ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.5193.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 5193/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně V. A. S., zastoupené JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, proti žalované obchodní společnosti Ringier Axel Springer CZ a.s., IČO 40766713 se sídlem v Praze 7, Komunardů 1584/42, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Kladská 5, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 212/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2009, č.j. 1 Co 30/2009-89, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyni částku 7 860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Tomana, advokáta se sídlem v Praze 2, Trojanova 12.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. října 2008, č.j. 37 C 212/2007-67, výrokem I. uložil žalované uveřejnit v polovině titulní strany Deníku Aha v jednom čísle a v polovině titulní strany týdeníku Nedělní Aha! omluvu žalobkyni ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. zamítl z části požadavek na znění omluvy, výrokem III. uložil žalované zdržet se bez předchozího písemného souhlasu žalobkyně zveřejňování jakýchkoliv fotografií či jiných obrazových snímků či záznamu žalobkyně na kterých má žalobkyně obnaženou horní polovinu svého těla, výrokem IV. zamítl žalobu v části, kde se žalobkyně domáhá, aby se žalovaný zdržel bez předchozího písemného souhlasu žalobkyně, zveřejňování jakýchkoliv fotografií či jiných obrazových snímků či záznamu žalobkyně, na kterých má žalobkyně obnaženou dolní nebo obě poloviny svého těla, výrokem V. uložil žalované odstranit z webových stránek www.ahaonline.cz veškeré fotografie zachycující žalobkyni s obnaženou horní polovinou jejího těla, výrokem VI. uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) částku 100.000,- Kč a výrokem VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. června 2009, č.j. 1 Co 30/2009-89, potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III., V. a VII. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně uveřejněním jejich intimních fotografií pořízených pro soukromé účely, když k jejich publikaci došlo bez souhlasu žalobkyně (§12 obč. zák.). Za přiměřené zadostiučinění považoval uveřejnění omluvy, zdržení se dalšího zveřejňování předmětných fotografií a odstranění veškerých fotografií žalobkyně z webových stránek a vzhledem k tomu, že žalovaná je bulvárním médiem, které má velký okruh čtenářů i přiznání nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč. Závěrem konstatoval, že žalovaná v odvolacím řízení ani nezpochybnila, že k zásahu do chráněných práv žalobkyně došlo.
Toto rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dne 16. září 2009 dovoláním. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvody vymezuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., neboť se domnívá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za otázky zásadního právního významu považuje:
- posouzení, zda je přípustné, aby výrok, týkající se zdržovacího návrhu, mohl postihnout i ta jednání žalované, která nebudou zasahovat do osobnostních práv žalobkyně
- zda důvody pro vyhovění zdržovacímu návrhu, tedy zejména to, že žalovaná má předmětné fotografie nadále k dispozici, jsou dostatečným důvodem pro posouzení toho, že hrozí reálné a bezprostřední nebezpečí opakování neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobkyně
- posouzení, zda-li je přípustné, aby žalovaná byla v důsledku neurčitosti výroku týkajícího se odstranění fotografií z webových stánek, povinna odstranit i jiné fotografie než ty, které byly předmětem sporu.
Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 15. února 2010, ve kterém uvedla, že je považuje v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů za nedůvodné a navrhla jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. obč. zák. ve spojení s §12 obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu vztahující se k předpokladům odpovědnosti za zásah do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. 30 Cdo 1123/2008 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 28. února 2007, sp. zn. 30 Cdo 1873/2006). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 o.s.ř.), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §151 o. s. ř. a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení vznikly žalobkyni náklady spojené se zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč /srovnej §2 odst. 1, §6 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2000 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u žalobkyně 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu