ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1464.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 1464/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2011 o dovolání obviněného V. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 42 To 112/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 13 T 122/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 13 T 122/2010, byl obviněný V. Ch. uznán vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil skutkem, jež je popsán ve výroku tohoto rozsudku. Odsouzen byl podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 42 To 112/2011, rozhodl o odvolání obviněného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně tak, že ho podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil, a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl. Obviněného uznal vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250b odst. 1, 3 tr. zák., jehož se obviněný dopustil skutkem, který popsal tak, že obviněný v přesně nezjištěný den na počátku června 2009 ve V. B., okres Ž. vystavil a předal V. M., (již pravomocně odsouzenému) potvrzení, v němž uvedl, že V. M. je zaměstnancem společnosti P.H.P. Ice, s. r. o., B., s dobou zaměstnání od měsíce ledna 2008 s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši 18.600,- Kč a potvrzeným čistým ročním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 223.200,- Kč, ačkoliv se tyto skutečnosti nezakládaly na pravdě, protože V. M. v té době nikde nepracoval, a ani nebyl evidován na úřadu práce, ačkoliv obviněný věděl, že toto potvrzení V. M. předloží a použije při sjednávání úvěrové smlouvy u GE Money Bank, a. s., přičemž dne 12. 6. 2009 ve V.B., okres Ž., na pobočce GE Money Bank, a. s., v úmyslu opatřit si nedovoleným způsobem finanční prostředky, předložil V. M. žádost o uzavření smlouvy o úvěr, přičemž k žádosti přiložil toto potvrzení o zaměstnání a výši příjmu, a následně uzavřela společnost GE Money Bank, a. s., s V. M. dne 18. 6. 2010 smlouvu o úvěru ve výši 100.000,- Kč.
Obviněnému podle §250b odst. 3 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Také rozhodl o náhradě škody.
Prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Mejzlíka podal obviněný proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejprve v něm stručně rozvedl, jak soud druhého stupně rozhodl, a následně konkretizoval, že i když odvolací soud doplnil dokazování výslechem svědkyně M. Š., nebylo tak prokázáno, že by obviněný telefonicky uváděl, že by zaměstnával obviněného V. M. Odvolací soud tak uznal pochybení nalézacího soudu, a shledal, že nebylo prokázáno, že by obviněný potvrdil, že odsouzený V. M. byl zaměstnancem společnosti P. H. P. Ice, s. r. o. Soudy se však nezabývaly věrohodností výpovědi svědka V. M. a jeho matky, přičemž razítko pro potvrzení si u obviněného mohl obstarat sám, a potvrdit si tak doklad o zaměstnání. Nesprávné je tvrzení soudu, že byla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a způsobenou škodou. Soud vyšel z toho, že obviněný vystavil V. M. potvrzení, bez kterého by úvěr nezískal. Odvolací soud tak porušil §259 odst. 3 tr. ř., neboť rozhodnout sám ve věci může jen tehdy, když lze rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, což se v daném případě nestalo, a odvolací soud si nesprávně pomohl tak, že změnil výrokovou větu a rozhodl v rozsahu, v jakém to již učinil soud prvního stupně.
V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně (správně mělo být uvedeno pobočka v Jihlavě) ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 42 To 112/2011, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně (pobočka v Jihlavě) nové projednání a rozhodnutí věci, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám rozsudkem.
Nejvyšší státní zastupitelství, kterému byl opis dovolání doručen, Nejvyššímu soudu sdělilo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovilo souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., že bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože dovolání může být relevantně podáno jen ze zákonem stanovených důvodů, dovolací soud zkoumal, zda obviněný dovolání opřel o takové skutečnosti, které dopadají na jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolání lze podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písm. a) až k) tr. ř.
Shora uvedený dovolací důvod tak spočívá ve třech různých okolnostech, a to pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání oprávněná osoba nepodala opožděně, ale včas, odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení), nebo jestliže odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (§253 odst. 4 tr. ř.), a dále jestliže řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody shora uvedené, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
S ohledem na to, že odvolání, tedy řádný opravný prostředek, které podal obviněný proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nebylo zamítnuto z formálních důvodů, ale odvolací soud zrušil napadený rozsudek a nově rozhodl podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř., mohl obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit pouze v té alternativě, že řízení bylo zatíženo vadami, které lze posoudit jako ostatní dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Podstatou této alternativy je tedy skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, ač v řádném řízení věcně přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, leda-že místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá, že ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání podává, pokud obviněný v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je důvodem dovolání skutečnost, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze podat, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. předpokládá, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup. Podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup. Jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, lze takovou vadu podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podstata obviněným uplatněných námitek spočívala v tom, že soud nezhojil pochybení soudu prvního stupně, nebyly řádně zhodnoceny důkazy ve věci provedené a dále tvrdil, že to nebyl on, kdo vystavil předmětné potvrzení. Z takto obviněným formulovaných výhrad však není zřejmé, v čem spatřoval pochybení soudu, resp. jaký z dovolacích důvodů, byl tvrzenými vadami naplněn. Nejvyšší soud v argumentaci jím uplatněné neshledal žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde však nestačí, dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Vzhledem ke všem takto Nejvyšším soudem učiněným zjištěním lze shrnout, že námitky obviněného právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ani na žádné z dalších důvodů dovolání podle §265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného V. Ch. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou zákonem vymezeny.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová