Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.07.2011, sp. zn. 6 Tdo 930/2011 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.930.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.930.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 930/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2011 dovolání, které podal obviněný J. P. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 6 To 672/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 3 T 56/2010, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 3 T 56/2010, byl obviněný J. P. uznán vinným skutky, které byly právně kvalifikovány jako přečiny: - neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle 234 odst. 1 tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [v bodě 1) výroku], - krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku [v bodě 2) výroku], - krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [v bodě 3) výroku]. Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené M. B., náhradu škody ve výši 1.800,- Kč. Vůči tomuto rozsudku obviněný podal odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 6 To 672/2010, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu obviněný J. P. napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Současně konstatoval, že v textu poukazuje na další dovolací důvod v ustanovení §265b tr. ř. neuvedený. Vyslovil nesouhlas s tím, že byl shledán vinným jednáním skutky pod body 2) a 3) rozsudku okresního soudu. Obviněný namítl, že v bodě 2) rozsudečného výroku rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo prokázáno, že se skutek stal, a pokud ano, že se ho dopustil. Namítl, že svědectví náhodných kolemjdoucích jsou nedostatečná, když jeden ze svědků jej vůbec neviděl, druhý provedl sice fotorekognici, která ale trpí pochybením, a to s ohledem k typům osob, které byly do ní vybrány. Uvedl, že jeho tvrzení o tom, že přečin nespáchal, je doloženo řadou věrohodných svědeckých výpovědí, z nichž vyplývá, že v době, kdy mělo ke spáchání předmětného činu dojít, se dlouhodobě nalézal na několik kilometrů vzdáleném místě. Jeho přítomnost potvrdila řada svědků, kteří k němu měli i neměli bližší vztah. Soudům obou stupňů vytkl, že poukazovaly na rozpory v jejich výpovědích. Poznamenal, že u řady svědků se jednalo o jejich první účast na soudním řízení a část z nich byla blízká věku mladistvých. Dodal, že každý člověk vnímá stejnou situaci naprosto rozdílně, všímá si jiných detailů a stejnou situaci tak účastníci popisují různě a různými výrazovými prostředky, a to navíc, kdy od předmětného okamžiku do doby podání výpovědí uplynulo cca šest měsíců. Nabývá totiž na významu faktor selektivního zapomínání, kdy si oslovení svědci naprosto přirozeně vybavují pouze některé vzpomínky, které jim uvízly v paměti, neboť nepovažovali za důležité a podstatné si věc zapamatovat buď vůbec, nebo podrobněji, už jen proto, že se na předmětné oslavě nic podstatného, co by jim mělo uvíznout v paměti, nestalo. Bylo tedy dostatečným způsobem prokázáno, že se jednání, jež je mu kladeno za vinu, nedopustil, resp. mu nebyl prokázán opak, neboť důkazy, které pro svoji nevinu nabídl, nebyly přesvědčivým způsobem vyvráceny. Podle obviněného je podobná situace i u skutku pod bodem 3) výroku rozsudku okresního soudu. Svědectví, která byla orgány činnými v trestním řízení shromážděna, označil za nedostatečná a na základě takovýchto nepřímých důkazů neměl být uznán vinným. Bylo pouze prokázáno, že se v daném místě nacházel, nikoliv však, že by se pokusil do motorového vozidla Citroën vloupat. Nebyly nalezeny žádné stopy ani důkazy svědčící o tom, že vozidlo otevřel nebo je chtěl či jakoukoliv věc, která se v něm nacházela, odcizit. Tímto směrem ani nebylo dokazování vedeno. Nebylo rovněž prokázáno, zda otevřením vozidla pomocí zajišťovacího kolíku dveří se aktivuje funkce rozsvícení směrových světel. Bez prokázání těchto skutečností nelze tvrdit, že se přečin stal, a pokud ano, že jej spáchal. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí v částech napadených dovoláním, případně též řízení mu předcházející, a zavázal soud k novému projednání a rozhodnutí věci, pokud sám podle §265m odst. 1 tr. ř. nerozhodne rozsudkem o zproštění jeho osoby obžaloby. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 12. 5. 2011, č. j. 1 NZO 438/2011-9, konstatoval, že Nejvyšší státní zastupitelství se nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného J. P. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů: g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, l ) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. U obviněného J. P. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Plzni jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. P. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost skutkových zjištění pod body 2) a 3) výroku o vině v rozsudku Okresního soudu Plzeň - město včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru není založena přezkumná povinnost dovolacího soudu. Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované trestní věci zjevně nejedná. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu Plzeň - město plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu (vše v podrobnostech na str. 3 až 8 rozsudku prvostupňového soudu). Se skutkovými a právními závěry se na str. 2 napadeného usnesení ztotožnil Krajský soud v Plzni. Současně je dána logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud rozhodující zjištění, podle něhož obviněný J. P. spáchal předmětné skutky tak, jak jsou popsány v tzv. skutkové větě výroku o vině pod body 2) a 3) v rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozvedeny v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky [skutek pod bodem 1) rozsudečného výroku nenapadá] byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud Plzeň - město (následně i Krajský soud v Plzni) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku [v bodě 2) výroku] a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [v bodě 3) výroku]. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci. Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. P., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 28. července 2011 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
265b/1l
Datum rozhodnutí:07/28/2011
Spisová značka:6 Tdo 930/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.930.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Řízení o dovolání
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25