ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1108.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1108/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D, v právní věci žalobce A. Ž., proti žalované obchodní společnosti Ringier Axel Springer CZ, a.s., se sídlem v Praze 7, Komunardů č. 1584/42, IČO: 40766713, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Kladská č. 5, o ochranu osobnosti , vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 34 C 138/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2009, č.j. 1 Co 206/2009-70, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2009, č.j. 1 Co 206/2009-70, se ve výroku I. ve věci samé, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., a dále ve výrocích II. a III., zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se návrhem na ochranu osobnosti domáhal proti žalované jednak přiznání omluvy podle ustanovení §13 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a současně i přisouzení náhrady nemajetkové v penězích podle ustanovení §13 odst. 2 cit. zákona v souvislosti s článkem uveřejněným žalovanou v deníku BLESK pod názvem „ Žaloba, exředitel Discolandu zabil i babičku“.
O uvedené žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. března 2009, č.j. 34 C 138/2006-57, kterým ji v celém rozsahu zamítl. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v souzené věci nedošlo k protiprávnímu (neoprávněnému) zásahu do osobnostních práv žalobce, protože dotčený článek obsahoval (přes některé dílčí nepřesnosti) pravdivou informaci o probíhajícím trestním řízení (o návrhu na obnovu řízení).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. listopadu 2009, č.j. 1 Co 206/2009-70, rozsudek soudu prvního stupně změnil potud, že žalované uložil zaplatit žalobci z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích částku ve výši 100.000,- Kč, zatímco v ostatních výrocích ve věci samé tento rozsudek potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a o povinnosti zaplatit soudní poplatek (výrok III.).
Odvolací soud konstatoval, že vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, přičemž se s ním ztotožnil i v tom, že dotčený článek (ve své podstatě) podává informaci o (obnoveném) trestním řízení vedeném proti žalobci, takže v tomto případě by nebylo možno dovodit neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, protože tak žalovaná plnila informační povinnost, kterou má ve vztahu k veřejnosti. Odvolací soud však současně uvedl, že „ přihlíží k tomu, že součástí článku je i jeho název „ Exředitel Discolandu zabil i babičku“, který ( podle názoru soudu) ve vztahu k žalobci jednoznačně porušuje zásadu presumpce neviny“. S ohledem na takto dovozený zásah proto žalobci přiznal již uvedenou náhradu nemajetkové újmy v penězích v určené výši. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalované dne 22. prosince 2009 a týž den nabyl právní moci.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dne 30. prosince 2009 ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, včasným dovoláním. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst.1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a výslovně je podává z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Především vytýká, že odvolací soud ve svém rozhodnutí vychází z nesprávného znění nadpisu dotčeného článku. Jeho formulace (ve skutečnosti) je: „ Žaloba, exředitel Discolandu zabil i babičku“, tedy nikoliv „E xředitel Discolandu zabil i babičku“, což dává textu jiný smysl, neboť název nadpisu (byť ve zjednodušení) ve správném znění je též informací o probíhajícím řízení. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze (v uvedeném výroku ve věci samé) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se písemně vyjádřil žalobce a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Poté dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze přezkoumal v dovoláním napadeném výroku ve věci samé v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání je důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však z obsahu napadeného spisu nebyly seznány.
Dovolatelkou uplatněný dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci) dopadá na případy kdy, odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Je třeba zdůraznit, že ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle §13 obč. zák. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost nástupu sankcí podle ustanovení §13 obč. zák. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, t. j. s právním řádem.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné. Jde o skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud posoudil věc po právní stránce.
Bylo již uvedeno, že se žalobce domáhal ochrany osobnosti v souvislosti s článkem uveřejněným žalovanou pod názvem (jak jej žalobce v žalobě sám uvádí) „ Žaloba, exředitel Discolandu zabil i babičku“. Takto formulovaný název pak skutečně také odpovídá titulku dotčeného článku, obsaženému ve výtisku deníku BLESK ze dne 17. května 2006, přičemž soud prvního stupně z této skutečnosti také vyšel při svém rozhodování. Naproti tomu odvolací soud své rozhodnutí o návrhu žalobce na náhradu nemajetkové újmy v penězích v této věci zbudoval výlučně na (domnělém) zjištění, že název tohoto článku zní: „E xředitel Discolandu zabil i babičku“, přičemž z toho odvodil existenci zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce. Zde ovšem rozhodnutí odvolací soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za tohoto stavu nevyjasnění si přesného obsahu tvrzeného zásahu do osobnostních práv žalobce názvem dotčeného článku, jehož skutečné znění je objektivně odlišné od toho, jež bylo uvažováno odvolacím soudem, proto odvolacímu soudu zatím nedávalo předpoklady, otázku, zda v tomto případě jde skutečně o zásah do práva žalobce na ochranu osobnosti, jakkoliv hodnověrněji uzavřít.
Protože tedy nelze z uvedených důvodů pokládat napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze v napadeném výroku ve věci samé za správný (§243b odst. 2 o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací, jej z uvedeného důvodu, včetně závislých výroků, zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.).
K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu