ECLI:CZ:NS:2011:8.TZ.44.2011.1
sp. zn. 8 Tz 44/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého „tulipána“*), proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti jako soudu pro mládež ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 2 T 361/2000, takto:
I.
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti jako soudu pro mládež ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 2 T 361/2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného mladistvého „tulipána“.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Uherském Hradišti jako soudu pro mládež přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný mladistvý „tulipán“ nebere do vazby.
Odůvodnění:
Obviněný mladistvý „tulipán“ (dále jen mladistvý) byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 5. 2002, č. j. 2 T 361/2000-931, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně jako soudu pro mládež ze dne 17. 4. 2007, č. j. 4 Tmo 52/2007-1037, uznán vinným proviněním krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. (účinného do 31. 12. 2009, dále tr. zák.), dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a proviněním porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Za tato provinění a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 4. 4. 2002, č. j. 2 T 73/2002-70, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody na jeden rok, a to za současného zrušení výroku o trestu z uvedeného rozsudku, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 4. 2007. Zkušební doba podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody tedy běžela od 17. 4. 2007 do 17. 4. 2009.
Po uplynutí zkušební doby Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud pro mládež zjišťoval, zda jsou v případě mladistvého ve smyslu §83 odst. 1 tr. zákoníku splněny podmínky pro rozhodnutí o osvědčení se ve zkušební době podmíněného odsouzení, nebo zda bude rozhodnuto o tom, že se trest vykoná. Ve veřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2010, k němuž byl mladistvý předveden z výkonu jiného trestu odnětí svobody, Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud pro mládež rozhodl tak, že podle §330 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 tr. zákoníku mladistvý vykoná souhrnný trest odnětí svobody, který mu byl uložen v trvání jednoho roku rozsudkem Krajského soudu v Brně jako soudu pro mládež ze dne 17. 4. 2007, č. j. 4 Tmo 52/2007-1037, který nabyl právní moci dne 17. 4. 2007. Podle §76 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, §83 odst. 5 a §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku za použití §5 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 7. 2010.
Rozhodnutí odůvodnil okresní soud mimo jiné tak, že ve zkušební době se mladistvý dopustil další trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen v trestní věci Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 T 161/2007. Soud dále konstatoval, že i ze zprávy Policie České republiky, Obvodního oddělení B., vyplývá, že mladistvý je hodnocen negativně jakožto osoba, která se pod vlivem alkoholu chová agresivně, a ze zprávy přestupkového odboru Městského úřadu v U. B., že byl v průběhu zkušební doby jedenkrát sankcionován za přestupek proti majetku. Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud pro mládež konstatoval, že mladistvý se neosvědčil, neboť ve zkušební době nevedl řádný život. Pokud jde o skutečnost, že takto bylo soudem rozhodováno až dne 28. 6. 2010, přestože zákonná roční lhůta uvedená v §83 odst. 3 tr. zákoníku uplynula již dne 17. 4. 2010, k tomu soud uvedl, že takové rozhodnutí mohl učinit, neboť mladistvý sám zavinil, že nemohlo být soudem v roční lhůtě rozhodnuto, když veřejná zasedání byla konána od 5. 10. 2009, přičemž ani v dalších termínech se mladistvého buď nepodařilo obeslat, nebo se k veřejným zasedáním nedostavil, přestože byl na povinnost dostavit se výslovně upozorněn.
Proti citovanému usnesení sice podal mladistvý stížnost, tato však byla usnesením Krajského soudu v Brně jako soudu pro mládeže ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 4 Tmo 113/2010, zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podaná.
Ministr spravedlnosti podal ve prospěch mladistvého „tulipána“ proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 2 T 361/2000, stížnost pro porušení zákona. Měl za to, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku, a to v neprospěch mladistvého.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku uvedl, že v trestní věci jmenovaného mladistvého se Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud pro mládež důsledně neřídil ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §83 odst. 1, 3, 4 tr. zákoníku, když rozhodl o tom, že mladistvý trest vykoná až dne 28. 6. 2010, tedy více než dva měsíce po marném uplynutí roční lhůty uvedené v §83 odst. 3 tr. zákoníku, tj. dne 17. 4. 2010. Tato okolnost by sama o sobě nemusela značit porušení zákona v neprospěch mladistvého, neboť ze znění §83 odst. 3 tr. zákoníku vyplývá, že pokud by mladistvý zavinil, že soud nemohl v zákonem dané roční lhůtě rozhodnout o jeho osvědčení či výkonu trestu, může soud rozhodnout i po této roční lhůtě. Podmíněně odsouzený ve smyslu §83 odst. 3 tr. zákoníku má vinu na tom, že soud neučinil do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle §83 odst. 1 tr. zákoníku o osvědčení se či o povinnosti vykonat podmíněně odložený trest odnětí svobody, pokud se stal pro soud nedosažitelným např. pobytem na neznámém místě, kam mu nemohlo být doručeno předvolání k veřejnému zasedání. Tato překážka však trvá jen po tu dobu, než se podmíněně odsouzený stane opět dosažitelným. Soud rozhodující podle §83 odst. 1 tr. zákoníku pak musí neprodleně po odpadnutí takové překážky nařídit veřejné zasedání podle §330 odst. 1 tr. ř. Tuto skutečnost, tedy zda odsouzený zavinil, že soud nemohl ve lhůtě jednoho roku od uplynutí zkušební doby učinit rozhodnutí podle §83 odst. 1 tr. zákoníku, si musí soud vyřešit jako předběžnou otázku ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. Pokud soud tvrdí, že obviněný něco zavinil, musí tuto skutečnost obviněnému rovněž prokázat.
Stěžovatel dále rekapituloval úkony okresního soudu směřující ke konání veřejného zasedání, v němž mělo být rozhodováno o podmíněném odsouzení mladistvého, poukazoval zejména na předvolávání mladistvého prostřednictvím pošty a orgánů policie a měl za to, že soud nevyvinul dostatečnou aktivitu k vypátrání pobytu mladistvého, doručení předvolání k veřejnému zasedání, resp. jeho zajištění pro účely řízení, když po dobu nejméně čtyř měsíců byl zcela nečinný.
Ministr spravedlnosti shrnul, že okresní soud za situace podávající se ze spisu nemohl dovodit, že mladistvý zavinil marné uplynutí roční lhůty uvedené v §83 odst. 3 tr. zákoníku, neboť z kroků, které činil, nebylo možné uzavřít, že mladistvý se stal pro soud nedosažitelným po celou roční lhůtu navazující na uplynutí zkušební doby. Mladistvý byl prokazatelně nedosažitelný pouze do prosince 2009, kdy snad bylo možno dovodit, že mu není možno doručit předvolání k veřejnému zasedání, a to při pominutí skutečnosti, že soud vůbec nevzal na vědomí sdělení policie. Poté však již soud nečinil žádné další kroky směřující k odstranění této překážky spočívající v „nedosažitelnosti“ mladistvého, tedy ke zjištění jeho pobytu, byť měl přímo od Policie České republiky, Obvodního oddělení B., poznatky o tom, že bydlí a pracuje v U. B. Okresní soud mohl po dobu těchto čtyř měsíců, které zbývaly do uplynutí roční lhůty uvedené v §83 odst. 3 tr. zákoníku, činit další kroky ke zjištění pobytu mladistvého a k doručení mu předvolání k veřejnému zasedání. Mohl například požádat o pomoc s doručením přímo Obvodní oddělení Policie České republiky v U. B., mohl vydat příkaz k zatčení, mohl vyžádat zprávu Úřadu práce v U. B. pro zjištění, zda je zde mladistvý evidován, zda jsou mu vypláceny nějaké dávky, na jakou adresu a podobně. Žádný z těchto kroků, které by směřovaly ke zjištění pobytu mladistvého a k doručení mu předvolání k veřejnému zasedání však soud neučinil. Mimo jiné i z toho, že dne 23. 4. 2010 převzal mladistvý předvolání k veřejnému zasedání na den 6. 5. 2011, lze dovodit, že v mezidobí od konce prosince 2009 do 17. 4. 2010 mohl být mladistvý pro soud dosažitelným, pokud by soud činil obvyklé kroky směřující ke zjištění jeho pobytu a k doručení mu předvolání.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti jako soudu pro mládež ze dne 28. 6. 2010, č. j. 2 T 361/2000-1186, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch mladistvého, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §2 odst. 5, věty první tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
V tomto ustanovení jsou obsaženy dvě významné zásady trestního řízení, a to zásada zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a zásada vyhledávací. Orgánům činným v trestní řízení je tímto dána povinnost postupovat při zjišťování závažných skutečností rozhodných pro stav věci z úřední povinnosti, ať už skutečnosti svědčí ve prospěch či v neprospěch obviněného. Toto ustanovení se vztahuje na celé trestní řízení, tedy i na rozhodování podle §330 tr. ř.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §83 odst. 1, věty první tr. zákoníku jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
Podle §83 odst. 3 tr. zákoníku platí, že neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.
Podle §83 odst. 4 tr. zákoníku bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 2 T 361/2000, jakož i Nejvyšším soudem vyžádaného spisu téhož okresního soudu sp. zn. 2 T 161/2007, vyplývá, že okresní soud se citovanými hmotně právními a procesně právními ustanoveními důsledně neřídil, rozhodl-li, že mladistvý vykoná souhrnný trest odnětí svobody, který mu byl uložen v trvání jednoho roku rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 5. 2002, č. j. 2 T 361/2000-931, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně jako soudu pro mládež ze dne 17. 4. 2007, č. j. 4 Tmo 52/2007-1037. Aniž by provedl řádné dokazování, a přesvědčivě tak zodpověděl předběžnou otázku, zda mladistvý skutečně zavinil, že nemohlo být rozhodnuto o podmíněném odsouzení ve lhůtě jednoho roku, učinil takové rozhodnutí po uplynutí této roční lhůty.
Ze spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 2 T 361/2000 se podává, že tento soud rozhodující o podmíněném odsouzení po uplynutí stanovené zkušební doby si pro své rozhodnutí vyžádal nové opisy z evidence rejstříků trestů (č. l. 1131, 1152, 1153, 1158, 1168), zprávu o chování obviněného od Police České republiky (č. l. 1132, 1160, 1172) a zprávu Městského úřadu v U. B. o přestupkových řízeních týkajících se mladistvého „tulipána“ (č. l. 1134, 1162, 1170). Dále byly pro účely veřejného zasedání připojeny a v něm čteny relevantní části spisů Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 2 T 585/2000, 2 T 73/2002 a 2 T 161/2007.
Soud adresoval předvolání k veřejnému zasedání nařízenému na den 5. 10. 2009 mladistvému na adresu Š. Předvolání bylo doručováno prostřednictvím pošty i prostřednictvím Policie České republiky. V průběhu září 2009 se předvolání doručované poštou vrátilo jako nedoručené (č. l. 1136) a dne 7. 10. 2009 byla soudu doručena zpráva Policie České republiky, Obvodního oddělení Policie B., že se zásilku nepodařilo doručit s tím, že mladistvý je k trvalému pobytu přihlášen na obecní úřad a na adrese Š. se zdržuje pouze náhodně. Údajně se měl zdržovat v U. B. na nějaké ubytovně, telefonní kontakt se nepodařilo zjistit (č. l. 1138). K veřejnému zasedání se mladistvý nedostavil, nebyl k němu řádně předvolán, a proto bylo odročeno na den 7. 12. 2009. Pro úplnost nelze nedodat, že nejméně od 30. 11 2009 měl okresní soud od Centrální evidence obyvatel informaci o tom, že od 29. 5. 2009 je trvalé bydliště mladistvého na adrese Š. (č. l. 1154).
Předvolání k odročenému veřejnému zasedání bylo mladistvému doručováno poštou znovu na adresu Š. a prostřednictvím policejního orgánu. K veřejnému zasedání se mladistvý nedostavil, předvolání k němu mu nebylo doručeno a veřejné zasedání bylo odročeno na neurčito, a to za účelem zajištění účasti mladistvého. Není od věci zmínit, že až dne 8. 12. 2009 si mladistvý vyzvedl zásilku obsahující předvolání k veřejnému zasedání na den 7. 12. 2009 na poště, jak se zřejmé z dodejky na č. l. 1139. Dne 21. 12. 2009 byla soudu doručena zpráva Policie České republiky, Obvodního oddělení B., že se nepodařilo zásilku doručit, a zpráva dále obsahovala informace shodné s těmi, které tvořily obsah zprávy ze dne 7. 10. 2009.
Žádné další úkony směřující k vypátrání pobytu mladistvého či jeho zajištění, jak bylo naznačeno v protokolu o veřejném zasedání, však Okresní soud v Uherském Hradišti až do dubna 2010 neučinil.
Dne 23. 4 2010 mladistvý převzal zásilku zaslanou na adresu bývalého trvalého bydliště Š., jejímž obsahem bylo předvolání k veřejnému zasedání nařízenému na den 6. 5. 2010 ve 13.45 hodin. Mladistvý se k tomuto veřejnému zasedání nedostavil. Vzhledem k tomu, že nebylo možno konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, nezbylo Okresnímu soudu v Uherském Hradišti než veřejné zasedání odročit a zajistit jeho účast.
K následně nařízenému veřejnému zasedání na den 28. 6. 2010 byl mladistvý obesílán do věznice J., kde od 12. 5. 2010 vykonával trest odnětí svobody (dodejka na č. l. 1164), a k veřejnému zasedání byl předveden.
Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti jako soudu pro mládež ze dne 28. 6. 2010, č. j. 2 T 361/2000-1186, bylo podle §330 odst. 1 tr. ř. a §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto tak, že mladistvý vykoná souhrnný trest odnětí svobody, který mu byl uložen v trvání jednoho roku rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 17. 4. 2007, č. j. 4 Tmo 52/2007-1037, který nabyl právní moci dne 17. 4. 2007. Podle §76 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, §83 odst. 5 tr. zákoníku a §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za použití §5 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podstatné důvody tohoto rozhodnutí byly již v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu rekapitulovány, včetně vyložení procesních podmínek tohoto rozhodnutí, učinil-li je soud později než do jednoho roku od uplynutí zkušební doby.
Bylo též zmíněno, že proti tomuto usnesení mladistvý podal stížnost, která však byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 4 Tmo 113/2010, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podaná zamítnuta.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že Okresní soud v Uherském Hradišti v období od prosince 2009 do dubna 2010 skutečně neprovedl žádné úkony, které mohly vést ke zjištění pobytu mladistvého, doručení předvolání nebo i k jeho zajištění pro účely veřejného zasedání, a nemohl proto dospět k závěru, že mladistvý byl pro soud tzv. „nedosažitelný“ a že zavinil, že nemohlo být o podmíněném odsouzení do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnuto.
