Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2011, sp. zn. 6 Tdo 228/2011 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.228.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.228.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 228/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2011 dovolání, které podal obviněný J. Ž. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. 11 To 11/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 11/2009, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ž. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 50 T 11/2009, byl obviněný J.Ž.uznán vinným, že od přesně nezjištěné doby v létě 2008 do 8. 12. 2008 v T., okres Ú. n. L., v rozestavěném rodinném domě bez čísla popisného, zapsaném na listu vlastnictví č. 471 katastrálního území obce T., poté, co obž. Z. K., jehož trestní stíhání bylo vyloučeno k samostatnému projednání, zakoupil zařízení, zorganizoval a zřídil hydroponní pěstírnu konopí, obsluhoval technické zařízení sloužící k pěstování uvedených rostlin a současně jejich růst kultivoval, jednak sám a jednak s další neustanovenou osobou vystupující pod přezdívkou A., když rostliny byly určeny k užívání dalším neurčeným osobám, neboť dne 8. 12. 2008 vydal obž. Z. K. při svém zadržení z jím užívaného osobního vozidla zn. Škoda Superb, černý igelitový pytel s konopným rostlinným materiálem o hmotnosti 665,1 g drti a obsahu 37,1 g účinné látky THC a dále ve zmíněném domě v T. při domovní prohlídce bylo nalezeno celkem 1433 kusů rostlin konopí v různém stadiu růstu, o celkové hmotnosti nejméně 5.795,1 g sušené drtě a celkového obsahu nejméně 273,7 g účinné látky THC, přičemž konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb. zařazenou podle Jednotné úmluvy o omamných látkách do seznamu IV jako omamná látka a tetrahydrokanabinol (THC) je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 7 téhož zákona zařazenou podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách do seznamu I jako psychotropní látka. Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a obviněného odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému dále uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a sice dvou mobilních telefonů zn. Nokia N73 IMEI 352757/01/996010/2 a zn. NOKIA 6131 IMEI 356298/01/660816/8 včetně příslušných zdrojů a sim karet. Do tohoto rozhodnutí obviněný J.Ž. podal odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. 11 To 11/2010, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém výroku o trestu odnětí svobody. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo při nezměněném výroku o vině znovu rozhodnuto a obviněný J.Ž. byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s dozorem. Vůči rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrokům o vině i trestu) podal obviněný J.Ž. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k nesprávnému právnímu posouzení skutku obviněný oběma soudům vytkl, že byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 tr. zák. spáchaného ve větším rozsahu, tedy kvalifikovanou skutkovou podstatou, aniž by naplnil všechny obligatorní znaky jak základní, tak i kvalifikované skutkové podstaty. Především pokud jde o subjektivní stránku namítl, že neví z čeho je dovozována úmyslnost jeho jednáni, neboť z ničeho nevyplývá víc než to, že se maximálně 4 x vyskytoval na místě, kde byla následně zjištěna hydroponní pěstírna konopí. Nebylo ani prokázáno, že by mohl mít relevantní povědomost o tom, jaký je rozdíl mezi zakázaným konopím a technickým konopím, a též to, že aktivně konal zákonem zakázané jednání zaviněně, alespoň ve formě nepřímého úmyslu. Obviněný konstatoval, že ačkoliv krajský soud v právní větě tvrdí, že měl obsluhovat technické zařízení sloužící k pěstování rostlin konopí a současně jejich růst kultivovat, a to jednak sám a jednak s další neustanovenou osobou vystupující pod přezdívkou A., a dále, že rostliny byly určeny k užívání dalším neurčeným osobám, tak z provedeného dokazování pouze vyplynulo, že se maximálně asi ve třech či ve čtyřech případech zdržoval v nedokončeném domě v T. a zde toliko pomohl se zprovozněním technického zařízení, které patrně sloužilo jako ovládání hydroponní pěstírny konopí. Nebyl proveden jediný důkaz, že by se mělo jednat o prodej dalším dosud neustanoveným osobám, který by tento závěr ospravedlňoval. Obviněný vyslovil názor, že svým jednáním mohl naplnit toliko účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k pokusu trestného činu obviněného K. a je spekulací, zda i k dosud neustanovené osobě „A.“, která nebyla ani nijak blíže ustanovena a není znám její vztah k hydroponní pěstírně konopí. Taktéž namítl, že s ohledem na nabytí účinnosti trestního zákoníku – zákona č. 40/2009 Sb., kterým byly zavedeny nové trestné činy podle §284 a §285 tr. zákoníku, jejichž podstatou a především druhovým objektem je ochrana před nadužíváním právě rostlin rodu Cannabis, mělo být v době rozhodování užito zákona pro jeho osobu příznivějšího, což měly soudy obou stupňů ex officio uvážit. Podle obviněného postrádá spisový materiál jediný přímý nebo nepřímý důkaz, který by potvrdil verzi o zamýšleném prodeji někomu třetímu. Dodal, že potvrzení obsahu úmyslu či pohnutky Z. K. se dosud nepodařilo orgánům činným v trestním řízení zjistit, což není možno jeho osobě přičítat k tíži. Naopak je třeba postupovat ve prospěch jeho osoby, přičemž v tomto směru shledal mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními vtělenými do skutkové a následně právní věty rozsudku extrémní nesoulad. Rozhodnutí soudů obou stupňů označil za nepřezkoumatelná, neboť spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, neboť měla být pro jeho osobu aplikována příznivější zákonná norma, když měl být uznán vinným maximálně ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) k §285 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném po 31. 12. 2009). Rovněž mělo být zkoumáno naplnění subjektivní stránky, neboť není možno, a to i podle závěrů znalců, laicky rozeznat technické konopí od „zakázaného“ konopí. Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. 11 To 11/2010, a tomuto soudu podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně obsáhle vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že obviněný J. Ž. v části podání vznesl výhrady, které jím uplatněné dovolací důvody nenaplňují. Dále uplatnil i námitky, které sice lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, avšak v tomto směru v podrobnostech shledal mimořádný opravný prostředek zjevně neopodstatněným. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanoveních §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. V podání ze dne 29. 11. 2010, které obviněný J. Ž. učinil prostřednictvím obhájkyně, reagoval na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání, s nímž vyslovil nesouhlas. V podrobnostech konstatoval, že setrvává na svých tvrzeních i uplatněných důvodech a dovolání považuje za důvodné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. Ž. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů: g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. U obviněného J.Ž. však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného zákonného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). V dovolání obviněný J. Ž. tvrdí, že se maximálně 4x vyskytoval na místě, kde byla následně zjištěna pěstírna konopí. Podle jeho názoru nebylo ani prokázáno, že mohl mít povědomost o rozdílu mezi zakázaným a technickým konopím a že by aktivně konal zakázané jednání zaviněně. Namítá, že nebyl proveden žádný důkaz o tom, že se mělo jednat o prodej dalším dosud neustanoveným osobám. Nutno zdůraznit, že tyto ale i další obdobné výhrady, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, primárně zpochybňují správnost skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Nejvyšší soud připomíná, že závěr o tom, zda je u obviněného zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4, §5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování stejně, jako závěr o objektivních znacích trestného činu. I v tomto případě však obviněný spojuje tvrzenou absenci úmyslného zavinění ve svém jednání s jinými skutkovými zjištěními, než byla v soudním řízení pravomocně učiněna. Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Obviněný sice zmíněný extrémní nesoulad vytýká, avšak v předmětné trestní věci se o takový nedostatek nejedná. Z podrobného odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného J. Ž. S těmito skutkovými závěry se ztotožnil Vrchní soud v Praze (str. 3 až 5 rozsudku). Rovněž uvedl, proč neakceptoval návrh obhajoby na doplnění dokazování. Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. V opačném případě nelze konat přezkum napadeného rozhodnutí. V mimořádném opravném prostředku obviněný též vytýká, že svým jednáním mohl naplnit toliko účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k pokusu trestného činu spoluobviněného Z. K. Nejvyšší soud tudíž posuzoval, zda předmětný skutek byl správně právně posouzen. Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. spáchá ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li uvedený čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu . Podle §8 odst. 1 tr. zák. platí, že jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo . Ustanovení §4 písm. a) tr. zák. zakotvuje, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně (tj. trestním zákoně) uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem. Trestný čin je spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečí z činu pachatele uvedeného v §187 odst. 1 tr. zák. značně vysoký, zejména tehdy, vyrobí-li, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje nebo jinak jinému opatří anebo přechovává pro jiného omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Mimo množství je třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných), v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., č. 45/1985 Sb. rozh. tr.). Nevyžaduje se, aby šlo o soustavnou trestnou činnost a postačí, když je tímto způsobem proveden i pouze jeden akt trestné činnosti. Podle názoru Nejvyššího soudu postupoval Krajský soud v Ústí nad Labem (následně v odvolacím řízení i Vrchní soud v Praze) v souladu s trestním zákonem, když jednání obviněného J. Ž. popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a blíže rozvedené zejména v jeho odůvodnění, právně kvalifikoval jako pokus trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Ze skutkových zjištění vyplývá, že spoluobviněný Z. K. poskytl finanční prostředky na vybavení pěstírny konopí a obstarání nákupů, podílel se na budoucí distribuci odvozem rostlin z pěstírny, koordinoval činnost obviněného J. Ž. a osoby pod jménem A., kteří kultivovali pěstování rostlin a starali se o chod potřebného technického zařízení. Přítomnost a činnost osoby A. je patrná z výpovědi svědkyně P. P., odposlechů telefonních hovorů a výsledků sledování, jak odvolací soud v podrobnostech uvádí na str. 6 rozsudku. Zmíněné osoby (obviněný, spoluobviněný Z. K. a A.) zcela postačují, ve smyslu naplnění výše uvedeného hlediska organizované skupiny, neboť šlo o sdružení tří osob, v němž byla provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivými jejími členy. Kromě toho bylo splněno i další hledisko, a to, že šlo o činnost vykazující značnou míru plánovitosti jejího průběhu, což lze dovodit z celého kontextu realizované činnosti. Zde je možno připomenout, že předmětný dům byl využíván toliko za účelem pěstování konopí, pro jehož produkci byly vytvořeny dostatečné a účinné podmínky. Bez předem stanoveného záměru a vytýčení průběhu tohoto postupu by uvedené jednání nemělo nejen význam, ale ani zamýšlený úspěch. Významné bylo i rozdělení úloh mezi jednotlivé osoby, jak soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích správně zdůraznily. Uvedené množství vyrobeného konopí o hmotnosti 665,1 g drti o obsahu 37,1 g účinné látky THC a 1433 kusů rostlin konopí v různém stadiu růstu, o celkové hmotnosti nejméně 5.795,1 g sušené drtě a celkovém obsahu nejméně 273,7 g účinné látky THC mnohonásobně převyšuje požadavek na naplnění zákonného znaku „většího rozsahu“. Samotné pěstování rostliny konopí (rod Cannabis), kterou zvláštní zákon považuje za omamnou látku ve smyslu §195 odst. 1 tr. zák., nelze zároveň ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky podle §187 tr. zák. O výrobu (resp. některou její fázi) by mohlo jít jedině v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). V posuzovaném případě pěstování rostliny konopí k uskutečnění výroby bezprostředně směřovalo. Důvodnost tohoto závěru jednoznačně plyne ze skutkového zjištění. Jednalo se o vybavenou pěstírnu, v níž bylo pěstováno konopí ve vysoké kvalitě, pokud jde o obsah THC, v potřebném typu (samičí rostliny), některé rostliny byly usušeny, tj. připraveny ke konzumaci a distribuci, jak je v podrobnostech zřejmé z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud konstatuje, že v soudním řízení zjištěným jednáním obviněný J.Ž. naplnil všechny zákonné znaky pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., přičemž okolnosti, že čin spáchal jako člen organizované skupiny a ve „větším rozsahu“ ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Z hlediska obligatorního znaku subjektivní stránky této trestné činnosti – zavinění – obviněný jednal ve formě úmyslu přímého [§4 písm. a) tr. zák.], neboť chtěl porušit zájem na ochraně společnosti a lidí proti rizikům vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s psychotropní látkou, jak prvostupňový soud důvodně uvedl na str. 19 rozsudku. Nejvyšší soud dodává, že k naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., a to znaku „většího rozsahu“, postačuje ve smyslu znění §6 písm. b) tr. zák. i zavinění z nedbalosti. Správnému právnímu posouzení skutku, s nímž se v napadeném rozsudku důvodně ztotožnil Vrchní soud v Praze, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem i tzv. právní věta. S výhradou obviněného, kterou vznesl k právní kvalifikaci skutku, není možné souhlasit. V dovolání obviněný J. Ž. rovněž uvádí, že v souvislosti s novým trestním zákoníkem (zákon č. 40/2009 Sb.) byly zavedeny nové trestné činy – ustanovení §284 a §285 tr. zákoníku, jejichž podstatou a především druhovým objektem je ochrana před nadužíváním rostlin rodu Cannabis a vytýká, že ohledně jeho osoby mělo být užito příznivějšího zákona, což soudy obou stupňů měly ex officio uvážit. Podle mínění obviněného mohl být uznán vinným maximálně ve smyslu ustanovení §24 odst. 1 písm. c) k §285 odst. 3 tr. zákoníku. Tato námitka obsahově uplatněný důvod dovolání naplňuje. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena tvrzenou právní vadou. Čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod stanoví, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ustanovení §16 odst. 1 tr. zák., který byl účinný do 31. 12. 2009, i ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku – zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jenž je účinný od 1. 1. 2010, zcela shodně zakotvují, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje ve větším rozsahu rostlinu konopí . Jelikož citované ustanovení §285 odst. 1, 3 tr. zákoníku vyžaduje z hlediska naplnění objektivní stránky tohoto přečinu neoprávněné pěstování rostliny konopí pro vlastní potřebu, a to v množství v zákoně stanoveném, přičemž i ustanovení §284 tr. zákoníku je vázáno na přechovávání omamné látky nebo psychotropní látky nebo jedu pro vlastní potřebu, tak nelze dospět k závěru, že ve vytýkaném směru mělo být ve smyslu znění §16 odst. 1 tr. zák. (§2 odst. 1 tr. zákoníku) použito pozdějšího zákona a že předmětný skutek byl nesprávně právně posouzen. S ohledem na množství a kvalitu vyrobené (vyráběné) psychotropní látky i skutečnost, že spoluobviněný Z.K. disponoval psychotropní látkou, na jejíž výrobě se obviněný J.Ž. prokazatelně podílel, bylo vyloučeno, že by se jednalo o pěstování konopí pro vlastní potřebu. Právní námitku, kterou obviněný uplatnil, tudíž nelze akceptovat. Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J.Ž., neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 30. června 2011 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
265b/1l
Datum rozhodnutí:06/30/2011
Spisová značka:6 Tdo 228/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.228.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů
Dotčené předpisy:§187 odst. 1,2 písm. a) tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25