ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1092.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1092/2011-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. září 2011 o dovolání obviněného J. C h., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2011, č. j. 8 To 125/2011-96, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 4/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2011, č. j. 89 T 4/2011-59, byl obviněný J. Ch. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Za tento trestný čin mu byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž podle §56
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
K odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 4. 2011, č. j. 8 To 125/2011-96, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a za splnění podmínek podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému podle 337 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho opravného prostředku přesto, že v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru existenci zavinění ve formě úmyslu soudy dovodily na základě skutkových zjištění, které jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Soud prvního stupně vycházel ze žádosti obviněného o odklad výkonu trestu ze dne 19. 8. 2010, výzvy k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, která obviněnému byla doručena dne 13. 8. 2010, a z usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 8. 2010, sp. zn.
5 T 61/2010, o zamítnutí žádosti obviněného o odklad výkonu trestu a z příkazu k dodání obviněného do výkonu trestu odnětí svobody. Odvolací soud některé důkazy provedené již soudem prvního stupně znovu zopakoval a doplnil je o lékařskou zprávu Fakultní nemocnice Brno-Bohunice o vyšetření provedeném dne 18. 3. 2010, lékařskou zprávu Vězeňské služby ČR o vstupním vyšetření provedeném dne 16. 11. 2010 a důkaz vyjádřením bývalé obhájkyně obviněného Mgr. Bc. Klvačové ze dne 1. 3. 2011 o důvodech nenastoupení obviněného do výkonu trestu odnětí svobody. Odvolacímu soudu obviněný vytýká, že své skutkové zjištění učinil na podkladě lékařských zpráv, které ani v jednom případě nehodnotí zdravotní stav obviněného v srpnu 2010, kdy obviněný podával žádost o odklad výkonu trestu. Je toho názoru, že za této situace nemohl odvolací soud závěr o zdravotním stavu obviněného
o provedené lékařské zprávy opřít. Jestliže odvolací soud na základě těchto zpráv, které se vztahují k jinému období než je srpen 2010, dospěl k závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu ve formě úmyslu, protože obviněný podal nepravdivou žádost o odklady výkonu trestu a že se snažil vyhnout výkonu trestu odnětí svobody, jde podle obviněného
o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými závěry a jejich právním posouzení na straně druhé. Dodal dále, že obdobného postupu se dopustil i soud prvního stupně, neboť při posuzování subjektivní stránky vycházel toliko z opisu z evidence Rejstříku trestů, což však nic nevypovídá o důvodnosti jeho žádosti sepsané v srpnu 2010. V závěru dovolání obviněný vyjadřuje nesouhlas s názorem soudů, že z pouhého faktu, že podal žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody lze dovodit zavinění ve formě úmyslu. Podle názoru obviněného nelze dovodit úmysl vyhýbat se výkonu trestu odnětí svobody ani v případě, že by žádost obviněného o odklad výkonu trestu byla nedůvodná. Obviněný se dále domnívá, že tzv. skutková věta výroku o vině nevyjadřuje veškeré skutkové okolnosti ve vztahu k zavinění. Dodává, že skutková zjištění týkající se vědomostní a volní složky zavinění nelze uvádět jen v odůvodnění rozsudku, jak to učinil soud prvního stupně. Vzhledem k těmto skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 8 To 125/2011, zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný současně předsedu senátu Nejvyššího soudu požádal, aby mu postupem podle
§265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon trestu odnětí svobody uložený rozsudkem odvolacího soudu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu sdělila, že po seznámení s obsahem dovolání obviněného se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Dovolací důvod podle
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil prostřednictvím dovolacího důvodu podle
§265b odst. 1 písm. l). tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2
tr. ř.).
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e)
tr. zákoníku se obviněný dopustil tím, že „ ačkoli dne 13. srpna 2010 od Okresního soudu v Olomouci osobně převzal výzvu k nástupu trestu ze dne 10. 8. 2010, č. j. 5 T 61/2010-87, ve které mu byl stanoven termín nástupu nejpozději k datu 25. 8. 2010, a byl svým obhájcem vyrozuměn o skutečnosti, že usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 8. 2010, č. j.
5 T 61/2010-104, byla zamítnuta jeho žádost o odklad výkonu trestu, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 T 61/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 7. 2010, č. j.
55 To 240/2010-80, ve výměře 10 měsíců, přesto tento trest nenastoupil a jeho nástupu se vyhýbal až do 15. listopadu 2010“.
Obviněný namítá, že po subjektivní stránce se nemohl přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku dopustit.
Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Budou-li tedy naplněny formální znaky uvedeného trestného činu, je skutková podstata trestného činu bezezbytku naplněna.
Podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dopustí ten, kdo maří výkon rozhodnutí soudu tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody. Po subjektivní stránce jde o úmyslný trestný čin.
Podle §321 odst. 1 tr. ř. jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest nastoupil. Z uvedeného plyne, že obviněný je povinen na výzvu soudu trest odnětí svobody nastoupit. Není pochyb, že nenastoupí-li obviněný na výzvu soudu trest odnětí svobody bez závažného důvodu, vystavuje se nebezpečí trestního stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku.
V dané věci bylo tedy nutno posoudit, zda obviněnému v nástupu výkonu trestu bránily tak závažné okolnosti, které by mohly být důvodem pro odklad výkonu trestu odnětí svobody (srov. §§322, 323 tr. ř.).
V tomto směru Nejvyšší soud považuje za podstatnou skutečnost, že usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 T 61/2010-104, byla zamítnuta jeho žádost o odklad výkonu trestu. Jinými slovy řečeno, na straně obviněného nebyly zjištěny žádné závažné okolnosti, které by mohly být důvodem pro odklad výkonu trestu odnětí svobody. Byla-li v konkrétní věci vzata v úvahu lékařská zpráva ze dne 18. 3. 2010, kterou obviněný přiložil k žádosti o odklad výkonu trestu odnětí svobody a lékařská zpráva Vězeňské služby ČR o vstupním vyšetření provedeném dne 16. 11. 2010, je třeba konstatovat, že tyto v žádném případě nepotvrzují, že by obviněný trpěl závažnou chorobou, která by mohla ohrozit jeho zdraví a život, naopak vyvracejí jakékoliv pochybnosti o tom, že by v mezidobí, tj. od 18. 3. 2010 do 16. 11. 2010 zdravotní důvody bránily obviněnému v nástupu výkonu trestu odnětí svobody. Námitka obviněného ohledně jeho zdravotního stavu v srpnu 2010 je tedy zcela bezpředmětná. Nejvyšší soud podotýká, že není zjevné, z čeho obviněný vycházel, pokud v dovolání uvádí, že soud prvního stupně posuzoval subjektivní stránku trestného činu toliko podle opisu z evidence Rejstříků trestů, protože nic takového se z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně rozhodně nepodává. Soud prvního stupně zmiňuje tuto okolnost pouze k osobě obviněného. Lze však dodat, že pak i v tomto kontextu
a v souvislosti se shora uvedenými lékařskými zprávami vyznívá závěr soudů o zdravotní způsobilosti obviněného vykonat trest odnětí svobody zcela přesvědčivě a není důvod pochybovat o tom, že v úmyslu přímém /§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku/ naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, neboť věděl, že nenastoupí-li na výzvu soudu trestu odnětí svobody, řádný výkon rozhodnutí soudu zmaří. Nejvyšší soud proto ani nesdílí názor obviněného, že ve skutkové větě není vyjádřena subjektivní stránka trestného činu. Ve spojení s příslušnou částí odůvodnění je nepochybné, že rozhodnutí obsahují vyjádření všech skutkových okolností vyžadovaných použitou právní kvalifikací skutku (srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr.).
Je-li obviněným v dovolání konstatován tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, Nejvyšší soud nezjistil (jak ostatně vyplývá
i z provázanosti skutkových zjištění s důkazy – viz shora), že by v dané věci mohl být učiněn takovýto závěr. Kromě toho žádné ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. neuvádí jako dovolací důvod tzv. „extrémní nesoulad…“, a to ani jako obsahovou součást zmíněného §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyššímu soudu jsou známa rozhodnutí Ústavního soudu, ale i Nejvyššího soudu, kde se tyto problematikou tzv. „extrémního nesouladu“ zabývají, avšak v těchto rozhodnutích uvedené úvahy nelze aplikovat na trestní věc obviněného. Jestliže se obviněný domnívá, že dokazování je neúplné a že soudy vycházely pouze z důkazů, které nemohly prokázat subjektivní stránku trestného činu ve vztahu ke spáchanému trestnému činu, nemůže se Nejvyšší soud s tímto jeho tvrzením ztotožnit. Tyto námitky pouze svědčí o tom, že jsou skutkového charakteru a samy o sobě by nemohly dovolací důvod podle §265b odst. 1
písm. g) tr. ř. naplnit.
Brojí-li obviněný proti způsobu hodnocení důkazů odvolacím soudem, považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést, že odvolací soud plně respektoval ustanovení §263 odst. 7 tr. ř., neboť důkazy provedené u veřejného zasedání hodnotil v návaznosti na skutková zjištění soudu prvního stupně. Není tedy pravdou, že „skutková zjištění soudu prvního stupně byla nahrazena skutkovými zjištěními odvolacího soudu“, jak uvádí obviněný. Skutková zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího v souladu s ustanovením §263 odst. 7 tr. ř. nemohou být od sebe odtržena a odvolací soud tuto zásadu vyjádřenou v tomto ustanovení dodržel (viz odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 3-4). V tomto směru tedy Nejvyšší soud neshledal v postupu odvolacího soudu žádné pochybení.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Ch.podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž by musel dovolání obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, bylo postupováno podle ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání podle
§265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud neshledal důvod pro přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann