Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.09.2011, sp. zn. 4 Tz 76/2011 [ rozsudek / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:4.TZ.76.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:4.TZ.76.2011.1
sp. zn. 4 Tz 76/2011-29 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. září 2011 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K. , proti usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 8 T 7/2001, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto: Pravomocným usnesením Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 8 T 7/2001, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §83 odst. 1 tr. zákoníku a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného P. K. Napadené usnesení se zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odůvodnění: Obviněný P. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 8 T 7/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon), za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle §59 odst. 2 tr. zákona soud obviněnému uložil povinnost, aby v době podmíněného odsouzení dle svých sil a možností uhradil poškozenému Š. S. způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu zavázal soud obviněného k povinnosti uhradit poškozenému Š. S., škodu ve výši 120.000,- Kč. Obviněný P. K. podal proti rozsudku soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvolání, které Krajský soud v Plzni neshledal důvodným a usnesením ze dne 7. 11. 2002, sp. zn. 7 To 528/2002, je podle §256 tr. řádu zamítl. Usnesením ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 8 T 7/2001, rozhodl Okresní soud v Tachově, že se podle §83 odst. 1 tr. zákoníku za použití §330 odst. 1 tr. řádu obviněnému nařizuje výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Stížnost obviněného P. K. proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 9 To 199/2010, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta jako opožděně podaná. Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 tr. řádu proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 8 T 7/2001, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch tohoto obviněného porušen zákon v ustanoveních §83 odst. 1 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím též v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Ministr spravedlnosti v písemně vyhotovené stížnosti pro porušení zákona obsáhle zrekapituloval činnost okresního soudu v době, kdy ještě lhůta podmíněného odsouzení ve věci sp. zn. 8 T 7/2001, byla v běhu, jakož i činnost soudu v období od jejího skončení do data rozhodnutí o přeměně trestu, tj. do dne konání veřejného zasedání dne 26. 4. 2010. Připustil, že okresní soud po jistou dobu skutečně nevěděl, kde se obviněný zdržuje a tato překážka odůvodňovala skutečnost, že ve věci nebylo nařízeno veřejné zasedání, na druhé straně však akcentoval ta zjištění, z nichž soud nepochybně zjistil existenci vazby obviněného v jiné trestní věci, nadto, když o ní dne 27. 4. 2007 sám rozhodoval. Znal také místo pobytu obviněného po datu 2. 10. 2006, kdy rozhodl o jeho propuštění z vazby a stanovení dohledu probačního úředníka. Od toho měl navíc podrobnou zprávu, že obviněný stanovená pravidla probačního dohledu dodržuje. Ministr spravedlnosti poukázal také na nečinnost okresního soudu v obdobích od července 2003 do 12. 11. 2004 a od 30. 9. 2005 do 9. 3. 2007. Tyto neodůvodněné prodlevy v činnosti soudu se podílely na nedodržení časového limitu pro možné rozhodování okresního soudu o přeměně trestu, stanoveného §60 odst. 2 tr. zákona (§83 odst. 3 tr. zákoníku). Okresnímu soudu vytkl, že se při veřejném zasedání dne 26. 4. 2010 ani okrajově nezabýval otázkou, zda je ještě vůbec oprávněn ve věci rozhodovat v intencích §83 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 4. 2010, sp. zn. 8 T 7/2001, byl v neprospěch obviněného P. K. porušen zákon v namítaném rozsahu, a aby podle §269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že počátek běhu zkušební doby byl stanoven dnem 7. 11. 2002 a její konec byl vyznačen dnem 7. 5. 2005. Podle ustanovení §60 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 (nyní podle §83 odst. 1 tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010), jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Podle §60 odst. 2 tr. zákona (nyní podle §83 odst. 4 tr. zákoníku) neučiní-li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil. Okresní soud během zkušební doby zjišťoval v červenci v roce 2003, zda obviněný plní rozsudkem stanovenou povinnost a zda poškozenému S. hradí škodu ve výši 120.000,- Kč. Z písemného vyjádření poškozeného zjistil, že z dlužné částky byla k datu 18. 7. 2003 dosud zaplacena částka 5.000,- Kč. Stejný dotaz činil samosoudce dne 2. 6. 2003, přičemž z razítka soudní kanceláře na referátu je patrno, že k realizaci dotazu došlo až po 17 měsících dne 12. 11. 2004. Z další písemné zprávy poškozeného podané dne 23. 11. 2004 bylo zjištěno, že na náhradě škody obviněný zaplatil 14.000,- Kč. Po skončení zkušební doby samosoudce opakovaným dotazem od poškozeného zjistil, že obviněný v jejím průběhu uhradil škodu pouze ve výši 14.000,- Kč. Z doplněného opisu rejstříku trestů bylo patrno, že obviněný nebyl ve zkušební době trestán. Ze zprávy o pověsti, kterou podal Městský úřad v T. bylo zjištěno, že se obviněný na adrese v T. nezdržuje a přestěhoval se do N. Tuto okolnost Městský úřad v N. nepotvrdil, naopak ze zprávy Centrální evidence obyvatel v Praze bylo zjištěno, že je přihlášen k trvalému pobytu v H. B. Prověřením této okolnosti okresní soud zjistil, že se obviněný v H. B. na udané adrese nezdržuje, proto vydal dne 30. 9. 2005 podle §69 odst. 1 tr. řádu příkaz k zatčení obviněného. Soudní kanceláří byl příkaz vypraven dne 3. 10. 2005 a dále je ze spisu patrno, že až do 13. 3. 2007 okresní soud nezjišťoval žádné okolnosti týkající se pobytu obviněného, ani neurgoval realizaci vydaného příkazu k zatčení. Přitom ze spisu okresního soudu v Tachově sp. zn. Nt 35/2006 je zřejmé, že stejný samosoudce rozhodl o vzetí obviněného do vazby z důvodů §67 písm. a) tr. řádu v jiné trestní věci, vedené u téhož soudu, takže přinejmenším od tohoto data znal místo pobytu obviněného, které bylo v H., K., okres T., věděl, že obviněný byl zadržen dne 23. 7. 2006 a vazbu vykonává ve Věznici Plzeň - Bory a že je stíhán pro 69 útoků pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1969 Sb. Ze spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn. Nt 102/2006, vyplývá, že týž samosoudce, který posuzuje i nyní projednávanou trestní věc, rozhodl usnesením ze dne 2. 10. 2006, že obviněného propouští podle 72 odst. 3 tr. řádu z vazby na svobodu, podle §73 odst. 1 písm. a) tr. řádu přijal záruku manželky obviněného R. K. za další chování obviněného, podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řád přijal písemný slib obviněného nahrazující vazbu s vyjmenovanými omezeními, podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu stanovil dohled probačního úředníka. Ze stejného spisu plyne, že probační úředník dne 11. 12. 2006 sdělil soudu, že obviněný plní všechna uložená omezení. Samosoudce Okresního soudu v Tachově nařídil na den 17. 4. 2007 veřejné zasedání, v němž mělo být rozhodováno o tom, zda se obviněný ve zkušební době osvědčil či nikoli, k němuž se obviněný osobně dostavil, uvedl přesnou adresu svého bydliště (P., H.), sdělil, že je bez zaměstnání, které si hledá a že mu jeho osobní sociální situace dosud neumožnila poškozenému v plné výši škodu uhradit. Nato okresní soud odročil veřejné zasedání na neurčito s tím, že obviněnému bude poskytnuta 60 denní lhůta k tomu, aby zbývající částku uhradil. Po osmnácti měsících dne 14. 10. 2008 obdržel okresní soud zprávu, že obviněný na náhradě škody poškozenému dosud zaplatil 60.000,- Kč (čl. 119 spisu) a po dalších šestnácti měsících nařídil ve věci veřejné zasedání, kde rozhodl o tom, že se podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců vykoná. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že obviněný byl pro soud nedosažitelný, neboť byl neznámého pobytu. Pokud byl obviněný zatčen, stalo se tak v souvislosti s jinou trestnou činností, jíž se dopouštěl dílem i ve zkušební době posuzovaného podmíněného odsouzení. Podle názoru okresního soudu bylo nejprve nutno vyčkat právní moci následného rozhodnutí o této nové trestné činnosti, čímž odůvodnil závěr, že nerozhodoval ve lhůtě uvedené v ustanovení §83 odst. 3 tr. zákoníku. Zohlednil i zjištění, že způsobenou škodu obviněný uhradil ve zkušební době jen z malé části. Nejvyšší soud především konstatuje, že povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci (§2 odst. 5 tr. řádu) se vztahuje na celé trestní řízení, tudíž rovněž i na rozhodování o tom, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil, a provedené důkazy je nutno hodnotit způsobem předvídaným ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu. Okresní soud v Tachově tuto svou povinnost zčásti plnil, a to v případech, kdy již během zkušební doby shromažďoval důkazy o způsobu života obviněného, taktéž o tom, zda a v jaké míře se podroboval stanoveným přiměřeným omezením, tj. zda splácí způsobenou škodu, apod. Výhrady nelze vznést ani k tomu závěru okresního soudu, že vyčkával na výsledek nově vedeného trestního stíhání, jež bylo vůči obviněnému vedeno pro majetkovou trestnou činnost. Nelze však souhlasit s výkladem, který okresní soud zaujal k aplikaci ustanovení §83 odst. 3 tr. zákoníku (§60 odst. 2 tr. zákona). Soud má povinnost rozhodnout podle tohoto zákonného ustanovení do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí, zda se podmíněně odsouzený osvědčil či zda podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná. Neučiní-li tak, nastává fikce osvědčení. Podmínkou dodržení tohoto časového limitu je jak aktivní činnost soudu, tak stav podmíněný chováním obviněného – tzn. že sám nezavinil situaci, že soud ve stanovené roční lhůtě nemohl rozhodnout. Pod pojem „zavinění obviněného“ v intencích požadavku ustanovení §83 odst. 3 tr. zákoníku je nutno podřadit takové chování obviněného, kdy se pro soud stal nedosažitelným, kdy často mění pobyt, aniž jeho změnu dal na vědomí příslušným orgánům. Tato překážka však trvá jen po dobu, kdy se obviněný opět stane dosažitelným (např. jeho dodáním do výkonu trestu v jiné trestní věci, obdobně vzetím do vazby v jiné trestní věci). Rozhodující soud je v takovém případě povinen bez průtahů nařídit veřejné zasedání podle §330 odst. 1 tr. řádu. Otázku, zda podmíněně odsouzený zavinil, že nebylo možno rozhodnout o tom, zda se osvědčil, do jednoho roku od uplynutí zkušební doby, řeší soud jako otázku předběžnou podle §9 odst. 1 tr. řádu a musí k jejímu vyřešení provést potřebné důkazy. Okolnost, že se obviněný nachází ve vazbě či výkonu trestu, sama o sobě nezakládá vinu obviněného na tom, že soud ve lhůtě jednoho roku nerozhodl podle §83 odst. 3 tr. zákoníku. Pokud je pod tyto obecné úvahy podřazena konkrétní činnost Okresního soudu v Tachově v posuzované trestní věci, pak je třeba konstatovat, že již od 24. 7. 2006 bylo tomuto soudu známo, že obviněný byl vzat samosoudcem téhož soudu do vazby pro majetkovou trestnou činnost kvalifikovanou jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona. V době od 2. 10. 2006, kdy byl obviněný z vazby propuštěn, znal okresní soud adresu bydliště obviněného i skutečnost, že spolupracuje s probačním úředníkem, což osvědčuje zpráva tohoto úředníka. Překážka spočívající v nedosažitelnosti obviněného tak v této době neexistovala a povinností okresního soudu bylo ve věci konat. Naproti tomu okresní soud namísto urychleného nařízení veřejného zasedání byl v době od 30. 9. 2005 do 9. 3. 2007 zcela nečinný, přičemž nečinnost soudu je zřejmá i v období od července 2003 do 12. 11. 2004. Pokud okresní soud rozhodl o přeměně podmíněného odloženého trestu odnětí svobody ve veřejném zasedání dne 26. 4. 2010, neměl pro jeho konání dány zákonné předpoklady, přičemž z protokolu o veřejném zasedání, ale i z odůvodnění rozhodnutí, které tohoto dne soud učinil, je patrno, že se otázkou, zda je vůbec oprávněn ve věci jednat a rozhodnout, vůbec nezabýval. Je mimo pochybnost zjištěno, že samosoudce mohl o přímém výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody i s přihlédnutím k možné nedosažitelnosti obviněného rozhodnout v souladu se zákonem, pokud by byl ve věci řádně činný, a to i v případě, rozhodoval-li by po uplynutí zákonné jednoroční lhůty, neboť by tak činil z viny obviněného. Jestliže však okresní soud rozhodl až po pravomocném skončení další trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 22/2007, a v situaci, kdy znal adresu bydliště obviněného na svobodě, či kdy mu bylo známo, že osobní svoboda obviněného je omezena v důsledku jeho vazby, nelze konstatovat, že toto opožděné rozhodnutí bylo učiněno výlučně zaviněním obviněného. Navíc se okresní soud o tomto odsouzení ve věci sp. zn. 2 T 22/2007 dověděl až po uplynutí zákonné jednoroční lhůty stanovené tehdy účinným §60 odst. 2 tr. zákona. Vzhledem k výše uvedeným důvodům Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 4. 2010 sp. zn. 8 T 7/2001, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §83 odst. 1 tr. zákoníku a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného P. K. Podle §269 odst. 2 tr. řádu poté napadené usnesení zrušil, stejně tak zrušil i všechna rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Další opatření ve věci nečinil, neboť výše citovanými výroky bylo docíleno stavu, který je v souladu se zákonem, tj. má se za to, že se obviněný podle §60 odst. 2 tr. zákona ve zkušební době podmíněného odsouzení ve věci Okresního soudu v Tachově sp. zn. 8 T 7/2001, osvědčil a podle §60 odst. 3 tr. zákona se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opraný prostředek přípustný. V Brně dne 27. září 2011 Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/27/2011
Spisová značka:4 Tz 76/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:4.TZ.76.2011.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Dotčené předpisy:§269 odst. 2 tr. ř.
§268 odst. 2 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25