Ačkoliv měl předseda senátu Okresního soudu v Uherském Hradišti k dispozici spisy téhož soudu, zejména spis sp. zn. 2 T 161/2007 a opis rozsudku z něj byl součástí spisu sp. zn. 2 T 361/2000 (č. l. 1126-1129), nezjišťoval, zda v této věci neexistují indicie, které by mohly vést k poznatku o pobytu či zaměstnavateli mladistvého a směřující k řádnému doručení, resp. k zajištění mladistvého pro účely veřejného zasedání ve lhůtě jednoho roku od uplynutí zkušební doby, v níž bylo třeba rozhodnutí o podmíněném odsouzení učinit. Při absenci šetření a úkonů soudu, které mohly vést k zajištění mladistvého a k doručení předvolání k veřejnému zasedání, nelze mít přesvědčivě za to, že to byl mladistvý, kdo zavinil, že rozhodnutí o podmíněném odsouzení v tom smyslu, že mladistvý trest vykoná, nemohlo být učiněno v zákonem stanovené lhůtě.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 2 T 161/2007 se totiž mimo jiné podává, že i v období od prosince 2009 do dubna 2010 byly úspěšně doručovány zásilky na adresu v Š. (např. dodejka na č. l. 220). Přehlédnuto však zejména bylo, že mladistvý byl zaměstnán, a to u firmy FISS Group, spol. s r. o., N., což je poznatek vyplývající jak z obsahu tohoto spisu, tak i obsahu v něm založeného odsuzujícího rozsudku (ve spise sp. zn. 2 T 161/2007 č. l. 190, ve spise sp. zn. 2 T 361/2000 č. l. 1126). Okresní soud se však ani nepokusil zjistit od tohoto zaměstnavatele mladistvého místo výkonu práce, případně místo, kde se mladistvý zdržuje. Informaci o zaměstnání potvrzovala i zpráva Probační a mediační služby v U. H. ze dne 12. 3. 2009, která rovněž obsahovala telefonní číslo na obviněného (č. l. 168). Neprověřen zůstal i údaj plynoucí z potvrzení vydaného dne 18. 1. 2010 MUDr. J. H. (č. l. 224), z něhož se podávalo, že mladistvý byl patrně veden v evidenci Úřadu práce v U.B.
Okresní soud v Uherském Hradišti nevyužil možností, které poskytuje trestní řád ke zjištění pobytu mladistvého či doručení zásilky, nepožádal o pomoc s doručením přímo Obvodní oddělení Policie České republiky v U. B., nezjišťoval místo výkonu práce či pobytu u společnosti FISS Group, spol. s r. o., kde byl mladistvý zaměstnán, ani následně u Úřadu práce v U. B. neověřil, zda je zde mladistvý evidován, zda jsou mu vypláceny nějaké dávky, případně na jakou adresu jsou mu doručovány, nepokusil se kontaktovat mladistého telefonicky. Žádný z těchto kroků, které by směřovaly ke zjištění pobytu mladistvého a k doručení mu předvolání k veřejnému zasedání, však soud neučinil.
Za takto popsaných okolností nelze souhlasit s názorem okresního soudu, že mladistvý zavinil, že soud neučinil do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1 §83 tr. zákoníku, jelikož dosavadní zjištění okresním soudem prezentovanou odpověď na takto položenou předběžnou otázku přesvědčivě nedovolují.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti jako soudu pro mládež ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 2 T 361/2000, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., §83 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch mladistvého.
Nezbytným důsledkem závěru, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch mladistvého, byl výrok, jímž Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil toto usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Uherském Hradišti přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bylo-li v řízení o stížnosti pro porušení zákona zrušeno pravomocné usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 2 T 361/2000, znamená to, že výrok o trestu odnětí svobody, který mladistvý vykonává, není pravomocný.
Podle §275 odst. 3 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Na Nejvyšším soudu proto bylo, aby rozhodl zároveň o vazbě obviněného.
Ve stávajícím stadiu řízení nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by důvod vazby podle §67 písm. a) až c) tr. ř. odůvodňovaly. Z těchto důvodů, s přihlédnutím k závěrům obsaženým v tomto rozsudku a zejména také proto, že bylo zjištěno, že mladistvému byl nařízen další výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody. bylo proto rozhodnuto, že mladistvý se nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková
*) byl použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.