ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3268.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3268/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. M. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Markem, advokátem se sídlem v Praze 3, Winstona Churchilla 2, proti žalované České konzultační, a. s. se sídlem v Boskovicích, Čížovky 12, o zaplacení 1.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 4 C 354/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2009, č. j. 44 Co 403/2008-100, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 20. října 2008, č. j. 4 C 354/2001-95, jímž Okresní soud v Blansku s odkazem na §92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nepřipustil, aby do řízení na straně žalovaného přistoupil jako další účastník „Ing. J. H., obch. jméno: ČSK – Česká konzultační společnost“. Akcentuje, že sám žalobce návrh na přistoupení uvedeného účastníka do řízení odůvodnil svou obavou o výsledek soudního řízení (snahou předejít zamítnutí žaloby), s odkazem na §92 odst. 1 a 2 o. s. ř. uzavřel, že postup, který v řízení zvolil žalobce, obchází zákon.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zdůrazňuje, že soudy obou stupňů mu podsouvají úmysl, že svým návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení se snaží předejít zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované. V době, kdy došlo k převodu sporné částky, žalobce jednal s Ing. J. H., aniž věděl, zda vystupuje jako fyzická osoba (podnikatel) nebo jako předseda představenstva žalované. Předmětem sporu není to, zda částka byla zaplacena, nýbrž to, komu, a kdo je tedy ve věci pasivně legitimován. Poněvadž jde o spornou otázku, přistoupení Ing. J. H. do řízení se jeví jako adekvátní postup. S tímto odůvodněním žalobce navrhl zrušit usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §92 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce (odstavec 1). Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit (odstavec 2).
Výkladem §92 odst. 1 a 2 o. s. ř. se Nejvyšší soud mimo jiné zabýval v usnesení ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, publikovaném pod R 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm přijal a odůvodnil závěr, podle něhož má žalobce – jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení jde i v posuzovaném případě) – procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Návrhu na přistoupení dalšího žalovaného do řízení může soud vyhovět, aniž by podmínkou vydání takového usnesení byl souhlas původního žalovaného nebo toho, kdo se takto má stát dalším žalovaným (srov. §92 odst. 1 o. s. ř.). Oproti tomu k záměně žalovaného je nutný jeho souhlas (srov. §92 odst. 2 o. s. ř.). Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Výklad podávaný soudní praxí je pak ustálen v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je přitom nepřípustné, aby institut záměny účastníka ve smyslu §92 odst. 2 o. s. ř. byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce). Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst. 2 o. s. ř. (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005).
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal dne 13. 10. 2000 žalobu o zaplacení částky 1.200,- Kč proti žalované označené jako „Česká konzultační společnost se sídlem v Brně, p. s. č. 60200, Brno, Zelný trh 12“, přičemž podáními ze dne 19. 12. 2000 a 7. 8. 2001 upřesnil, že žalovanou je Česká konzultační a. s., se sídlem v Boskovicích, Čížovky 12, IČO 25594451. Uvedená obchodní společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 23. března 2000 (viz výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka 3248). Z obsahu žaloby se podává, že spornou částku, která měla sloužit jako „záloha na školení“, předal žalobce O. F. dne 26. ledna 2000. Dne 2. února 2000 ji požádal o vrácení této částky, neboť si svou účast na školení rozmyslel. Poté, co byl návrh žalobce na záměnu účastníků řízení na straně žalované (tj. aby se nadále řízení účastnil místo žalované jako žalovaný Ing. J. H., podnikající pod obchodním názvem ČKS-Česká konzultační společnost, Boskovice, Čížovky 12, IČO 65265211) usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. května 2007, č. j. 4 C 354/2001-79, pro nedostatek souhlasu žalované s provedením záměny dosavadních účastníků řízení, zamítnut (toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. července 2008, č. j. 44 Co 209/2007-86), podáním ze dne 21. 8. 2008 navrhl přistoupení téhož (nového) účastníka do řízení. Návrh odůvodnil tím, že vzhledem k tomu, že strana žalovaná nesouhlasí se záměnou, tak, jak ji navrhl žalobce, obrací se (...) na soud se žádostí o přistoupení dalšího účastníka, aby předešel zamítnutí, či neúspěchu své žaloby pro nedostatek věcné legitimace.
Jelikož Nejvyšší soud nemá žádný důvod odchýlit se od závěrů formulovaných v R 1/2007 a v projednávané věci nemá ani žádné pochybnosti o tom, že v době zahájení řízení nebyla žalovaná pasivně věcně legitimována (viz údaje o zápisu žalované do obchodního rejstříku a okamžik složení sporné peněžní částky) a návrhem podle §92 odst. 1 o. s. ř. se tak evidentně žalobce snažil obejít institut záměny účastníků (§92 odst. 2 o. s. ř.), shledává právní posouzení věci odvolacím soudem správným.
Lze uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, a protože řízení netrpí vadami uvedenými v §242 odst. 3, větě druhé, o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu