková zjištění (jak již uvedeno přehledně a podrobně popsána i v tzv. skutkové větě) umožnila i odvolacímu soudu přikročit k závěrům právním, které tento přijal a současně vyjádřil i v užité právní kvalifikaci ve vztahu k jednání jednotlivých obviněných, když v tomto směru tak i z hlediska dovolatelem vznesených námitek rozhodl přiléhavě (v souladu se zákonem). Zbývající námitky dovolatele jsou námitky skutkové, přičemž je na místě uvést, že oba soudy přesvědčivě vysvětlily, proč uvěřily zejména poškozenému, zabývaly se podrobně jednotlivými (ve věci učiněnými svědeckými výpověďmi) a vysvětlily také odpovídajícím způsobem, proč neakceptovaly některé návrhy na doplnění dokazování. Je tedy na místě uzavřít, že učiněná skutková zjištění (ze kterých vycházel i přehledně a konkrétně soudy popsaný skutkový děj) umožnila soudům dospět k závěru, že označené trestné činy, kterými byl dovolatel shledán vinným, jím byly spáchány, a to naplněním všech znaků příslušné skutkové podstaty, tedy naplněním i namítané objektivní a subjektivní stránky.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr.ř.).
V Brně dne 8. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka