ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3575.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3575/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně obchodní společnosti Potrusil s.r.o., IČO 25310119, se sídlem ve Šlapanicích, Hybešova 1647/51, zastoupeného JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 11, proti žalovaným a) obchodní společnosti STAEG, spol. s r.o., IČO 25520059, se sídlem ve Vyškově – Předměstí č.p. 738, Průmyslová 8 F, zastoupené Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 19, b) obchodní společnosti DIRICKX BOHEMIA spol. s r.o ., IČO 49810090, se sídlem v Havlíčkově Brodě, U Panských 1447, zastoupené JUDr. Robertem Jonákem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Žižkova 280, c) obchodní společnosti StavMat-obchodně stavební společnosti, s.r.o., IČO 26284511, se sídlem v Blučině, Cezavy 627, zastoupené Mgr. Romanem Stýblem, advokátem se sídlem v Brně, Husova 8a, a d) České republice – Ministerstvu obrany České republiky, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, o zaplacení částky 4.560.602,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 16 Cm 240/2007-44, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. února 2009, č.j. 5 Cmo 10/2009-61, takto:
Dovolání třetí žalované se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 13. prosince 2007 proti žalovaným zaplacení částky 4.560.602,- Kč s příslušenstvím za provedené práce na akci „Oplocení vojenské základny N. n. O.“.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. září 2008, č.j. 16 Cm 240/2007-44, připustil, aby na straně žalované jako další účastníci do řízení přistoupily: jako žalovaná č. 2 obchodní společnost DIRICKX BOHEMIA spol. s r.o., se sídlem U Panských 1447, 580 01 Havlíčkův Brod, IČO 498 10 090, jako žalovaná č. 3 StavMat-obchodně stavební společnost, s.r.o., se sídlem Cezavy 627, 664 56 Blučina, IČO 262 84 511, jako žalovaná č. 4 Česká republika – Ministerstvo obrany České republiky, Tychonova 1, 160 01 Praha 6, IČO 601 62 694.
Vyšel z podání žalobkyně, která jej mimo jiné odůvodnila tím, že výše uvedená druhá a třetí žalovaná společnost byly první žalovanou označeny jako zhotovitelé-subdodavatelé díla, které bylo fakticky provedeno žalobkyní a zástupcem první žalované převzato. Čtvrtá žalovaná pak byla zadavatelem předmětné veřejné zakázky, přičemž výsledek provedených prací se stal součástí pozemků ve vlastnictví České republiky a oplocení jako stavba a samostatná věc v právním slova smyslu jejím vlastnictvím. Uzavřel, že pokud žalobkyně výslovně navrhla přistoupení dalších účastníků na straně žalované podle §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), soud jejímu návrhu vyhověl, neboť byly splněny zákonné podmínky a návrh nebyl v rozporu s dosavadním průběhem řízení. Navíc je odůvodněn závěr, že bude hospodárné v jednom řízení projednat věc i za účasti nově přistoupivších účastníků.
K odvolání třetí žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. února 2009, č. j. 5 Cmo 10/2009-61, usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k třetí žalované obchodní společnosti StavMat-obchodně stavební společnost, s.r.o., podle §219 o.s.ř. potvrdil. Konstatoval především, že je na žalobkyni, aby zvolila, proti komu povede spor (§92 odst. 1 o.s.ř.), a uvedl, že podle jeho názoru jsou splněny podmínky ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř., neboť soud prvního stupně ve věci dosud nejednal a možnost věcné pasivní legitimace v řízení třetí žalované je dána, když soud je povinen uvažovat o nároku žalobkyně a tento nárok jí přiznat z jakéhokoliv právního důvodů, pokud to tvrzení obsažená v žalobě a navržené důkazy umožňují.
Proti výroku tohoto usnesení, pokud jím bylo rozhodnuto ve vztahu ke třetí žalované, podala tato žalovaná dne 28. dubna 2009 včasné dovolání, v němž namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Soudy obou stupňů se podle jejího názoru nezabývaly hlouběji, zda je třetí žalovaná pasivně legitimována. Žalobkyně nijak netvrdila ani nedoložila, že prováděla práce např. na základě smlouvy o dílo pro třetí žalovanou a proto mezi ní a žalobkyní nemůže existovat právní důvod k plnění (vydání) bezdůvodného obohacení. Odvolací soud se ani nezabýval tím, že usnesení soudu prvního stupně nebylo řádně odůvodněno a proto bylo nepřezkoumatelné. Třetí žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
K dovolání se vyjádřila žalobkyně i druhá žalovaná. Žalobkyně uvedla, že svůj návrh na přistoupení dalších účastníků do řízení řádně zdůvodnila a to, zda se přistoupivší žalovaní na úkor žalobce skutečně obohatili a v jakém rozsahu bude předmětem dokazování v nalézacím řízení. Navrhla proto odmítnutí dovolání třetí žalované. Druhá žalovaná se ztotožnila s důvody uvedenými v dovolání třetí žalované a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným /vydaným/ přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno), uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Dovolací soud poté napadené usnesení odvolacího soudu přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto rozhodnutí je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady se však z obsahu spisu nepodávají.
Bylo již uvedeno, že dovolatelka napadá zmiňované usnesení odvolacího soudu z důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tedy z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Tato situace však v souzené věci při rozhodování odvolacího soudu nenastala.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že změny v účastenství upravené instituty §92 o.s.ř. může vyvolat jedině žalobce. Má-li k jeho návrhu nový účastník vystupovat na straně žalující, musí s tím souhlasit. Má-li podle návrhu žalobce do řízení vstoupit nový žalovaný, je jeho vůle (neúčastnit se sporu) nevýznamná. Při rozhodování soudu o připuštění nového účastenství by měla být zejména zvážena hospodárnost takové subjektivní změny a využitelnost dosavadních výsledků řízení pro jeho další průběh. Je pak zcela lhostejné, zda případné pochybení v žalobcově představě o věcné legitimaci způsobily subjektivní či objektivní okolnosti. Soud nemůže bránit žalobci v pokusu o nápravu zejména tam, kde by žaloba musela být zamítána pro nedostatek ve věcné legitimaci v těch sporech, kde podle hmotného práva musí vystupovat nerozluční společníci (§91). V ostatních případech se uplatní kriterium hospodárnosti ve smyslu využitelnosti dosavadního řízení vůči nově přibraným účastníkům. Zvláštní pozornost ze strany soudu vyžadují zejména ty případy, kdy žalobce „z opatrnosti“ hodlá vedení sporu rozšířit na dalšího žalovaného. Takové postupy bývají z hlediska ekonomiky řízení únosné zejména u případů s takovým skutkovým základem, na němž se objektivně mohlo podílet více subjektů.
Přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného soud na návrh žalobce připustí, protože z §92, odst. 1 o. s. ř. nevyplývají žádné podmínky omezující tento dispoziční úkon žalobce (obdobně viz např. rozhodnutí ve věci Vrchního soudu v Praze sp.zn. 10 Cmo 498/94). Je třeba současně zdůraznit, že soud při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení neřeší otázku jeho věcné legitimace, neboť se jedná o otázku hmotněprávní, jež soud posuzuje až v konečném rozhodnutí ve věci a při jejím nedostatku je důsledkem zamítnutí žaloby (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 33 Odo 903/2005).
Z dovoláním napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud z vyložených zásad fakticky vycházel. Samotné dovolání přitom neobsahuje argumentaci, která by byla v daném případě způsobilá správnost tohoto rozhodnutí zpochybnit. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud České republiky dovolání třetí žalované podle ustanovení §243b odst. 2 o.s.ř. části věty před středníkem zamítl. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. července 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu