ECLI:CZ:NS:2011:7.TZ.292.2001.1
sp. zn. 7 Tz 292/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Zdeňka Sováka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. 3 PP 22/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. 3 PP 22/2001,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §61 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. K.
Toto usnesení se zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. se obviněný M. K. podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 1/98.
Podle §63 odst. 1 tr. zák. se obviněnému stanoví zkušební doba v trvání jednoho roku.
Podle §63 odst. 3 tr. zák. se obviněnému ukládá, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 1/98, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák., kterého se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. tím, že společně se Z. K. a dalšími osobami, vypáčením ochranné mříže a dveří, vnikli v době od 15.00 hod. dne 2. 6. 1995 do 9.30 hod. dne 4. 6. 1995 do budovy Školského úřadu P., kde odcizili zejména výpočetní techniku a další elektronické zboží ke škodě Školského úřadu P. ve výši 458.405,- Kč, a na zařízení způsobili škodu ve výši 9.669,- Kč. Obviněnému byl podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. „Současně byl zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih (správně měl být zrušen výrok o trestu z rozsudku) ze dne 11. 2. 1998, č. j. 2 T 133/97 (správně mělo být uvedeno sp. zn.), jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu“. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 17. 1. 2001.
Dne 23. 1. 2001 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu Plzeň-město žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, a to, jak vyplývá z odůvodnění podané žádosti, z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 1/98, s argumentací, že polovina trestu odnětí svobody obviněnému uplynula již dne 20. 6. 2000, neboť obviněný původně vykonával trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 2. 1998, sp. zn. 2 T 133/97, jehož výrok o trestu při ukládání souhrnného trestu Krajským soudem v Plzni, sp. zn. 2 T 1/98, byl zrušen.
Okresní soud Plzeň-město rozhodl ve veřejném zasedání dne 3. 5. 2001, sp. zn. 3 PP 22/2001, tak, že podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně propustil obviněného M. K. z výkonu trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, uloženého rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih dne 11. 2. 1998, sp. zn. 2 T 133/97. Podle §63 odst. 1 tr. zák. stanovil obviněnému zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a podle §63 odst. 3 tr. zák. uložil obviněnému, aby ve zkušební době podmíněného propuštění podle svých schopností a možností nahradil škodu způsobenou trestnou činností. Vzhledem k tomu, že strany se vzdaly u veřejného zasedání práva opravného prostředku, nabylo rozhodnutí právní moci.
Dne 13. 11. 2001 byla u Nejvyššího soudu podána ministrem spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K., a to proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. 3 PP 22/2001. Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na to, že Okresním soudem Plzeň-město nebylo respektováno ustanovení §61 odst. 1 tr. zák. Ministr spravedlnosti konstatoval, že obviněný byl naposledy odsouzen Krajským soudem v Plzni dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 1/98, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 2. 1998, sp. zn. 2 T 133/97. Právě k posledně uváděnému odsouzení nebyl ze stany okresního soudu brán zřetel, a proto došlo k vydání usnesení v rozporu se zákonem, neboť výrok o trestu byl v rámci ukládaného souhrnného trestu zrušen, a proto měl okresní soud rozhodovat o podmíněném propuštění obviněného z posledně uloženého trestu, tj. trestu uloženého rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 1/98.
Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. 3 PP 22/2001, byl ve smyslu §268 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K. porušen zákon v ustanovení §61 odst. 1 tr. zák., dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a poté aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř., tj. sám ve věci rozhodl.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
V souvislosti s podanou stížností pro porušení zákona lze uvést, že obviněný prostřednictvím svého obhájce konkretizoval, z výkonu kterého trestu odnětí svobody má být podmíněně propuštěn. Jednalo se o odsouzení Krajským soudem v Plzni ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 1/98, kterým byl obviněnému ukládán podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 2. 1998, sp. zn. 2 T 133/97, kterým byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců.
Také při rozhodování o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody platí ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., podle kterého postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž důkazy hodnotí podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Ve vztahu k přípravě a vlastnímu průběhu veřejného zasedání lze shrnout, že Okresní soud Plzeň-město si pro své rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 3 PP 22/2001 vyžádal zprávy o chování obviněného po dobu výkonu trestu odnětí svobody, stejně jako opis z rejstříku trestů, a rovněž vyžadoval spis o předchozím odsouzení obviněného Okresním soudem Plzeň-město sp. zn. 1 T 95/92.
Okresní soud, který rozhodoval o žádosti obviněného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dospěl na základě důkazů k oprávněnému závěru, že žádosti obviněného lze vyhovět, a proto také sám aplikoval ustanovení §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. Při svém rozhodování bral v úvahu, že v opise z rejstříku trestu měl obviněný jako poslední trest uváděný trest uložený rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 2. 1998, sp. zn. 2 T 133/97, a zcela přehlédl již tu skutečnost, že výrok o trestu z tohoto rozsudku byl zrušen Krajským soudem v Plzni ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 1/98, kterým byl obviněnému ukládán trest souhrnný ve vztahu ke shora uvedenému trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih.
Usnesením Okresního soudu Plzeň-město byl porušen zákon v ustanovení §61 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný M. K. byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který byl v souladu se zněním §35 odst. 2 tr. zák. Krajským soudem v Plzni při ukládání souhrnného trestu zrušen. K porušení zákona došlo tedy v neprospěch obviněného, neboť tento byl podmíněně propuštěn ze zrušeného trestu, nikoli trestu existujícího.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. 3 PP 22/2001, byl porušen zákon v ustanovení §61 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K. Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále postupoval Nejvyšší soud podle navrhovaného ustanovení §271 odst. 1 tr. ř., kdy po zrušení tuto trestní věc nepřikázal Okresnímu soudu Plzeň-město k novému projednání a rozhodnutí, a to zejména s ohledem na charakter vysloveného porušení zákona, kdy k porušení zákona došlo pouze v tom směru, že okresní soud, který správně zhodnotil důkazy, nesprávně ve svém rozhodnutí označil, z výkonu kterého trestu odnětí svobody obviněného podmíněně propouští. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem mohl Nejvyšší soud sám ve věci rozhodnout podle §271 odst. 1 tr. ř., kdy shledal, že žádost obviněného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 2 T 1/98, byla podána důvodně, a proto rozhodl o podmíněném propuštění obviněného. Vzhledem k době výkonu trestu odnětí svobody, která obviněnému zbývala k vykonání v době jeho podmíněného propuštění, dospěl k závěru, že zákonu odpovídající je stanovení obviněnému zkušební doby v trvání jednoho roku. Vzhledem k dosavadnímu způsobu života obviněného mimo věznici, páchané trestné činnosti a způsobené škodě, bylo namístě uložit obviněnému, aby podle §63 odst. 3 tr. zák. podle svých sil ve zkušební době nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. prosince 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann