ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1447.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1447/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Pozemkového fondu České republiky se sídlem Praha 3, Husinecká 1024/11a, zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem se sídlem Praha 1, Králodvorská 16, proti žalované L. B. , zastoupené JUDr. Lucií Bartoňovou, advokátkou se sídlem Brno, IBC Příkop 8, o stanovení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 17/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 22 Co 378/2010-454, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.760,- Kč k rukám JUDr. Pavla Kavinka, advokáta se sídlem Praha 1, Králodvorská 16.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 22 Co 378/2010-454, kterým Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích potvrdil rozsudek ze dne 25. května 2010, č. j. 17 C 17/2009-123, jímž Okresní soud ve Svitavách uložil žalované povinnost uzavřít se žalobcem do tří dnů od právní moci rozsudku kupní smlouvu blíže specifikovaného znění, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaná zpochybnila právní závěr odvolacího soudu, že za situace, kdy jí žalobce jako osoba oprávněná z předkupního práva podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, vyplatil kupní cenu v zákonné dvouměsíční lhůtě, je třeba považovat nabídku žalobce na odkoupení spoluvlastnického podílu za přijatou a tím i jeho právo na stanovení povinnosti žalované uzavřít s ním kupní smlouvu za důvodně uplatněné. Nastolená právní otázka nezakládá zásadní význam napadeného rozsudku po právní stránce, neboť dovolací soud ji v typově obdobných případech řešil již opakovaně, např. v rozsudcích ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4285/2009, ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 710/2010, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3478/2009 a sp. zn. 28 Cdo 3834/2009, a ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2673/2009, sp. zn. 28 Cdo 2728/2009, a sp. zn. 28 Cdo 3059/2009, v nichž Nejvyšší soud uzavřel, že dopis formulovaný jako nabídka koupě pozemků před jejich uvažovaným zcizením, v němž je pro případ jejího využití obsažena žádost o vyplacení kupní ceny, za jakou osoba vykonávající nabídku pozemek nabyla do vlastnictví, včetně lhůty k jejímu vyplacení, představuje řádnou nabídku ve smyslu §605 obč. zák. Jestliže oprávněná osoba včas zaplatila částku rovnající se ceně, za kterou povinná osoba pozemek získala, jsou zákonné předpoklady plynoucí z předkupněprávního vztahu účastníků splněny (rozsudek ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1996/2005). Výše formulované závěry obstály i v rovině ústavněprávní (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 3190/09, ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3192/09, a ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. III. ÚS 3191/09).
Zásadní právní význam napadeného rozsudku nezakládá ani další dovolací argumentace žalované, že zákonná dvouměsíční lhůta po obdržení nabídky k zaplacení kupní ceny nemohla být žalobcem dodržena z toho důvodu, že jeho pohledávky dosud nebyly splatné. Nejedná se totiž o otázku, kterou by se dovolací soud dosud nezabýval (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1119/2010, v němž se dovolací soud kladně vyslovil i k možnosti započtení dosud nesplatných pohledávek žalobce za osobou zavázanou z předkupního práva na kupní cenu převáděných pozemků).
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud při právním posouzení věci nijak nevybočil z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dalšími námitkami, jejichž důvodnost odvolací soud neposuzoval s tím, že se jedná o skutečnosti nepřípustně uplatněné až v odvolacím řízení, se nemohl ze stejného důvodu zabývat ani dovolací soud (srovnej §241a odst. 4 o. s. ř.). Výhrady, že žalobce zasláním kupních smluv žalované učinil nový návrh na uzavření kupních smluv (který žalovaná neakceptovala), že návrh této kupní smlouvy ani řádně nedošel do sféry žalované, neboť se v době jejího doručování nacházela v zahraničí, nebo že žalobce vůči ní neučinil projev k započtení pohledávky, jsou navíc s ohledem na výše vyslovené právní závěry pro posouzení věci zcela nepodstatné.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003), Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.000,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. e/, ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 460,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 22. září 2011
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu