ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1103.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1103/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2011 o dovolání obviněného G. F., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 10 To 88/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 121/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. F. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 8 T 121/2010, uznal obviněného G. F. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným, že
„v období nejméně od měsíce března 2008 do 09.06.2010, v místě svého bydliště v K., okr. J., a v obci V., okr. J., celkem nejméně v 68 případech neoprávněně prodal, dal zdarma nebo dal jako protihodnotu za 20 litrů nafty, zlaté šperky, cestovní navigaci, digitální fotoaparát, 3 ks mobilních telefonů, domácí kino, televizi a 2 ks rozbrušovaček, celkem nejméně 49,35 gramů psychotropní látky metamfetaminu /pervitinu/ v celkové hodnotě nejméně 80.100,- Kč a celkem nejméně v 154 případech neoprávněně prodal nebo dal zdarma celkem nejméně 287,9 gramů sušených částí rostlin konopí /marihuany/, v celkové hodnotě nejméně 57.660,- Kč, nejméně 11-ti osobám, a to
- v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce října 2009 do měsíce prosince 2009, v místě svého bydliště v K., okr. J., neoprávněně prodal P. K., trvale bytem Č., okres J., nejméně v 1 případě celkem nejméně 0,5 gramu metamfetaminu /pervitinu/ v celkové hodnotě nejméně 500,- Kč a nejméně ve 2 případech celkem nejméně 2 gramy sušených částí rostlin konopí /marihuany/, v celkové hodnotě nejméně 300,- Kč,
- v přesně nezjištěné době, nejméně v měsíci prosinci 2009, v místě svého bydliště v K., okr. J., nejméně ve 1 případě neoprávněně dal jako protihodnotu za 20 litrů nafty, L. Š., trvale bytem Č., okres J. celkem nejméně 0,25 gramu metamfetaminu /pervitinu/ v celkové hodnotě nejméně 500,- Kč,
- v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce října 2009 do měsíce prosince 2009, v místě svého bydliště v K., okr. J., nejméně ve 35-ti případech neoprávněně prodal nebo dal jako protihodnotu za zlaté šperky, cestovní navigaci, digitální fotoaparát, 3 ks mobilních telefonů, domácí kino, televizi, 2 ks rozbrušovaček, dohromady P. K., a L. Š., celkem nejméně 28,5 gramů metamfetaminu /pervitinu/ v celkové hodnotě nejméně 57.000,- Kč,
- v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce dubna 2010 do 9. 6. 2010, v místě svého bydliště v K., okr. J., a v obci V., okr. J., neoprávněně prodal Z. V., trvale bytem M., N., nejméně ve 3 případech celkem nejméně 1,5 gramu metamfetaminu /pervitinu/ v celkové hodnotě nejméně 1.500,- Kč a nejméně ve 41-ti případech celkem nejméně 101,9 gramů sušených částí rostlin konopí /marihuany/, v celkové hodnotě nejméně 25.500,- Kč,
- v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce srpna 2009 do měsíce dubna 2010, v místě svého bydliště v K., okr. J., nejméně ve 14-ti případech neoprávněně prodal nebo dal zdarma S. B., trvale bytem K., H., celkem nejméně 18 gramů sušených částí rostlin konopí /marihuany/, v celkové hodnotě nejméně 2.160,- Kč,
- v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce září 2009 do měsíce prosince 2009, v místě svého bydliště v K., okr. J., nejméně v 15-ti případech neoprávněně prodal J. S., K., J., okres J., celkem nejméně 12 gramů sušených částí rostlin konopí /marihuany/, v celkové hodnotě nejméně 1.200,- Kč, kdy nevěděl, že se jedná o osobu mladší 18-ti let,
- v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce října 2009 do měsíce května 2010, v místě svého bydliště v K., okr. J., neoprávněně dal zdarma J. K., trvale bytem K., U C., okr. J., nejméně ve 3 případech běžnou dávku (0,2g) metamfetaminu /pervitinu/ o celkové hmotnosti nejméně 0,6 gramů v celkové hodnotě nejméně 600,- Kč a nejméně v 1 případě celkem nejméně 1 gram sušených částí rostlin konopí /marihuany/, v celkové hodnotě nejméně 100,- Kč,
- v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce března 2008 do měsíce června 2010, v místě svého bydliště v K., okr. J., neoprávněně prodal M. K., trvale bytem R., R., okr. N., nejméně v 5-ti případech celkem nejméně 1 gram metamfetaminu /pervitinu/ v celkové hodnotě nejméně 2.500,- Kč a nejméně ve 25-ti případech celkem nejméně 72 gramů sušených částí rostlin konopí /marihuany/, v celkové hodnotě nejméně 15.000,- Kč,
- v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce února 2010 do měsíce května 2010, v místě svého bydliště v K., okr. J., neoprávněně prodal T. Z., trvale bytem K., U C., okr. J., nejméně v 5-ti případech celkem nejméně 2 gramy metamfetaminu /pervitinu/ v celkové hodnotě nejméně 2.500,- Kč a nejméně ve 10-ti případech celkem nejméně 35 gramů sušených částí rostlin konopí /marihuany/, v celkové hodnotě nejméně 3.500,- Kč,
- v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce prosince 2009 do měsíce června 2010, v místě svého bydliště v K., okr. J., nejméně ve 20-ti případech neoprávněně prodal M. P., trvale bytem K., U C., okr. J., celkem nejméně 20 gramů sušených částí rostlin konopí /marihuany/, v celkové hodnotě nejméně 5.000,- Kč,
- v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce listopadu 2008 do měsíce března 2010, v místě svého bydliště v K., okr. J., neoprávněně prodal nebo dal zdarma P.T., trvale bytem D., L., okr. T., nejméně v 15-ti případech celkem nejméně 15 gramů metamfetaminu /pervitinu/ v celkové hodnotě nejméně 15.000,- Kč a nejméně ve 22-ti případech celkem nejméně 22 gramů sušených částí rostlin konopí /marihuany/, v celkové hodnotě nejméně 4.500,- Kč, kdy nevěděl, že se jedná o osobu mladší 18-ti let,
- v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce srpna 2009 do měsíce června 2010, v místě svého bydliště v K., okr. J., nejméně ve 4 případech neoprávněně prodal L. V., trvale bytem K., H., okres J., celkem nejméně 4 gramy sušených částí rostlin konopí /marihuany/, v celkové hodnotě nejméně 400,- Kč,
přičemž metamfetamin /pervitin/ je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, který je přílohou č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
a konopí /marihuana/ je omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), a uložil mu za ně podle §283 odst. 2 trestního zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jičíně (ta tak učinila v neprospěch obviněného) odvolání, která Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 10 To 88/2011, podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný však s takovýmto rozhodnutím soudu druhého stupně nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Malého podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel oběma soudům nižšího stupně vytknul, že vycházely z výpovědí, které svědci učinili již v přípravném řízení, přičemž někteří z nich následně při hlavním líčení své výpovědi pozměnili. K těmto změněným výpovědím však soudy nepřihlédly s odůvodněním, že existují nepřímé důkazy o případném ovlivnění těchto svědků. Podle názoru obviněného oba soudy nižších stupňů při hodnocení důkazů postupovaly nesprávně, když upřednostnily svědecké výpovědi z přípravného řízení s argumentací, že i těmto byl přítomen obhájce. Vyslovil proto domněnku, že rozsah jeho jednání měl být posouzen podle svědeckých výpovědí učiněných v hlavním líčení, tedy po řádném poučení soudem, za přítomnosti senátu a státní zástupkyně.
Dále obviněný uvedl, že usnesení odvolacího soudu napadá z důvodu nesprávného právního posouzení skutku jako zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, neboť má za to, že v jeho případě nedošlo k naplnění znaku „ve značném rozsahu“. Z odůvodnění usnesení soudu druhého stupně přitom navíc nevyplývá, jak mají být soudem posouzeny jednotlivé rozsahy zohledňující množství jednotlivých látek ve smyslu vládního nařízení č. 467/2009 Sb. Zřejmé je pouze to, že krajský soud vyšel z toho, že větší rozsah pervitinu je 10g a značný rozsah je 50g. V této souvislosti obviněný poukázal (ve shodě s dříve podaným odvoláním) na to, že při posouzení rozsahu lze postupovat analogicky podle §138 trestního zákoníku, který zakotvuje termín značná škoda, resp. značný prospěch představující částku 500.000,- Kč, a domáhal se, aby podle tohoto ustanovení byl pojem „značný“ vykládán i v jeho případě. Z toho pak dovodil, že nenaplnil zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, 2 písm. c), nýbrž toliko znaky přečinu podle §283 odst. 1 trestního zákoníku. Současně odkázal na obsah podaného odvolání, konkrétně na pasáž vztahující se k rozsahu jeho jednání.
Obviněný proto v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265 písm. k), l ) tr. ř. ( správně mělo být „§265k a §265l tr. ř.“ ) zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2011, č.j. 10 To 88/2011-479, a přikázal tomuto soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Současně požádal předsedu senátu soudu prvního stupně o předložení spisu Nejvyššímu soudu spolu s návrhem na odložení výkonu trestu odnětí svobody.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Pokud tedy obviněný svoji dovolací argumentaci v části opíral o námitku nesprávného postupu při hodnocení důkazů, nelze k takovým tvrzením přihlížet.
Druhou část dovolacích námitek obviněného státní zástupce shledal relevantní ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť jejich prostřednictvím zpochybnil hmotně právní kvalifikaci svého jednání v podobě kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku.
K tomu státní zástupce rozvedl, že obviněný podle učiněných skutkových zjištění prodal či jinak distribuoval v 68 případech 8 osobám v době od března 2008 do června 2010 49,35 gramů metamfetaminu v hodnotě 80.100,- Kč a ve 154 případech v téže době 10 osobám 287,9 gramů rostlin konopí v celkové hodnotě 57.660,- Kč. Podle nadále aplikovatelného rozhodnutí publikovaného pod č. 1/2006 Sb. rozh. trest. analogicky platí, že závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu podle §283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) trestního zákoníku, resp. o naplnění znaku značného rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §283 odst. 1 trestního zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně však předeslal, že je třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti. Rovněž zmínil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2011 sp. zn. 3 Tdo 187/2011, podle kterého porovnání pojmů větší rozsah a značný rozsah svědčí o jisté gradaci jednání pachatele, a tedy pro stanovení značného rozsahu by mělo být nakládáno co do množství drogy s vícenásobkem spodní hranice většího rozsahu, jenž byl dřívější soudní praxí [vztahující se k zákonu č. 140/1961 Sb., trestnímu zákonu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“)] dovozen v množství cca 10 gramů metamfetaminu. Ve vztahu k dalším judikatorním závěrům poukázal především na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, v jehož rámci jmenovaný soud (byť s určitými výhradami) akceptoval právní závěr soudu nižšího stupně, podle kterého se v dané věci obviněný dopustil zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve větším rozsahu podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku (tedy dispozice s drogou ve značném rozsahu), pokud po dobu cca 17 měsíců v nejméně 20 případech vyrobil a následně prodal či daroval metamfetamin (pervitin) o celkové hmotnosti 59,8 gramů dalším osobám. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž navázal na závěry popsané v rozhodnutí publikovaném pod č. 1/2006 Sb. rozh. trest. v tom smyslu, že v obdobných souvislostech nelze přihlížet toliko k množství návykové látky, s níž obviněný nakládal, ale je třeba zohlednit širší aspekty případu.
V návaznosti na popsané okolnosti státní zástupce dospěl k závěru, že právní kvalifikaci vyslovené soudy činnými dříve ve věci je namístě přisvědčit. Obviněný zjevně distribuoval ve více než dvou stech případech dva druhy drogy, metamfetamin (tedy nebezpečnou psychotropní látku, na níž se závislost rychle rozvíjí a dlouho přetrvává) a rostliny konopí, opakovaně po dobu více než dvou let, více osobám (případně i mladším 18 let, u nichž je ochrana před drogovou závislostí zvlášť významná), v množství téměř 50 gramů (metamfetamin) a téměř 300 gramů (rostliny konopí), a to s ohledem na opakovanost nákupů ze strany uživatelů zjevně v dostatečné kvalitě. Takové jednání je nutné posoudit jako konané ve značném rozsahu, a tedy ve smyslu §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Pro úplnost doplnil, že jakákoli analogie s posuzováním výše hmotné škody podle §138 trestního zákoníku zde postrádá souvislosti.
Státní zástupce z těchto důvodů v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s tím, aby i jiné nežli navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání. Neshledal přitom ani důvod k postupu podle §265h odst. 3 tr. ř., pokud by byl vůbec příslušný návrh předsedou senátu soudu prvního stupně učiněn.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Některé z námitek, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohly obstát. Jednalo se především o ty výhrady, které směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů ze strany soudů nižších instancí dosud činných ve věci a jimiž jim vytýkal, že upřednostnily svědecké výpovědi opatřené v rámci přípravného řízení oproti těm, jež byly učiněny v hlavním líčení. Takto formulované výhrady ovšem nejsou ničím jiným nežli polemikou obviněného se soudy učiněnými skutkovými zjištěními, jejímž prostřednictvím tato skutková zjištění napadal a současně předkládal vlastní (a jemu příznivější) verzi skutkového děje.
Z povahy takto vytýkaných vad je mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli dovolatel ve svém podání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Námitky skutkové však žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, a proto neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Jestliže by uvedené výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Lze tak uzavřít, že všechny doposud zmíněné námitky dovolatele stojí mimo jím zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto pokud by uplatnil pouze tyto výhrady, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však obviněný uplatnil relevantně v té části, v níž zpochybnil správnost právního posouzení jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku s tím, že v něm absentuje jeden ze zákonných znaků předmětné skutkové podstaty, a to znak „ve značném rozsahu“.
Nejvyšší soud však současně shledal, že tato výhrada je zjevně neopodstatněná.
Na tomto místě je vhodné uvést (toliko ve stručnosti a jen v obecné rovině), že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li uvedený čin ve značném rozsahu.
Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl (§15 trestního zákoníku). Protože jde o ohrožovací trestný čin, je dokonán již vyrobením, dovezením, provezením, nabídnutím, zprostředkováním, prodáním nebo jiným opatřením jinému nebo přechováváním uvedených látek pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně. Pokud jde o zavinění ve vztahu ke zvlášť přitěžující okolnosti (ve značném rozsahu), postačí ve smyslu §17 písm. b) trestního zákoníku nedbalost (§16 trestního zákoníku).
Z hlediska obsahu podaného dovolání se otázkou zásadního významu jeví to, zda obviněný spáchal posuzovaný čin „ve značném rozsahu“, jak to předpokládá ustanovení §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku.
V obecné rovině lze shrnout, že závěr o naplnění určitého typu rozsahu je nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §283 odst. 1 trestního zákoníku, a to i s ohledem na druh a kvalitu této látky. Současně je však třeba podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti (znovu lze odkázat na již shora zmíněné rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. trest.).
Výkladové pravidlo uvedené v ustanovení §138 trestního zákoníku, jehož aplikace se obviněný domáhal, zde nelze pro stanovení „značného rozsahu“ použít, neboť nejde primárně o finanční vyjádření hodnoty látky neoprávněně vyrobené nebo distribuované. Toto hledisko však může mít podpůrný význam.
V návaznosti na to je třeba zdůraznit, že pro výklad kvalifikačního znaku „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku lze obdobně převzít stejná kriteria, která platila v případě ustanovení §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ovšem s upřesněním, že se zřetelem k nové koncepci trestního zákoníku pochopitelně nelze řešit otázku míry společenské nebezpečnosti, a dále (a to především), že zmíněná kriteria musí být naplněna ve zřetelně vyšší kvantitativní, ale i kvalitativní úrovni. Jinak řečeno, oproti znaku „ve větším rozsahu“ je třeba k naplnění znaku „ve značném rozsahu“ zejména zřetelně většího množství (v kontextu druhu a kvality) omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, delší doby (příp. též kvalifikovanějšího způsobu) nakládání, většího počtu osob, jimž tyto látky pachatel např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně dalších okolností (výrazná finanční hodnota prodávané nebo držené látky apod.).
Rozsah, v němž je trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spáchán, představuje z hlediska ustanovení §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) trestního zákoníku kvalifikační okolnost. V tomto ohledu trestní zákoník rozlišuje spáchání činu „v množství větším než malém“, „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“. Vzájemný vztah a návaznost citovaných ustanovení svědčí pro jednoznačný závěr, že uvedené pořadí vyjadřuje posloupnost od nejmenšího po největší množství drog, jež je východiskem pro úvahy o naplnění (či absenci) příslušného kvalifikačního znaku v tom kterém konkrétním případě. Sám trestní zákoník toto množství nikterak přesně nevymezuje. V jeho ustanovení §289 odst. 2 je však obsaženo zmocnění, aby vláda nařízením stanovila, jaké je „množství větší než malé“ u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů.
Takovým prováděcím právním předpisem je nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, v jehož příloze č. 2 jsou uvedeny obvyklé typy drog, dále jaké množství příslušné drogy se považuje za „množství větší než malé“, co je účinnou psychotropní látkou a jaké je její nejmenší množství, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za „množství větší než malé“. Z uvedené přílohy citovaného nařízení vlády je patrno, že u metamfetaminu (pervitinu) se za „množství větší než malé“ považují více než 2 gramy drogy, přičemž nejmenší množství účinné látky je 0,6 gramu, u konopí (marihuany) se za „množství větší než malé“ považuje více než 15 gramů sušiny, přičemž nejmenší množství účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol (dále jen „THC“) je 1,5 gramu. Jelikož dále neexistuje žádný obecně závazný právní předpis, který by upravoval množství drogy potřebné pro naplnění znaků „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, význam těchto pojmů musí být stanoven interpretačně, tzn. cestou výkladu zákona.
Dlužno ještě zmínit, že za účinnosti trestního zákona, tj. do 31. 12. 2009, soudní praxe akceptovala jistý vzájemný poměr mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „množství větší než malé“, kdy „větší rozsah“ je dán např. desetinásobkem množství „většího než malého“ u heroinu, dvacetinásobkem množství „většího než malého“ u metamfetamin-base (pervitin) a dvacetipětinásobkem množství „většího než malého“ u THC (marihuana, hašiš). Jakkoli nelze tuto skutečnost brát zjednodušeně jako přesné vodítko pro vymezení poměru mezi znaky „ve větším rozsahu“ a „ve značném rozsahu“, může orientačně přispět k řešení dané problematiky v tom smyslu, že „značný rozsah“ by měl být co do množství drogy vícenásobkem spodní hranice „většího rozsahu“. Převedeno do konkrétních čísel, u metamfetaminu (pervitinu) tedy jde o „množství větší než malé“ za předpokladu, že je přítomno alespoň 0,5 gramu látky metamfetamin – base (tj. asi 10 dávek po 50 miligramech), a že „větší rozsah” je dán tehdy, jestliže je přítomno alespoň 10 gramů látky metamfetamin – base (tj. asi 200 dávek po 50 miligramech). Šlo o orientační hodnoty, které pokynem obecné povahy č. 2/2006 a předtím shodně pokynem obecné povahy č. 6/2000 stanovila nejvyšší státní zástupkyně pro postup státních zástupců při postihu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a tr. zák. Tento interní předpis s účinností v soustavě státního zastupitelství nebyl sice pro soudy závazný, avšak pokud podle něho státní zástupci postupovali, bylo to soudy akceptováno vzhledem k tomu, že uvedené hodnoty byly stanoveny se zřetelem k poznatkům lékařské vědy o účincích drog na lidský organismus a opíraly se i o mezinárodní zkušenosti. Nadto je třeba poznamenat, že trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 u žádného z drogových trestných činů nestanovil jako jeho znak jeho spáchání „ve značném rozsahu“ ani „ve velkém rozsahu“, tudíž otázka výkladu těchto pojmů vůbec nevyvstávala. Tyto pojmy nově zavedl až trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, který zároveň převzal z předcházejícího trestního zákona pojmy „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“.
Trestní zákoník převzetím dosavadních a zavedením nových pojmů vyjadřujících rozsah spáchání drogových trestných činů vytvořil předpoklady pro výraznější diferenciaci trestního postihu pachatelů, a to nejen z hlediska samotného rozsahu trestných činů, ale také v závislosti na tom, vůči jakým osobám jsou tyto trestné činy páchány.
Základní drogový trestný čin, jak je upraven v ustanovení §283 odst. 1 trestního zákoníku, není vázán na množství drogy či rozsah spáchání. Tato vazba se promítá teprve do konstrukce okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Podle §283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku je přísněji trestný pachatel, který spáchá čin „ve značném rozsahu“, míněno ovšem ve vztahu k dospělým osobám. Stejně je podle §283 odst. 2 písm. d) trestního zákoníku trestný pachatel, který spáchá čin „ve větším rozsahu“, pokud se činu dopustí vůči dítěti (míněna osoba mladší osmnácti let), resp. „v množství větším než malém“, pokud se činu dopustí vůči dítěti mladšímu patnácti let. Ještě přísněji trestný je podle §283 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku pachatel, který spáchá čin „ve velkém rozsahu“, míněno vůči dospělým osobám a dítěti ve věku od patnácti let, a podle §283 odst. 3 písm. d) trestního zákoníku pachatel, který spáchá čin „ve větším rozsahu“ vůči dítěti mladšímu patnácti let.
Trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 rovněž nestanovil žádné minimální množství drogy či žádný minimální rozsah spáchání v rámci znaků srovnatelného základního drogového trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. Spáchání činu „ve větším rozsahu“ bylo okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby jen podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. bez ohledu na to, vůči jakým osobám byl čin spáchán. Jinak byly okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby koncipovány bez jakékoli návaznosti na rozsah spáchání činu, a to i v ustanovení §187 odst. 2 písm. b) tr. zák., podle kterého se postihoval čin spáchaný vůči osobě mladší než osmnáct let, a v ustanovení §187 odst. 3 písm. b) tr. zák., podle kterého se postihoval čin spáchaný vůči osobě mladší patnácti let.
Výraznější diferenciace okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, jak ji stanoví trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, rozhodně není důvodem pro to, aby se nějak zásadně měnil výklad pojmu „ve větším rozsahu“, tj. výklad pojmu, jehož v souvislosti s vymezením rozsahu spáchání trestného činu používají oba kodexy. Tento závěr je navíc podporován i tím, že pokud bylo ve vztahu k jednotlivým typům drog nařízením vlády č. 467/2009 Sb. stanoveno, co je „množství větší než malé“, nedošlo k žádným podstatným změnám oproti dosavadnímu výkladu, na kterém se soudní praxe ustálila tak, že soudy akceptovaly postup státních zástupců v intencích výše citovaných pokynů obecné povahy vydaných nejvyšší státní zástupkyní. Za účinnosti nového trestního zákoníku proto bylo zapotřebí vyložit toliko nově zavedené pojmy týkající se vymezení rozsahu spáchání trestného činu, tj. pojem „ve značném rozsahu“ a pojem „ve velkém rozsahu“, a nikoli korigovat výklad stávajícího pojmu „ve větším rozsahu“.
Smyslem kvantifikace rozsahu drogového trestného činu, jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, je vyjádřit takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivé znaky vyjadřující rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň dostatečně citelný odstup, tak aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v níž je dotčen chráněný zájem. Nejvyšší soud považuje za logické, aby určitým východiskem naznačeného odstupňování byl vzájemný poměr pojmů „množství větší než malé“ a „ve větším rozsahu“, neboť při výkladu těchto pojmů se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
Aplikují-li se tyto obecné zásady a teoretická východiska na posuzovaný případ, v němž jde o zodpovězení otázky, zda je či není spácháním činu „ve značném rozsahu“ nelegální nakládání s množstvím (nejméně) 49,35 gramů metamfetaminu (pervitinu) a 287,9 gramů sušených částí konopí (marihuany), pak je namístě uzavřít, že kvalifikační znak spočívající ve „značném rozsahu“ ve výše uvedeném smyslu byl jednáním obviněného naplněn. Jestliže u metamfetaminu bylo „množství větší než malé“ vázáno na přítomnost alespoň 0,5 gramu látky metamfetamin – base, což reprezentovalo asi 10 dávek po 50 miligramech, a „větší rozsah“ byl podmíněn přítomností alespoň 10 gramů látky metamfetamin – base, což reprezentovalo asi 200 dávek po 50 miligramech, je zřejmé, že u této drogy „větší rozsah“ byl v podstatě dvacetinásobkem „množství většího než malého“. Za přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu „ve větším rozsahu“ a spácháním činu „ve značném rozsahu“ Nejvyšší soud pokládá takový vztah, při kterém „značný rozsah“ je alespoň dvacetinásobkem „většího rozsahu“, neboť tím je do poměru mezi uvedenými pojmy přenesen stávající poměr mezi pojmy „množství větší než malé“ a „větší rozsah“ a zároveň je plynule, s odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace jednotlivých znaků vymezujících rozsah spáchání činu.
Jestliže se tedy u pervitinu podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. vyžaduje 0,6 gramu coby nejmenší množství účinné látky, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její množství považováno za „množství větší než malé“, pak „větší rozsah“ předpokládá přítomnost alespoň 12 gramů a „značný rozsah“ vyžaduje přítomnost alespoň 240 gramů této látky.
Pokud jde o konopí (marihuanu), platí, že „množství větší než malé“ bylo (za účinnosti dřívějšího trestního zákona) vázáno na přítomnost alespoň 0,3 gramu účinné látky THC, tj. asi 10 dávek po 30 mg, a „větší rozsah“ byl podmíněn přítomností alespoň 7,5 gramů látky THC, což představuje asi 250 dávek po 30 mg. Z uvedeného je zřejmé, že u této drogy „větší rozsah“ činil v podstatě dvacetipětinásobek „množství většího než malého“. Přiměřeným vyjádřením rozdílu mezi spácháním činu „ve větším rozsahu“ a spácháním činu „ve značném rozsahu“, pokud jde o marihuanu, proto Nejvyšší soud pokládá takový vztah, při kterém „značný rozsah“ je alespoň dvacetipětinásobkem „většího rozsahu“, neboť tak je nejpregnantněji vyjádřen a přenesen stávající poměr mezi pojmy „množství větší než malé“ a „větší rozsah“, jakož i shora zmiňovaná gradace jednotlivých znaků vymezujících rozsah spáchání činu.
Jestliže se tedy u konopí (marihuany) za stávající právní úpravy podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. vyžaduje 1,5 gramu coby nejmenší množství účinné látky, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby bylo její množství považováno za „množství větší než malé“, pak „větší rozsah“ předpokládá přítomnost alespoň 37,5 gramů a „značný rozsah“ vyžaduje přítomnost alespoň 937,5 gramů.
Nejvyšší soud je přesvědčen, že zákonný znak „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku je do jisté míry obecného charakteru, svým smyslem však jednoznačně nesměřuje k tomu, aby byl vykládán v návaznosti pouze na množství (hmotnost) drogy, s níž pachatel neoprávněně nakládá. Jinak by totiž zákonodárce nutně užil jiného vyjádření, které by se omezovalo právě jen na hmotnost drogy. Navíc, i když se nepochybně množství drogy zohlední jako jedno z nepominutelných kritérií při posuzování tohoto zákonného znaku, nelze předpokládat a ani by to neodpovídalo realitě, aby „značný rozsah“ v uvedeném smyslu byl dovozován až při hmotnosti drogy pohybující se např. v kilogramech, ale tento znak mohou naplnit i hodnoty výrazně nižší, neboť hmotnost běžně užívaných dávek drog se pohybuje řádově v desetinách gramu. Z toho vyplývá, že několik gramů omamné či psychotropní látky (míněna je čistá hmotnost účinné látky) již představuje desítky nebo případně i stovky dávek, jež jsou způsobilé ohrozit na zdraví větší počet osob.
Nejvyšší soud tedy v posuzované věci dospěl k závěru, že rozhodnutí obou soudů nižšího stupně jsou (i přes nepřesné vyčíslení množství distribuované drogy na straně 5 usnesení odvolacího soudu, který při určení „značného rozsahu“ vycházel ze 2 g stanovených na základě vládního nařízení č. 467/2009 Sb., jako množství většího než malého pro látku metamfetamin a od něho následně odvodil své další úvahy vycházející patrně – ačkoli to explicitně neuvedl – z klíče 5-ti násobku, jako je tomu u škody nikoliv nepatrné a škody nikoliv malé; jelikož orientační hodnoty odpovídající znění ustanovení §187 odst. 1, 2 tr. zák. podle přílohy č. 1 pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 6/2000 jako „větší rozsah“ u metamfetaminu – báze pervitin uváděly hmotnost 10 g, stanovil tak tímto propočtem „značný rozsah“ na více než 50 g) v zásadě správná a nevzbuzující pochybnosti, neboť obviněný v období nejméně od března 2008 do 9. 6. 2010 , tedy po dobu trvající déle než 2 roky , neoprávněně prodal, dal zdarma nebo jako protihodnotu za jiné věci v celkem 68 případech celkem nejméně 49,35 gramů metamfetaminu (pervitinu) v celkové hodnotě 80.100,- Kč a celkem v nejméně 154 případech 287,9 gramů sušených rostlin konopí (marihuany) za celkem 57.660,- Kč, a to nejméně jedenácti osobám . Při akceptaci výše naznačených obecných hledisek za stavu, kdy obviněný v prodeji či bezplatné distribuci dvou druhů psychotropních či omamných látek (pervitin, marihuana) pokračoval po dlouhou dobu, vůči většímu počtu osob a dopustil se jí celkem ve více než dvou stech případech, je nutné dospět k závěru, že takovým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c), tedy nejen v základní, ale i kvalifikované podobě (k tomu přiměřeně srov. například usnesení Nejvyššího soudu publikované pod č. 12/2011 Sb. rozh. trest., usnesení Nejvyššího soudu publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. trest., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, Svazek 25, č. T-608, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2005, sešit 15, č. T-787, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 631/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 609/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 7 Tdo 795/2011).
Z těchto důvodů (srov. §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pokud obviněný v závěru svého podání rovněž požádal předsedu senátu soudu prvního stupně o předložení spisu Nejvyššímu soudu spolu s návrhem na odložení výkonu trestu odnětí svobody, je zapotřebí uvést, že o takovém podnětu dovolací soud nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně v předkládací zprávě návrh na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. neučinil a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265 o odst. 1 tr. ř. neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a