Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.01.2011, sp. zn. 33 Cdo 3089/2008 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3089.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3089.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 3089/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného JUDr. Rastislavem Vlčkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Partyzánská 16, proti žalovanému JUDr. J. B. , o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Bruntále-pobočky v Krnově, pod sp. zn. 15 C 58/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. prosince 2007, č. j. 8 Co 622/2007-54, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. května 2007, č. j. 15 C 58/2006-39, jímž Okresní soud v Bruntále-pobočka v Krnově (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 15 C 320/2001, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž argumentuje ve prospěch věcných důvodů pro povolení obnovy řízení. Odvolacímu soudu obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) vytýká, že nesprávně zjistil skutkový stav věci, dospěl-li k závěru, že skutečnost, o niž žalobce opírá důvodnost žaloby na povolení obnovy řízení (tzv. „nový“ důkaz), nastala až v období po skončení původního řízení. Ačkoli hovoří o „nových důkazech“ o existenci smlouvy o půjčce, výslovně zmiňuje pouze dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 1999, který nemohl uplatnit jako důkaz v původním řízení, neboť jej získal až v roce 2006 od jednatele HP Morava spol. s r. o. Ing. P. Dále má zato, že se odvolací soud nevypořádal s navrženými důkazy a není jasné, zda je vůbec prováděl; napadené usnesení odvolacího soudu považuje rovněž za nepřezkoumatelné. S tímto odůvodněním navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání směřující proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem, není však v dané věci přípustné. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení §237 o. s. ř. platí obdobně (odst. 2). Protože dovolání žalobce směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil (v pořadí první) usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, může být přípustnost dovolání zvažována výlučně v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ 238 odst. 1 písm. a) §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o. s. ř.] Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci zásadní právní význam, nastává až tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že tomu tak skutečně je. Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, které se navíc vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výlučně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§241a odst. 3 o. s. ř.), je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci. Uvedený dovolací důvod totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a usnesení ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Stejně tak k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. Samy o sobě tyto vady – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004). Jelikož je dovolací soud (s výjimkami v něm uvedenými) ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, relevantní jen ty právní otázky, jejichž posouzení dovolatel zpochybnil. Z obsahu dovolání je zřejmé, že žalobce směřuje dovolací námitky jednak proti postupu soudů v řízení, jehož obnovy se žalobce domáhá, tak i proti nesprávně zjištěnému skutkovému stavu věci. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtky, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. může účastník návrhem na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Výklad uvedeného ustanovení je v právní praxi ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. Skutečnosti a důkazy, jež má na mysli §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jsou (ve srovnáním s původním řízením) „nové“ tehdy, jestliže účastník řízení - přestože v době původního rozhodnutí objektivně existovaly - je nemohl bez své viny použít proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost (srovnej Komentář Občanského soudního řádu, C. H. Beck, 6. vydání 2003, II. díl, s. 997 a 998). S ohledem na obsah spisu Okresního soudu v Bruntále-pobočky v Krnově sp. zn. 15 C 320/2001, neobstojí tvrzení žalobce, že dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 1999, je „novým“ důkazem. Podle protokolu o jednání ze dne 14. 10. 2004 (čl. 102) byla k důkazu přečtena „fotokopie smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 1999 s fotokopií dodatku ze stejného data a pověření obchodní společnosti HP Morava, s. r. o. pro žalovaného k jednání před Okresním soudem v Jihlavě v řízeních pod sp. zn. 5 C 936/97 a 5 C 937/97“. Důkaz, o který žalobce opírá důvodnost žaloby na obnovu řízení tak byl proveden v řízení, o jehož obnovu usiluje. Závěr odvolacího soudu, že v posuzované věci nebyly naplněny zákonné předpoklady pro povolení obnovy řízení, shledal dovolací soud z vyložených důvodů správným, a nemůže proto činit jeho rozhodnutí zásadně právně významným. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. ledna 2011 JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/28/2011
Spisová značka:33 Cdo 3089/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3089.2008.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Obnova řízení
Dotčené předpisy:§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25