ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3399.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 3399/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně JUDr. J. H., proti žalovanému L. E., zastoupenému JUDr. Jaromírem Leimbergerem, advokátem se sídlem v Brně, Česká č. 15, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 7 C 325/90, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2011, č.j. 16 Co 353/2010-569, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce JUDr. Jaromíra Leimbergera, advokáta se sídlem v Brně, Česká č. 15.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. listopadu 1990 domáhala vůči žalovanému ochrany osobnosti v souvislosti s dopisem, který žalovaný napsal tehdejšímu místopředsedovi Sněmovny lidu bývalého Federálního shromáždění ČSFR JUDr. E. V.
Okresní soud Brno – venkov rozsudkem ze dne 17. května 2010, č. j. 7 C 32/90-535, výrokem I. uložil žalovanému zaslat žalobkyni písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí. Výrokem II. žalovanému uložil zaplatit podle ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) žalobkyni náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 50.000,- Kč. Výrokem III. pak žalobu zamítl, pokud žalobkyně požadovala z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích další částku ve výši 700.000,- Kč. Výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně a žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne ze dne 27. dubna 2011, č.j. 16 Co 353/2010-569, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že napadený rozsudek obsahuje veškeré zákonem předepsané náležitosti ve smyslu ustanovení §157 odst. 1 a 2 o.s.ř., přičemž se bez výhrad ztotožnil. se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Dodal, že relutární zadostiučinění plní především satisfakční funkci, byť není vyloučena ani její funkce preventivní, přičemž vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo, jakož i k osobě postižené fyzické osoby.
Proti rozsudku odvolacího soudu (konkrétně proti výroku ve věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III., jímž byla zčásti zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy v penězích - §41 odst. 2 o.s.ř.) podala žalobkyně, mající právnické vzdělání, vlastnoručně sepsané dovolání. Dovolací důvod výslovně spatřuje v naplnění předpokladů obsažených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., přičemž z jeho obsahu se naznačuje i faktické uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 téhož zákona (§41 odst. 2 o.s.ř.). Připomíná, že jí nebyla poskytnuta odpovídající ochrana ve smyslu příslušných ustanovení Listiny základních práv a svobod, Ústavy ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přičemž je tvrzena celá řada dovozovaných procesních pochybení soudů obou stupňů. Vyslovuje přesvědčení, že přiznaná výše náhrady nemajetkové újmy v penězích je nepřiměřeně nízká a neodpovídá charakteru a intenzitě zásahu do jejích osobnostních práv. Odkazuje též na nepřiměřenou délku řízení a na to, že ve věci rozhodovali i soudci s komunistickou minulostí. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalovaný a navrhl jeho odmítnutí, resp. zamítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) především konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť předchozím odvolacím soudem zrušeným rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto – pokud se týče zamítnutí požadované částky náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 700.000,- Kč nikoliv jinak, protože i v tomto případě byl a žaloba v této části zamítnuta. Dovolání však nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. obč.zák. (zejména pak §13 odst. 2 a 3 obč.zák.) odvolací soud posoudil v souladu s četnou a ustálenou judikaturou dovolacího soudu za situace, kdy byly náležitě vyloženy konkrétní a relevantní okolnosti daného případu, ze kterých při stanovení přisouzené výše náhrady nemajetkové újmy v penězích soudy vycházely (analogicky srovnej např. tato rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky: rozsudek ze dne 28. února 2005, sp. zn. 30 Cdo 1651/2004, rozsudek ze dne 27. října 2003, sp.zn. 30 Cdo 2005/2003, rozsudek ze dne 29. června 2000, sp.zn. 30 Cdo 427/2000, resp. usnesení ze dne 12. října 2006, sp. zn. 30 Cdo 2219/2006, apod.). Pokud žalobkyně uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, kdy nelze dovodit případný judikatorní přesah, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč (srovnej §2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,-Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. prosince 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu