ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4538.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4538/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Z. Š. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Zimou, advokátem se sídlem v Pardubicích, Na Drážce 1549, proti žalovaným 1) J. G. a 2) Mgr. L. G. , zastoupeným JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích-Semtíně, P 9 č. p. 81, o zaplacení 1,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 23 C 390/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. ledna 2007, č. j. 23 C 390/2005-129, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 9. prosince 2008, č. j. 23 Co 139/2008-231, takto:
I. Řízení o dovolání proti výrokům III. a V. rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. ledna 2007, č. j. 23 C 390/2005-129, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 9. prosince 2008, č. j. 23 Co 139/2008-231, se odmítá .
III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Vladimíra Zimy, advokáta se sídlem v Pardubicích, Na Drážce 1549.
Odůvodnění:
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle §104 odst. 1 věty prvé ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. řízení o dovolání žalovaných směřujícímu proti výroku III. a V. rozsudku Okresního soudu v Pardubicích jako soudu prvního stupně zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Dovolání žalovaných proti shora uvedenému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. ledna 2007, č. j. 23 C 390/2005-129, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. července 2008, č. j. 23 C 390/2005-208, jimiž byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 1,500.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Bez významu je tudíž výhrada vůči skutkovému závěru, že v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy převzal žalovaný dne 1. 10. 1997 od žalobce kupní cenu ve výši 1,500.000,- Kč. Podstatou této dovolací námitky je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. prosazují názor, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu odporuje hmotnému právu, jelikož listinu ze dne 30. 12. 2002 (uznání dluhu a přistoupení k závazku) podepsali, aniž věděli, že právo žalobce na vrácení kupní ceny je promlčeno. S touto argumentací se dovolací soud neztotožňuje. Rozhodnutí odvolacího soudu neodporuje hmotnému právu, neboť v souladu s §107 odst. 3 obč. zák. a §457 obč. zák. (v řízení jde o nárok na vrácení vzájemného plnění z neplatné kupní smlouvy) tento soud nepřihlédl k žalovanými vznesené námitce promlčení práva na vrácení kupní ceny a otázka aplikace §558 odst. 2 obč. zák. je tak právně bezvýznamná.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. není způsobilá založit ani námitka nesprávného právního posouzení splatnosti nároku na vrácení plnění z neplatné kupní smlouvy z toho důvodu, že zákon tuto splatnost výslovně neupravuje; doba plnění je obvykle vázána na výzvu věřitele podle §563 obč. zák. Výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen jej splnit prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Forma výzvy k plnění není předepsána, je však nutné, aby splňovala obecné náležitosti stanovené v §34 a násl. obč. zák., a z jejího obsahu musí být zřejmé, že věřitel vyzývá dlužníka k plnění, jehož výše musí být dostatečně určitě specifikována (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1012/2001, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 95/2003). Odvolací soud tyto judikatorní závěry respektoval a ani z tohoto pohledu jeho rozhodnutí neodporuje hmotnému právu.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. jsou žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve výši 10.000,- Kč a paušální částka náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč; platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. července 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu