ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3292.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3292/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) H. A. , a b) L. A. , zastoupených JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem Praha 8, Nad Šutkou 1811/12, proti žalovaným 1) J. K. a 2) L. K. , zastoupeným JUDr. Evou Marvanovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Vodičkova 31/710, o zaplacení částky 950.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 167/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2010, č. j. 19 Co 85/2010-262, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.320,- Kč k rukám JUDr. Jana Kužela, advokáta se sídlem Praha 8, Nad Šutkou 1811/12.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 26. srpna 2009, č. j. 11 C 167/2005-226, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům 800.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu 150.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. - V.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. března 2010, č. j. 19 Co 85/2010-262, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej zrušil a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a státu.
Dovolání žalovaných proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., není přípustné, neboť nepatří k taxativně vyjmenovaným případům, u nichž zákon dovolání připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání žalovaných proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I., není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“ (soud prvního stupně předchozím rozsudkem ze dne 28. května 2007, č. j. 11 C 167/2005-110, který byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 28. ledna 2008, č. j. 19 Co 401/2007-144, nerozhodl jinak; žalobě rovněž v rozsahu 800.000,- Kč vyhověl), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Argumentace žalovaných v dovolání obsahově směřuje proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, na nichž založil právní posouzení věci; podstatou jejich námitek jsou výlučně výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění. Namítají-li nesprávnost zjištění, že dům byl napaden kolonií tesaříků, plísní a dřevomorkou, že výše obvyklé ceny nemovitosti nebyla znalcem správně určena, a zpochybňují-li hodnověrnost výpovědí jednotlivých svědků, uplatňují ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.
Nerozhodná je i další výhrada žalovaných, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) neprovedl jimi navržené důkazy výslechem svědků J., S. a P., neboť vystihuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Vady řízení samy o sobě - i kdyby byly dány - přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemohou založit až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu; tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.
Protože žalovaní v dovolání jiné námitky neuplatnili (ač ohlásili též použití dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s .ř.), a dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003), Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobcům vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 13.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5., ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.720,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 22. září 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu