ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1415.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1415/2011-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2011 dovolání, které podal obviněný T. J. , nar. 15. 1. 1989 v Třebíči, bytem Jaroměřice nad Rokytnou, Luční 1067, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 42 To 79/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 34/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. 1 T 34/2010, byl obviněný T. J. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §252 odst. 1 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb., platného do 31. 12. 2009). Podle §37 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb., platného do 31. 12. 2009) bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu vzhledem k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 22. 9. 2010, č. j. 2 T 78/2010-93, jímž byl obviněnému uložen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku, a dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku.
Vůči tomuto rozhodnutí obviněný podal odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 42 To 79/2011, byl podle 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušen. Za splnění podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl a obviněného T. J. uznal vinným, že
v době od 8. 7. 2009 do 13. 7. 2009 v objektu autodílny svého otce v J. n. R. zakoupil od známých osob O. D., nar., bytem M. B., nám., proti kterému je vedeno trestní řízení Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. 3 T 169/2009, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., a mladistvého M. H., nar., bytem, M. B., který byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 1 Tm 16/2009, ze dne 9. 12. 2009, který nabyl právní moci dne 21. 12. 2009, odsouzen m. j. pro provinění krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 10 měsíců, 4 ks kompletních kol z vozidla T. C. s pneumatikami zn. G. Y. na slitinových discích zn. T. v hodnotě 17.000,- Kč, za dohodnutou kupní cenu 4.000,- Kč, a 4 ks kompletních kol z vozidla J. X. s pneumatikami zn. D. R.na slitinových discích zn. J. N. v hodnotě 122.000,- Kč za dohodnutou kupní cenu 5.500,- Kč a zakoupená kola dále prodal se ziskem třetí osobě, aniž by si dostatečně ověřil původ zakoupených kompletních kol.
Takto zjištěným skutkem podle odvolacího soudu obviněný spáchal trestný čin podílnictví podle §252 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Podle §37 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 upustil od uložení souhrnného trestu obviněnému vzhledem k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 22. 9. 2010, č. j. 2 T 78/2010-93.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu obviněný T. J. napadl prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný připomněl, jak ve věci odvolací soud rozhodl. Pokud jde o objektivní stránku trestného činu podílnictví konstatoval, že tuto nikdy nepopíral, neboť neměl pocit, že by měl z chování prodejců O. D. a M. H. jakkoliv usuzovat, že šlo o kola kradená. Od samého počátku trestního řízení uváděl, že naopak se jich na to zeptal. Rozsudek napadl v tom směru, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, a to ani poté, co původně byla obžaloba podána pro úmyslný trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 tr. zák. a jeho vina byla soudem překvalifikována a byl odsouzen podle §252 odst. 1 tr. zák. s tím, že jde o nedbalost nevědomou. Podle obviněného neodpovídá pravdě, že koupil kola od známých osob, jak je uváděno v rozsudku. O. D. i M. H. viděl asi 5x v dílně otce, až do zahájení trestního řízení nevěděl, jak se jmenují, nikdy předtím s nimi osobně nejednal, pouze je viděl jako slušně oděné zákazníky, kteří vždy řádně zaplatili za provedené práce a přijížděli vozidlem zn. A., které mělo být a je v jejich vlastnictví. Pokud mu bylo řečeno, že kola (opotřebená) koupili na svůj vůz zn. A., vůbec je z žádné nelegálnosti nepodezíral. Zjištění z trestního spisu, že O. D. byl 16x trestně odsouzen a ml. M. H. ve svém věku již 6x, bylo pro něho šokující. Rovněž není pravdou, že by se vyučil v oboru autoopravárenství, neboť takový obor neexistuje. Vyučil se autoklempířem a otci občas vypomohl s klempířskými pracemi, které s koly od aut nemají nic společného a ani v učilišti, které absolvoval, se ničemu takovému neučil. Hodnotu kol proto nebyl schopen odhadnout. Z trestního spisu sp. zn. 1 Tm 16/2009 vyplývá, že ani odborníci ve svých odborných vyjádřeních, a to Pneu K., a. s., T. J. a A. M. K., nebyli schopni tuningová kola na J. ze své praxe ocenit, neznali je a nikdy je neviděli. Ocenění kol z Toyoty činilo maximálně 8.000,- Kč. Obviněný proto nastolil otázku, jak by on - nezkušený mohl uvažovat o stotisícové hodnotě, neboť v tom případě by je všechny neprodával se ziskem 500,- Kč. Podotkl, že zisk spatřoval v tom, že kola umyl, odstranil některé odřeniny od provozu, asfaltové skvrny, naleštil a uskladnil. Zdůraznil, že v trestním řízení nebylo prokázáno, za jakou částku majitelé vozidel kola koupili, avšak po jeho osobě soud požadoval, aby od prodejců toto vyžadoval, přestože se jednalo o kupní ceny ve výši 4.000,- Kč a 5.500,- Kč. Poznamenal, že vzorek na pneu byl z poloviny opotřebený, disky byly z vnější strany odřené, poškozené, a proto důvodně považoval stanovené kupní ceny za odpovídající. Dodal, že autoři odborných vyjádření a současně prodejci pneumatik, kteří mají zkušenosti desítky let, ohodnotili kupní ceny pouze u kol z Toyoty, protože s koly z Jaguaru se osobně nikdy nesetkali, a tudíž, jak si on měl alespoň představit, že jde o kola podstatně dražší, když odborníci museli u sady N. (J.) hledat ceny na internetu a výkupní ceny sady TSW (Toyota) stanovili na 8.000,- Kč, aniž viděli jejich opotřebení. Za nesprávný označil závěr soudu, že nezachoval „určitou míru opatrnosti“, když si neověřil skutečnost, zda prodejci legálně s pneumatikami obchodují a nevyžádal si od nich doklad o jejich původu a obratem je se ziskem prodal. Nesouhlas vyslovil i s názorem soudu, že mohl vědět o tom, že jsou kola kradená, vzhledem k okolnostem a osobním poměrům, když od O. D. a M. H. koupil kola osobních automobilů značné hodnoty za výrazně nižší cenu, než byla faktická a na původ kol se ani nezeptal, ačkoliv pracoval v oboru a přišel s pneumatikami v dílně otce do styku. Zopakoval, že na původ kol se ptal, bylo mu to logicky vysvětleno, prodejce považoval za slušné lidi a hodnotu automobilů neurčuje značka, ale rok výroby a jejich technický stav. Zisk pak činil 500,- Kč.
Jak obviněný konstatoval, trestní řízení bylo proti němu zahájeno samostatně na popud poškozeného R. K., když trestní řízení proti O. D. a M. H. již bylo v přípravném řízení ukončeno podáním obžalob a M. H. byl i odsouzen. Přitom orgány činné v trestním řízení měly od počátku k dispozici informace o zakoupení odcizených kol jeho osobou. Vyhověly tak zájmu poškozeného, přičemž podle nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, je nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestní odpovědnosti, resp. nejsou-li tyto předpoklady zcela nezpochybnitelně zjištěny.
V dovolání obviněný vytkl, že i když poškozený, jak se mylně domníval, nemůže v této trestní věci vymáhat po něm škodu, přesto soud, aby trestní řízení proti němu vedené neskončilo zproštěním, alespoň vykonstruoval subjektivní stránku jako nevědomou nedbalost. Připomněl, že nevědomá nedbalost podle §5 písm. b) tr. zák. je v teorii posuzována jako hraniční trestní odpovědnost. Uvedl, že přiměřenost důvodů, na základě kterých se domníval, že kupuje legálně nabyté zboží, a že nezpůsobí trestněprávně relevantní následek, svojí obhajobou prokázal. Namítl, že opotřebená kola z automobilů jsou běžný artikl prodávaný v autoservisech a specializovaných prodejnách, tj. šlo o právní úkon lege artis. Rovněž u něho byla dána optimální informovanost o osobách prodejců, neboť je roky znal jako řádné zákazníky svého otce. Na původ zboží se opakovaně prodejců ptal, a protože byli prokazatelně vlastníky vozu Audi, důvodně spoléhal na věrohodnost jejich ujištění. Tvrdili, že si kola koupili pro svoji potřebu, avšak ukázaly se jako nevhodné. Přiměřeně proto předpokládal, že koupí kol nepodstupuje žádné riziko. Jelikož zachoval dostatečnou míru opatrnosti, tak se u něho nejedná ani o nevědomou nedbalost. V důsledku nedostatečného právního povědomí byl již odsouzen ve věci č. j. 2 T 78/2010-93 a situace se opakuje v důsledku jeho sporů s místní policií, a proto, ač mu nebyl uložen trest, podal dovolání.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 42 To 79/2011, a podle §265m odst. 1 tr. ř. jeho osobu zprostil obžaloby.
Samosoudce Okresního soudu v Třebíči nechal ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného T. J. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný T. J. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vadu ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je u obviněného dáno zavinění a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. I v tomto případě ale obviněný spojuje tvrzenou absenci nedbalostního zavinění a jeho formy ve svém jednání s jinými skutkovými zjištěními, než jaká byla v soudním řízení pravomocně učiněna.
Nad rámec podaného dovolání považuje Nejvyšší soud za vhodné stručně připomenout níže popsané skutečnosti a z nich vyplývající právní závěry.
Trestného činu podílnictví podle §252 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ukryje anebo na sebe nebo jiného převede z nedbalosti věc nebo jinou majetkovou hodnotu větší hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným v České republice nebo v cizině jinou osobou nebo jako odměna za něj.
Podle §5 písm. a), b) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem v tomto zákoně (tj. trestním zákoně) uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl (poznámka: vše trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009).
Z tzv. skutkové věty výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení), a to ve spojení s odůvodněním tohoto rozhodnutí, vyplývají skutečnosti, které naplňují všechny zákonné znaky trestného činu podílnictví podle §252 odst. 1 tr. zák. Toto konstatování je namístě, neboť obviněný T. J. na sebe a jiného převedl z nedbalosti věc větší hodnoty (takovou věcí je věc, jejíž hodnota činí nejméně 50 000 Kč), která byla získána trestným činem (v daném případě krádeže podle §247 tr. zák.) spáchaným v České republice jinou osobou.
V rozsudečném výroku o vině rozhodnutí soudu druhého stupně se ohledně jednání obviněného uvádí, že zakoupil od O. D. (proti němuž je vedeno trestní řízení Okresním soudem v Třebíči pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák.) a mladistvého M. H. (pravomocným rozsudkem téhož soudu, sp. zn. 1 Tm 16/2009, mimo jiné odsouzeného pro provinění krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 tr. zák.) 2 x 4 ks kompletních kol na slitinových discích s pneumatikami (tyto věci jsou v rozhodnutí blíže specifikovány) v hodnotě 17.000,- Kč a 122.000,- Kč, za dohodnutou kupní cenu 4.000,- Kč a 5.500,- Kč. Zakoupená kola dále prodal se ziskem třetí osobě, aniž by si dostatečně ověřil původ zakoupených kompletních kol. Současně je potřebné připomenout, že v odůvodnění rozhodnutí krajský soud poukázal na skutečnost, že obviněný měl praxi v oboru, přičemž v dílně svého otce přicházel pravidelně do styku s osobními automobily, a tím i kompletními koly aut. Již předtím Okresní soud v Třebíči na str. 4 rozsudku uvedl, že s ohledem na praxi v autodílně svého otce musel „alespoň orientačně znát pravou hodnotu jím zakoupených věcí…“ . Dále odvolací soud v rozsudku na str. 5 mimo jiné konstatoval, že obviněný koupil kompletní kola osobních automobilů značné hodnoty za výrazně nižší cenu, než fakticky byla, šlo o opakované jednání obviněného, přičemž si od M. H. a O. D. nevyžádal doklad o původu zakoupených kol. V návaznosti na to zdůraznil, že u obviněného nešlo o zachování určité míry opatrnosti při zjištění původu kol, která zakoupil.
I podle Nejvyššího soudu umožňují výše stručně připomenutá skutková zjištění důvodný závěr ohledně naplnění obligatorního znaku subjektivní stránky trestného činu, jímž byl obviněný T. J. pravomocně uznán vinným – nedbalostního zavinění, a to ve formě nedbalosti nevědomé ve smyslu znění §5 písm. b) tr. zák. Vzhledem k okolnostem prodeje a k svým osobním poměrům – praxe v autoopravně obviněný měl a mohl vědět, že jde o věci kradené, a že jejich nákupem může porušit zájem chráněný trestním zákonem, kterým v daném případě je cizí majetek. Lze připomenout, že obviněný nevyžadoval žádný doklad o původu předmětných kol a kupoval je hluboko pod cenou (což platí zejména pro kola k automobilu tov. zn. Jaguar, který navíc patří mezi luxusnější motorová vozidla).
Jelikož obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podílnictví podle §252 odst. 1 tr. zák., je nepatřičná jeho dovolací námitka, že došlo k porušení zásady subsidiarity trestní represe, a to i pro případ, že by bylo trestní stíhání skutečně iniciováno oznámením vlastníka odcizených kol. Ostatně o nárocích poškozeného ani nebylo v tomto trestním řízení rozhodováno.
Z hlediska rozhodnutí Nejvyššího soudu je podstatné, že obviněný T. J. svými námitkami nenaplnil žádný dovolací důvod. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného T. J., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k