ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3326.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3326/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České televize se sídlem v Praze 4, Kavčí Hory (identifikační číslo 00027383), zastoupené JUDr. Daliborem Kalcsem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 719, proti žalované GREENGOLF Pardubice a. s. , se sídlem v Pardubicích, Hlaváčova 392 (identifikační číslo 64828816), zastoupené JUDr. Martinem Pavelkou, advokátem se sídlem v Brně, Kalvodova 88/1, o 260.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 117/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 4. 2010, č.j. 23 Co 635/2009-69, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.860,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Dalibora Kalcse, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. 4. 2010, č.j. 23 Co 635/2009-69, změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 9. 2009, č.j. 8 C 117/2009-40 (ve znění opravného usnesení ze dne 10. 11. 2009, č.j. 8 C 117/2009-47), tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 260.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná přihlásila 26 televizních přijímačů nejen po lhůtě stanovené zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen „zákon č. 348/2005 Sb.“), ale i poté, co byla žalobkyní vyzvána, aby zaplatila televizní poplatky a přirážku. Protože výzva z 30. 11. 2007 „splňuje kritéria zákona č. 348/2005 Sb.“ , má žalobkyně právo na zaplacení přirážky za každý televizní přijímač, z něhož nebyla splněna povinnost platit televizní poplatek (§9 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb.).
V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, poměřuje žalovaná jeho správnost prostřednictvích všech dovolacích důvodů (§241a odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Za vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považuje porušení „zásady předvídatelnosti a zásady legitimního očekávání“ . Soud ji neupozornil na to, že věc lze po právní stránce posoudit jinak než podle jejího právního názoru, a nevyzval ji, aby v potřebném rozsahu doplnila vylíčení rozhodných skutečností (§118a odst. 2 o.s.ř.). Odvolací soud – ačkoliv opakoval jen důkaz listinou (výzvou z 30. 11. 2007) – pominul zjištění, z nichž vycházel soud prvního stupně. V provedeném dokazování nemá podle dovolatelky oporu zjištění odvolacího soudu, podle něhož význam výzvy z 30. 11. 2007 musel být žalované zřetelný, neboť na ni reagovala tak, že dosud nepřihlášené televizní přijímače do evidence přihlásila. O tom, že televizory přihlásila, není pochyb, ale učinila tak až 22. 1. 2008, tj. měsíc a půl po výzvě; mezi doručením výzvy a přihlášením televizních přijímačů není bezprostřední časová souvislost. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že výzva z 30. 11. 2007 je neurčitá (§37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), a proto nezaložila následek předvídaný ustanovením §9 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tj. „ztrátu možnosti dodatečně dobrovolně a bez jakýchkoliv sankcí splnit povinnosti poplatníka.“ Ve výzvě není nezaměnitelným způsobem vymezen nárok, který je uplatňován, a to způsobem objektivně seznatelným nejen pro účastníky, ale i pro třetí osoby. Podle žalované absentuje označení „právního titulu nároku,“ vysvětlení z čeho dovozuje žalobkyně porušení zákona, o jaký případ z těch, které jsou taxativně uvedeny v §9 odst. 1 pod písmeny a/ až e/ zákona č. 348/2005 Sb., jde a není v ní uvedena výše částky, popř. jak byla vypočtena a z čeho je dovozována. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Nesouhlasí s tím, že řízení trpí v dovolání označenou vadou a zdůrazňuje, že nesrozumitelnost nebo neurčitost výzvy z 30. 11. 2007 není možné spatřovat v chybně uvedeném počtu zjištěných neregistrovaných televizních přijímačů, vlastnila-li žalovaná jen některé z nich. Navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); důvodné však není.
Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Přípustnost dovolání založená na rozdílnosti rozhodnutí soudů nižších stupňů umožňuje podat dovolání i z důvodu vymezeného ustanovením §241a odst. 3 o.s.ř. Je-li dovolání – jako v projednávaném případě – přípustné, přihlédne dovolací soud též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání namítány.
Řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem není postiženo tzv. zmatečnostními vadami, ke kterým se jinak přihlíží, ani „jinými“ vadami ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., zejména ne těmi, které výslovně dovolatelka zmínila.
Poučení účastníků řízení podle ustanovení §118a odst. 2 o.s.ř. totiž přichází v úvahu jen tehdy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto. Jinak vyjádřeno, soud účastníky řízení poučí, jestliže jimi uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení §118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat. Situace, na níž dopadá citované ustanovení, v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda výzva z 30. 11. 2007 je platným právním úkonem, který způsobil následky sledované zákonem č. 348/2005 Sb., bylo možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2954/2008).
Přisvědčit nelze ani námitce, že odvolací soud procesně neregulérním způsobem modifikoval skutkový stav, z něhož vycházel soud prvního stupně. Zjištění učiněná v řízení před soudem prvního stupně odvolací soud poté, co opakoval důkaz písemnou výzvou z 30. 11. 2007 (§129 odst. 1, §211, §213 odst. 2 o.s.ř.), převzal; to, že jinak než soud prvního stupně vyhodnotil otázku platnosti výzvy, je záležitostí právního posouzení věci.
Výtka podřaditelná dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. rovněž neobstojí.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v dokazování provedeném u soudu prvního stupně nebo u odvolacího soudu, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaná od 5. 9. 2007 vlastní 26 televizních přijímačů, které do evidence přihlásila 22. 1. 2008. Po kontrolách uskutečněných 5. 11. 2007 (v provozovně ve Dříteči 155) a 6. 11. 2007 (v provozovně v Pardubicích, Hlaváčova 392) vyzvala žalobkyně dopisem z 30. 11. 2007 žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků (7.080,- Kč) a přirážek k poplatkům (590.000,- Kč). Obsahem výzvy, doručené žalované 7. 12. 2007, byl – kromě vyčíslení požadovaného finančního plnění s odkazem na §9 zákona č. 348/2005 Sb. – i údaj o počtu nepřihlášených televizních přijímačů (59). Následně vyšlo najevo, že žalovaná neprovozuje penzion v Pardubicích, Hlaváčova 392; žalobkyně proto požadovala žalobou přirážku jen za 26 televizních přijímačů (260.000,- Kč). Právní posouzení vystavěl odvolací soud na skutkovém závěru, podle něhož žalovaná přihlásila do evidence 26 televizních přijímačů až poté, co ji žalobkyně dopisem vyzvala k zaplacení televizních poplatků s přirážkou. Zda význam sdělení obsaženého ve výzvě byl žalované zřetelný a zda televizní přijímače přihlásila v důsledku výzvy ke splnění povinností, nebylo pro posouzení platnosti právního úkonu významné; jedná se tedy o nepodstatnou část zjištění odvolacího soudu (i kdyby bezprostřední souvislost mezi výzvou a přihlášením televizních přijímačů – jak tvrdí dovolatelka – nebyla, nic to nemění na tom, že evidenční a platební povinnost nesplnila včas).
S právním názorem odvolacího soudu, že výzva k zaplacení dlužných televizních poplatků a přirážek k poplatkům z 30. 11. 2007 je platným právním úkonem, který založil účinky stanovené zákonem č. 348/2005 Sb., se dovolací soud ztotožňuje.
Podle ustanovení §3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.
Podle ustanovení §5 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. platí poplatník, který je právnickou osobou, rozhlasový poplatek z každého rozhlasového přijímače a televizní poplatek z každého televizního přijímače.
Podle ustanovení §7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce.
Podle ustanovení §8 odst. 2, věty první, zákona č. 348/2005 Sb. je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do patnácti dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Poplatník podle §5 odst. 3 a 4 (tj. fyzická osoba, která je podnikatelem, a právnická osoba) je v oznámení povinen vedle údajů uvedených v §8 odst. 3 uvést počet rozhlasových nebo televizních přijímačů, které jsou základem rozhlasového nebo televizního poplatku, a adresu, kde jsou umístěny (srov. §8 odst. 3, 4 zákona č. 348/2005 Sb.).
Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který a) nesplnil oznamovací povinnost podle §8 odst. 2 ve stanovené lhůtě, b) při plnění oznamovací povinnosti podle §8 odst. 4 nepravdivě uvedl nižší počet rozhlasových nebo televizních přijímačů nebo neoznámil zvýšení jejich počtu, c) při plnění oznamovací povinnosti podle §8 odst. 5 nepravdivě uvedl nižší počet provozoven, d) uvedením nepravdivých údajů dosáhl neoprávněného osvobození od povinnosti platit rozhlasový nebo televizní poplatek, e) uvedením nepravdivých údajů dosáhl neoprávněného odhlášení z evidence poplatníků, je povinen zaplatit Českému rozhlasu kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 5.000,- Kč v případě, že tak učinil v souvislosti s placením rozhlasového poplatku. Pokud tak učinil v souvislosti s placením televizního poplatku, je povinen zaplatit České televizi kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 10.000,- Kč. Přirážka se platí za každý rozhlasový nebo televizní přijímač, za který nebyla splněna povinnost platit rozhlasový nebo televizní poplatek.
Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud poplatník splnil všechny své povinnosti včetně zaplacení dlužných rozhlasových nebo televizních poplatků ještě před tím, než byl provozovatelem vysílání ze zákona vyzván k zaplacení přirážky (§9 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.).
