Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.01.2011, sp. zn. 33 Cdo 5250/2008 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.5250.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.5250.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 5250/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce R. C. , proti žalovanému A. S. , zastoupenému JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 44, o zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 296/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2008, č. j. 25 Co 204/2008-53, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2008, č. j. 25 Co 204/2008-53, kterým byl potvrzen rozsudek pro uznání Okresního soudu v Berouně ze dne 23. října 2007, č. j. 7 C 296/2007-28, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 500.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jeno. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Ze znění citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, jímž lze vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.]. Proto musí dovolací soud při řešení otázky, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn odvolacím soudem. Bezcenná je tudíž výhrada žalovaného, že mu nebyla doručena výzva k vyjádření podle §114b o. s. ř. (nýbrž jen výzva ke sdělení místa trvalého pobytu). Obsahově jde o nesouhlas se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, na kterém je právní závěr o podmínkách pro vydání rozsudku pro uznání založen, t. j. o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. Ten ovšem přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s .ř. založit nemůže a dokonce nepodléhá dovolacímu přezkumu ani v případě, že dovolání podle zmíněného ustanovení přípustné je. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejsou způsobilé založit ani námitky, že nebyly splněny podmínky pro vydání výzvy s ohledem na jednoduchou povahu projednávané věci a na skutečnost, že výzva podle §114b odst. 1 o. s. ř. byla vydána s časovým odstupem poté, co soud prvního stupně ve věci rozhodl platebním rozkazem, který byl v důsledku podaného odporu žalovaného zrušen. Usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. může soud vydat i ve věci, ve které rozhodl platebním rozkazem. Vydání usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. není v případě uvedeném v §114b odst. 2 o. s. ř. (při rozhodnutí o věci platebním rozkazem) podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 382/2004, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 2005, pod. č 65, a ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Jestliže usnesení podle odstavce 1 může být vydáno, i když soud rozhodl o věci platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem (§114b odst. 2 věty prvé o. s. ř.) , dále jestliže usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci (§114b. odst. 3 o. s. ř.) a usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (§114b. odst. 4 věta druhá o. s. ř.), je zákonná úprava natolik jednoznačná, že otázka, zda lze účastníka řízení vyzvat k vyjádření (tj. v rámci přípravy prvního jednání ve věci) po podání odporu proti platebnímu rozkazu, nemůže činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným; období, v němž je možno výzvu podle §114b o. s. ř. vydat, je vymezeno okamžikem doručení žaloby a prvním jednáním ve věci. Ostatně již v rozsudku ze dne 26. února 2004, sp. zn. 32 Odo 890/2003 (veřejnosti k dispozici opět na webových stránkách Nejvyššího soudu) Nejvyšší soud formuloval závěr, že soud může usnesení podle §114b odst. 1 o. s. ř. vydat i ve věci, ve které rozhodl platebním rozkazem. Slovní spojení použité zákonodárcem v uvedeném ustanovení však nelze vykládat tak, že by bylo nutno nejdříve ve věci vydat platební rozkaz, a teprve po podání odporu proti němu by bylo možno vydávat samostatné usnesení podle citovaného ustanovení. Pojmově není totiž vyloučeno, aby povinnost vyjádřit se ve věci a povinnost označit důkazy byla žalovanému uložena podmíněně, tedy za předpokladu, že podá odpor proti platebnímu rozkazu. Řešení této dovoláním nastolené otázky tak není způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 28. ledna 2011 JUDr. Václav D u d a, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/28/2011
Spisová značka:33 Cdo 5250/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.5250.2008.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§237 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25