Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.06.2011, sp. zn. 8 Tdo 792/2011 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.792.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.792.2011.1
sp. zn. 8 Tdo 792/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 o dovolání obviněného K. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 10 To 97/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 42/2010, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. F. odmítá . Odůvodnění: Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 1 T 42/2010, uznal obviněného K. F. spolu s dalšími obviněnými R. R., v D., S. r., a K. K., v M., vinnými, že „ R. R. po předchozí telefonické domluvě v měsíci lednu 2010 s K. F., vykonávajícím v té době trest odnětí svobody ve V. O., soudní okres Rakovník, za poslanou částku 2000,- Kč obstaral od nezjištěné osoby drogu pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin, který je jako návyková látka ve smyslu §2 písm. a) zák. č. 167/98 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uveden v příloze č. 5 tohoto zákona, a dne 29. 1. 2010 v odpoledních hodinách zaslal z pobočky České pošty v B. doporučenou zásilku na předem domluveného adresáta K. K., nacházejícího se rovněž ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. O., kdy jako odesílatele na obálce uvedl Z. K., H., D., přičemž zásilka obsahovala dvoje křížovky, dvě vydání deníku B. a tři propisovací tužky, v nichž bylo dne 1. 2. 2010 po kontrole uvedené korespondence ze strany Vězeňské služby ČR V. O. zjištěno, že v náplních tužek se nachází pervitin o hmotnosti 1,3367 g, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl v posledních třech letech za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zákona odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 2 T 381/2006, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 570/2007, s právní mocí dne 21. 11. 2007, k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 1. 6. 2009, K.F. po telefonické domluvě zaslal v měsíci lednu 2010 prostřednictvím K. K. R. R. z výkonu trestu ve V. O., soudní okres Rakovník, finanční hotovost ve výši 2000,- Kč, kterou mu zaslal ve hřbetu knížky v balíčku adresovaném družce R. R. A. A., bytem M. Š., B., a požadoval po něm opatření a zaslání drogy pervitin pro potřebu svou i pro další distribuci ve V. O., kdy se dále domluvil s osobou K. K., který fyzicky z věznice dopis s penězi odeslal, že bude zásilka adresována na jeho jméno a po jejím obdržení mu K. drogu předá za účelem vlastní potřeby i další distribuce se zištným motivem, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl v posledních třech letech za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona odsouzen, a to rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 4 T 86/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 553/2007, s právní mocí dne 7. 11. 2007, k trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku se zařazením do věznice s ostrahou a propadnutí věci – finanční hotovosti, K. K. po domluvě s K. F. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. O., soudní okres Rakovník, v měsíci lednu 2010 souhlasil, že zásilka obsahující pervitin bude zaslána do V. O. na jeho jméno a po přijetí této zásilky drogu předá K. F., kdy dále dne 24. 1. 2010 odeslal balíček z V. O. na adresu družky obžalovaného R. A. A., bytem M. Š., B., ve kterém F. poslal peníze pro R. na obstarání drogy, přičemž věděl, na co jsou peníze určeny a co za látku bude zásilka obsahovat“ . Takto zjištěná jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval v případě obviněného R. R. jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jentrestní zákoník“), u obviněného K. F. jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku spáchaný formou účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a jednání obviněného K. K. jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku spáchaný formou účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost soud uložil obviněnému R. R. podle §283 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, obviněnému K. F. podle §283 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Sony Ericsson, se SIM kartou společnosti 02, a obviněnému K. K. podle §283 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Proti uvedenému rozsudku podali obviněný R. R., obviněný K. F., družka obviněného K. F. L. D. a státní zástupce odvolání, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. 10 To 97/2011, podle §256 tr. ř. zamítl. Obviněný K. F. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájkyně Mgr. Aleny Krejčové proti němu podal dovolání, které opřel o dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Dovolatel uvedl, že naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že jeho účastenství na předmětném zvlášť závažném zločinu bylo kvalifikováno jako organizování činu (organizátorství), ač skutková zjištění soudu prvního stupně ani provedené důkazy neposkytují spolehlivý základ pro právní závěr, že spáchání činu zosnoval nebo řídil. Vzhledem ke zjištěné míře a způsobu jeho účasti na činu prý bylo na místě jeho účast kvalifikovat jako pomoc ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Obviněný dále namítl, že z provedených důkazů (výpovědí všech tří obviněných, jakož i ze záznamů odposlechů telefonické komunikace mezi nimi) je zřejmé, že k dohodě o zaslání pervitinu R. R. K. K. do V. O. došlo mezi těmito dvěma obviněnými ještě předtím, než se (dovolatel) do činu zapojil; taktéž k předání adresy matky K. K. došlo ještě před propuštěním R. R. z výkonu trestu. Měl tudíž za to, že jeho účast na posuzovaném skutku spočívala pouze v tom, že v telefonických hovorech vedených s R. R. jej utvrzoval v úmyslu pervitin do věznice poslat a v tom, že opatřil částku 2000,- Kč na zakoupení drogy a tuto zaslal prostřednictvím K. K. R. R. ve hřbetu knihy v balíčku adresovaném R. družce A. A., a proto jeho jednání mělo být posouzeno toliko jako jednání pomocníka. Naplnění druhého z jím uplatněných dovolacích důvodů obviněný shledával v tom, že soud druhého stupně zamítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ač již v tomto řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2011, č.j. 10 To 97/2011-354, ve výroku, jímž bylo jeho odvolání a odvolání jeho družky L. D. podle §256 tr. ř. zamítnuto, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání ke dni konání neveřejného zasedání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. Jak již bylo uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. Z logiky věci je zapotřebí zmínit nejprve druhý z nich, který je procesním dovolacím důvodem obsahujícím dvě alternativy. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze totiž dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z obsahu podání je zřejmé, že zmiňovaný dovolací důvod obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato alternativa by v dané věci mohla být naplněna pouze ze předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami v citovaném důvodu dovolání předpokládanými. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.). V tomto ohledu většina námitek, které obviněný ve svém podání uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, nemohla obstát. Jednalo se zejména o ty výhrady, jejichž prostřednictvím napadal správnost hodnocení důkazů (především výpovědí spoluobviněných a záznamů odposlechů telefonické komunikace mezi nimi) soudem prvního stupně. Z povahy takto vytýkaných vad je mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli dovolatel ve svém podání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Takovou argumentaci ovšem pod jmenovaný dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřadit nelze. Lze tak shrnout, že zmíněné vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Jestliže by uvedené výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění usnesení odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.). Lze tak uzavřít, že doposud zmíněné námitky dovolatele stojí mimo jím zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto pokud by uplatnil pouze tyto výhrady, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však obviněný uplatnil relevantně v té části, v níž zpochybnil správnost právního posouzení jeho jednání jako organizátorství zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a domáhal se právní kvalifikace jakožto pomoci k tomuto trestnému činu. K uvedené problematice je zapotřebí (pouze ve stručnosti a jen v obecné rovině) uvést, že organizátorství [§24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku] zvlášť závažného zločinu [v daném případě nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku] se dopustí, kdo úmyslně zosnuje nebo řídí, aby jiný neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl, zprostředkoval, prodal nebo jinak jinému opatřil nebo pro jiného přechovával omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Naproti tomu činnost pomocníka [§24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku] spočívá v tom, že úmyslně umožňuje nebo usnadňuje jinému (hlavnímu pachateli) spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Z tzv. právní věty výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně se podává, že dovolatel se jednání kladeného mu za vinu dopustil v té podobě, že „úmyslně zosnoval a řídil spáchání přečinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, tedy opatření psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího psychotropní látku jinému a tento čin spáchal, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen“ . Za zosnování trestného činu je třeba považovat činnost spočívající typicky především v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ale i ve vymyšlení a vypracování plánu jeho spáchání, vyhledání osob, které by se na něm podílely, zajišťování jejich vzájemného styku, rozdělování úkolů jednotlivým osobám před spácháním trestné činnosti, zabezpečování utajené trestné činnosti i utajení jednotlivých osob podílejících se na trestné činnosti, zajišťování odbytu věcí získaných trestnou činností předem či v průběhu trestné činnosti apod. Za řízení trestného činu je třeba považovat úkony spočívající v usměrňování všech osob na trestné činnosti se podílejících, vydávání konkrétních pokynů těmto osobám, vyžadování jejich splnění apod. Z uvedeného je zřejmé, že trestná činnost účastníka (z obecného hlediska tedy jak organizátora, tak i návodce či pomocníka) bezprostředně přispívá k tomu, aby došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Účastenství je úmyslnou formou účasti na trestném činu, která je namířena proti témuž konkrétnímu zájmu chráněnému Chyba! Odkaz není platný. jako pachatelství nebo Chyba! Odkaz není platný. . Pokud jde o typovou společenskou škodlivost ve smyslu §12 odst. 2 trestního zákoníku, blíží se účastenství typové společenské škodlivosti pachatelství nebo spolupachatelství, a proto jsou organizátorství, návod a pomoc považovány za obecné formy trestného činu. Co do míry trestnosti jsou postaveny naroveň pachatelství, ač samy k provedení trestného činu nikdy nestačí. Účastenství je v trestním zákoníku vybudováno na zásadě akcesority účastenství , což lze v obecné rovině označit jako závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství, návod a pomoc se posuzují jako účastenství podle §24 trestního zákoníku jen tehdy, jestliže se pachatel hlavního trestného činu o něj alespoň pokusil (účastenství na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu). Čin, na němž se účastník podílí, musí splňovat všechny pojmové náležitosti Chyba! Odkaz není platný. nebo jeho pokusu, včetně trestně odpovědného pachatele. Mezi jednáním účastníka a spáchaným trestným činem hlavního pachatele přitom musí existovat příčinný vztah, tzn. že například organizátor je odpovědný jen za čin, jehož provedení zosnoval nebo řídil. Pro posouzení organizátorství či pokusu je nerozhodné, do jaké míry si osoby, které jsou organizovány nebo jimž je ve smyslu výše uvedeného poskytována pomoc k trestnému činu, uvědomují činnost organizátora, resp. pomocníka. Účastenství je z hlediska subjektivní stránky úmyslnou formou účasti na trestném činu. Úmysl organizátora tak směřuje k tomu, aby spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil; úmysl musí zahrnovat všechny skutečnosti naplňující tyto znaky, tedy zejména i skutečnosti tvořící skutkovou podstatu organizovaného trestného činu. Ve smyslu ustanovení §24 odst. 2 trestního zákoníku se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného. Aplikují-li se shora rozvedené obecné teze a teoretická východiska na nyní posuzovaný případ, nelze než dospět k závěru, že námitky obviněného, jimiž brojil proti právnímu posouzení svého jednání jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku spáchaného formou účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (organizátorství), jsou zcela liché. Podle zjištění soudů nižších instancí spočívala podstata jednání obviněného v tom, že „… po telefonické domluvě zaslal ... prostřednictvím K. K. R. R. z výkonu trestu ve V. O. ... finanční hotovost ve výši 2000,- Kč ... ve hřbetu knížky v balíčku adresovaném družce R. R. A. A. ..., a požadoval po něm opatření a zaslání drogy pervitin pro potřebu svou i pro další distribuci ve V. O., kdy se dále domluvil s osobou K. K., který fyzicky z věznice dopis s penězi odeslal, že bude zásilka adresována na jeho jméno a po jejím obdržení mu K. drogu předá za účelem vlastní potřeby i další distribuce se zištným motivem ...“ . Je tudíž nepochybné, že k tomuto komplexnímu jednání (nutno totiž přihlédnout i k navazujícím skutkům dalších dvou obviněných, jak jsou popsány shora) směřovala předchozí vzájemná dohoda spoluobviněných K. K. a R. R. s dovolatelem, který v pozici organizátora celou akci zosnoval, což bylo (i přes jeho odlišnou verzi obhajoby prezentovanou v dovolání i dříve v řízení před soudy nižšího stupně) potvrzeno výsledky provedeného dokazování, a to zejména odposlechy mobilního telefonu, který dovolatel (bez povolení) ve věznici používal, jakož i zajištěnými dopisy, jež adresoval spoluobviněnému (k tomu srov. zejména č. l. 67, 68, 71 a 99 až 104 spisu). Soud prvního stupně, s jehož závěry se bezezbytku ztotožnil také soud odvolací, vzal za prokázané, že dovolatel úmyslně zosnoval a řídil spáchání předmětného trestného činu, neboť to byl on, kdo vymyslel plán a způsob, jak dopravit finanční hotovost z věznice spoluobviněnému R. R., jakož i „zpáteční cestu“, kterou měl být a také byl následně dopraven pervitin zpět k němu (coby uživateli a distributorovi) do věznice. V duchu tohoto plánu poté také rozdělil úkoly mezi další dva spoluobviněné, přičemž je nepochybné, že obviněný R. R. jako hlavní pachatel svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, tudíž trestný čin dokonal. Na základě všech shora rozvedených úvah Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutková zjištění učiněná soudem prvního a potvrzená soudem druhého stupně a z nich vycházející právní závěry jsou ve vzájemném souladu. Nadto veškeré právní závěry byly oběma soudy nižší instance také náležitě odůvodněny, jak vyplývá z písemných vyhotovení jejich rozhodnutí (srov. č. l. 6 až 9 rozsudku soudu prvního stupně a č. l. 4 a 5 usnesení odvolacího soudu). Dovolatel se proto nemůže opodstatněně dovolávat posouzení svého jednání („jen“) jako pomoci k trestnému činu ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, neboť svým jednáním bezezbytku naplnil všechny charakteristické znaky účastenství ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Z principu akcesority účastenství potom plyne, že dovolatel jako organizátor trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku je trestně odpovědný a z hlediska trestní sazby na něj lze aplikovat táž ustanovení trestního zákoníku jako na hlavní pachatele. V reakci na argumentaci dovolatele k právnímu posouzení jeho jednání jako pomoci k trestnému činu dlužno dodat, že princip akcesority účastenství zakládá stejná pravidla pro trestní odpovědnost a trestnost všech účastníků forem účastenství ve smyslu ustanovení §24 odst. 1 trestního zákoníku, tedy nerozlišuje, zda účastník se na trestném činu podílel jako organizátor, návodce či pomocník. Třebaže výčet jednotlivých forem účastenství v citovaném ustanovení vyjadřuje jakousi hierarchii vycházející z jejich typové závažnosti a škodlivosti (organizátorství je obecně považováno za nejzávažnější formu účastenství, pomoc a contrario za nejlehčí formu, která má podpůrný charakter ve vztahu k předchozím dvěma), tato skutečnost by mohla být (pokud by námitky obviněného byly opodstatněné, což se v posuzované věci nestalo) zohledněna toliko v druhu a výši ukládaného trestu, event. ve způsobu jeho výkonu. Jelikož však dovolateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let, tedy přibližně v polovině trestní sazby stanovené zákonem na tento trestný čin [§283 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku umožňuje uložení trestu odnětí svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutí majetku], přičemž se v jeho případě navíc jednalo o speciální recidivu, má Nejvyšší soud za to, že ani případné posouzení jeho jednání jako pomoci k trestnému činu by nemohlo na jeho postavení obviněného a odsouzeného ničeho změnit. Protože však jednání obviněného vykazovalo všechny znaky organizátorství uvedeného trestného činu a jako takové bylo soudy nižšího stupně také správně posouzeno, jedná se o úvahy odehrávající se v ryze teoretické a hypotetické rovině. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 29. června 2011 Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
265b/1l
Datum rozhodnutí:06/29/2011
Spisová značka:8 Tdo 792/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.792.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Účastenství
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25