ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1212.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1212/2011 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2011 dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného P. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 55 To 497/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 69/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 2 T 69/2010, byl obviněný P. Š. uznán vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto přečiny byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 3 T 1/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku obviněný P. Š. podal odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 55 To 497/2010, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněného P. Š. uznal vinným, že
dne 02. 03. 2010 kolem 00.04 hod. v Č. L. v ulici J., na parkovišti u hotelu A., za pomoci kladívka rozbil skleněnou výplň okna dveří zavazadlového prostoru a skleněnou výplň okna pravých předních dveří u zaparkovaného osobního vozidla BMW, RZ , tmavě stříbrné barvy, následně do vozidla vnikl a odcizil z něj sportovní obuv S. v hodnotě 2.000,- Kč, mobilní telefon Nokia v hodnotě 1.200,- Kč, finanční hotovost ve výši 8 eur a 100,- Kč, notebook Fujitsu Siemens v hodnotě 5.000,- Kč, dálkoměr Distimax v hodnotě 4.500,- Kč, nabíječku k mobilnímu telefonu včetně USB kabelu v hodnotě 600,- Kč, deku v hodnotě 100,- Kč, pánskou černou čepici v hodnotě 150,- Kč, pánskou šálu zn. Cashmina v hodnotě 100,- Kč, 2 páry pánských ponožek v hodnotě 50,- Kč, servisní knihu k vozidlu BMW a modrou plastovou přepravku obsahující zelené košťátko, oranžový hadr na podlahu, stěrku na vozidlo, náhradní žárovky, dvoje papírové kapesníčky, Aspirin C, směs na rozmražení zámků, jelení lůj, vizitky a písemnosti, skládací metr, upínací popruhy, oranžovou bezpečnostní vestu, kancelářskou sešívačku, koženkovou černou kapsičku, univerzální klíč a ulamovací nůž v hodnotě 500,- Kč, čímž způsobil poškozenému W. B. G., škodu na odcizených věcech ve výši 14.200,- Kč a škodu poškozením skleněných výplní oken auta ve výši 13.800,- Kč,
přičemž výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 9 T 110/2008 ze dne 28. 03. 2008, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem.
Takto zjištěné jednání odvolací soud právně kvalifikoval jako přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 3 T 1/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vůči citovanému rozsudku krajského soudu, a to výroku o vině a navazujícímu výroku o trestu, podal nejvyšší státní zástupce (dále též i „dovolatel“) v neprospěch obviněného P. Š. dovolání. Podle jeho názoru byl naplněn dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) alinea první tr. ř., neboť napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Současně připomněl, jak ve věci rozhodly soudy obou stupňů.
Dovolatel poukázal na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který konstatoval, že nezjistil žádná procesní pochybení v postupu prvostupňového soudu a v této návaznosti shledal správnými i skutková zjištění. Neztotožnil se však s právní kvalifikací skutku ze strany okresního soudu, pokud jej posoudil jako jednočinný souběh přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Přitom v souladu s právním názorem soudu prvního stupně vycházel z toho, že ustanovení §205 tr. zákoníku o přečinu krádeže v odstavci 1 a 2 vystihuje jeho dvě samostatné skutkové podstaty. Odvolací soud uvedl, že obě skutkové podstaty vycházejí z definice krádeže, za kterou se podle §205 odst. 1 tr. zákoníku považuje jednání pachatele spočívající v tom, že si přisvojí věc tím, že se jí zmocní a doplňuje ji některým dalším alternativním znakem, přičemž ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku přísněji postihuje pachatele, který se dopustil recidivy krádeže, když vedle této recidivy, vázané na okolnost odsouzení nebo potrestání v době posledních tří let, zákon nevyžaduje splnění žádné další podmínky. Taktéž zdůraznil, že podle tohoto ustanovení lze postihnout recidivujícího pachatele bez ohledu na způsobenou výši škody. Poznamenal, že výše způsobené škody bude mít význam z hlediska povahy a závažnosti činu ve smyslu §39 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Z uvedených důvodů nelze podle krajského soudu kvalifikovat skutek způsobem, jak to okresní soud učinil, ale lze v něm spatřovat pouze naplnění skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Za správnou shledal aplikovanou právní kvalifikaci posuzovaného jednání, a to jako přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
V návaznosti na to dovolatel konstatoval, že názoru odvolacího soudu je nutno přisvědčit pouze v tom, že v ustanoveních §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku jsou upraveny dvě samostatné skutkové podstaty, s jeho dalšími závěry však vyslovil nesouhlas. Současně připomněl, jak jsou přečiny krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku vymezeny v zákoně. Poznamenal, že byť konstrukce ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterou zákonodárce zvolil, je do značné míry specifická, nelze na straně druhé dovodit, že by mezi oběma uvedenými ustanoveními byl vztah speciality. V poměru speciality se nacházejí ustanovení určená k ochraně týž zájmů, má-li být speciálním ustanovením postihnut určitý druh útoků proti týmž individuálním zájmům tak, aby byla vystižena zvláštní povaha a stupeň škodlivosti takových útoků pro společnost. Dovolatel zdůraznil, že ustanovení §205 tr. zákoníku však v prvním a druhém odstavci upravuje dvě samostatné skutkové podstaty přečinu krádeže, z nichž každá je naplněna při splnění zcela odlišných zákonných podmínek. V ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku jsou tyto zákonné znaky uvedeny pod písmeny a) až e), kde je jednání spočívající ve zmocnění se cizí věci blíže charakterizováno výší způsobené škody nebo okolnostmi, za kterých byl čin spáchán. Ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku postihuje zmocnění se cizí věci bez ohledu na výši škody a způsob spáchání činu, když jako jediná další podmínka je vyžadována tříletá zpětnost k odsouzení nebo potrestání pachatele. Znaky uvedené v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku přitom toto ustanovení nijak blíže nekonkretizuje. Každá z obou skutkových podstat přečinu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku přitom může být naplněna samostatně, nezávisle na druhé. Zároveň však obě skutkové podstaty přečinu krádeže mohou být naplněny současně jedním jednáním.
Na podporu tvrzeného názoru dovolatel uvedl, že smyslem ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku bylo nepochybně zpřísnění podmínek trestního postihu pachatelů - speciálních recidivistů. K naplnění podmínek zpětnosti podle tohoto ustanovení přitom postačuje jediné, resp. první odsouzení či potrestání pachatele za čin uvedený v §205 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud by však bylo vycházeno z názoru o vyloučení jednočinného souběhu přečinů podle §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku, pak by opakované spáchání přečinu krádeže a odsouzení a potrestání pachatele za tento přečin ve lhůtě uvedené v §205 odst. 2 tr. zákoníku podmínku zpětnosti nikdy založit nemohlo. Takový opakovaně spáchaný skutek krádeže by mohl být právně posouzen toliko podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, byť by např. byl spáchán formou vloupání, na evakuovaném území a pod. Odsouzení a potrestání pachatele za takto kvalifikovaný skutek by však podmínku zpětnosti z formálních důvodů nezakládalo, neboť v §205 odst. 2 tr. zákoníku se výslovně hovoří pouze o předchozím odsouzení nebo potrestání pachatele „za čin uvedený v odstavci 1“ . Podle dovolatele takové nedůvodné a nelogické zvýhodnění části recidivujících pachatelů dozajista nebylo záměrem zákonodárce. V předmětné trestní věci spočívaly rozhodné skutkové okolnosti jednání obviněného v tom, že do vozidla poškozeného vnikl po rozbití skleněných výplní oken zavazadlového prostoru a pravých předních dveří, tj. vloupáním ve smyslu §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a následně tam odcizil uložené osobní věci poškozeného v hodnotě 14.200,- Kč. Naplnil tak skutkovou podstatu přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku za stavu, že byl v posledních třech letech za jiný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. odsouzen a potrestán, čímž současně naplnil skutkovou podstatu přečinu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
S ohledem na výše popsané skutečnosti o vzájemném poměru skutkových podstat podle §205 odst. 1 a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že obviněný měl být uznán vinným přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchanými v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Konstatoval, že takto při právní kvalifikaci skutku postupoval ve věci prvostupňový soud. Uzavřel, že pokud odvolací soud posoudil skutek, a to ve vztahu ke kvalifikaci přečinu krádeže, toliko jako jediný přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku je rozhodnutí zatíženo vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. g) alinea první tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl:
- podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 55 To 497/2010, ve výrocích o vině a trestu a zrušil i případná rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K dovolání se písemně vyjádřil prostřednictvím obhájce obviněný P. Š.. Konstatoval, že s úvahami dovolatele nelze souhlasit a poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 7 Tdo 23/2011, a ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. 7 Tdo 248/2011. Z těchto rozhodnutí plyne, že v §205 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku jde o samostatné skutkové podstaty. Obě ustanovení poskytují ochranu stejnému objektu před stejným jednáním. Připustit jednočinný souběh by v podstatě znamenalo, že to, co je materiálně jednou krádeží, např. odcizení jediné věci, by bylo dvěma přečiny krádeže. Podle obviněného vyznívá takováto konstrukce nelogicky a nedává žádný smysl. Naopak, konstrukce, na které jsou založena ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku, spočívá v tom, že zákonodárce z doprovodných okolností určujících spodní limit trestnosti krádeže vyčlenil tzv. zpětnost a nadřadil ji nad ostatní okolnosti. Tato konstrukce směřuje k tomu, aby v případě tzv. zpětnosti bylo aplikováno jen přísnější ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku. Jestliže jsou kromě tzv. zpětnosti dány i okolnosti, které jinak odpovídají znakům uvedeným v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku nebo jen některé z nich, je namístě, aby je soud zhodnotil z hlediska, zda jde o obecné přitěžující okolnosti (§42 tr. zákoníku), a aby k nim přihlédl při ukládání trestu v rámci přísnější trestní sazby stanovené v §205 odst. 2 tr. zákoníku. Ve vyjádření obviněný učinil závěr, že napadený rozsudek byl vydán v souladu se zákonem, a tudíž o nesprávné právní posouzení nejde. Proto navrhl, aby podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšším státním zástupcem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V dovolání nejvyšší státní zástupce v podrobnostech vytýká, že zjištěný skutek byl v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu nesprávně právně posouzen. Tato námitka uplatněný dovolací důvod obsahově naplňuje. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda napadené rozhodnutí je zatíženo tvrzenou právní vadou.
Přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou a čin spáchá vloupáním . Ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku naplní ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán .
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu podaného dovolání je významná otázka právního posouzení skutku v případě, kdy jsou podle skutkových zjištění dány podmínky pro použití §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku [v konkrétním případě §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku] a současně i podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, tak jako v posuzované trestní věci. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí s právním posouzením skutku a tvrdí, že měl být posouzen jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a to v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
Nutno připomenout, že problematikou vzájemného vztahu skutkových podstat uvedených v §205 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku se již zabýval velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 706/2011, jednak v usnesení ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 1035/2011. Přitom dospěl k závěru, že jestliže pachatel, u kterého jsou splněny podmínky zpětnosti podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, spáchá čin též za existence některé z okolností uvedených v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, uvedené znaky se navzájem překrývají, a povahu takového skutku je nutné vystihnout v právním posouzení tak, aby zahrnovala jak znaky vyjádřené v §205 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku, tak i podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Nejde však o jednočinný souběh stejnorodý dvou skutkových podstat trestného činu krádeže, ale jde o jeden skutek a jeden trestný čin, který je třeba kvalifikovat podle §205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr. zákoníku. Uvedená právní kvalifikace odpovídá smyslu trestní odpovědnosti pachatele a je v souladu s obecnými zásadami pojmu trestného činu a jeho znaků (§13 a §111 tr. zákoníku), přitom respektuje, že čin pachatele musí být posouzen vždy podle všech znaků vyjádřených v zákoně, jakož i to, že obviněný nemůže být uznán vinným dvakrát za materiálně jeden přečin krádeže. Současně je tímto právním posouzením eliminována nadměrná tvrdost zákona, neboť pachatel je za jedno jednání, jež se odráží jen v jednom trestném činu, odsouzen toliko za tento jeden trestný čin, a nedochází tak k nelogickému jednočinnému souběhu dvou stejných trestných činů. Za toto jednání je pachatel postižen pouze podle přísnější podoby vyjádřené ve zvláštní skutkové podstatě, která však odráží dostatečně nejen společenskou škodlivost, ale i povahu a závažnost spáchaného činu (§39 tr. zákoníku). V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění citovaných rozhodnutí.
V návaznosti na skutečnosti shora stručně popsané Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné potud, že odvolací soud nesprávně posoudil skutek ve vztahu ke kvalifikaci přečinu krádeže, a to pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, ačkoliv správně měl být posouzen jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř., v důsledku čehož je rozhodnutí zatíženo vadou předpokládanou v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně se ve smyslu znění §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. zabýval tím, zda projednání dovolání by mohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného P. Š., popř. zda řešená otázka má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 2 T 69/2010, byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 55 To 497/2010, byl obviněný odsouzen ke zcela stejnému souhrnnému trestu odnětí. Přitom je nutno zdůraznit, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal toliko obviněný, takže odvolací soud by byl, a to pro případné další řízení ve věci, vázán zákazem reformationis in peius. To znamená, že v případě zrušení rozhodnutí odvolacího soudu by tento nemohl v dalším řízení obviněnému uložit přísnější trest, než jaký mu uložil soud prvního stupně.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného P. Š. a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, již není po právní stránce zásadního významu, a to s poukazem zejména na zmíněná rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce, aniž byl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu se zněním §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k