Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.09.2011, sp. zn. 30 Cdo 3633/2010 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3633.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3633.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 3633/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobkyně L. S. , zastoupené JUDr. Michalem Filipínským, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 18, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 820.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 101/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010, č. j. 64 Co 544/2009 – 61, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 6. 2009, č. j. 12 C 101/2008 - 39, kterým soud prvního stupně zamítl nárok žalobkyně na určení, že postupem Okresního soudu v Kladně ve věci sp. zn. 7 C 135/2001 došlo k nesprávnému úřednímu postupu v důsledku neodůvodněných průtahů a nárok žalobkyně na zaplacení částky 820.000,- Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené jí nepřiměřenou délkou daného řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze skutkových zjištění, že posuzované řízení bylo zahájeno žalobkyní žalobou podanou dne 7. 6. 2001. Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody v částce 436.800,- Kč. Žalobkyně v průběhu řízení podávala řadu procesních návrhů (podala návrh na vydání předběžného určení, vznesla námitku podjatosti soudců, žádala o osvobození od soudních poplatků, podala odvolání i dovolání). V době rozhodování soudů nebylo dovolací řízení před Nejvyšším soudem pravomocně skončeno. Žalovaná nevyhověla žádosti žalobkyně na přiznání přiměřeného zadostiučinění. Soudy dospěly k závěru, že nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy není dán. Po zhodnocení kritérií uvedených v §31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk) konstatovaly, že věc byla skutkově složitá, byl zadán znalecký posudek, přičemž předmět zkoumání se nacházel mimo území České republiky. Soudy v průběhu původního řízení vydaly řadu procesních rozhodnutí. Žalobkyně se sama výraznou měrou podílela na délce řízení podáváním neúspěšných opravných prostředků, žádostmi o osvobození od soudních poplatků, neúspěšnou námitkou podjatosti soudců, opakovaně žádala o prodloužení lhůt stanovených soudem a o odročení jednání a neposkytla potřebnou součinnost znalci. Postup soudů v posuzovaném řízení shledaly za plynulý. Význam řízení pro žalobkyni hodnotily jako standardní. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva Krča proti České republice zdůraznil, že mírný průtah v řízení lze tolerovat (věc byla s dovoláním předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí dne 2. 5. 2008 a v době rozhodování odvolacího soudu o ní nebylo zatím rozhodnuto). Na základě shora uvedeného odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu §13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Rozsudky soudů obou stupňů „nepovažuje za správné“. Má za to, že v posuzovaném řízení došlo k neodůvodněným průtahům. V řízení spatřuje sérii drobných průtahů, např. první jednání ve věci bylo zahájeno až po osmi měsících od podání žaloby, znalecký posudek byl vypracován až po dvou letech od jeho zadání. Namítá rovněž nesprávný výběr osoby znalce, který postrádal patřičné technické i jazykové vybavení. Podle žalobkyně soudy nepřihlédly ke specifickému předmětu sporu o náhradu škody (jednalo se o osobní automobil, tzv. „veterán“). Proto navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné. Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo. Dovolatelka v posuzované věci však dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředkládá (nepředkládá totiž, byť zastoupena advokátem, otázku žádnou) a s výjimkou obecné nespokojenosti s rozhodnutím odvolacího soudu nelze z jejího dovolání zjistit, v čem považuje rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. Pokud mají její námitky směřovat proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř), nelze k nim při posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlížet. Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání podle §243b odst. 5, ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo. Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 27. září 2011 JUDr. František I š t v á n e k, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/27/2011
Spisová značka:30 Cdo 3633/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3633.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odpovědnost státu za škodu
Průtahy v řízení
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§31a předpisu č. 82/1998Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 3757/11
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25