ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2560.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 2560/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci péče o nezletilé děti D. , a P. , Ch. , zastoupené Městským úřadem města Mělník jako opatrovníkem, dětí M. Ch., a P. Ch., zastoupeného JUDr. Tomášem Chňoupkem, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 16, o změnu výživného, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 42 P 246/2004, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2011, č.j. 22 Co 55/2011-384, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. prosince 2010, č.j. 42 P 246/2004-342, zamítl návrhy rodičů na změnu výživného (otce na snížení výživného a matky na zvýšení výživného) a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání rodičů Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. dubna 2011, č.j. 22 Co 55/2011-384, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal dovolání otec (dále jen „dovolatel“). Soudům obou stupňů vytýká nesprávná skutková zjištění, nesprávné hodnocení důkazů, jakož i nesprávné právní posouzení. Dovolatel následně podrobně předestírá, k jakým skutkovým a právním závěrům měly soudy obou stupňů dospět. Zásadní právní význam dovolatel pojí s otázkou, zda vyživovací povinnost může plnit formou naturálního plnění. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 12.4.2011, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).
Podle §236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle §237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána proto, že dovolatel dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 1 písm. a) a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů nárok a matce v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu