Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.12.2011, sp. zn. 30 Cdo 840/2010 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.840.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.840.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 840/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D, v právní věci žalobce GESTOR – ochranný svaz autorský, občanské sdružení, se sídlem v Praze 1, Šítkova 1/233, IČO: 67774440 , zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 27, proti žalované 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s.r.o., se sídlem v Brně, Lerchova 299/7, IČO: 60715553, zastoupené JUDr. Milošem Jedličkou, advokátem se sídlem v Brně, Rašínova 2, o zaplacení 452.604,90 Kč s příslušenstvím , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 23 C 280/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. října 2009, č. j. 1 Co 52/2009-56, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. října 2009, č. j. 1 Co 52/2009-56, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2008, č. j. 23 C 280/2007-34, ve výrocích III. až V. se zrušují, a věc se v uvedeném rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení . Odůvodnění: Žalobce, jako kolektivní správce práva na opětný prodej uměleckých děl podle ustanovení §24 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů ve znění do 22.3.2006 (dále jen „autorský zákon“), se proti žalované domáhal zaplacení autorských odměn v celkové částce 452.604,90 Kč za opětovný prodej uměleckých děl na aukci konané dne 1. října 2006. Uvedl, že žalovaná tyto prodeje nenahlásila, relevantní informace mu podala až po podání žaloby a po té také částečně plnila. Žalobce proto vzal žalobu zpět pro částky 371.560,- Kč, 14.164,- Kč a o rozdíl ve výpočtu DPH ve výši 12.707,30 Kč, takže předmětem žaloby zůstala částka 54.173,60 Kč a kapitalizovaný úrok 19.743,- Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že do částky pro výpočet odměn nelze zahrnovat tzv. aukční přirážku, řádově v podílu 18 - 20% z vydražené částky, jak to učinil žalobce, protože tato přirážka má podle jeho názoru zahrnout jak určitý zisk dražebníka, tak krýt výdaje organizátora související s přípravou a realizací dražby, jakož i další navazující výdaje. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. prosince 2008, č. j. 23 C 280/2007-34, zastavil řízení ohledně částky 398.431,30 Kč (výrok I.), rozhodl o vrácení části soudního poplatku (výrok II.), žalované uložil zaplatit žalobci částku 54.173,60 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a kapitalizované úroky v částce 19.743,- Kč (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V.). Vycházel z toho, že prodejní cenou, ze které je nutné vypočíst výši autorské odměny za opětovný prodej, je součet příklepové ceny a dražební přirážky, od které byla odečtena 19 % DPH. Proto žalobě vyhověl. K odvolání žalované proti výrokům III., IV. a V. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. října 2009, č. j. 1 Co 52/2009-56, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. potvrdil (výrok I.), změnil ho ve výroku V. o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud vyšel z ustanovení §24 odst. 1 - 6 autorského zákona ve znění platném do 31.12.2006 a Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2001/84/ES ze dne 27. září 2001, o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla (dále jen „Směrnice“). Uvedl, že aukční cena je zpravidla výsledná cena aukce, která se rovná aktuální ceně při ukončení aukce a tato cena je kupní cenou v následně uzavírané kupní smlouvě. Autorský zákon zdůrazňuje skutečnou cenu, a proto je třeba za základ pro stanovení odměny za opětovný prodej originálu díla vzít opravdu skutečnou cenu (skutečné náklady) zaplacenou k získání díla. Proto základem pro stanovení odměny za opětovný prodej originálu díla je příklepová cena a aukční provize z prodeje díla. Nesprávný výklad žalované, totiž že náklady na provedení dražby započítané v tzv. příklepové ceně, nejsou součástí ceny uměleckého díla, za kterou je povinnost odvést autorskou odměnu, by vedl k dvojí aplikaci ustanovení §24 odst. 1 autorského zákona podle způsobu, jakým se umělecké dílo prodávalo. Po zaplacení kupní ceny kupujícím by totiž bylo nutné zkoumat, kromě dalších obligatorních náležitostí, zda došlo k prodeji uměleckého díla prostřednictvím veřejné dražby, popř. způsobem jiným, což smyslem právní úpravy nebylo. Proto odvolací soud podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jeno.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a IV. potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalované dne 11. prosince 2009, přičemž právní moci nabyl téhož dne. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 1. února 2010 včasné dovolání (doplněné podáním ze dne 1. února 2011), jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že odměna pro dražebníka za služby pro nabyvatele nemá žádnou souvislost s cenou díla dle ustanovení §24 autorského zákona, který v odstavci 2 tohoto paragrafu přímo určuje, že osobou povinnou platit odměnu autorovi je prodávající. Připomíná, že uhradila žalobci odměnu autorů za opětovný prodej uměleckých děl vypočtenou přesně v souladu s ustanovením §18 odst. 3 písm. g) zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen „dražební zákon“). V podání ze dne 1.února 2011 pak žalovaná poukázala na názor, který Nejvyšší soud ČR vyjádřil ve věci sp.zn. 30 Cdo 5287/2008. K dovolání se vyjádřil žalobce podáním ze dne 16. února 2010, ve kterém se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby dovolání žalované bylo odmítnuto. Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., a je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o.s.ř. O takovou situaci by se jednalo zejména tehdy, pokud v rozhodnutí odvolacího soudu je řešena právní otázka, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přitom se k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. nepřihlíží. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Dovolací soud dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí je řešena otázka, kterou je možno charakterizovat jako zásadně právně významnou. Tato otázka spočívá v tom, zda základem pro stanovení odměny za opětovný prodej originálu díla je příklepová cena a aukční provize z prodeje díla nebo pouze příklepová cena. Uvedená otázka je v judikatuře Nejvyššího soudu rozhodována odlišně v porovnání s právním náhledem odvolacího soudu. Dovolací soud proto z tohoto důvodu dospěl k závěru, že dovolání je tak v označené věci přípustné a současně i důvodné. Autorský zákon v §24, resp. ani ve svých dalších ustanoveních nedává jednoznačnou odpověď na otázku, co je třeba rozumět prodejní či skutečnou prodejní cenou, z níž se vypočítá odměna autora. Jinak tomu není ani v případě Směrnice. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě originály uměleckých děl byly prodávány v aukci (veřejné dražbě), je odpověď třeba hledat v příslušných ustanoveních dražebního zákona. Veřejnou dražbou prováděnou podle dražebního zákona se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 dražebního zákona). Výtěžkem dražby podle §2 písm. l) téhož zákona je cena dosažená vydražením a její případné příslušenství, zatímco odměna dražebníka patří podle §2 písm. m) dražebního zákona mezi náklady dražby. Odměna dražebníka může být ujednána několika způsoby. Základní metodou je uvedení konkrétní peněžní částky bez ohledu na cenu dosaženou vydražením. Lze ovšem také připustit pouhé zahrnutí způsobu určení výše odměny dražebníka, které bude typicky procentuálně určenou výší odměny v poměru k ceně dosažené vydražením. Je tedy třeba i pro účely výkladu ustanovení §24 autorského zákona a jeho přílohy vycházet z toho, že odměna dražebníka není součástí prodejní ceny, z níž se určuje odměna autora uměleckého díla (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. června 2010, sp.zn. 30 Cdo 5287/2008, na který ostatně poukázala i žalovaná). Z dovoláním napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci vyplývá, že dovolací soud věc po právní stránce posuzoval odlišně, takže toto dovoláním napadené rozhodnutí nelze z popsaných důvodů pokládat v napadeném výroku ve věci samé za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Dovolací soud proto postupoval podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, o.s.ř. a rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí v odpovídajících výrocích a věc vrátil v tomto rozsahu zmíněnému soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.) Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. prosince 2011 JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/22/2011
Spisová značka:30 Cdo 840/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.840.2010.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Autorské právo
Dotčené předpisy:§24 předpisu č. 121/2000Sb.
§2 písm. l) předpisu č. 26/2000Sb.
§2 písm. m) předpisu č. 26/2000Sb.
§40 předpisu č. 26/2000Sb.
§243b odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-26