Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.12.2011, sp. zn. 30 Cdo 4086/2011 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4086.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4086.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 4086/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilé děti, M. S. , N. S. a A. S. , všichni bytem u matky, zastoupených Magistrátem města České Budějovice jako kolizním opatrovníkem, děti matky Ing. L. S., zastoupené JUDr. Milošem Ondruškou, Praha 8, Ústavní 92/9 jako obecným zmocněncem a otce Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Jaromírem Adamcem, advokátem se sídlem Kapitána Stránského 996/2, Praha 9 – Černý Most, o návrhu otce na snížení výživného, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích, pod sp.zn. 24 P 68/2009, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. března 2011, č.j. 6 Co 446/2011 – 285, takto: I. Dovolání se zamítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 9. 2010, č.j. 24 P 68/2009-218, změnil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, č.j. 25 Nc 566/2007-26, ze dne 28. 11. 2007 tak, že snížil vyživovací povinnost otce na nezletilé s tím, že otec je povinen přispívat na výživu na dobu od 1. 4. 2009 do 31. 7. 2009 a od 1. 8. 2009 do 30.9. 2009 na nezletilého M. částkou 1.000,- Kč měsíčně, na nezletilou N. částkou 700,- Kč měsíčně a na nezletilou A. částkou 700,- Kč měsíčně a od 1. 10. 2009 je otec povinen přispívat na nezletilého M. částkou 1.500,- Kč měsíčně, na nezletilou N. částkou 1000,- Kč měsíčně a na nezletilou A. částkou 1.000,- Kč měsíčně, splatných vždy každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok I). Soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II). K odvolání otce Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne ze dne 4. března 2011, č.j. 6 Co 446/2011 – 285, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že otec dne 10. 11. 2010 vzal návrh na snížení výživného v plném rozsahu zpět a protože Magistrát města České Budějovice vyslovil se zpětvzetím návrhu souhlas a matka se v sedmidenní lhůtě nevyjádřila, měl odvolací soud za to, že se zpětvzetím návrhu souhlasila. Odvolací soud proto zrušil rozsudek prvního stupně a řízení zastavil. Proti usnesení odvolacího soudu podal otec dne 13. 5. 2011 dovolání (dále též „dovolatel“). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dovolání uvedl, že podáním ze dne 10.11.2011 vzal návrh na snížení výživného zpět a to s odůvodněním „že se Okresní a Krajský soud v Českých Budějovicích nezabývali všemi návrhy žalobce a neprozkoumali důkazně doloženou skutkovou podstatu“. Nesprávnost usnesení odvolacího soudu spatřuje v tom, že věc u soudu prvního stupně projednávala a rozhodovala vyloučená soudkyně (§14 odst. 1 o.s.ř.) a že odvolací soud, jako soud nadřízený, nesprávně rozhodl o otcem uplatněné námitce podjatosti vůči soudkyni soudu prvního stupně. V dovolání dále podrobně rozvíjí důvody, pro něž považuje soudkyni soudu prvního stupně za podjatou. K prokázání důvodu dovolání navrhl vyslechnout v dovolacím řízení rodiče nezletilých dětí a jejich kolizního opatrovníka, jakož i výslechem soudkyně, která věc u soudu prvního stupně projednávala a rozhodla. Odvolacímu soudu dále vytýká, že zrušením rozsudku soudu prvního stupně a zastavením řízení navodil právní stav, který zde byl před zrušeným rozhodnutím, tedy že výživné nebylo sníženo. To je dle dovolatele v příkrém rozporu s ustanovením §85 odst. 2 a §96 odst.1 zákona o rodině, neboť k snížení výživného jsou splněny všechny zákonné podmínky. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno.s.ř.“) ve znění účinném od 1. 7. 2009 (srov. čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání žalovaných proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byla rozhodnutí soudu prvního stupně zrušena a řízení zastaveno, je – bez dalšího – přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož podmínku, aby šlo o usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, má Nejvyšší soud za obsolentní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1.vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904; není však důvodné. Podle ustanovení §222a o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné (odstavec 1). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení (odstavec 2). Ustanovení odstavce 2 neplatí, jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není, anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství (odstavec 3). V přezkoumávané věci se jedná o řízení o (snížení) výživné(ho), tedy o řízení, které je možné zahájit i bez návrhu (§120 odst. 2 o.s.ř.). V přezkoumávané věci však bylo řízení zahájeno nikoliv z úřední povinnosti soudu, ale na základě návrhu otce ze dne 16.6.2009. Zpětvzetí návrhu se řídí ustanovením §96 o.s.ř. ve sporném i v nesporném řízení a v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem. Došlo-li ke zpětvzetí návrhu za odvolacího řízení, tedy v době ode dne podání odvolání do vyhlášení (vydání) rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, postupuje se podle §222a (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 630). Z obsahu spisu se přitom podává, že matka ani kolizní opatrovník nezletilých dětí se zpětvzetím návrhu otce na snížení výživného nevyjádřili nesouhlas, ačkoliv byli vyzváni soudem prvního stupně, aby se ve lhůtě 7 dnů ke zpětvzetí návrhu otcem vyjádřili. Sám dovolatel potvrzuje, že návrh na snížení výživného vzal zpět a že právě k tomuto úkonu otce bylo řízení zastaveno a rozsudek soudu prvního stupně zrušen podle §222a o.s.ř. Dovolací důvod podle §241a odst. 1 písm. a) o.s.ř. spatřuje dovolatel v tom, že ve věci u soudu prvního stupně rozhodovala vyloučená soudkyně (§14 odst. 1, §242 odst. 3 o.s.ř.), resp. v tom, že odvolací soud v odvolacím řízení nezjednal nápravu a příslušnou soudkyni z projednávání a rozhodnutí věci nevyloučil. O námitce podjatosti bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.4.2011, č.j. 6 Nc 647/2011-308 tak, že námitka podjatosti nebyla shledána důvodnou. Je třeba přitom zdůraznit, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodoval nikoliv jako soud odvolací, ale jako soud hierarchicky nadřízený soudu prvního stupně a to v řízení, v němž se otec domáhá obnovy řízení o návrhu otce na obnovu řízení o úpravu poměrů pro dobu před i po rozvodu manželství. Námitka podjatosti soudce je jedním z právních prostředků, prostřednictvím kterého lze dosáhnout vyloučení podjatého soudce (přísedícího) z projednávání a rozhodování věci. Není ovšem prostředkem jediným. Otázka, zda je soudce (přísedící) vyloučen, se totiž řeší konečným způsobem při rozhodování o opravném prostředku (o odvolání, dovolání nebo žalobě pro zmatečnost) směřujícím proti rozhodnutí, které soudce (přísedící) vydal. Prostřednictvím námitky podjatosti může být soudce (přísedící) z projednávání a rozhodování věci vyloučen jen tehdy, zjistí-li se již v průběhu řízení před soudem určitého stupně (tedy dříve než u něho věc byla skončena), že soudce (přísedící) věc projednávající není nepodjatý (že je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti), kdy je třeba přistoupit k jeho vyloučení ihned, neboť není procesně ekonomické, aby se na řízení dále účastnil a aby přijal (vydal) ve věci rozhodnutí. Posouzení, zda ve věci rozhodoval vyloučený soudce, v opravných řízeních soudu - jak vyplývá z ustanovení §16b o.s.ř. - přitom nebrání ani to, že před vydáním napadeného rozhodnutí byla uplatněna námitka podjatosti, jakož ani to, zda, popř. jak o ní bylo nadřízeným soudem ve smyslu ustanovení §16 o.s.ř. rozhodnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2009, sp.zn. 21 Cdo 3483/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 66, ročník 2010). Dovolací soud dospěl k závěru, že usnesení odvolacího soudu – jímž bylo řízení o návrhu otce na snížení výživného zastaveno - vytýkanou vadou řízení netrpí. Námitka, že odvolací soud v usnesení ze dne 4. března 2011, č.j. 6 Co 446/2011 – 285, nesprávně rozhodl o tom, že soudkyně soudu prvního stupně není vyloučená, nemůže být důvodná, protože odvolací soud nepřezkoumával rozsudek soudu prvního stupně věcně (a z důvodů, které by na věcnou správnost mohly mít vliv, jako je např. skutečnost, zda rozhodoval ve věci vyloučený soudce), ale toliko z hlediska procesního, tj. zda jsou splněny podmínky uvedené v §222a o.s.ř. Tyto podmínky – souhlas ostatních účastníků řízení se zpětvzetí návrhu – má za splněné i dovolací soud. Zpětvzetím návrhu na snížení výživného dal otec soudu i ostatním účastníkům právně předvídaným způsobem (§96 odst. 1 o.s.ř.) najevo, že na věcném (meritorním) projednání věci již netrvá. Pak bylo ovšem nadbytečné pro odvolací soud se zabývat zjištěním, zda rozsudek soudu prvního stupně vyhlásil vyloučený soudce či nikoliv. V důsledku zpětvzetí návrhu na zahájení řízení pak došlo k odklizení věcného rozhodnutí soudu prvního stupně, byť s jinými procesními důsledky, než které otec zřejmě sledoval. Zamýšlel-li otec zpětvzetím návrhu na snížení výživného dosáhnout pokračování v řízení – jak se může jevit z otcem psaného dovolání – pak případný omyl účastníka o procesních důsledcích úkonu který učinil, nemá vliv na jeho účinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 11, ročník 2006). Nejvyšší soud - aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) - proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů nárok, zatímco ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. prosince 2011 JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/22/2011
Spisová značka:30 Cdo 4086/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4086.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení
Dotčené předpisy:§14 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.07.2009
§222a o. s. ř. ve znění od 01.07.2009
§239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-26