Podle ustanovení §10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.
Výzva, kterou má na mysli ustanovení §9 odst. 2 a §10 zákona č. 348/2005 Sb., je jednostranným právním úkonem provozovatele ze zákona adresovaným poplatníku, který nesplnil oznamovací povinnosti nebo uvedl nepravdivé údaje; vždy je spojena s existencí dluhu, který vznikl neplacením rozhlasových nebo televizních poplatků (srov. §7 zákona č. 348/2005 Sb.). I když smyslem úpravy je neodrazovat poplatníky od dobrovolného, byť opožděného splnění oznamovací povinnosti, je důsledkem výzvy ztráta možnosti splnit povinnosti bez hrozby sankcí. Existence výzvy, resp. její účinnost, jež nastává dnem, kdy se ocitne v dispoziční sféře adresáta, který má možnost se s jejím obsahem seznámit, je současně předpokladem uplatnění nároku věřitele pořadem práva civilního. Ze zákona č. 348/2005 Sb. lze dovodit, že výzva musí obsahovat údaje o výši dlužných rozhlasových nebo televizních poplatků a o výši přirážky; provozovatel ze zákona v ní rovněž musí stanovit poplatníku přiměřenou lhůtu k jejich úhradě. Nárok, resp. právní titul, z něhož vyplývá, je dostatečně identifikován sdělením, že požadované částky představují dlužné poplatky a přirážku k poplatkům za porušení povinností stanovených zákonem č. 348/2005 Sb. (v souzené věci konkrétně za „nepřihlášení TV přijímačů“ ).
Stejně jako jiné právní úkony musí i výzva k zaplacení dlužných poplatků a přirážek k poplatkům splňovat předpoklad určitosti ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák.; pokud by projev vůle žalobkyně byl po jazykové stránce sice srozumitelný, avšak co do obsahu nejednoznačný, byl by (absolutně) neplatný, nešlo-li by neurčitost obsahu odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel. Žalovaná se mýlí, dovozuje-li neplatnost výzvy z 30. 11. 2007 pro neurčitost z toho, že „skutkové okolnosti“ , tj. údaj o počtu nepřihlášených televizních přijímačů a tím pádem i údaj o výši přirážky k televizním poplatkům, neodpovídaly v době účinnosti výzvy skutečnosti, tedy tomu, že nevlastnila 59, nýbrž 26 televizních přijímačů, ohledně kterých nesplnila evidenční povinnost. Jak již bylo shora řečeno, bez výzvy k zaplacení přirážky se žalobkyně nemůže úspěšně domoci svého práva u soudu, přičemž až v řízení zahájeném podáním žaloby soud v rozhodnutí o věci samé deklaruje, zda je nárok žalobkyně, popřípadě v jakém rozsahu po právu. Není pochyb o tom, že žalobkyně může uplatnit právo na zaplacení přirážky k televizním poplatkům za nižší počet nepřihlášených televizních přijímačů, než vyplývá z údaje obsaženého ve výzvě; platí tedy, že výzva z 30. 11. 2007 požadující úhradu přirážky za 59 neevidovaných televizních přijímačů umožnila žalobkyni domáhat se žalobou u soudu přirážky za 26 nepřihlášených televizních přijímačů, aniž by musela předcházet „nová“ výzva obsahující „správný“ údaj o skutečném počtu předmětů televizních poplatků.
Jestliže se žalovaná stala poplatníkem v září 2007, měla povinnost platit televizní poplatky od 15. 10. 2007 (§7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.); zaplatila je souhrnnými platbami až v souvislosti s přihlášením televizních přijímačů, tedy 27. 2. 2008 ( „včetně poplatků za období vlastnictví TV“ , tj. dluhu od vzniku poplatkové povinnosti) a 13. 3. 2008. Oznamovací povinnost měla žalovaná splnit ve lhůtě patnácti dnů počítané od 5. 9. 2007 (§8 odst. 2, věta první, zákona č. 348/2005 Sb.); o tom, že se stala poplatníkem informovala přihláškou datovanou 22. 1. 2008. Protože výzva k zaplacení dlužných televizních poplatků a přirážek k poplatkům z 30. 11. 2007 účinky předvídané zákonem č. 348/2005 Sb. založila, a protože žalovaná své povinnosti splnila až poté, co jí byla doručena, je nárok žalobkyně opodstatněný a výhrady, jimiž dovolatelka tento (správný) závěr odvolacího soudu zpochybnila, nejsou důvodné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí v dovolacím řízení vznikly; tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 21.250,- Kč (§1 odst. 1, §2, §3 odst. 1, 3, §10 odst. 3 a §18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální náhrady hotových výdajů 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) s připočtením částky 4.310,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 1, 2 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu