ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4547.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 4547/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce F. J. , zastoupeného JUDr. Markem Šťastným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 2,000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 461/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2010, č. j. 15 Co 219/2010 - 26, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2010, č. j. 15 Co 219/2010 - 26, a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 1. 2010, č. j. 8 C 461/2009 - 18, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech v záhlaví specifikovaným usnesením odmítl návrh žalobce na zahájení řízení označený jako „náhrada škody způsobené při výkonu úřední moci porušením novely z. č. 160/2006 Sb. nesprávným úředním postupem v částce 2,000.000,- Kč“, podaný dne 12. 10. 2009.
Soud I. stupně usnesením ze dne 3. 12. 2009, doručeným žalobci dne 11. 1. 2010, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení řádně doplnil a opravil své podání, a to uvedením organizační složky, která má za stát jednat, řádným vylíčením rozhodujících skutečností tak, aby bylo vůbec zřejmé, jaká hmotná škoda či nemajetková újma měla žalobci vzniknout, kdo mu tuto újmu způsobil a jakým konkrétním jednáním, úředním postupem či rozhodnutím, v čem konkrétně tato újma spočívá, v jakých skutečnostech je spatřována příčinná souvislost mezi vzniklou újmou a jednáním, postupem či rozhodnutím konkrétního orgánu a z jakých skutečností je odvozována výše požadované částky, tj. jak žalobce dospěl k určení výše této částky, a zároveň ho poučil o následcích nesplnění této výzvy. Žalobce přípisem ze dne 21. 12. 2009 konkretizoval organizační složku státu a dne 21. 1. 2010 doplnil další požadované náležitosti návrhu.
Soud I. stupně dospěl k závěru, že ani doplňující podání žalobce nesplňuje řádné náležitosti návrhu, jedná se o podání nesrozumitelné, rozhodující skutečnosti jsou opakovaně vylíčeny takovým způsobem, že nelze zcela jednoznačně dovodit, z jakého konkrétního skutkového základu uplatněný nárok žalobce vyplývá. Vylíčení rozhodujících skutečností je kusé, nesourodé, zmatečné a chaotické, že nelze jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybení dovodit, na jakém skutkovém podkladě se žalobce domáhá zaplacení žalované částky, jejíž výši rovněž blíže neodůvodnil. Podání žalobce ani po jeho doplnění nepředstavuje takový návrh, na jehož základě by bylo možné v řízení dále úspěšně pokračovat, a proto žalobu jako neprojednatelnou odmítl.
Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení soudu I. stupně, neboť dospěl k závěru, že podání žalobce ze dne 12. 10. 2009 nesplňovalo náležitosti stanovené v §79 odst. 1 o. s. ř. Povinností žalobce bylo vylíčit takové rozhodující skutečnosti, kterými je předmět řízení vymezen po skutkové stránce. Nepostačuje všeobecné označení právního důvodu, je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti, jednotlivě tak jak jdou za sebou, vylíčeny úplně, aby umožňovaly právní kvalifikaci nároku. Žalobce ve svém podání mimo jiné uvedl, že soud zbavil žalobce majetku a výkonu vlastnických práv, umožnil třetí straně se bezdůvodně obohacovat a porušil jeho právo na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě. Dle odvolacího soudu nesplňovalo ani žalobcovo doplnění žaloby potřebné náležitosti, a to se nezměnilo ani v odvolacím řízení, neboť není jasné, v jakém řízení měly průtahy vzniknout, jaké nezákonné rozhodnutí bylo vydáno, a tak dále. Je možné, že význam žalobcova nároku by bylo možno se dopátrat prostudováním žalobcem vedených sporů evidovaných u odvolacího soudu, to však občanský soudní řád nepředpokládá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání, které bylo následně doplněno soudem ustanoveným právním zástupcem žalobce. Dovolatel uvedl, že ve své žalobě ze dne 12. 10. 2009 uvedl všechny skutečnosti, které zákon č. 82/1998 Sb. a zákon č. 160/2006 Sb. vyžaduje. Žaloba je označena jako „náhrada škody způsobené při výkonu úřední moci porušením novely z. č. 160/2006 Sb. nesprávným úředním postupem v částce 2,000.000,- Kč“, nesprávný úřední postup spočívá v porušení povinnosti učinit právní úkon v zákonné lhůtě, resp. přiměřené lhůtě, a toto podání bylo přijato Ministerstvem spravedlnosti. Předmětem způsobené nemajetkové újmy je zmaření výkonu vlastnických práv, kterého se žalobce domáhá návrhem na výkon rozhodnutí sp. zn. 18 E 20/2007 u Okresního soudu v Klatovech. V žalobě specifikoval způsobenou psychickou újmu spočívající ve zbavení výkonu vlastnických práv k jeho pozemku od 24. 5. 1999 do současné doby, což žalobce dlouhodobě traumatizuje, stresuje, poškozuje jeho zdraví a kvalitu života v částce 2,000.000,- Kč. Žalovaný porušením povinnosti ze zákona č. 160/2006 Sb. zapříčinil žalobci újmu, které se domáhá. Okresní soud v Klatovech jako vykonavatel návrhu na výkon rozhodnutí 18 E 20/2007 z 17. 1. 2007 neučinil žádný právní úkon k zajištění plnění oprávněného do současné doby, a tím porušil jeho práva vlastnit a pokojně užívat svůj majetek.
Právní zástupce žalobce doplnil dovolání o vymezení dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a uvedl, že podání žalobce byla dostatečně srozumitelná a určitá, aby na jejich podkladě mohlo být rozhodnuto ve věci samé. Znovu shrnul obsah dovolatelovy žádosti a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni, případně usnesení soudů obou stupňů, a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném po 1. 7. 2009 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud proto přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. také vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být obsahově patrno, čeho se domáhá. Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzované věci dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce dostatečně nevylíčil skutkové okolnosti věci, neboť z jeho podání není zejména jasné, v jakém řízení měl nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v řízení vzniknout.
Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Vylíčení rozhodujících skutečností tedy v první řadě slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce. „Úvahy o tom, zda a jak žalobce (navrhovatel) splnil svoji základní povinnost formulovanou v §101 odst. 1 písm. a), tj. tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, však nelze zaměňovat s minimálním nárokem, jenž zákon klade na žalobce (navrhovatele) pro zahájení řízení žalobou (návrhem). Zákon zde totiž po žalobci nepožaduje uvedení všech, nýbrž jen rozhodujících skutečností. Z tohoto hlediska není úplnost skutkových tvrzení v žalobě pro posouzení způsobilosti žaloby vést k projednání věci významná. Minimálnímu požadavku zákona vyhoví žalobce (navrhovatel) tehdy, když na základě subjektových, časových a místních okolností vyjádří děje a následky, jež ve svém spojení umožňují jejich identifikaci a podřazení skutkovým podstatám základních (hmotněprávních) norem.“ (David, L.; Ištvánek, F.; Javůrková, N.; Kasíková, M.; Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. s. 361.).
Obdobně lze poukázat i na závěry obsažené ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod R 58/2011, bod III., ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že „nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu §13 odst. 1 věty třetí a §22 odst. 1 věty třetí zákona je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích.“
Je-li předmětem žalobcova nároku odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk), postačí žalobci ke splnění náležitostí stanovených v §79 odst. 1 o. s. ř., pokud uvede, v čem spočívá nesprávný úřední postup státu nebo v jakém řízení bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, a zároveň bude tvrdit, že mu vznikla nemajetková újma, přičemž v případě nepřiměřené délky řízení se vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (srov. příslušné části Stanoviska). Žalobce musí zároveň uvést čeho se domáhá, tedy které formy zadostiučinění (§31a odst. 2 OdpŠk), a pokud požaduje peněžité zadostiučinění, určí jeho výši.
Žalobce v návrhu na zahájení řízení ze dne 12. 10. 2009 vymezil, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem státu spočívajícím v povinnosti učinit úkon v přiměřené lhůtě, a to podle zákona č. 160/2006 Sb. Nemajetková újma měla spočívat v porušení vlastnických práv k pozemku, jichž se žalobce domáhal právní cestou žalobami vedenými pod sp. zn. 6 C 129/1999 a 6 C 260/2006, přičemž výkonu rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. 18 E 20/2007 se dosud nedomohl. Žalobce uvedl, že sporná řízení byla zastavena pro nezaplacení soudního poplatku a dále podrobně popsal, co bylo předmětem sporných řízení. K žalobě přiložil rovněž sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 28. 4. 2009, které jeho podání posoudilo jako nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup v řízeních sp. zn. 6 C 129/1999 a 18 E 20/2007. Na základě výzvy soudu k doplnění a opravení svého podání žalobce v podání ze dne 21. 1. 2010 uvedl, že žalovaný prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech porušil povinnost z pravomocného rozsudku 6 C 260/2003 a návrhu na výkon rozhodnutí 18 E 20/2007 vykonat plnění z výše uvedených rozhodnutí v zákonné, resp. přiměřené lhůtě. Žalovaný protiprávním konáním spočívajícím v účelové nečinnosti zkrátil práva žalobce pokojně užívat svůj majetek a svobodně s ním nakládat. Žalovaný je výlučně zodpovědný za účelovou nečinnost soudu ve věci 18 E 20/07. Žalobce dále uvedl jak dospěl k výsledné částce odškodnění a v čem jeho nemajetková újma spočívala.
Dovolací soud se neztotožnil s posouzením nedostatku vylíčení rozhodujících skutečností, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, neboť z žalobcových návrhů je patrno čeho se domáhá a co je předmětem řízení. Z obsahu podání je zřejmé, že žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nečinnosti Okresního soudu v Klatovech přinejmenším v řízení o výkon rozhodnutí vedeného pod sp. zn. 18 E 20/2007. Obdobně posoudilo jeho podání i Ministerstvo spravedlnosti, které dospělo k závěru, že žalobce se domáhá odškodnění za dvě řízení, a to sp. zn. 6 C 129/1999 a sp. zn. 18 E 20/2007, jak vyplývalo z jeho prvního podání. Další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci ve smyslu §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., může žalobce tvrdit v rámci přípravy jednání, při jednání nebo i při dalším jednání, a to až do doby, než nastane tzv. koncentrace řízení. Splnění povinnosti tvrzení již v návrhu by bylo významné jen tehdy, mělo-li by být rozhodnuto ve věci platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem, popřípadě měly-li by být splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci rozsudkem pro zmeškání. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 505).
Závěr odvolacího soudu, že žaloba ani po doplnění a opravě nesplňuje náležitosti řádného návrhu, tedy není správný, proto Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243d odst. 1 věta druhá a §226 odst. 1 o. s. ř.); v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1, věty druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2011
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu