Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2011, sp. zn. 6 Tdo 332/2011 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.332.2011.2

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.332.2011.2
sp. zn. 6 Tdo 332/2011-73 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2011 o dovolání, které podal obviněný R. B . , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 2/2009, takto: I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 40 T 2/2009, byl obviněný R.B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2, 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jentr. zák.“). Za tento trestný čin byl obviněný podle §148 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu samostatné výdělečné činnosti a funkce statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech zabývajících se hostinskou činností, a to na dobu pěti let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 4.000.000,- Kč. Přitom pro případ, že by tento peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle §73 odst. 1 písm. d) tr. zák. bylo vysloveno zabrání majetkové hodnoty spočívající v zajištěných finančních prostředcích v částkách 1.135,- EUR, 2.953,- USD a 587.850,- Kč. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 18. 2. 2009, č. j. 9 VZv 1/2009-623, pro skutek v rozsudku blíže popsaný, v němž byl spatřován dílčí útok pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2, 4 tr. zák. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, jímž podle §61 odst. 1 tr. ř. a contrario nepovolil navrácení lhůty k podání odvolání a podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako opožděně podané. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. V prvním vyhotovení svého mimořádného opravného prostředku zpracovaném obhájkyní JUDr. Eliškou Vranou uvedl, že dne 3. 9. 2010 požádala jmenovaná obhájkyně podle §61 tr. ř. z velmi závažných zdravotních důvodů o navrácení lhůty k podání odvolání a v příloze podala i jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Poznamenal, že s ohledem na důvody uvedené v předmětné žádosti očekával, že si odvolací soud k jejich posouzení opatří odborné vyjádření některé z lékařských posudkových služeb působících v rámci moci výkonné. Odvolací soud však, aniž by si opatřil odborné posouzení aktuálních dopadů závažného neurologického nálezu obhájkyně na její možnost podat v době od 19. 8. 2010 do 20. 8. 2010, resp. v době od 19. 8. 2010 do 3l. 8. 2010 blanketní či sofistikované odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, učinil si o této otázce úsudek sám a na základě tohoto laického úsudku pak navrácení lhůty k podání odvolání nepovolil a odvolání zamítl jako opožděné podané. Následně poukázal na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, s tím, že i v českém právu platí a je běžně aplikována řada obecných právních principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech, a dále na čl. 10 Ústavy České republiky, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1, 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud právní hodnoty obsažené ve shora uvedených smluvních ustanoveních v souzené věci nerozpoznal a ve své rozhodovací činnosti se přidržel zcela formálního postupu zaštítěného jednoduchým právem. Zdůraznil, že v situaci, kdy jeho obhájkyně ze zdravotních důvodů nebyla přechodně v době rozhodné pro podání odvolání prokazatelně schopna učinit jakékoliv podání soudu ani jinému orgánu, a současně on je cizím státním příslušníkem, který z důvodů jazykové bariéry taktéž není schopen sám učinit jakýkoliv úkon v této věci, měl odvolací soud cestou aplikace §61 tr. ř. podané žádosti vyhovět a umožnit mu realizaci jeho práv garantovaných mu ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy České republiky. Dodal, že skutečnost, že obhájkyně byla schopna rozhodnout o odmítnutí hospitalizace za současné přítomnosti, pomoci a podpory jejího manžela u odborného lékařského vyšetření a následně za několik dnů podat žádost o navrácení lhůty k podání odvolání, včetně odvolání ve věci samé, není žádným důkazem toho, že obhájkyně byla schopna učinit právní úkon spočívající v podání odvolání v rozhodné době. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) provedl důkaz spisem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 56/2009, a odborným posouzením zdravotního stavu obhájkyně JUDr. Elišky Vrané ke dni 19. 8. 2010 až 20. 8. 2010 jakoukoliv z lékařských posudkových služeb na základě zdravotní dokumentace obhájkyně vedené jejím ošetřujícím odborným lékařem - neurologem. V dalším vyhotovení dovolání zpracovaném obhájcem JUDr. Tomášem Hlaváčkem datovaném dnem 15. 2. 2011 argumentoval, že Vrchní soud v Praze zamítl jeho odvolání jako opožděně podané, ačkoliv on osobně odvolání podal řádně a včas. Prohlásil, že odvolání sepsal dne 17. 8. 2010, pořídil si jeho kopii a ještě téhož dne ho v zalepené, nadepsané a poštovní známkou opatřené obálce vhodil do poštovní schránky. Podle jeho slov se sice jednalo o blíže neodůvodněný projev vůle sepsaný v anglickém jazyce, adresovaný přímo Vrchnímu soudu v Praze, ale z jeho obsahu bylo naprosto zřejmé, které rozhodnutí a kterého soudu je jím napadáno. Podotkl, že k tomuto kroku přistoupil z důvodu určité opatrnosti, neboť jeho obhájkyně JUDr. Eliška Vraná mu v době obdržení rozsudku nalézacího soudu telefonicky sdělila, že se aktuálně nachází na dovolené v Maďarsku. Když jej pak jmenovaná obhájkyně v následujících dnech nekontaktovala, zplnomocnil dne 26. 8. 2010 k obhajobě advokáta JUDr. Tomáše Hlaváčka a jeho prostřednictvím podáním sepsaným dne 9. 9. 2010, Městskému soudu v Praze odeslaným dne 10. 9. 2010 dřívější blanketní odvolání doplnil, a to ve lhůtě pěti dnů, která k tomuto úkonu byla obhájci přípisem předsedy senátu nalézacího soudu ze dne 3. 9. 2010 stanovena. S ohledem na skutečnost, že odvolací soud nedohledal žádný záznam o doručení jím v zákonné lhůtě podaného odvolání zaslaného k Vrchnímu soudu v Praze, v neveřejném zasedání uzavřel, že se proti rozsudku nalézacího soudu včas neodvolal. V této souvislosti shledal, že soud druhé instance tím, že projednal jeho odvolání neveřejně, nedostál své povinnosti plynoucí se zásady formulované v §2 odst. 5 tr. ř. Konstatoval, že odvolací soud závěr o opožděném podání odvolání odůvodnil v podstatě tím, že se v originálu trestního spisu, jenž mu byl soudem nalézacím předložen, nachází pouze kopie jeho blanketního odvolání, přičemž ani u soudu prvního stupně, ani u soudu odvolacího neexistuje žádný záznam o jeho podání. Takové odůvodnění ale podle jeho názoru naprosto ignoruje §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. Akcentoval, že trestní řád v tomto ustanovení ani v žádném jiném nepožaduje, aby podatel vždy disponoval nějakým listinným dokladem, coby důkazem toho, že své písemné podání opravdu podal. Uvedl, že neví, jak mohlo dojít k tomu, že se v trestním spisu nenachází originál jeho původního odvolání, že nelze vyloučit, že mohlo dojít ke ztrátě zásilky v průběhu poštovní přepravy, resp. poznamenal, že by se nejednalo o první případ, kdy se ze spisového materiálu vedeného v jeho trestní věci něco ztratilo. Jelikož odvolací soud při hodnocení důkazů před svým rozhodnutím podstatnou okolnost případu - předchozí ztrátu listinných materiálů, ať už z jakéhokoliv důvodu, neuvážil, postupoval v rozporu s §2 odst. 6 tr. ř. Dospěl k závěru, že vzhledem k §2 odst. 4 větě druhé před středníkem tr. ř., čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě musí být §253 odst. 1 tr. ř. aplikován výlučně tehdy, je-li odvolání skutečně podáno opožděně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 56/2002). Vyjádřil přesvědčení, že takovou jistotu odvolací soud při rozhodování v neveřejném zasedání neměl a že pokud by respektoval základní zásady trestního řízení citované v §2 odst. 5, 6 tr. ř., musel by dojít minimálně k závěru, že o skutečnosti, zda řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně uplatnil včas či nikoliv, existují zásadní důvodné pochybnosti, které je třeba vyhodnotit v souladu se zásadou in dubio pro reo ve prospěch obviněného. Uzavřel, že jelikož v řízení předcházejícím vydání rozhodnutí, jímž bylo jeho odvolání jako opožděné zamítnuto, přinejmenším nebylo prokázáno, že by nepodal odvolání řádně a včas, byla aplikace §253 odst. 1 tr. ř. nesprávná, neboť nebyla splněna procesní podmínka takového postupu, resp. že se cítí být zkrácen ve svém právu na přístup k soudu druhého stupně. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil ve výroku II. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu využil svého oprávnění ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř. a přerušil výkon napadeného rozhodnutí. K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatovala, že dovolání obviněného po obsahové stránce naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to v první zákonné alternativě, kdy dopadá na případy, kdy došlo bez splnění zákonných procesních podmínek k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., přičemž procesní strana byla takovým rozhodnutím vlastně zbavena přístupu ke druhé instanci. Poté, co připomněla dikci §248 odst. 1, 2 tr. ř. uvedla, že v posuzované věci je zřejmé, že obviněný podal odvolání opožděně, pokud je podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. Elišky Vrané dne 3. 9. 2010 a prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Hlaváčka dne 10. 9. 2010, neboť poslední den lhůty k podání odvolání připadl na den 20. 8. 2010. Následně vyložila ustanovení §61 tr. ř. o navrácení lhůty s tím, že za důležité důvody umožňující tento postup jsou považovány zejména onemocnění v posledních dnech lhůty bránící podat včas opravný prostředek, náhlé úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v rodině obviněného nebo obhájce, živelná událost, která zabránila obviněnému nebo obhájci včas podat opravný prostředek a dále také např. nesprávné poučení obviněného ohledně opravného prostředku nebo okolnost, že poučení o opravném prostředku nebylo vůbec dáno. V návaznosti na to upozornila, že v posuzované trestní věci jménem obviněného podala odvolání jeho obhájkyně dne 3. 9. 2010, tedy po uplynutí zákonné odvolací lhůty, a to současně se žádostí o prominutí zmeškání lhůty doloženou lékařskou zprávou, z níž je zřejmé, že obhájkyně byla v předposlední den lhůty k podání odvolání ošetřena na neurologií s tím, že jí byla doporučena hospitalizace, kterou advokátka JUDr. Eliška Vraná odmítla. Obhájkyně byla ošetřena pro náhlou nevolnost se zvracením, kdy nebyla schopná se sama postavit či jít, měla poruchu paměti, při řeči zadrhávala, měla velmi vysoký krevní tlak, nemohla se zaklonit a jakýkoliv pohyb hlavou provokoval zvracení a progresi závrati, kdy k lékařskému ošetření byla přivezena manželem na sedačce. Odborným lékařem MUDr. J. F. byla obhájkyně medikována s tím, že v lékařské zprávě je zdůrazněno, že je nutný absolutní klidový režim. Kontrolní vyšetření bylo provedeno dne 6. 9. 2010, přičemž advokátka samotné odvolání vypracovala již dne 3. 9. 2010, z čehož je zřejmé, že tak učinila bezprostředně po odeznění akutních příznaků onemocnění. Státní zástupkyně shledala, že v takovém případě byly splněny podmínky k navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř., neboť ke zmeškání lhůty k podání dovolání došlo z důvodů, které je třeba pokládat za důležité. Uzavřela, že dovolání obviněného je důvodné, neboť procesní podmínky pro to, aby odvolací soud mohl napadeným usnesením zamítnout podané odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §253 odst. tr. ř. jako opožděné, nebyly splněny. Vzhledem k výše uvedeném navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, dále, aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc obviněného v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá). V návaznosti na to je třeba konstatovat, že námitky obviněného zásadně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud za situace, kdy neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal věc podle §265i odst. 3 tr. ř. a dospěl k níže uvedeným závěrům. Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje, že se ztotožnil se závěry odvolacího soudu stran včasnosti, přesněji řečeno opožděnosti podání řádného opravného prostředku obviněným. V předmětné věci nelze pochybovat o tom, že obviněný podal odvolání opožděně. Odsuzující rozsudek (jehož písemné vyhotovení obsahovalo řádné zákonné poučení o odvolání) byl vyhlášen v hlavním líčení konaném u Městského soudu v Praze dne 14. 12. 2009 a po jeho vyhlášení se obviněný k možnosti podání opravného prostředku výslovně nevyjádřil a ponechal si lhůtu k podání odvolání. Tento rozsudek byl obhájkyni obviněného JUDr. Elišce Vrané doručen dne 24. 6. 2010 a obviněnému po vyhotovení překladu dne 12. 8. 2010. Se zřetelem k ustanovení §60 odst. 1 tr. ř. tak připadl poslední den lhůty k podání odvolání na den 20. 8. 2010. Obviněný však podal odvolání prostřednictvím obhájkyně JUDr. Elišky Vrané dne 3. 9. 2010 a prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Hlaváčka dne 10. 9. 2010. Dne 3. 9. 2010 podala obhájkyně obviněného JUDr. Eliška Vraná současně s odvoláním též žádost o navrácení lhůty k podání odvolání podle §61 tr. ř. z velmi závažných zdravotních důvodů na její straně. Z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze se podává, že obhájkyně obviněného JUDr. Eliška Vraná sice měla krátce před uplynutím odvolací lhůty zdravotní problémy, ty jí však nebránily podat odvolání včas. Uvedený závěr opřel soud o zjištění, že jmenovaná advokátka nebyla v souvislosti se svými zdravotními obtížemi hospitalizovaná a byla na svoji žádost propuštěna do domácího ošetřování, takže podle názoru soudu nemohla být v takovém zdravotním stavu, který by jí bránil podat ve lhůtě do 20. 8. 2010 odvolání alespoň v blanketní podobě. Z těchto důvodů vrchní soud nepovolil obviněnému navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2009 sp. zn. 40 T 2/2009, a v návaznosti na to odvolání jako opožděné zamítl. Podle ustanovení §61 odst. 1 tr. ř. zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty. Toto ustanovení zmírňuje nepříznivé účinky spojené s uplynutím lhůty, a to ve vázanosti na určité výjimečné okolnosti subjektivního nebo objektivního charakteru, neboť se tím umožňuje dodatečné přezkoumání rozhodnutí, které již mohlo nabýt právní moci a případně i vykonatelnosti. Proto je uvedený postup možný pouze z důležitých důvodů, které zákon blíže nekonkretizuje. Z povahy výjimečnosti je třeba dovodit, že takovými důvody jsou pouze ty, které mají charakter určitých překážek znemožňujících nebo alespoň značně znesnadňujících podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě. Za takové důvody jsou v soudní praxi považovány zejména onemocnění v posledních dnech lhůty bránící podat včas opravný prostředek, náhlé úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v rodině obviněného nebo obhájce, živelná událost, která zabránila obviněnému nebo obhájci včas podat opravný prostředek a dále také např. nesprávné poučení obviněného ohledně opravného prostředku nebo okolnost, že poučení o opravném prostředku nebylo vůbec dáno. O navrácení lhůty je možné rozhodnout pouze na žádost obviněného nebo obhájce. Z lékařské zprávy tvořící přílohu žádosti o navrácení lhůty je zřejmé, že obhájkyně byla v předposlední den lhůty k podání odvolání ošetřena na neurologii s tím, že jí byla doporučena hospitalizace, kterou odmítla. Obhájkyně byla ošetřena pro náhlou nevolnost se zvracením, kdy nebyla schopná se sama postavit či jít, měla poruchu paměti, při řeči zadrhávala, měla velmi vysoký krevní tlak, nemohla se zaklonit a jakýkoliv pohyb hlavou provokoval zvracení a progresi závrati, kdy k lékařskému ošetření byla přivezena manželem na sedačce. Odborným lékařem MUDr. J. F. byla obhájkyně medikována s tím, že v lékařské zprávě je zdůrazněno, že je nutný absolutní klidový režim. Kontrolní vyšetření bylo provedeno dne 6. 9. 2010, přičemž advokátka samotné odvolání vypracovala již dne 3. 9. 2010, z čehož je zřejmé, že tak učinila bezprostředně po odeznění akutních příznaků onemocnění. Ve shodě se státní zástupkyní Nejvyšší soud shledal, že v takovém případě, kdy zdravotní potíže evidentně způsobovaly u obhájkyně problémy s koordinací pohybu a dokonce s pamětí, je zřejmé, že nebyla schopna dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zastoupení obviněného v trestním řízení. Bylo proto třeba dospět k závěru, že tento případ splňuje zmíněné rysy výjimečnosti, když byly naplněny podmínky k navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř., neboť ke zmeškání lhůty k podání odvolání došlo z důvodů, které je třeba pokládat za důležité. V daných souvislostech nutno akcentovat, že obhájkyně obviněného onemocněla dva dny před uplynutím odvolací lhůty a její onemocnění atakovalo právě ty schopnosti obhájkyně, které byly potřebné pro vypracování odvolání. Její onemocnění si vyžádalo pobyt na lůžku, absolutní klidový režim a léčbu medikamenty. Jestliže, jak výše uvedeno, popsané okolnosti bránily obhájkyni ve včasném a řádném uplatnění práva obviněného podat řádný opravný prostředek, pak nebylo možné nevyhovět žádosti obhájkyně o navrácení lhůty ve smyslu ustanovení §61 odst. 1 tr. ř. Advokátka přitom žádost podala bezpochyby v zákonné lhůtě tří dnů od pominutí překážky, která jí bránila v podání odvolání a současně s touto žádostí spojila i opravný prostředek. Procesní podmínky pro zamítnutí odvolání obviněného podaného proti rozsudku soudu prvního stupně pro opožděnost postupem podle §253 odst. 1 tr. ř. tedy nebyly splněny. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 3 To 56/2010, a současně zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Úkolem Vrchního soudu v Praze tedy bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc znovu projednat a rozhodnout o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 30. června 2011 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1l
Datum rozhodnutí:06/30/2011
Spisová značka:6 Tdo 332/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.332.2011.2
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Navrácení lhůty
Dotčené předpisy:§61 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25