Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2011, sp. zn. 8 Tdo 639/2011 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.639.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.639.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 639/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 o dovolání obviněného Z. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. 11 To 78/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 13/2009, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. K. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 50 T 13/2009, byl obviněný Z. K. uznán vinným v bodě 1) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a v bodě 2) pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák. k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že v bodě 1) od 4. 11. 2008 do 8. 12. 2008 se společně s M. P., občanem S. r. (stíhaným samostatně pro tento skutek v S. r.), dohodli a organizovali dovoz kokainu z ostrova C. do České republiky a dále do Slovenské republiky pomocí kurýrů, a to P. P., kterou sjednal, a R. Z., občana Slovenské republiky (stíhaného samostatně pro tento skutek v S. r.), jehož najal M. P., dne 25. 11. 2008 obstaral tři letenky z A. na ostrov C., dne 27. 11. 2008 v P. po 21.00 hodině převzal od M. P. částku 6.000 USD určenou na nákup kokainu, a dne 28. 11. 2008 vycestoval s oběma kurýry z České republiky na ostrov C., odkud dne 7. 12. 2008 při příletu do A. dovezli kokain, přepravili se do P., kde dne 8. 12. 2008, poblíž místa svého bydliště, předal M. P. dovezenou zásilku kokainu uloženou ve sportovní tašce, a společně s R. Z. odcestovali osobním vozidlem Škoda Octavia, mez. poz. zn. SK, do S. r., kde byli téhož dne v 17.55 hodin na hraničním přechodu B. zadrženi a ve vozidle bylo nalezeno 15 ks papírových obalů ve tvaru válce obsahujících krystalickou látku o hmotnosti 151,528 g průměrné koncentrace 55 % kokainu a při osobní prohlídce M. P. byl nalezen jeden papírový obal ve tvaru válce o hmotnosti 8,681 g krystalické látky s průměrnou koncentrací 55 % kokainu, přičemž kokain je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 1 zák. č. 167/1998 Sb., zařazenou do seznamu II. podle Úmluvy o omamných látkách podle vyhlášky č. 62/1998 Sb. 2) od přesně nezjištěné doby v létě 2008 do 8. 12. 2008 v T., okres Ú., v rozestavěném rodinném domě bez čísla popisného, zapsaném na listu vlastnictví katastrálního území obce T., zakoupil zařízení pro vybavení hydroponií pěstírny konopí, zorganizoval a řídil její provoz, najal k obsluze technického zařízení sloužícího k pěstování uvedených rostlin J. Ž., pro tento skutek již pravomocně odsouzeného, a další neustanovenou osobu vystupující pod přezdívkou A., když rostliny byly určeny k užívání dalším neurčeným osobám, neboť dne 8. 12. 2008 vydal obviněný při svém zadržení z jím užívaného osobního vozidla zn. Škoda Superb, černý igelitový pytel s konopným rostlinným materiálem o hmotnosti 665,1 g drti a obsahu 37,1 g účinné látky tetrahydrokanabinol a dále ve zmíněném domě v T. při domovní prohlídce bylo nalezeno celkem 1433 kusů rostlin konopí v různém stadiu růstu, o celkové hmotnosti nejméně 5.795,1 g sušené drtě a celkového obsahu nejméně 273,7 g účinné látky THC, přičemž konopí je omamnou látkou uvedenou v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb. zařazenou podle Jednotné úmluvy o omamných látkách do seznamu IV jako omamná látka a tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 7 téhož zákona zařazenou podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách do seznamu I jako psychotropní látka. Za tyto trestné činy byl obviněný Z. K. odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a sice 7 ks mobilních telefonů, navigační jednotky GPS, finanční hotovost 200 guldenů Nizozemských Antil, 225 350,- Kč, 640 EURO a 290 USD uložených v trezoru či na příslušných účtech KSZ v Ú. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. 11 To 78/2010, z podnětu odvolání proti shora uvedenému rozsudku podaným obviněným Z. K. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně uvedený pod bodem 1) a celý výrok o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněných skutkových zjištěních v bodě 1) uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a za tento trestný čin a za trestný čin, jímž byl uznán vinným v bodě 2) rozsudku soudu prvního stupně, obviněného odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon ho zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále mu uložil podle §55 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v rozsahu, jak to učinil i soud prvního stupně. Obviněný Z. K. podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. Jarmily Vilímkové proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. V něm nejprve uvedl, že i když jeho odvolání vrchní soud částečně vyhověl, s jeho závěry se neztotožnil, protože se nezabýval všemi v odvolání uplatněnými důvody. Ve vztahu k činu pod bodem 1) odvolacímu soudu vytkl, že se nevypořádal s výpovědí svědkyně P. P., která nejprve byla v postavení obviněné a následně vystupovala jako svědkyně, přičemž použití její výpovědi je nepřípustné. Ze strany policie byl na tuto svědkyni vyvíjen tlak, její postavení z obviněné bylo změněno na svědkyni, a následně byla k výpovědi přemlouvána. Soudy se dále nevypořádaly s povolením domovní prohlídky u svědkyně M. R., kdy se povolení týkalo bytu v jiném patře. Odvolací soud neměl zájem připojit spis vedený ve S. r. ohledně trestné činnosti spoluobviněných M. P. a R. Z., ačkoli bylo zřejmé, že věc bude na S. v brzké době ukončena. Ve vztahu k činu, který je dovolateli kladen za vinu, shledává příliš mnoho pochybností, a to zejména, proč nebyla zásilka sledována a nedošlo k zadržení osob při předávání zavazadel, kde byla zásilka na Slovensku nalezena, zda existuje důkaz, že byl kokain v tašce. Rovněž expertíza o ohledání tašky, kde měl být údajně kokain, chybí úplně, a ani neexistuje fotodokumentace z pizzerie v P. o údajném předávání dolarů. Vrchní soud se měl vypořádat s námitkou ohledně odsouzení osob stíhaných ve S. r. Obviněný se neztotožnil s názorem odvolacího soudu, že zákon nestanoví žádná pravidla, pokud jde o míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, ani váhu či důkazní sílu jednotlivých důkazů, neboť tento názor je v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Dovolatel ve vztahu k činu pod bodem 2) rozsudku namítal, že odvolací soud tento výrok o vině nezměnil, přičemž právní kvalifikace, podle níž mu je kladeno za vinu, že čin spáchal jako člen organizované skupiny, kterou soudy použily, je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/2009, podle něhož sama skutková věta nemůže tento znak naplnit, ale musí ho fakticky obsahovat. Ve výroku skutkového zjištění je však uvedena pouze neustanovená osoba vystupující pod přezdívkou A., ke které policie ani soud neshromáždily dostatek důkazů. Jestliže se tak hovoří o trestní odpovědnosti osob, tato skutečnost u osoby A. zjištěna nebyla, a proto nebylo možné podle uvedeného znaku jím spáchaný čin kvalifikovat. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. 11 To 78/2010, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Přestože byl opis dovolání zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství, to své případné písemné stanovisko Nejvyššímu soudu do dne konání neveřejného zasedání nezaslalo. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) když shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto ustanovení vymezený. Dovolání se podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Z tohoto zákonného vymezení je zřejmé, že předmětem přezkumu mohou být jen otázky dotýkající se právního posouzení věci. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud je tak zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). Zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný označený dovolací důvod naplnil jen zčásti, a to se zřetelem na výhrady zaměřené proti skutku uvedenému pod bodem 2). Pokud však jde o námitky, jež obviněný uplatnil ve vztahu k činu pod bodem 1), ty s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekorespondují a jsou ve vztahu k němu irelevantní. K této části výroku o vině obviněný vytýkal zejména to, že soudy řádně jeho vinu skutkově neobjasnily, že nebylo zajištěno a provedeno dostatečné množství důkazů, jež by jeho vinu bezpochybně prokázalo, a brojil i proti procesnímu postupu při realizaci úkonů, které byly podkladem pro výrok o vině, např. u povolení domovní prohlídky či při výslechu svědkyně P. P. Tyto výhrady s označeným dovolacím důvodem ani jiným podřazeným pod §265b odst. 1, 2 tr. ř. nekorespondují, neboť nemají právní povahu, ale týkají se jen postupu při provádění a zajišťování důkazů. Z podnětu těchto námitek Nejvyšší soud nemohl napadená rozhodnutí přezkoumat. Jen pro úplnost považuje za vhodné při zdůraznění správnosti postupu soudu obou stupňů konstatovat, že v projednávané věci se soudy vinou dovolatele zabývaly. Trestní stíhání proti obviněnému a P. P. bylo zahájeno podle §160 odst. 1 tr. ř. usnesením ze dne 9. 12. 2008 (č. l. 3). Téhož dne byla P. P. vyslechnuta jako obviněná (č. l. 919-930). Proti tomuto usnesení podala stížnost, z jejíhož podnětu státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 1. 2009 podle §149 odst. 1, 3 tr. ř. zrušil trestní stíhání v té části, v níž bylo zahájeno pro řízení trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. (č. l. 17). Dne 10. 2. 2009 a 25. 6. 2009 byla P. P. v trestní věci dovolatele vyslechnuta jako svědek (č. l. 939, 959). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že soudy vycházely výhradně z její výpovědi, kterou učinila v postavení svědka, nikoli v postavení obviněné. Jestliže obviněný tvrdil, že na svědkyni byl vyvíjen tlak, aby proti němu vypovídala, pak taková skutečnost z protokolů o výslechu nevyplývá. Svědkyně podle obsahu výpovědí vypovídala dobrovolně. Pokud u hlavního líčení využila svého práva a odepřela výpověď (č. l. 1127), její výpovědi z přípravného řízení byly podle §211 odst. 4 tr. ř. přečteny a obviněný se k nim vyjádřit nechtěl. Je nutné poukázat na to, že výpověď svědkyně není jediným důkazem, z nějž soudy pro závěr o vině obviněného vycházely, ale opíraly se i o další důkazy (viz č. l. 811, 678). Z uvedených skutečností není rovněž významné, že svědkyně P. P. byla původně ve stejné trestní věci jako dovolatel v postavení obviněné, neboť trestní stíhání proti ní bylo zastaveno, a následně se tak dostala do postavení svědka, v rámci kterého také vypovídala. V praxi totiž nastávají zejména v případě spoluobviněných, tj. více osob, proti nimž se v téže věci vede společné trestní řízení, situace, kdy se některý z těchto spoluobviněných dostane mimo tuto společnou trestní věc, pak v takovém případě lze dřívějšího spoluobviněného v poměru k ostatním spoluobviněným vyslechnout v postavení svědka. To však lze jen za předpokladu, že jeho trestní stíhání bylo pravomocně zastaveno, nebo pravomocně skončilo odsuzujícím či zprošťujícím rozsudkem, anebo bylo podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučeno ze společného řízení (srov. rozhodnutí č. 45/1978. Sb. rozh. tr.). Právě k takové situaci v projednávané věci došlo. Rovněž výhrady zaměřené proti správnosti postupu při provádění domovní prohlídky Nejvyšší soud neshledal případnými, neboť příkaz k domovní prohlídce nařídila dne 2. 12. 2008, sp. zn. 40 Nt 1442/2008, podle §83 odst. 1 tr. ř. soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem, a to tak, že má být učiněna v bytě, ve druhém patře domu v ulici Z. v P. Téhož dne byla prohlídka uskutečněna, a jak vyplývá z protokolu o jejím provedení, byla realizována v bytě nacházejícím se ve druhém patře uvedeného domu. V průběhu domovní prohlídky vznesla JUDr. Jarmila Vilímková námitku, že byt se nachází ve druhém patře domu, zatímco v příkazu je uvedeno, že se byt nachází v prvním patře (č. l. 173). Jak však vyplývá z příkazu k domovní prohlídce založeném na č. l. 171 spisu, byla nařízena správně k bytu, ve druhém patře domu a námitka dovolatele tak není obsahem spisu podložená. Na základě uvedených skutečností se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit s námitkami týkajícími se procesní nezpůsobilosti namítaných důkazů, a neshledal, že by byly ve vztahu ke skutku pod bodem 1) v přípravném řízení učiněné úkony provedeny v rozporu se zákonem vymezenými podmínkami (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005, a ze dne 19. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 1800/2010). Nejvyšší soud za jedinou výhradu, která byla v dovolání uplatněna v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř., jak je výše předesláno, považoval námitku zaměřenou u skutku pod bodem 2) proti právní kvalifikaci jako pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 k §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a to zejména proto, že obviněný uvedený čin napadl proto, že ho nespáchal jako „člen organizované skupiny“. Z hlediska takto vyjádřeného argumentu, který se týká právní otázky, Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v této části je dovolání obviněného opodstatněné. Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu. Podle §8 odst. 1 tr. zák. jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval ve vztahu ke skutku 2) za naplněné znaky v alternativě, že se obviněný dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k neoprávněnému vyrobení psychotropní látky a takový čin spáchal jako člen organizované skupiny a ve větším rozsahu v úmyslu čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. Se zřetelem na to, že obviněný vůči uvedené právní kvalifikaci v dovolání brojí toliko proti okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve znaku, že čin spáchal jako člen organizované skupiny, je vhodné uvést, že tento pojem není v trestním zákoně definován, je vymezen toliko právní praxí, podle níž se organizovanou skupinou rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí č. 53/1976-II. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Skupina nemusí mít trvalejší charakter, a lze tak spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Soudní praxe vyžaduje, aby šlo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob (viz rozhodnutí č. 45/1986 rozh. tr.). Soud prvního stupně se otázkou naplnění tohoto znaku na základě skutkových skutečností, jež byly ve věci prokázány, v potřebné míře zabýval a své úvahy na ni zaměřené vyložil na straně 27, 28 odůvodnění svého rozsudku. S uvedenými závěry se ztotožnil i odvolací soud, který k obdobné námitce obviněného uvedený kvalifikační znak rovněž podrobně přezkoumal a své argumenty k němu vyjádřil na straně 15 a 16 odůvodnění napadeného rozsudku. Na podkladě odůvodnění obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že soudy věnovaly zdůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný čin pod bodem 2) spáchal v duchu shora vymezených obecných zásad jako člen organizované skupiny. Nejvyšší soud oběma soudy uvedená konstatování považuje za správná, neboť se opírají o dostatek skutkových podkladů, které objasňují rozhodné skutečnosti svědčící o tom, že předmětný vytýkaný znak kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. v jednání obviněného v návaznosti na ostatní souvislosti byl po všech stránkách naplněn. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud považuje odůvodnění obou rozhodnutí za dostatečně výstižná a přesvědčivá, pro stručnost na příslušné pasáže napadených rozhodnutí toliko odkazuje. Jen pro úplnost v souladu s jejich obsahem shrnuje, že z důkazů ve věci provedených je zřejmé, že na pěstování a následném sklízení rostlin konopí se podíleli jak dovolatel, tak i spoluobviněný J. Ž., a vedle nich i dosud neustanovená osoba vystupující pod přezdívkou A., jejíž přítomnost na místě potvrdili jak obviněný J. Ž., tak i svědkyně P. P. Navíc zapojení této, byť konkrétně neustanovené, osoby do činnosti v rámci uvedené skupiny vyplývá také ze záznamů o telekomunikačním hovoru. Je přitom zřejmé, že kromě těchto jmenovaných osob, které pěstovaly konopí, se na trestné činnosti podílely i jiné osoby, jimž zřejmě byla svěřena distribuce vyprodukovaného konopí, bez jejichž součinnosti by zjištěná pěstitelská činnost byla bez významu. Vzhledem k tomu, že tato jen tušená skutečnost nebyla provedeným dokazováním dostatečně prokázána, nelze tyto zatím jakkoli neztotožněné osoby mezi členy posuzované organizované skupiny počítat (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/2009). I přes tuto okolnost, již zmíněné tři osoby (obviněný, J. Ž. a A.) zcela postačují, ve smyslu shora uvedené podmínky, k naplnění přezkoumávaného znaku. Kromě toho bylo splněno i další hledisko, a to, že šlo o činnost vykazující značnou míru plánovitosti jejího průběhu, což lze dovodit z celého kontextu realizované činnosti, kdy lze připomenout, že uvedený dům byl využíván toliko za účelem pěstování konopí, pro jehož produkci byly vytvořeny dostatečné a účinné podmínky. Právě bez předem stanoveného záměru a vytýčení průběhu tohoto postupu by uvedené jednání nemělo nejen význam, ale ani zamýšlený úspěch. Významné bylo i rozdělení úloh mezi jednotlivé osoby, jak správně zdůraznily oba soudy ve svých rozhodnutích. Na základě všech shora uvedených skutečností bylo prokázáno, že obviněný se činu, který zůstal jen ve stadiu pokusu, a to jen proto, že celá uvedená akce byla odhalena, pokusil spáchat jako člen organizované skupiny společně s dalšími dvěma osobami. Není tedy pochyb o tom, že po formální stránce znaky uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby byly naplněny. Uvedený znak však obviněný projednávaným činem naplnil i po stránce materiální ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. V souladu s ním se k uvedené zvlášť přitěžující okolnosti musí přihlédnout, neboť jde o okolnost, která pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti posuzovaného trestného činu pro společnost. Jde o okolnost, která sehrála za daných skutkových souvislostí rozhodnou relevantní roli, a je nutné z ní dovodit podstatné zvýšení stupně společenské nebezpečnosti (k tomu přiměřeně např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09). Pokud by ve vzájemné spolupráci a koordinovanosti jmenovaní spolupachatelé uvedenou činnost nerealizovali, nebylo by ji možné ve zjištěném množství za daných podmínek uskutečnit. Právě propojeností a souhrou minimálně tří zjištěných osob se mohlo podařit v objasněné kvantitě a rozsahu konopí pěstovat, v čemž je nutné spatřovat rozhodnou skutečnost, která, pokud by nedošlo k odhalení této činnosti, byla zárukou úspěšného pěstování konopí a z něho následného zpracování a distribuce THC. Tato skutečnost proto rovněž podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti pro společnost, neboť se jednalo o plánované a koordinované jednání, díky kterému měl být zajištěn vysoký výnos z pěstování, což se váže s dalším znakem uvedené kvalifikované skutkové podstaty, že čin byl spáchán ve „větším rozsahu“. Na základě všech uvedených úvah a závěrů Nejvyšší soud shledal, že právní posouzení činu v bodě 2) jako pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §8 odst. 1 tr. zák. a §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. odpovídá všem skutkovým okolnostem, jak byly soudem prokázány, a je v souladu se zákonem. Když Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené argumenty v napadených rozhodnutí neshledal vytýkaná pochybení, a tento závěr mohl učinit jen na podkladě obsahu napadených rozhodnutí a spisového materiálu, dovolání obviněného Z. K. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 29. června 2011 Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:06/29/2011
Spisová značka:8 Tdo 639/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.639.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Organizovaná skupina
Dotčené předpisy:§187 odst. 1,2 písm. a) tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Zveřejněno na webu:10/04/2011
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 3336/11
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13