Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.09.2011, sp. zn. 30 Cdo 4293/2009 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4293.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4293.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4293/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.,ve věci žalobkyně RNDr. J. K. , zastoupené Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, proti žalovanému DIAMO, s. p., se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova 201, IČ 00002739, odštěpnému závodu Správa uranových ložisek, se sídlem v Příbrami VII, ul. 28. října 184, zastoupenému JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami I, Zahradnická 140, o zaplacení částky 92.131,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 6 C 41/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. června 2009, č.j. 23 Co 149/2009-167, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.260,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Kyseláka, advokáta se sídlem v Příbrami I, Zahradnická 140. Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.): Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 8. prosince 2008 č.j. 6 C 41/2008-106, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 92.131,- Kč s úrokem z prodlení od 23.11. 2005 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Věc posoudil podle ustanovení §451 občanského zákoníku (dále jenobč.zák.“). Vyšel ze zjištění, že žalovaný užívá pozemek ve vlastnictví žalobkyně, aniž by s ní měl uzavřenu nájemní smlouvu. Předmětný pozemek je veden jako ostatní plocha – manipulační plocha, je zastavěn haldou vytěženou ze šachty a nachází se v dobývacím prostoru. Tím žalovanému vzniká bezdůvodné obohacení, kterým je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu (§451 odst. 2 obč.zák.) a vzniká mu tak povinnost toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat (§451 odst. 1 obč.zák.). Při určení výše bezdůvodného obohacení vycházel soud prvního stupně z ceny pozemku a výše obvyklého nájemného 22.678,- Kč, jak byla posouzena znalkyní, Ing. D. N. ve znaleckém posudku zpracovaném pro toto řízení. Vzhledem k tomu, že v listopadu 2005 zaplatil žalovaný žalobkyni částku 49.609,- Kč, za rok 2005 jí ničeho nedluží. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze poté, co doplnil znalecký posudek výslechem znalkyně u odvolacího jednání a písemným doplňkem jejího posudku, rozsudkem ze dne 2. června 2009, č.j. 23 Co 149/2009-167, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení (výrok I. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a důvodnou shledal i námitku promlčení vznesenou žalovaným, když žalobkyně se domáhá vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání jejího pozemku v roce 2005 a žaloba byla podána 7.11.2007. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o.s.ř. s odůvodněním, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a v 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a vytýká tak, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky v rozporu s ustálenou judikaturou (např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29.listopadu 2007, sp.zn. 33 Odo 1504/2005) při zadání znaleckého posudku nestanovil základní zásadu, že pro potřebu finančního vyjádření náhrady za získané bezdůvodné obohacení musí být rozhodný stav nemovitosti v době, kdy byl tento stav založen a nikoli stav pozdější. Nesouhlasí ani se závěry znaleckého posudku, ani s názorem odvolacího soudu o důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovaným. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu, stejně jako výrok I. soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K podanému dovolání se vyjádřil žalovaný. Domnívá se, že dovolání ve věci není přípustné a navrhuje jeho odmítnutí. Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Krajský soud se při výkladu ustanovení §451 obč.zák. neodchýlil od ustálené judikatury (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2004). Rovněž výklad tohoto ustanovení v souvislosti s §9 odst. 3 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a změně některých zákonů (nikoli v souvislosti s ustanovením §5 odst. 3 a §13 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, jak to v jiné situaci učinil Nejvyšší soud v rozhodnutí uváděném dovolatelkou) odvolacím soudem je přiléhavý. Pokud žalobkyně fakticky uplatňuje i dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 o.s.ř.), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Obdobně, pokud je v dovolání uplatněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání proto bylo odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 5.750,- Kč (srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.050,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.260,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 22. září 2011 JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/22/2011
Spisová značka:30 Cdo 4293/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4293.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Bezdůvodné obohacení
Dotčené předpisy:§451 obč. zák.
§243b odst. 5 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25