Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.09.2011, sp. zn. 33 Cdo 2995/2010 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2995.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2995.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2995/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce D. A. , zastoupeného JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 44, proti žalovanému Ing. F. M. , , zastoupenému Mgr. Jiřím Křížem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Terase 133/3, o 1.480.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 78/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, č.j. 19 Co 586/2009-132, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dovolání žalovaného proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž městský soud ve věci samé potvrdil (včetně úroků z prodlení od 1. 7. 2006, neboť v tomto rozsahu jen zpřesnil formulaci soudu prvního stupně) rozsudek ze dne 21. 9. 2009, č.j. 39 C 78/2007-109, kterým mu Obvodní soud pro Prahu 4 uložil povinnost zaplatit žalobci 1.480.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno.s.ř.“), neboť v pořadí druhým rozsudkem nerozhodl soud prvního stupně jinak než ve svém původním odvolacím soudem zrušeném rozsudku ze dne 4. 2. 2008, č.j. 39 C 78/2007-40. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.). K námitkám naplňujícím dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (konkrétně, že soud neprovedl dovolatelem navržené důkazy, tj. nevyslechl svědka A. A., žalovaného jako účastníka řízení a nevyžádal výpis z účtu žalobce) nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – vyjma případu, o který zde evidentně nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních – přihlédnuto (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem, o.s.ř.). V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel oponuje názoru, podle něhož platné uznání dluhu „znemožňuje prokázat,“ že mu žalobce peníze nepůjčil; takový názor však – jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí – odvolací soud nevyslovil. Vycházel naopak z toho, co jednoznačně vyplývá z ustanovení §558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a co je výrazem ustálení soudní praxe (podstatou uznání dluhu je založení právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání, čímž se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo; je naopak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn či zanikl jinak, nebo že byl převeden na jiného, aby to prokázal). To, že v souzené věci žalovaný neexistenci dluhu z půjčky neprokázal, neznamená, že přenesení důkazního břemene na dlužníka obecně vylučuje možnost dokázat skutečnosti svědčící o opaku toho, co je obsahem listiny o uznání dluhu. Zbývá dodat, že soudy obou stupňů se zabývaly okolnostmi, za kterých žalovaný 14. 11. 2005 uznal dluh co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit do 15. 12. 2005; zjistily však, že zdravotní stav a osobní potíže žalovaného k závěru o neplatnosti dohody o uznání dluhu, případně o jejím uzavření v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, vést nemohou. Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. září 2011 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/22/2011
Spisová značka:33 Cdo 2995/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2995.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§237 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25